• Facebook
  • Instagram
Telefon recepce: 777 053 225
Taiji, Taichi, Čchi-kung kurzy v praze
  • Rozvrh
  • Kalendář akcí
  • Kurzy
    • Taichi
    • Čchi-kung
    • Kung-fu pro děti i dospělé
  • O nás
    • Učitelé
      • Radek Kolář
      • Petr Donát
    • Instruktoři
    • Členské příspěvky
    • Historie Akademie
    • Pronájem prostor
  • Inspirace
    • Podcast Radka Koláře
    • Články, zajímavosti
    • Slovník pojmů
  • Kontakt
  • Hledat
  • Menu Menu
Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Zdeněk Peclinovský

Zdeněk (*1983) začal cvičit v Taiji Akademii v roce 2014. Nebylo to jeho první setkání s bojovým uměním, předtím se intenzivně věnoval vnějším stylům – 10 let cvičil karate a asi 7 let aikido. Po úrazu a následné operaci si našel Tchaj-ťi, které je k jeho tělu šetrnější. V Akademii dnes cvičí sestavy Navíjení hedvábného vlákna, 13 forem a Lao-ťia ji-lu. V loňském roce se stal instruktorem kurzů pro dospělé.

 

Tvá cesta vedla od aikida a karate k Tchaj-ťi Čchüan…

S bojovým uměním jsem se seznámil na střední škole, když mi bylo asi 16 let. Zajímala mě sebeobrana, proto jsem začal s karate a aikidem. Cvičil jsem poměrně dlouhou dobu, ale začal jsem mít zdravotní problémy, později jsem musel dokonce podstoupit operaci a řadu rehabilitací.

Po uzdravení jsem chtěl pokračovat dál, ale věděl jsem, že to nepůjde s takovým nasazením jako předtím. Chtěl jsem zůstat u cvičení bojových umění, ale potřeboval jsem něco ohleduplnějšího k mým zádům, něco, co by mi zároveň zlepšilo zdraví. Na internetu jsem narazil na Tchaj-ťi a to mi připadalo vhodné.

 

Splnilo Tchaj-ťi to, co jsi od něj zpočátku očekával?

Splnilo, na sto procent, protože se mi výrazně zlepšilo zdraví a zároveň jsem se mohl věnovat cvičení, které vzniklo jako bojové umění.

Zaujalo mě, že se v Akademii cvičí každý den. Nejsem vázaný na konkrétní den a hodinu.

Proč padl tvůj výběr na Taiji Akademii?

Jednak z praktického hlediska (bylo to blízko mé práce), ale také mě hodně zaujalo, že se cvičí každý den. Můžu chodit kdykoli, jak mi to vyjde, nejsem vázaný na konkrétní den a hodinu.

 

Co čerpáš od svých učitelů?

První, koho jsem v Akademii potkal, byl Radek (Kolář). Obdivuji jeho nadšení a způsob, jakým dokáže předávat umění Tchaj-ťi a učit. Petr (Donát) zase na hodinách více ukazuje různé bojové aplikace. Beru si od každého něco.

 

Kde hledáš inspiraci ke cvičení?

Inspiraci určitě čerpám z karate. I když se nejedná o vnitřní styl, mají s Tchaj-ťi hodně společných principů, například srovnání pozic v postojích, různé sebeobranné prvky atd.
Také se dívám na videa, která jsou na stránkách Akademie. Při sledování sestav si jednak ujasňuji některé detaily forem, jednak z nich opakovaně získávám nadšení do dalšího cvičení.

 

Velkou motivací pro tebe bylo jistě i setkání s Mistrem Zhu Tiancaiem, který v červnu 2016 navštívil Akademii?

Už jen vidět ho bylo velkým přínosem, je to legenda. Velmi mě inspirovalo, když jsem viděl, jak i po sedmdesátce dokáže cvičit, jak je plný energie. Úplně nejvíc mě zaujalo, když ukazoval dřep na plných chodidlech. Znám málo lidí, kteří to dokážou. A v jeho věku je to skoro neuvěřitelné.

 

Co všechno ti Tchaj-ťi přináší?

Kromě lepšího zdraví pozoruji i pozitivní vliv na psychiku. Pokud cvičím ráno, je to velký impuls pro celý den. Večer po práci, když jsem fyzicky nebo psychicky unavený, mě Tchaj-ťi dobije, uvolní, zbaví stresu.

Tchaj-ťi je určitá forma pozitivní závislosti. Vím, že i když jsem unavený, vždycky mě dobije.

Je to určitá forma pozitivní závislosti. Dříve, u jiného cvičení, jsem si často řekl, nepůjdu tam, jsem unavený a nebude mě to bavit, ale s Tchaj-ťi je to jiné. I když jsem unavený, řeknu si, že půjdu a zacvičím si, jak mně to zrovna bude vyhovovat, a vždycky mě to dobije.

 

Kolik času věnuješ cvičení?

Když jsem začínal, chodil jsem dvakrát týdně, teď se snažím přijít alespoň třikrát, někdy i čtyřikrát.
Sestavám a navíjení se věnuji hlavně tady v Akademii. Raději cvičím v kolektivu, jednak se učím od ostatních, jednak má cvičení ve skupině jiný náboj, než když trénuji sám.
Doma se hlavně rovnám před zrcadlem, stojím v nižších postojích, abych posílil nohy. A také se snažím každý den přemýšlet o formách nebo technikách.

 

Máš nějaké cíle, kterých bys chtěl při cvičení Tchaj-ťi dosáhnout?

První cíl, který se mi již splnil, bylo zlepšení zdraví. Pokud jde o cvičení samotné, chtěl bych se v nejbližší době doučit sestavu 74 forem.

Chci, aby mě Tchaj-ťi provázelo celým životem.

A do budoucna? Mým hodně dlouhodobým cílem je u cvičení zůstat, aby mě provázelo celým životem. Na Tchaj-ťi jsem začal chodit mimo jiné proto, že jsem hledal něco, co bych mohl dělat i za dvacet třicet let.

 

Jsi instruktorem Taiji Akademie. V čem tě učení obohacuje?

Nad formami a cvičením více přemýšlím. Některé věci jsem díky tomu lépe pochopil, propojily se mi. Abych sám dokázal studentům dobře odpovědět, musím na sobě pracovat, upřesňovat si detaily, správně cvičit. Když chci něco po studentech, měl bych to sám dělat. Také znovu slyším Radkův výklad, znovu si opakuji základy, věci slyším z jiného úhlu pohledu. Je to takový nekonečný proces, při kterém se sám učím.

 

Co je podle tebe důležité pro začínající studenty?

Důležité je prokousat se začátky, protože zpočátku vás nemusí vše bavit. Je třeba vydržet a najít si důvod, proč vás to baví, proč cvičíte. Když vás Tchaj-ťi začne bavit, začnete se zlepšovat, a když se začnete zlepšovat, začne vás Tchaj-ťi bavit. Je to takový začarovaný kruh.

 

Zdeňku, děkuji, že ses s námi podělil o své názory a zkušenosti.
Alena Koutecká

Vyzkoušejte si Tchaj-ťi i Vy. Naše jarní kurzy v Taiji Akademii začínají 9. dubna v 9:00 a 11. dubna ve 20:00 hodin.

 

[Ukázat prezentaci]
Zdeněk Peclinovský
Zdeněk Peclinovský
Zdeněk Peclinovský

Zdeněk Peclinovský
Zdeněk Peclinovský
Zdeněk Peclinovský

4. dubna, 2019/napsal(a) Radek Kolář
Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory, Tygříci a tygři

Jeník Horák

Honza přišel do Taiji Akademie, když mu bylo 13 let. Začínal v oddíle Tygrů. Dnes je mu devatenáct a už druhým rokem dělá instruktora v oddílech Tygrů i Tygříků. Když zrovna necvičí Tchaj-ťi, studuje židovské gymnázium a zajímá se o židovství a židovskou kulturu.

 

Vzpomínáš si na svoje první setkání s Tchaj-ťi?

Tak poprvé jsem se setkal s tajči ve filmech, když jsem „byl mladej“ (smích) … Po rozvodu rodičů a změně školy jsem trávil dost času u počítače. To se moc nelíbilo mojí mámě, a tak jsme začali hledat nějaký kroužek v okolí. Vzhledem k tomu, že jsem několik let předtím pravidelně chodil do Sokola, tak jsem si říkal, že by bylo fajn pořád pokračovat ve cvičení. Tak jsem vyzkoušel Akademii… A tak jsem se do toho tady “zahryznul”, zamiloval, že “jedu” do dneška.

 

Takže jsi jednoho dne přišel zkušebně na trénink…

Jo. Na trénink… a potom už jsem nepřestal chodit.

 

A zaujalo tě třeba něco nebo někdo na začátku?

Radek (Kolář) a Petr (Donát) pro mě tehdy byly hodně velké autority, až skoro bohové – jak charakterem, tak i dovedností, co v tajči mají… A potom jsem se v té době nehorázně bál Petra Vitouše. …(smích)..Nevím proč…byl v pořádku…akorát jsem se ho prostě bál. Třeba když to vypadalo, že přijdu pozdě na trénink, tak jsem v duchu viděl ten jeho zamračený výraz a raději jsem přidal do kroku.

 

Co bylo pro tebe na začátku nejtěžší?

Ma-pu. (Pozn. Postoj jezdce na koni – více o postojích ZDE…). Protože já jsem jako malý kluk byl hodně při těle. Tady jsem to pak pod vedením Petra Vitouše vysportoval. Fyzická námaha, stát celou dobu ve správném postoji, překonat se… To je na začátku asi nejtěžší pro každého z nás.

 

Cvičil jsi tehdy každý den?

Každý den ne, ale snažil jsem se. Nejdřív jsem chodil na začátečnické kurzy – v úterý a ve čtvrtek. Potom jsem začal chodit v pondělí, úterý, ve středu a ve čtvrtek. A pak, když  jsem se zlepšil, tak jsem přidal i pátek :-)

 

Do Taiji Akademie chodíš už 6 let. Co tě motivuje?

V době, kdy jsem začal chodit, se tady vytvořil strašně fajn kolektiv kamarádů. Bohužel se už rozpustil, zestárli jsme. Každý se vydal jinou cestou. Nejprve mě tu tedy držel ten kolektiv, ti kamarádi, a potom, když jsem začal cvičení víc rozumět, tak mě to začalo i víc naplňovat. Takže teď mě motivuje samotné cvičení. Pořád vím, že jsou v sestavách místa, která jsou pro mě zatím nepochopitelná. Chci je pochopit, aby se mi cvičilo líp, aby ta radost ze cvičení byla ještě větší.

 

Kromě sestav beze zbraně cvičíš i s mečem, kopím a  šavlemi. Kterou zbraň a sestavu máš nejradši?

Ze sestav mám nejraději Dělové pěsti. Ale zatím je cvičím špatně, takže mě brzy bolí kolena. Ze zbraní cvičím nejradši dvojitou šavli. Baví mě i proto, že ji momentálně umím v Akademii jen já. (smích)

Co se týká výuky, tak nejraději učím sestavu s jednou šavlí. Je to krátká a rychlá sestava. Děti to baví. Při běžném tréninku a jiných sestavách občas bývá trochu problém s motivací dětí, aby dosáhly cíle, který já po nich chci. V sestavě se šavlí se dá právě přes tu výbušnost, tu sílu, energii a celkovou dynamičnost sestavy dosáhnout u dětí lepších výsledků než při běžném tréninku.

 

Učíš se teď něco nového?

No, já se pořád učím něco nového – i z toho „starého“. Hrozně moc se mi líbí vějíř. Ten se zrovna teď učím. Jinak se taky učím halapartnu, ale jde to pomalu. Je to hodně těžké – jak technicky, tak i ta samotná halapartna je docela těžká.

 

Už dva roky jsi instruktorem Tygrů a Tygříků. Co tě na „instruktorování“ nejvíc baví?

Hodně mě teď baví učit Tygry. V Tygrech se v poslední době zase zformovala taková skupinka starších. Očividně je to baví, jde jim to a jsou v tom šikovní. To jsem moc rád. Učí se rychle, takže s nimi pak můžu probírat zábavnější věci jako třeba právě tu šavli. Navíc mají smysl pro humor, je s nimi legrace, usmívají se na mě. Prostě potěšení učit. (smích)

 

Několikrát do roka reprezentuješ Tygry na různých akcích pro veřejnost. Máš někdy trému?

Tak tréma je vždycky, ale ne zas tak velká. Dříve jsem hrál několik let v divadle, i pro Českou televizi, a chodil na recitační soutěže, takže tréma už je u mě tak trochu na denním pořádku. Samozřejmě,  vždycky tam nějaká je, takže se při vystoupení občas nějaká chybička vloudí. To nejsem rád, protože to bolí hlavně mě. (smích) Fyzicky i psychicky.

Vystupování na různých akcích mě ale baví. Jezdíme třeba do Tloskova, což je absolutně úžasná akce. (Pozn. Den bojových umění v Tloskově) Cvičíme tam pro lidi s mentální poruchou. Mám dojem, že je to s nimi podobné jako s dětmi. Je radost dívat se na lidi, kteří jsou tím, co vidí (vaše cvičení) prostě unešení. To je hodně příjemný pocit…

Letos plánuješ jet s Radkem Kolářem a dalšími studenty Taiji Akademie do Číny. Na co se nejvíc těšíš?

Těším se tam hodně, protože jsem v Číně ještě v životě nebyl, takže věřím, že mi to může dát hromadu zkušeností. Na druhou stranu mé židovské srdéčko pláče nad výdaji. (smích) Doufám, že se nám Mistr Zhu Tiancai bude moci věnovat. Snad mi pomůže zlepšit tu dvojitou šavli. Moc se na to těším.

Kromě toho se hodně těším do Pekingu a do všech měst, která ještě navštívíme. Do Hangzhou atd. A taky, to je taková osobní záležitost, bych se rád podíval do Kai Fengu. Je tam nejstarší, možná i jediná, židovská obec v Číně. Tu bych také moc rád poznal.

 

Díky za rozhovor, Jeníku.
Rozhovor vedla Heda Bosáková

 

[Ukázat prezentaci]
Jan Horák
Jan Horák
Jan Horák
Jan Horák

Jan Horák
Jan Horák
4. března, 2019/napsal(a) Martina Burešová
Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Karel Trnavský

Poko(j/r)ný bojovník Karel Trnavský (*1962) − kuchař, masér, student a dnes už i učitel bojových umění, který provozuje v Sušici terapii tmou. Zajímá ho východní filozofie, zejména buddhismus. Pravidelně navštěvuje Čínu a Thajsko, několikrát pobýval v tamějších klášterech. Na první pohled bojovník, avšak s otevřeným srdcem, oddaný Tchaj-ťi, ve kterém našel svou životní cestu a kterému dnes neváhá podřídit vše. Podívejme se spolu na jeho “Tchaj-ťi příběh”.

 

Jaká byla tvá cesta k Tchaj-ťi čchüan?

V roce 1990 se vrátil kamarád z Austrálie a vyprávěl mi, že v Perthu chodil na hodiny Tchaj-ťi. Vyvolalo to ve mě zvědavost, toužil jsem dozvědět se víc, ale zůstalo jen u přání. Po pár letech jsem se seznámil s tibetským bojovým uměním, kterému jsem se věnoval asi čtyři až pět let. Od roku 1997 jsem začal jezdit do Thajska a na jedné z cest jsem potkal čínského mnicha, který mě naučil sestavu asi 50 cviků Čchi-kung.

Rozhodující byl rok 1999. Když jsem šel jednou lesní stezkou, uviděl jsem cvičit mnicha. Byla to nádhera. Sedl jsem si u cesty, pozoroval ho a když docvičil, zeptal jsem se, co to bylo. Odpověděl mi, že Tchaj-ťi. Prosil jsem ho, jestli by mě nemohl učit, ale zpočátku byl dost odmítavý. Nakonec se mi podařilo ho přemluvit a společně s dalšími deseti studenty jsem k němu chodil na hodiny. Cvičili jsme formy stylu Jang.

 

Prostřednictvím Radka Koláře cítím spojení k velmistrovi Zhu Tiancai a samotnému prameni Tchaj-ťi.

 

Po návratu do Čech jsem cvičil sám, ale chyběl mi učitel. Setkal jsem se s panem Turnébrem, který mi nabídl, že můžu studovat u něj, protože jezdí do Sušice, ale jeho cvičení mě příliš nenadchlo. V roce 2003 jsem navštívil ezoterický festival v Plzni, kde jsem uviděl cvičit Radka Koláře. Když jsem se díval, jak cvičí, tuším sestavu třinácti forem, doslova mi spadla brada. Říkal jsem si: “Co to sakra je? To je neuvěřitelné.” Po ukázce jsem za ním zašel a ptal se ho, kde se to dá naučit. Říkal, že má v Praze Taiji Akademii. A tak jsem od září začal dojíždět do Prahy. Opustil jsem styl Jang a začal se cvičením Čchen.

 

Můžeš nějak upřesnit, proč studuješ právě v Taiji Akademii?

Rozhovor-Karel-03Učím se u Radka, protože cítím spojení k velmistrovi Zhu Tiancai a samotnému prameni Tchaj-ťi. V Radkovi a jeho Tchaj-ťi, tak jak ho prezentuje, vnímám podstatu cvičení, podstatu navíjení hedvábného vlákna. To je jeden z rozhodujících důvodů, proč jsem si ho vybral. Spousta škol tohle vůbec neřeší.

Díky Mistrovi Zhu Tiancai, Radkovi, ale i dalším instruktorům z Akademie se mé cvičení a chápání cvičení postupně prohlubuje. Hledám inspiraci také v ostatních lidech, jsou mi příkladem a vzorem.

Navíc se s Radkem známe spoustu let, jsme kamarádi, a v Akademii i kolem ní jsem našel spoustu přátel, kterých si vážím. I proto do Prahy jezdím.

 

S Radkem se při cvičení setkáváš už přes třináct let. Co Ti po tak dlouhé době společné cvičení dává?

Radek je pro mě při cvičení vzorem. Jeho Tchaj-ťi je na vyšší úrovni a tím, že mě opravuje, a ukazuje mi chyby, které dělám, mě inspiruje a rozvíjí.

Uvědomuji si, že abych mu mohl být rovnocenným partnerem při tchuej-šou, potřeboval bych o hodně lepší dovednosti. Mojí nevýhodou je samozřejmě menší výška a kratší ruce, na druhou stranu mám zase nižší těžiště. Každopádně s ním vždy cvičím velmi rád, každé setkání mě posune dál v pochopení ani ne tak sestav, jako spíše skutečného principu Tchaj-ťi.

 

V Tchaj-ťi jde o překonávání vlastních hranic, o trvalou práci na sobě. Odměnou je dobré zdraví, větší sebejistota a pocit vnitřního klidu.

 

Co Ti cvičení Tchaj-ťi přináší?

Rozhovor-Karel-04Určitě vnitřní klid. Je to obrovská práce s trpělivostí, překonáváním bolesti, lenosti, vlastních hranic. Pokud je ale člověk ochoten na sobě pracovat, získává dobré zdraví, srovná se mu psychika, cítí se sebejistěji, úplnější. Nachází sám sebe.

Protože muži jsou většinou více jang, ženy více jin, z tohoto úhlu pohledu jde o hledání vnitřní rovnováhy v těle, která se pak přenáší právě do psychiky, vnitřního klidu. Tchaj-ťi je pro mě také určitý životní styl, forma meditace v pohybu, ve které hledám inspiraci.

Samozřejmě nechci opomenout ani bojový aspekt cvičení. I to mě baví, dynamika pohybu, bojové aplikace. Ani tahle stránka pro mě není úplně nepodstatná.

 

Cvičíš sám nebo ve skupině?

Cvičím hodně sám, ale rád jezdím i na Talavan, kde se potkávám s přáteli z Taiji Akademie. V roce 2006 jsme začali s malou skupinou přátel a nadšenců cvičit v Klatovech a cvičíme tam dodnes. Asi pět let vedu oddíl Tchaj-ťi v Sušici a teď nově od září i v Domažlicích. Pozn. více informací najdete na webových stránkách Karla Trnavského.

 

Radost je klíčem ke cvičení.

 

Co bys doporučil lidem, kteří chtějí začít se cvičením?

Rozhovor-Karel-01Především by měli být hodně trpěliví. Je třeba překonat počáteční nezdary, někdy skoro až zoufalost, nechat je být. Soustředit se více na přítomnost, na samotné cvičení, více v něm hledat radost. Myslím si, že radost je klíčem ke cvičení.

 

Máš nějaký postřeh, o který by ses chtěl podělit s ostatními na závěr?

Napadá mě, že jsem byl v Číně cvičit za mistrem Zhu Tiancai dvakrát a pokaždé jsem si odtamtud přinesl jednu moudrost. První vzpomínka pochází ze cvičení v Tiantan parku v Pekingu. Jednou jsme přišli na místo, kde seděli žáci mistra Feng Zhi Qiang (Feng Č‘ Čchiang).

Radek nás s kamarádem Sašou poprosil, abychom jim zacvičili kousek sestavy 74 forem Lao ťia-jilu. Jeden z žáků, který se na nás chvíli díval, pak Radkovi něco říkal. Dozvěděli jsme se, že nám nemůže nic zásadního vytknout, ale že mu v našem cvičení chybí radost. To pro mě byla důležitá informace.

Podruhé, v roce 2011, jsme byli v Čchen-ťia-kou. Zůstal jsem ve vesnici na chvíli sám a chodil jsem na jídlo s ostatními Číňany. Všiml jsem si tam jednoho bojovníka, který pořád cvičil s mečem. Jednou jsem seděl u jídla a shrbený nad miskou jsem „dlabal“.

Najednou mě ten bojovník začal bouchat do zad a něco mi čínsky říkal. Chtěl jsem samozřejmě vědět, proč to dělá, tak jsem se zeptal Číňanky, která seděla naproti a uměla anglicky. Řekla mi, že mám cvičit Tchaj-ťi nejen na hřišti, ale pořád, 24 hodin denně. Stále bych měl mít rovná záda, soustředit se. Zase jsem si uvědomil něco podstatného.

 

Děkuji za rozhovor
Alena Koutecká  

 

[Ukázat prezentaci]
Rozhovor-Karel-01
Rozhovor-Karel-02
Rozhovor-Karel-03

Rozhovor-Karel-04
Rozhovor-Karel-05
Rozhovor-Karel-06

Rozhovor-Karel-07
Rozhovor-Karel-08
Rozhovor-Karel-09

 

4. prosince, 2017/napsal(a) Radek Kolář
Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Petra Boukalová: Od přežívání k životu

Dnes je to již pět let, co Petra chodí do Taiji Akademie na soukromé lekce k Radku Kolářovi. Přivedly ji sem silné bolesti hlavy, které souvisely s diagnózou skoliózy a operací narovnání páteře v dětství.

 

Petro, jak jste se dostala k Tchaj-ti a Čchi-kungu?

Při jedné z návštěv svého rehabilitačního lékaře jsem si opět stěžovala na již nesnesitelnou bolest zad a hlavy, která mě velmi omezovala. Lékař mi doporučil plavání, kolo a jógu. Vše jsem vyzkoušela, ale ani jeden druh pohybu mi nevyhovoval. Dokonce jsem měla pocit, že při snaze dostat se do některých jógových pozic, se můj stav ještě zhoršil. Rehabilitační lékař mě navíc nutil brát antidepresiva, což jsem odmítla. Nakonec mi pomohl kardiolog, který mi doporučil neurologa a ten mě nasměroval k Tchaj-ťi…

 

Jak jste našla Radka Koláře a Taiji Akademii?

Náhodou nebo jste dlouho vybírala?

Přiznám se, že jsem byla trochu skeptická a dlouho jsem hledala informace na internetu. Rozhodla jsem se pro Radka Koláře v Taiji Akademii. Mluvili jsme spolu, vysvětlovala jsem mu svoje problémy a postupně jsme začali s jednoduchými cviky Čchi-kung a hlubokým břišním dýcháním.

 

Změna byla znatelná již po 14 dnech cvičení.

 

Měla jste hned od začátku pocit, že Vám toto cvičení pomáhá ?

Hodně jsme s panem Kolářem mluvili o tom, co při cvičení cítím. Snažil se přizpůsobit výuku mým potřebám. Vysvětloval mi, jak je důležité cvičit i doma. Změna byla znatelná již po 14 dnech cvičení. Bolesti po dlouhé době trochu ustoupily a mně se zdálo, že by to mohlo být dobré….

 

Jak často se cvičení věnujete?

Do Taiji Akademie chodím za Radkem Kolářem na soukromé lekce jednou týdně. Doma cvičím každý den 1,5 hodiny. Dobu cvičení jsem prodlužovala postupně. Naučila jsem se sestavu 13 forem a právě teď se učím sestavu s mečem.

 

Sama jsem překvapená, jak si Čchi-kung užívám a jak mě baví.

 

Víte, já nejsem člověk, kterého by cvičení bavilo. V minulosti jsem obvykle cvičila až tehdy, když mě k tomu donutily okolnosti. Teď jsem sama překvapená, jak si Čchi-kung užívám a jak mě baví. Mám štěstí, že bydlím na klidném místě za Prahou. Cvičím venku na louce. Postavím se do postoje, zklidním dech a pomalými pohyby se dostanu do zvláštního stavu klidu a pohody.

 

Co považujete za největší přínos Vašeho cvičení ?

Po dlouhých letech, kdy jsem doslova jen přežívala, se cítím plná energie. Mohu se věnovat své další zálibě – malování. Pořádám s přáteli výstavy… Tchaj-ťi mi změnilo život.
Jen mě mrzí, že jsem se o něm nedozvěděla dříve. Můj život by byl kvalitnější.

 

V čem se Vám líbí cvičit Čchi-kung právě v Taiji Akademii?

Líbí se mi příjemný prostor malého sálu Taiji Akademie i možnost cvičení na slunné terase, pokud je pěkné počasí. Ale nejvíc oceňuji osobní přístup Radka Koláře. Od začátku se zajímal o můj problém a jeho snahou bylo, abychom společně našli řešení. Pokračujeme ve cvičení a mám pocit, že se nám to více než daří.

K taiji vede jednoduchá cesta. Nemusíte nutně cvičit v čínských šatech, ani být buddhistou, abyste pochopili harmonii a energii svého těla a života. Stačí někdo, kdo Vás správně povede. Já už jsem to pochopila …:).

 

Petro, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdraví a radosti s Tchaj-ťi.

[Ukázat prezentaci]
wuťi
meč
meč

 

Kurz Čchi-kung pro začátečníky od ledna 2018

 

26. listopadu, 2017/napsal(a) Radek Kolář
kolář, Osobnosti, Rozhovory

Radek Kolář: O životě s Tchaj-ťi a Mistrovi Zhu Tiancai (2. díl)

V úvodním díle rozhovoru vyprávěl Radek Kolář o začátcích svého studia Tchaj-ťi čchüan. Jaký vztah má zakladatel pražské Taiji Akademie, školy bojového umění inspirované čínskými kung-fu školami, ke svému mistrovi? A proč je při studiu Tchaj-ťi tak důležité být osobním žákem? O tom jsme si povídali v druhé části rozhovoru…

 

Radku, přibliž nám, jak vypadala výuka v čínské škole kungfu. A jak se z řadového studenta staneš osobním žákem?

ZhuvAka05V tradiční čínské škole kungfu neexistovaly žádné formální stupně, na rozdíl třeba od japonských škol. Žáci se svým mistrem nejen cvičili, ale i žili, podobným způsobem jako v rodině. I oslovení učitele Shifu [š‘-fu] můžeme chápat ve významu otec. Mistr byl tedy otec a žáci byli jeho druhá rodina. Takový byl model čínské školy.

Studenti se navzájem oslovovali mladší žák, starší žák nebo mladší sestra, starší sestra. Přišli jste do školy, nic jste neuměli a pomáhal vám ten, kdo uměl o něco víc než vy, a to byl váš starší bratr nebo starší sestra. Mladší sestra a mladší bratr byli ti, co přišli po vás. 

 

Osobním žákem se stáváte na základě vzájemné důvěry mezi učitelem a žákem.

 

Řekněme, že jdete do kungfu školy, zaplatíte si tam rok a cvičíte. Pak buď jdete jinam nebo se rozhodnete zůstat. Stát se osobním žákem znamená, že vás učitel přijme do užšího rodinného kruhu. Nesouvisí to ale s vaší pokročilostí, to je důležité. Osobním žákem se nestáváte na základě pokročilosti, ale na základě vzájemné důvěry mezi učitelem a žákem.

Učitel tedy klade velký důraz na vaši loajalitu, oddanost a vedle toho pak na váš talent a schopnost umění rozvíjet. V dnešní době se to už celé posunulo do jiné roviny, nicméně stát se osobním žákem stále znamená projít určitým obřadem.

 

zhu-taichi-1999Jak obřad přijetí probíhá a co z něj vyplývá?

Při obřadu musí být svědkem někdo, kdo už osobním žákem mistra je. Vy se mistrovi třikrát pokloníte, předáte mu dárek a dáte mu napít čaje. On se napije a tím vyjádří, že vás přijímá za svého osobního žáka. Váš vztah se v té chvíli změní, učitel vás začne brát jako člena rodiny a vy se také jako člen rodiny musíte chovat. Začnete se řídit určitými etickými pravidly. 

 

Můžeš víc přiblížit, proč je důležité být osobním žákem?

Tchaj-ťi čchüan jako umění je otázkou určitého vnitřního předání, které mistr nese v sobě. Porozumět mu neznamená jen odkoukat pohyby. Znamená to získat jakési vnitřní předání, myslím tím vědomosti, pohledy na věc, přístupy ke cvičení, celý soubor věcí obsažených v umění… Na to je potřeba, aby byl vztah mezi učitelem a žákem osobní.

Na druhou stranu, čím je vztah mezi učitelem a žákem osobnější, tím těžší je udržet v sobě úctu a autoritu vůči dané osobě. Tzn. na jedné straně učitel začne být osobní vůči vám a na druhé ho stále musíte vnímat jako učitele, ne jako kamaráda, byť se k vám jako kamarád chová.

 

Ve vztahu mezi učitelem a žákem je nesmírně důležitá úcta a důvěra.

 

Je to velká proměna. Z trenéra v kurzu Tchaj-ťi, za který od vás dostal zaplaceno, se stane váš přítel, kamarád, otec. Říká vám své názory, vy je s ním sdílíte. Sledujete jeho život. Vidíte ho nemocného, smutného… Vidíte, že je taky jen člověk a přesto je vaším učitelem a vy ho musíte ctít.

ZhuvAka06Ve chvíli, kdy k němu přestanete mít vztah jako ke svému učiteli, přestane být vaším učitelem a už vás nic nenaučí. Tím si cestu uzavřete sami. On sám jde po své cestě a to, jestli jste jeho žákem nebo ne, ho na jeho cestě nijak neovlivní.

Ale ve chvíli, kdy v něm přestanete spatřovat autoritu, kdy mu přestanete věřit a ztratíte úctu k němu… V té chvíli se pomoc na vaší cestě z jeho strany zastaví.

Takže pokud chcete, aby vám učitel na cestě Tchaj-ťi čchüan pomáhal, jsou rozhodující úcta a důvěra. Jakmile ve vašem vztahu nejsou, musíte si najít jiného učitele. Studovat umění Tchaj-ťi čchüan do hloubky bez učitele je nemožné.

 

Někdy se stane, že žák si v určitém momentu svého studia začne myslet, že cvičí lépe než učitel…

Vztah mezi učitelem a jeho osobním žákem je podobný jako vztah mezi otcem a synem. Na začátku, když se student začíná učit, tak si svého učitele cení nade vše, hltá všechny nové techniky, snaží se splnit všechny jeho pokyny… Postupně získává dovednosti a dostává se dál, do hloubky technik, a také poznává lépe osobnost svého učitele.

V určité fázi nastane něco jako puberta. Žák si myslí, že už všechno umí, že cvičí lépe než jeho učitel, začne mít svoje pohledy na věc a přestává svého učitele respektovat. Je to určitý vývojový stupeň, na němž žák začne více projevovat svou osobnost a uplatňovat svou svobodu při cvičení.

Řekl bych, že je to velmi důležitý moment při výuce. Žádný učitel nechce mít žáky, kteří ho budou jen slepě poslouchat. Chce studenty, kteří budou umění Tchaj-ťi čchüan v sobě rozvíjet sami, budou mít svoje názory. Ale pro studenta je zároveň obzvlášť důležité zachovat si důvěru a především úctu k učiteli.

Ztratí-li žák úctu ke svému učiteli, pak ho už učitel nemůže nic naučit.

Pokud se mu to nepovede, tak se v té chvíli od svého učitele vzdálí a on ho pak už nemůže nic naučit. Pokud se to stane příliš brzy na jeho cestě, tak se jeho vývoj v Tchaj-ťi čchüan zastaví a postupuje dále jen velmi pomalu. Stane-li se to později, pak může student sám dále pokračovat a dosáhnout určité úrovně.

Žák se tedy musí správně rozhodnout, zda je ten správný čas a také rozpoznat, zda mu jeho učitel ještě má co předat. Zda dozrál čas k tomu, aby se od svého učitele úplně oddálil a rozvíjel své umění sám nebo jestli je to okamžik, kdy se z „otce“ stává „partner“ a oba se budou nadále rozvíjet společně a vzájemně se ovlivňovat. Pak je třeba v sobě posílit pokoru a důvěru ve svého učitele.

I tady můžeme vidět paralelu mezi rodiči a dětmi. Když rodiče zestárnou, jsou možná méně zdatní, ale rozumí životu více než my a proto si jich nepřestaneme vážit, učíme se od sebe navzájem. Tak pak vypadá i vztah mezi učitelem a žákem. Pokud na sobě mistr i žák stále pracují, je jejich vztah oboustranně přínosný po mnoho let.

 

V čem spočívá podstata Tchaj-ťi čchüan se dozvíte v závěrečném, třetím díle…

Rozhovor připravila Jana Chadimová

 

Informace o výuce a cvičení s Radkem Kolářem najdete ZDE…

 

12. listopadu, 2017/napsal(a) Radek Kolář
kolář, Osobnosti, Rozhovory

Radek Kolář: O životě s Tchaj-ťi a Mistrovi Zhu Tiancai (1. díl)

Radek Kolář se čínskému bojovému umění věnuje více než 30 let. Tchaj-ťi čchüan postupem času zaplnilo jeho život natolik, že se z koníčka stala profese. Založil v Praze Taiji Akademii, jejímž odborným garantem je Mistr Zhu Tiancai [Ču Tchien-cchaj], jeden ze 13 žijících velmistrů Tchaj-ťi na světě. V jižních Čechách přišla na svět Tchaj-ťi škola Talavan, která vychází z tradice čínských škol bojových umění. Jeho přáním je šířit toto umění v podobě, ve které se předává v rodině Chen [Čchen] už 20 generací.

 

Jak se díváš na svůj osobní rozvoj, svou cestu a studium Čchen Tchaj-ťi čchüan?

Myslím, že můj osobní rozvoj se podobá rozvoji kohokoliv jiného. Je to cesta, která se v životě proměňuje podle toho, v jakém životním stádiu se člověk nachází. Když člověk cvičí Tchaj-ťi čchüan delší dobu, stále si ujasňuje a snaží se porozumět smyslu, důvodu.

Když jsem začínal cvičit jako kluk, ve svých 16 letech, má představa o kung-fu byla ovlivněná filmy a knihami. Byly to sny, které jsem si naplňoval cvičením, a kdyby se mě tenkrát někdo zeptal, co vlastně chci, co je smyslem, odpověď by byla nejasná.

Po třech letech cvičení, když mi bylo 19, jsem najednou viděl jeho smysl zcela zřetelně – byla to možnost seberealizace, poznání, duchovní cesta.

V té době jsem se začal daleko víc věnovat meditaci, pak i józe, spíše než kung-fu, protože jsem v nich našel lepší nástroj právě k seberealizaci. K Tchaj-ťi čchüan jsem se později vrátil kvůli udržování tělesné kondice a taky proto, že mě čínské kung-fu pomohlo dostat se z určitých životních nesnází.

 

V posledních letech mě velmi zajímá učitelství. Jak inspirovat ostatní, aby kráčeli po své cestě Tchaj-ťi.

 

Vezmu-li dobu mezi 16 a 40 rokem, řekl bych, že to byla doba, kdy jsem především pracoval na sobě – ve smyslu seberealizace, cesty, cvičení. V posledních letech mě více zajímá učitelství – jak inspirovat ostatní, aby kráčeli po své cestě Tchaj-ťi. I když jsem pořád přesvědčený o tom, že nejlepší, co můžu udělat pro ostatní, je, když budu sám cvičit dobře. 

 

Jak cvičíš?

(směje se) Cvičím nepravidelně, ale snažím se, aby to bylo denně. Cvičím v různých časech, na různých místech. Buď doma na Talavanu nebo v Akademii, nejraději venku. Nemám to tak, že bych denně chodil cvičit na jedno místo.

 

Co pro Tebe Tchaj-ťi znamená v každodenním životě?

Tchaj-ťi jako životní cesta, jeho principy, směřování k harmonii… to bylo pro mě smyslem a náplní života daleko dříve než se Tchaj-ťi stalo i mým zaměstnáním. Jsou dny, kdy cvičím hodně, a dny, kdy necvičím téměř vůbec, ale každý den se Tchaj-ťi věnuji. Přemýšlím o tom, jak se jeho principy odrážejí v mém životě a dění společnosti vůbec.

 

Jak se na sebe díváš jako na učitele, mistra Tchaj-ťi?

Jsem jen člověk, který je nadšený pro věc a chce, aby umění Tchaj-ťi bylo součástí našich životů a abychom ho mohli dělat opravdově, o to mi jde. Lidé mě oslovují Radku a to je dobře, protože pokud je můj mistr naživu, mistr je jenom jeden.

 

Spousta učitelů se dnes ale nechává oslovovat jako mistr?

To je pravda. Není ale mistr jako mistr. Například můj učitel, mistr Zhu Tiancai, má spoustu žáků, kteří mají svoje školy. I někteří studenti jeho žáků mají své školy, to už máme 3 úrovně učitelů… Když začnete jednomu říkat mistr, kdo je pak ten druhý? Začne-li se taky nazývat mistrem, dostanou se na stejnou úroveň, na které ale v pravdě nejsou.

Začne se tedy vymýšlet hierarchie, která zní tradičně, ale je to moderní pojetí. Z mistra se udělá velký velký mistr, da da shi fu [ta ta š‘ fu], z nižšího mistra se udělá da shi fu [ta š‘ fu], velký mistr, a z ještě nižšího se udělá shi fu [š‘ fu].

Ale v tradičním pojetí čínského kung-fu byl vždycky jenom jeden žijící mistr, ostatní byli žáci. Když nějaký žák začal svému učiteli říkat mistře, byl to jejich osobní vztah, ne titul, o kterém se psalo. Ve chvíli, kdy mistr zemřel a žák přebral jeho roli, začali ho jeho žáci oslovovat mistře.

Hierarchie a úcta jsou důležité − když je student přijme, dává mu to šanci něco se naučit.

Nikdo z nás nikdy nedosáhneme úrovně Mistra Zhu Tiancai. Je to dáno tím, jak vyrůstal, cvičil, jak se studiu věnoval, jaké měl učitele, praxi, to všechno nelze napodobit. Vzdálenost mezi mnou a jím je tak obrovská, že mě nikdy nenapadlo, aby mi někdo říkal mistře. To se prostě nedá srovnat.

Na druhou stranu si ale uvědomuji, že jakási hierarchie je důležitá a dobrá pro každého studenta a jeho vývoj. Úcta žáka k učiteli (autoritě) ho vede na jeho cestě, to je důležitá věc. Dříve, když šel někdo do učení, byl to mistr, který vás učil, on vás vedl, ať už to bylo řemeslo kovářské nebo truhlářské. Autorita musí fungovat, protože když ji student přijme, dává mu to šanci něco se naučit. To je hodně důležité.

 


Pokračování ve 2. díle

Rozhovor připravila Jana Chadimová

 

Informace o výuce a cvičení s Radkem Kolářem najdete ZDE…

 

30. října, 2017/napsal(a) Radek Kolář
Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Jan Roček

Honzu (*1972) provází Tchaj-ťi už 13 let. V dospívání se věnoval sportovnímu karate, v posledních letech i historickému šermu, kde si vyzkoušel boj s replikami skutečných zbraní. Při hledání uceleného systému bojového umění objevil v roce 2004 Taiji Akademii, které zůstal věrný dodnes. Kromě sestav beze zbraně rád cvičí sestavy s mečem, šavlí a kopím. V loňském roce se stal instruktorem tchuej-šou.

 

Honzo, vzpomínáš si na své úplně první setkání s Tchaj-ťi?

Tchaj-ťiPrvní setkání s Tchaj-ťi přišlo na střední škole ještě před revolucí. Předtím jsem měl povědomí o Tchaj-ťi z cestopisů jako „o cvičení pro čínské důchodce v Tiantan [Tchien-tchan] parku v Pekingu“.

Na střední škole jsme s kamarádem cvičili tradiční karate a později i další styly se zbraní i bez. Vedle cvičení mě začala čím dál více zajímat historie bojových umění.

Narazil jsem na zmínku o vnitřních bojových uměních, ke kterým Tchaj-ťi patří. Bylo to trochu překvapení, že to není jen gymnastika, a začal jsem tedy podle možností shánět materiály a zkoušel cvičit styl Yang [Jang] při svém běžném tréninku. Hrozně, ale s nadšením. Bylo mi to něčím blízké.

 

Co jsi od Tchaj-ťi čekal, když jsi začínal?

Měl jsem nějaké zdravotní problémy a věděl jsem, že se sebou chci něco udělat. V okolí jsem viděl spoustu případů lidí s podlomeným zdravím. A tak jsem hledal, co budu dělat. Netřeba hledat zdravotní gymnastiku, když existují vnitřní bojová umění. A když bojové umění, tak techniky beze zbraně, zbraně, zápasové techniky i Čchi-kung v rámci jednoho konceptu.

 

Je možné odejít z Akademie, ale Akademie asi těžko odejde ze mě.

 

A mezi jinými vnitřními styly, kterých najednou bylo po Praze dostatek, jsem našel Taiji Akademii. Měl jsem ale Chen [Čchen] styl spojený s ukázkami nové školy na internetu, plnými záhybů. Ve srovnání s přímočarými externími styly jsem se v tom vůbec nevyznal. Když jsem pak začal v Akademii cvičit, zjistil jsem, že to je úplně jiné, než se zdálo. Tchaj-ťi mě chytlo :-)

 

Patříš mezi studenty, kteří jsou v Taiji Akademii téměř od jejího založení…

Tchaj-ťiRadek (Kolář) se zabývá Tchaj-ťi jako systémem. Snaží se zlepšovat svou dovednost a přitom se i sám vyvíjet jako učitel. Chce učit dobře. Nebere Tchaj-ťi jen jako práci od – do, ale jako způsob života, což se často nevidí. A Petr (Donát) je na tom podobně. Mám se od nich pořád co učit. Proč odcházet od rozečtené knihy?

Stejně důležitá je pro mě také parta lidí, která se tady schází. Vnímají Tchaj-ťi podobným způsobem, žijí tím. A i ti, co odejdou, se často vrací, táhne je to zpět. Když jdu do Akademie cvičit, je to trochu jako jít domů. Zdejší přístup je pro mě přirozený, bylo snadné přijmout ho za svůj. Asi bych to charakterizoval slovy: Je možné odejít z Akademie, ale Akademie asi těžko odejde ze mě.

 

Tchaj-ťi je bojové umění i životní cesta.

 

Co ti Tchaj-ťi čchüan přináší?

Tchaj-ťi je bojové umění, ale zároveň i životní cesta. Zlepšuje mi zdraví. Udržím se déle než dřív v klidu, když jsem pod tlakem. Jak vás to ovlivňuje poznáte z vlastního běžného života. Přistihnete se, že něco děláte jinak než kdysi, jaksi „v Tchaj-ťi stylu“, nebo si krátíte dlouhou chvíli docela maličkým, nenápadným navíjením :-) , víc zapojujete do pohybu celé tělo. A třeba i řešení rozdílných názorů lze pojmout jako tchuej-šou. Lépe rozjetý vlak zkusit řídit do správné stanice, než se před něj postavit.

 

Tchaj-ťiJak cvičíš?

Snažím se, jak to jde a kdykoli to jde, denně. Trochu při tom zápolím s nechutí cvičit sám venku na otevřeném místě. Asi moc přemýšlím o okolí.

 

Jsi instruktorem tchuej-šou. Změnil se tvůj přístup k Tchaj-ťi?

Pro mě to bylo hodně radikální, protože jsem nebyl zvyklý učit. Pořád vidím, kolik toho ještě nevím. Nutí mě to více studovat. Také mám zodpovědnější přístup k vlastnímu tréninku. Musím přijít vždy včas, nepolevovat, koukám na sebe kritičtěji.

 

Lidé, co cvičí krátce, se snaží dostat rychle k sestavám. Ti, co se Tchaj-ťi věnují dlouho, se naopak často vracejí k základům.

 

Co bys poradil začínajícím studentům?

Je to klišé, ale čím více trpělivosti, tím lépe. Když začínáte, většinou vás to nudí, a chcete se rychle dostat k sestavám. Kdo se ale na začátku víc věnuje základům, tedy stání ve Wu-ťi, cvičení v nižších postojích a navíjení, má daleko lepší předpoklady se rychle a dobře naučit všechno ostatní.

Sám jsem v prvním období cvičení z dnešního pohledu občas zaměňoval detaily za podstatné věci a někdy se víc staral o následující krok než o ten, který dělám. Asi jako většina začátečníků.

 

Vybavíš si v souvislosti s Tchaj-ťi nějakou zajímavou historku?

Tchaj-ťiPři předposlední návštěvě Taiji Akademie vyprávěl Mistr Zhu Tiancai o tom, jak bychom měli cvičit alespoň 5 sestav denně pro udržení schopností a že můžeme cvičit kdekoli, třeba i doma.

Osmělil jsem se a zeptal, jak to mám udělat, když se tam se sestavou nevejdu. Mistr se skoro rozčílil, pak rozpažil doširoka ruce a zeptal se: „To nemáš takový prostor? To přece stačí.“

Měl samozřejmě pravdu. Člověk se musí naučit přizpůsobovat sebe cvičení i cvičení sobě, musí začít chápat, že Tchaj-ťi nejsou jen do skály vytesané kroky a pohyby. Pro Mistra to byla jedna jasná věta, já jsem potřeboval 5 let práce, než jsem mohl říci, že chápu, co tím myslel.

Honzo, děkuji za tvé Tchaj-ťi postřehy
Alena Koutecká

 

[Ukázat prezentaci]
Honza01-drak
Honza02-tanpien
Honza03-šikmý-krok

Honza04-kop
Honza05-mapu
Honza06-meč

Honza08-meč3
Honza09-meč4
Honza-titulka

23. dubna, 2017/napsal(a) Martina Burešová
Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Jan Pischnoth

Honzu (*1974) zaujalo bojové umění už v deseti letech. Chvíli dělal řecko-římský zápas, v dospívání se věnoval taekwondu. Nakonec, v roce 2011, zakotvil u stylu Čchen Tchaj-ťi čchüan v Taiji Akademii. Kromě základních sestav cvičí i méně obvyklou sestavu se dvěma šavlemi. Od roku 2014 působí jako instruktor kurzů pro dospělé a i v budoucnu by se Tchaj-ťi rád věnoval co nejvíce…

 

Jaký byl tvůj vztah k bojovému umění, než jsi poznal Tchaj-ťi?

instruktor Jan PischnothÚplně poprvé jsem se s bojovým uměním setkal ještě jako kluk. Jednou jsem na chatě v letním kině viděl film Zrada a pomsta, krásný starý čínský film. Tam mě to chytlo a už jsem byl lapený.

Když mi bylo 10 let, chodil jsem chvíli na řecko-římský zápas. Pak jsem v 17 letech začal dělat taekwondo. Měl jsem štěstí, že jsem ho měl z první ruky, protože k nám přijeli dva mistři přímo z Koreji. Cvičil jsem asi dva nebo tři roky. S klukama jsme tenkrát docela dřeli, chodili jsme každý den běhat a cvičit do lesa. Jenže pak přišla práce a další zájmy, hudba… Kung-fu jsem měl ale vždycky rád, drželo mě a drží pořád.

 

Hledal jsem mrtvého mistra a našel jsem jiného, dost živého – Radka Koláře.

 

Co tě přivedlo do Taiji Akademie a ke stylu Čchen?

Má to vzdálené kořeny z doby, kdy jsem dělal taekwondo. Tenkrát učil kung-fu – asi jako jediný – Roman Hladík. Dostala se ke mně nějaká jeho knížečka. A protože se mi čínské kung-fu vždycky líbilo, přemýšlel jsem, že bych začal. Ale tenkrát mě ještě drželo taekwondo.

Asi před šesti lety jsem si řekl, že sice nejsem ještě úplně starý, ale je nejvyšší čas se sebou něco začít dělat. A tak jsem začal hledat kontakt právě na Romana Hladíka. Někde jsem ho vypátral a u něj jsem objevil odkaz na stránky kungfu.cz Radka Koláře. Zaujalo mě to, a tak jsem Radkovi zavolal. Řekl mi, že dělá styl rodiny Čchen a že se taky trochu perou, ať se přijdu podívat. Zašel jsem se do Taiji Akademie podívat… a už jsem tam zůstal.

 

Takže tě zaujal styl i učitel…

instruktor Jan PischnothAno, jednak se mi líbí, jak Radek cvičí. Je mi blízký styl, jakým učí, dobře to od něj chápu. Když něco vysvětluje, nemám problém tomu na své úrovni rozumět.

A taky vidím velký potenciál vývoje. Radek jezdí pravidelně do Číny, učí se od jednoho z nejpovolanějších, Mistra Zhu Tiancai. Už není nikdo lepší, kdo by o tom více věděl. Je fantastické, že tenhle zdroj informací tu je a že jsem se k němu dostal!

Radek na sobě pracuje, pořád styl studuje. Učitel, který na sobě nepracuje, se nikam nevyvíjí, a může tě učit jen do té úrovně, do které to umí a chápe sám.

 

Přistupuješ teď, s odstupem času, ke cvičení jinak než na začátku?

Když člověk začíná, je rád, že ví, která ruka jde doleva a která doprava, jestli nakročit pravou nebo levou nohou. Vůbec neřeší, jestli se uvnitř něco točí, jestli to navíjí, kam směřuje pohled nebo síla. Pak se to postupně proměňuje. A jak člověk cvičí víc a víc, začíná vnímat a poznávat své tělo. Záběr je širší a širší, člověk vidí hlouběji do cvičení.

 

Čím víc vím, tím víc se vracím k začátkům.

 

Je zajímavé, že čím víc vím, tím víc se vracím k začátkům, hledám větší hloubku v základních věcech. Taky zpětně vidím, že na začátku ke mně přišla informace, která se mě nedotkla, šla úplně mimo mne. Dneska, když ji slyším znovu, říkám si: „Aha, vždyť tohle už jsem kdysi slyšel. Proč mi to tenkrát nic neříkalo.“ Ale dnes už si ji mám kam zasadit.

 

Zmínil ses, že Tchaj-ťi ovlivňuje i tvůj každodenní život? V jakém směru?

instruktor Jan PischnothČlověk je fit fyzicky, to je dané, když cvičíte jakýkoli styl Tchaj-ťi. Pokud máte dobrého učitele, pak je to na fyzické stránce znát vždycky, v tom dobrém slova smyslu.

Na duchovní cestě začínáte potkávat jiné lidi, lidi, kteří jsou v pohodě, a „blbci“ se vám vyhýbají. Asi je to dáno tím, že se člověk dostává do větší pohody, podobné frekvence spolu začínají ladit a k člověku přichází stejně naladění lidé.

 

Několik let jsi instruktorem. Učení otevírá velký prostor pro vlastní sebezdokonalování. Jak tuhle „příležitost“ vnímáš ty?

Při učení mi studenti dávají zpětnou vazbu na to, co už umím, vím a dělám. A častokrát i na to, co ještě neumím. Musím o cvičení daleko víc přemýšlet. Studenti se mě občas zeptají na to, co by mě třeba vůbec nenapadlo. Když to vím, řeknu jim to. Pokud ne, odpovím: „Nevím, zeptám se Radka (Koláře) nebo Petra (Donáta) a vysvětlím vám to příště.“

Někdy, když se dívám, jak ostatní cvičí, napadnou mě věci důležité pro mé vlastní cvičení. Zaujme mě pohyb, chyba dotyčného, kterou u jiných nevidím. Říkám si, proč to dělá, jak bych mu to opravil, a to je výborná zpětná vazba.

 

Jako jediný v Akademii cvičíš sestavu se 2 šavlemi. Je to tvoje oblíbená sestava?

Dvě šavle jsou krásná sestava, ale už je to taková nadstavba, spíš něco pro radost. Klasikou je sestava 74 forem (Lao-ťia ji-lu), úžasná sestava, ve které je všechno. Krásná je i sestava 13 forem, která ze 74-ky čerpá. Je fantastická hlavně pro začátečníky.

 

Co bys na základě vlastních zkušeností poradil začínajícím studentům, kteří vstupují do „hlubokých vod“ Tchaj-ťi?

instruktor Jan PischnothZačátky můžou být pro někoho méně zajímavé. V úvodních hodinách se hodně stojí, málo se toho na první pohled dělá. Nicméně začátky jsou na tom všem to nejdůležitější. Co se v tuhle chvíli naučíme, na tom stavíme celý náš osobní styl. Proto se k základům vlastně pořád vracíme, jak každý sám za sebe, tak při cvičení v Akademii.

Hluboké vody jsou výstižné přirovnání. Když člověk začne, je na hladině, vidí jen dvourozměrný prostor cvičení. Postupně, jak cvičí, jde hlouběji a hlouběji, otevírá se mu i další třetí rozměr, nekonečná a tajemná hloubka Tchaj-ťi…

 

Máš nějaká přání do budoucna?

Ideálně, abych měl na cvičení vždycky čas. Chci učit, tak času doufám bude dost. Rád bych předával tenhle styl i dalším lidem. Je to krásný styl a bylo by fajn, kdyby k němu měli ostatní přístup.

 

Honzo, děkuji za inspirativní rozhovor
Alena Koutecká

 

[Ukázat prezentaci]
Honza - drak
Honza - šavle 01
Honza - šavle 02

Honza - šavle 03
Honza - šavle 04
Honza - šavle 05

Honza - šavle 06
Honza - šavle 07

 

15. ledna, 2017/napsal(a) Radek Kolář
Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Věra Palacká

Věrka (*1968) se začala věnovat Tchaj-ťi čchüan v Taiji Akademii v roce 2012. Tento měkký styl bojového umění ji oslovil natolik, že dnes kromě samotného studia sestav pomáhá jako instruktorka kurzů pro dospělé. Kromě Tchaj-ťi studuje třetím rokem tradiční čínskou medicínu se všemi jejími metodami (např. akupunkturou, fytoterapií, Tuina masážemi, dietetikou či zdravotním Čchi-kungem). Tchaj-ťi a alternativní medicíně by se postupně chtěla věnovat naplno.

 

K Tchaj-ťi čchüan ses dostala oklikou přes shaolinské [šaolinské] kung-fu?

Věra---drak07Tchaj-ťi Čchüan mi naservíroval osud s naprostou samozřejmostí. Mám syna, který od malička cvičil Shaolin. Jeho čínský učitel ho od začátku přijal za svého a pomáhal mi ho vychovávat.

Věnoval se mu nejen při cvičení, ale staral se i o jeho prospěch ve škole. Sledoval, kdy o víkendu vstává a jestli mi doma pomáhá. Před spaním mu vyprávěl čínské pohádky (mimochodem jsou velmi poučné) a bral nás oba na všechny své akce.

 

Do Taiji Akademie mě vlastně přivedla náhoda. Až později jsem došla k závěru, že to byla nejlepší volba.

 

U něho jsem poznala čínskou medicínu, kterou jsem pak začala sama studovat. Já i syn jsme se tak sžili s čínským světem, že moje cvičení Tchaj-ťi Čchüan bylo logickým vyústěním toho všeho. Vyvstala jen otázka, kdo bude mým učitelem. V Taiji Akademii v té době (v lednu 2012) začínal kurz pro začátečníky, který mi časově velmi vyhovoval. Proto jsem si vybrala tuto školu. Až později jsem došla k závěru, že to byla nejlepší volba. Do Taiji Akademie mě vlastně přivedla náhoda a shoda okolností.

 

Co jsi od cvičení očekávala? 

Od začátku jsem věděla, do čeho jdu a co mě čeká. Bojová umění už jsem dávno znala. Nic jsem nečekala. Když má člověk nějaké očekávání, je většinou zklamán. Lepší je být mile překvapen, což se v mém případě povedlo.

 

Co pro tebe Tchaj-ťi Čchüan znamená?

Věra---vějíř02Tchaj-ťi je pro mě především radost. Když cvičím, jsem spokojená, v té chvíli můžu (a musím) vypustit z hlavy všechny starosti. V Taiji Akademii jsem poznala spoustu lidí, kteří mají stejné životní postoje jako já, stejný žebříček hodnot. Což se například o mých spolupracovnících říct nedá. Takže si sem chodím i psychicky odpočinout.

A zdravotní hledisko? Je všeobecně známo, že pokud cvičíte správně, začnete velmi brzy pociťovat zlepšení po všech stránkách. Při cvičení se rozproudí čchi a krev, vše v těle se začne hýbat, a tím se tělo uzdravuje. Zbaví se přebytečné vody a spálí nepotřebný tuk. Nastartují se všechny ozdravné procesy a člověk se cítí lépe na těle i na duši.

Krátce před příchodem do Akademie jsem během velice krátké doby utrpěla tři úrazy. Shodou okolností to vždy nejvíce odnesla levá kyčel. Čínská medicína mě sice zachránila před operací, ale stejně už to nikdy nebude úplně v pořádku. Tak například kopy do stran jsou pro mě velkým problémem. Řeším to různě − kopu do lapy, sedávám v dost nezvyklých pozicích a protahuji se, kde se dá.

 

Cvičíš také sama mimo Taiji Akademii?

Tchaj-ťi Čchüan je lepší cvičit venku a já v přírodě cvičím ráda. Hlavně ve volných dnech, když je Akademie zavřená, nebo v létě večer po práci. Cvičení pod širým nebem je úplně o něčem jiném než v uzavřených prostorách. Můžu se zhluboka nadechnout a sestavu si „prožít“. Pocit z takového cvičení se nedá popsat slovy.

 

Ráda cvičím svým tempem a podle toho, co momentálně potřebuji pilovat.

 

Taky mi vyhovuje, když si můžu cvičit svým tempem a podle toho, co momentálně potřebuji pilovat. Při cvičení ve skupině se musíme navzájem přizpůsobit rychlostí i prostorově. Do Akademie si tudíž chodím spíš opravovat chyby a řešit detaily ve formách.

Všední povinnosti mi bohužel nedovolí cvičit každý den. Pokud vynechám, potom se necítím „ve své kůži“. Tchaj-ťi Čchüan už prostě k životu potřebuji.

 

Bojovému umění se věnuješ společně se synem, který přešel k Tchaj-ťi od Shaolinu. Proč? A je dnes Tchaj-ťi vaším společným tématem?
Věra--tanpien01Syn začal cvičit Tchaj-ťi Čchüan, protože mu Shaolin ničil kolena. Potřeboval se naučit správně navíjet. To se podařilo a dnes už je v pořádku. Ale v Taiji Akademii si našel kamarády a chodí cvičit dál, i když má poslední dobou nabitý program.

Pokud má čas, chodíme cvičit ven spolu. Což je prima, protože se navzájem pozorujeme a opravujeme. Jeho zkušenosti se cvičením Shaolin mi pomáhají alespoň trochu zvládat třeba právě kopy.

A jen pro zajímavost – zvuk biče spolehlivě odrazuje nevítané pozorovatele. Vždycky dostanou strach a odejdou. Takže cvičte v přítomnosti někoho, kdo trénuje šaolinské sestavy s bičem. :D

 

Máš nějaké cíle, které by sis chtěla v Tchaj-ťi splnit?

Nemám žádný velký cíl. Jak se říká, cesta je cíl. Na cestě s Tchaj-ťi Čchüan jsem ráda a nechám se po ní vést tak rychle a tak daleko, jak to půjde. Ale mým velkým přáním je opustit současné zaměstnání a věnovat se naplno cvičení Tchaj-ťi Čchüan a tradiční čínské medicíně. Ale to bude ještě vyžadovat hodně času a sil.

 

Co bys doporučila lidem, kteří se na cestu s Tchaj-ťi teprve vydávají?

Lidé se obvykle bojí, že nebudou cvičení zvládat fyzicky, časově. Nebo se bojí neznámého prostředí. Chtěla bych jim vzkázat, že Tchaj-ťi Čchüan má velkou výhodu. Zde si každý najde to své přiměřeně svému věku a fyzickým schopnostem. Mohu ho cvičit pro zdraví nebo jako bojové umění. V Akademii cvičí malé děti, dospívající, lidé ve středním věku i kolem osmdesátky. Každý si našel svou cestu a je spokojený. Nikdo je nenutí cvičit nad jejich síly a možnosti.

 

Taiji Akademie má velmi výhodný systém předplatného a navíc je tu příjemné a milé prostředí. Nikdo se nemusí bát přijít.

 

Co se týká času, má Akademie myslím velmi výhodný systém, kdy můžete za jedno předplatné přijít kdykoli na kterýkoli kurz odpovídající vaší pokročilosti. Toto, pokud vím, v žádné jiné škole není.

A konečně. V Taiji Akademii je tak příjemné a milé prostředí, že se opravdu nikdo nemusí bát přijít. Nikdo se tu nedívá na nováčky stylem „co tu děláš, tebe jsem tu nikdy neviděl“. Každý je od začátku brán jako součást školy. Takže nebojte se přijít a vyzkoušet si to. Připravte se na to, že vás zpočátku budou hodně bolet nohy, ale to po určité době přejde. Alespoň víte, že je máte :D

 

A něco na závěr?

Na závěr bych chtěla říct, že jsem vděčná, že mě náhoda přivedla právě do Taiji Akademie. Máme dva skvělé učitele (Radka Koláře a Petra Donáta), které velice obdivuji za jejich trpělivost. Máme krásné prostory s nádherným výhledem na Prahu. A chodí sem skvělí lidé se srdcem na správném místě. Dnes už si neumím představit, že bych volný čas trávila někde jinde a jiným způsobem. Takže za všechno velké DÍKY.

 

Věrko, děkuji za tvé postřehy a sdílení
Alena Koutecká

 

[Ukázat prezentaci]
Věra---vějíř02
Věra---drak06
Věra---drak07

Věra---meč03
Věra---meč04
Věra---meč05

Věra--tanpien01

11. prosince, 2016/napsal(a) Radek Kolář
Page 1 of 3123

Přidejte se na náš Facebook

baner330
© Copyright - Radek Kolář 2020
  • Facebook
  • Instagram
  • Rozvrh
  • Kalendář akcí
  • Kurzy
  • O nás
  • Inspirace
  • Kontakt
Scroll to top