Zdeněk (*1983) začal cvičit v Taiji Akademii v roce 2014. Nebylo to jeho první setkání s bojovým uměním, předtím se intenzivně věnoval vnějším stylům – 10 let cvičil karate a asi 7 let aikido. Po úrazu a následné operaci si našel Tchaj-ťi, které je k jeho tělu šetrnější. V Akademii dnes cvičí sestavy Navíjení hedvábného vlákna, 13 forem a Lao-ťia ji-lu. V loňském roce se stal instruktorem kurzů pro dospělé.

Tvá cesta vedla od aikida a karate k Tchaj-ťi Čchüan…

S bojovým uměním jsem se seznámil na střední škole, když mi bylo asi 16 let. Zajímala mě sebeobrana, proto jsem začal s karate a aikidem. Cvičil jsem poměrně dlouhou dobu, ale začal jsem mít zdravotní problémy, později jsem musel dokonce podstoupit operaci a řadu rehabilitací.

Po uzdravení jsem chtěl pokračovat dál, ale věděl jsem, že to nepůjde s takovým nasazením jako předtím. Chtěl jsem zůstat u cvičení bojových umění, ale potřeboval jsem něco ohleduplnějšího k mým zádům, něco, co by mi zároveň zlepšilo zdraví. Na internetu jsem narazil na Tchaj-ťi a to mi připadalo vhodné.

Splnilo Tchaj-ťi to, co jsi od něj zpočátku očekával?

Splnilo, na sto procent, protože se mi výrazně zlepšilo zdraví a zároveň jsem se mohl věnovat cvičení, které vzniklo jako bojové umění.

Zaujalo mě, že se v Akademii cvičí každý den. Nejsem vázaný na konkrétní den a hodinu.

Proč padl tvůj výběr na Taiji Akademii?

Jednak z praktického hlediska (bylo to blízko mé práce), ale také mě hodně zaujalo, že se cvičí každý den. Můžu chodit kdykoli, jak mi to vyjde, nejsem vázaný na konkrétní den a hodinu.

Co čerpáš od svých učitelů?

První, koho jsem v Akademii potkal, byl Radek (Kolář). Obdivuji jeho nadšení a způsob, jakým dokáže předávat umění Tchaj-ťi a učit. Petr (Donát) zase na hodinách více ukazuje různé bojové aplikace. Beru si od každého něco.

Kde hledáš inspiraci ke cvičení?

Inspiraci určitě čerpám z karate. I když se nejedná o vnitřní styl, mají s Tchaj-ťi hodně společných principů, například srovnání pozic v postojích, různé sebeobranné prvky atd.
Také se dívám na videa, která jsou na stránkách Akademie. Při sledování sestav si jednak ujasňuji některé detaily forem, jednak z nich opakovaně získávám nadšení do dalšího cvičení.

Velkou motivací pro tebe bylo jistě i setkání s Mistrem Zhu Tiancaiem, který v červnu 2016 navštívil Akademii?

Už jen vidět ho bylo velkým přínosem, je to legenda. Velmi mě inspirovalo, když jsem viděl, jak i po sedmdesátce dokáže cvičit, jak je plný energie. Úplně nejvíc mě zaujalo, když ukazoval dřep na plných chodidlech. Znám málo lidí, kteří to dokážou. A v jeho věku je to skoro neuvěřitelné.

Co všechno ti Tchaj-ťi přináší?

Kromě lepšího zdraví pozoruji i pozitivní vliv na psychiku. Pokud cvičím ráno, je to velký impuls pro celý den. Večer po práci, když jsem fyzicky nebo psychicky unavený, mě Tchaj-ťi dobije, uvolní, zbaví stresu.

Tchaj-ťi je určitá forma pozitivní závislosti. Vím, že i když jsem unavený, vždycky mě dobije.

Je to určitá forma pozitivní závislosti. Dříve, u jiného cvičení, jsem si často řekl, nepůjdu tam, jsem unavený a nebude mě to bavit, ale s Tchaj-ťi je to jiné. I když jsem unavený, řeknu si, že půjdu a zacvičím si, jak mně to zrovna bude vyhovovat, a vždycky mě to dobije.

Kolik času věnuješ cvičení?

Když jsem začínal, chodil jsem dvakrát týdně, teď se snažím přijít alespoň třikrát, někdy i čtyřikrát.
Sestavám a navíjení se věnuji hlavně tady v Akademii. Raději cvičím v kolektivu, jednak se učím od ostatních, jednak má cvičení ve skupině jiný náboj, než když trénuji sám.
Doma se hlavně rovnám před zrcadlem, stojím v nižších postojích, abych posílil nohy. A také se snažím každý den přemýšlet o formách nebo technikách.

Máš nějaké cíle, kterých bys chtěl při cvičení Tchaj-ťi dosáhnout?

První cíl, který se mi již splnil, bylo zlepšení zdraví. Pokud jde o cvičení samotné, chtěl bych se v nejbližší době doučit sestavu 74 forem.

Chci, aby mě Tchaj-ťi provázelo celým životem.

A do budoucna? Mým hodně dlouhodobým cílem je u cvičení zůstat, aby mě provázelo celým životem. Na Tchaj-ťi jsem začal chodit mimo jiné proto, že jsem hledal něco, co bych mohl dělat i za dvacet třicet let.

Jsi instruktorem Taiji Akademie. V čem tě učení obohacuje?

Nad formami a cvičením více přemýšlím. Některé věci jsem díky tomu lépe pochopil, propojily se mi. Abych sám dokázal studentům dobře odpovědět, musím na sobě pracovat, upřesňovat si detaily, správně cvičit. Když chci něco po studentech, měl bych to sám dělat. Také znovu slyším Radkův výklad, znovu si opakuji základy, věci slyším z jiného úhlu pohledu. Je to takový nekonečný proces, při kterém se sám učím.

Co je podle tebe důležité pro začínající studenty?

Důležité je prokousat se začátky, protože zpočátku vás nemusí vše bavit. Je třeba vydržet a najít si důvod, proč vás to baví, proč cvičíte. Když vás Tchaj-ťi začne bavit, začnete se zlepšovat, a když se začnete zlepšovat, začne vás Tchaj-ťi bavit. Je to takový začarovaný kruh.

Zdeňku, děkuji, že ses s námi podělil o své názory a zkušenosti.
Alena Koutecká

Vyzkoušejte si Tchaj-ťi i Vy. Naše jarní kurzy v Taiji Akademii začínají 9. dubna v 9:00 a 11. dubna ve 20:00 hodin.

[Ukázat prezentaci]

Poko(j/r)ný bojovník Karel Trnavský (*1962) − kuchař, masér, student a dnes už i učitel bojových umění, který provozuje v Sušici terapii tmou. Zajímá ho východní filozofie, zejména buddhismus. Pravidelně navštěvuje Čínu a Thajsko, několikrát pobýval v tamějších klášterech. Na první pohled bojovník, avšak s otevřeným srdcem, oddaný Tchaj-ťi, ve kterém našel svou životní cestu a kterému dnes neváhá podřídit vše. Podívejme se spolu na jeho “Tchaj-ťi příběh”.

Jaká byla tvá cesta k Tchaj-ťi čchüan?

V roce 1990 se vrátil kamarád z Austrálie a vyprávěl mi, že v Perthu chodil na hodiny Tchaj-ťi. Vyvolalo to ve mě zvědavost, toužil jsem dozvědět se víc, ale zůstalo jen u přání. Po pár letech jsem se seznámil s tibetským bojovým uměním, kterému jsem se věnoval asi čtyři až pět let. Od roku 1997 jsem začal jezdit do Thajska a na jedné z cest jsem potkal čínského mnicha, který mě naučil sestavu asi 50 cviků Čchi-kung.

Rozhodující byl rok 1999. Když jsem šel jednou lesní stezkou, uviděl jsem cvičit mnicha. Byla to nádhera. Sedl jsem si u cesty, pozoroval ho a když docvičil, zeptal jsem se, co to bylo. Odpověděl mi, že Tchaj-ťi. Prosil jsem ho, jestli by mě nemohl učit, ale zpočátku byl dost odmítavý. Nakonec se mi podařilo ho přemluvit a společně s dalšími deseti studenty jsem k němu chodil na hodiny. Cvičili jsme formy stylu Jang.

Prostřednictvím Radka Koláře cítím spojení k velmistrovi Zhu Tiancai a samotnému prameni Tchaj-ťi.

Po návratu do Čech jsem cvičil sám, ale chyběl mi učitel. Setkal jsem se s panem Turnébrem, který mi nabídl, že můžu studovat u něj, protože jezdí do Sušice, ale jeho cvičení mě příliš nenadchlo. V roce 2003 jsem navštívil ezoterický festival v Plzni, kde jsem uviděl cvičit Radka Koláře. Když jsem se díval, jak cvičí, tuším sestavu třinácti forem, doslova mi spadla brada. Říkal jsem si: “Co to sakra je? To je neuvěřitelné.” Po ukázce jsem za ním zašel a ptal se ho, kde se to dá naučit. Říkal, že má v Praze Taiji Akademii. A tak jsem od září začal dojíždět do Prahy. Opustil jsem styl Jang a začal se cvičením Čchen.

Můžeš nějak upřesnit, proč studuješ právě v Taiji Akademii?

Učím se u Radka, protože cítím spojení k velmistrovi Zhu Tiancai a samotnému prameni Tchaj-ťi. V Radkovi a jeho Tchaj-ťi, tak jak ho prezentuje, vnímám podstatu cvičení, podstatu navíjení hedvábného vlákna. To je jeden z rozhodujících důvodů, proč jsem si ho vybral. Spousta škol tohle vůbec neřeší.

Díky Mistrovi Zhu Tiancai, Radkovi, ale i dalším instruktorům z Akademie se mé cvičení a chápání cvičení postupně prohlubuje. Hledám inspiraci také v ostatních lidech, jsou mi příkladem a vzorem.

Navíc se s Radkem známe spoustu let, jsme kamarádi, a v Akademii i kolem ní jsem našel spoustu přátel, kterých si vážím. I proto do Prahy jezdím.

S Radkem se při cvičení setkáváš už přes třináct let. Co Ti po tak dlouhé době společné cvičení dává?

Radek je pro mě při cvičení vzorem. Jeho Tchaj-ťi je na vyšší úrovni a tím, že mě opravuje, a ukazuje mi chyby, které dělám, mě inspiruje a rozvíjí.

Uvědomuji si, že abych mu mohl být rovnocenným partnerem při tchuej-šou, potřeboval bych o hodně lepší dovednosti. Mojí nevýhodou je samozřejmě menší výška a kratší ruce, na druhou stranu mám zase nižší těžiště. Každopádně s ním vždy cvičím velmi rád, každé setkání mě posune dál v pochopení ani ne tak sestav, jako spíše skutečného principu Tchaj-ťi.

V Tchaj-ťi jde o překonávání vlastních hranic, o trvalou práci na sobě. Odměnou je dobré zdraví, větší sebejistota a pocit vnitřního klidu.

Co Ti cvičení Tchaj-ťi přináší?

Určitě vnitřní klid. Je to obrovská práce s trpělivostí, překonáváním bolesti, lenosti, vlastních hranic. Pokud je ale člověk ochoten na sobě pracovat, získává dobré zdraví, srovná se mu psychika, cítí se sebejistěji, úplnější. Nachází sám sebe.

Protože muži jsou většinou více jang, ženy více jin, z tohoto úhlu pohledu jde o hledání vnitřní rovnováhy v těle, která se pak přenáší právě do psychiky, vnitřního klidu. Tchaj-ťi je pro mě také určitý životní styl, forma meditace v pohybu, ve které hledám inspiraci.

Samozřejmě nechci opomenout ani bojový aspekt cvičení. I to mě baví, dynamika pohybu, bojové aplikace. Ani tahle stránka pro mě není úplně nepodstatná.

Cvičíš sám nebo ve skupině?

Cvičím hodně sám, ale rád jezdím i na Talavan, kde se potkávám s přáteli z Taiji Akademie. V roce 2006 jsme začali s malou skupinou přátel a nadšenců cvičit v Klatovech a cvičíme tam dodnes. Asi pět let vedu oddíl Tchaj-ťi v Sušici a teď nově od září i v Domažlicích. Pozn. více informací najdete na webových stránkách Karla Trnavského.

Radost je klíčem ke cvičení.

Co bys doporučil lidem, kteří chtějí začít se cvičením?

Především by měli být hodně trpěliví. Je třeba překonat počáteční nezdary, někdy skoro až zoufalost, nechat je být. Soustředit se více na přítomnost, na samotné cvičení, více v něm hledat radost. Myslím si, že radost je klíčem ke cvičení.

Máš nějaký postřeh, o který by ses chtěl podělit s ostatními na závěr?

Napadá mě, že jsem byl v Číně cvičit za mistrem Zhu Tiancai dvakrát a pokaždé jsem si odtamtud přinesl jednu moudrost. První vzpomínka pochází ze cvičení v Tiantan parku v Pekingu. Jednou jsme přišli na místo, kde seděli žáci mistra Feng Zhi Qiang (Feng Č‘ Čchiang).

Radek nás s kamarádem Sašou poprosil, abychom jim zacvičili kousek sestavy 74 forem Lao ťia-jilu. Jeden z žáků, který se na nás chvíli díval, pak Radkovi něco říkal. Dozvěděli jsme se, že nám nemůže nic zásadního vytknout, ale že mu v našem cvičení chybí radost. To pro mě byla důležitá informace.

Podruhé, v roce 2011, jsme byli v Čchen-ťia-kou. Zůstal jsem ve vesnici na chvíli sám a chodil jsem na jídlo s ostatními Číňany. Všiml jsem si tam jednoho bojovníka, který pořád cvičil s mečem. Jednou jsem seděl u jídla a shrbený nad miskou jsem „dlabal“.

Najednou mě ten bojovník začal bouchat do zad a něco mi čínsky říkal. Chtěl jsem samozřejmě vědět, proč to dělá, tak jsem se zeptal Číňanky, která seděla naproti a uměla anglicky. Řekla mi, že mám cvičit Tchaj-ťi nejen na hřišti, ale pořád, 24 hodin denně. Stále bych měl mít rovná záda, soustředit se. Zase jsem si uvědomil něco podstatného.

Děkuji za rozhovor
Alena Koutecká  

[Ukázat prezentaci]