Osobnosti Archivy - Taiji, Taichi, Čchi-kung kurzy v praze
, ,

Zhu Xiang Hua (1. díl)

Zhu Xiang Hua [Ču Siang-chua] je nejmladším synem Mistra Zhu Tiancaie [Ču Tchien-cchaje], jednoho ze 13 velmistrů Tchaj-ťi na světě. Xiang Hua se narodil v roce 1977 ve vesnici Chenjiagou [Čchen-ťia-kou], kolébce Tchaj-ťi čchüan. Bojovému umění se věnuje od svých tří let. Je sice představitelem generace, která k Tchaj-ťi přistupuje více jako ke sportu než k umění sebeobrany, nicméně jeho kouzlu propadl stejně jako otec. Xiang Hua dnes působí jako učitel, jezdí po světě a vede Tiancai Institute v domě svého otce v Chenjiagou.

 

Kolik ti bylo let, když jsi začal Tchaj-ťi poznávat?

Zhu XianghuaS Tchaj-ťi jsem se začal pomalu seznamovat, když mi byly asi tři nebo čtyři roky. Protože jsem se narodil v Chenjiagou, kde je Tchaj-ťi populární, za otcem často přijížděli studenti. Spousta lidí v našem domě zůstávala a cvičila dlouhou dobu, měsíc nebo dokonce rok.

Tou dobou děti neměly žádný internet, filmy nebo televizi, a tak jsem většinou pozoroval, co se děje kolem. Nikdo se mi tehdy přímo nevěnoval, ale když otec učil, chodil jsem kolem a on mě pobízel, ať cvičím s nimi.

Asi v sedmi nebo osmi letech jsem začal jezdit do sousedního města Wenxianu [Wen-sienu], kde byl oddíl bojového umění pro děti. Chodil jsem normálně do školy a přitom jsem trénoval každý všední den od 5 do 7 hodin ráno a pak po večerech, o víkendu dokonce celé dny. Do oddílu jsem chodil asi 5 let a během té doby jsem se účastnil mnoha soutěží. Ze stovky dětí nakonec zůstaly jen tři, včetně mě, kteří se věnovali bojovému umění více a dostali nabídku chodit do speciální sportovní školy.

 

Trénink ve sportovní škole je náročnější ve srovnání s tím, jak cvičí lidé, kteří s Tchaj-ťi začínají ve vyšším věku.

 

 

Jak vzpomínáš na studium ve sportovní škole?

Sportovní škola v Chengzhou [Čcheng-čou] v hlavním městě provincie Henan [Che-nan] byla běžná střední škola, kde jsme studovali stejné předměty jako v každé jiné škole. Protože se jednalo o sportovní školu, samozřejmě jsme hodně trénovali a také jsme jezdili na spoustu soutěží.

 

Zhu XianghuaCo všechno každodenní trénink ve sportovní škole obnášel?

Trénink ve škole se lišil od toho, jak trénují lidé, kteří začínají s Tchaj-ťi ve vyšším věku. Já jsem ho studoval opravdu jako bojové umění a ne kvůli zdraví, což je dnes často důvodem, proč lidé k Tchaj-ťi přicházejí.

Ve světě je tak populární proto, že ho může dělat každý, mladý i starý, a začít můžete prakticky v jakémkoli věku.

Umění Tchaj-ťi je velmi hluboké a skrývají se v něm různé dovednosti. Člověk musí procvičovat spoustu věcí podle svých individuálních potřeb. Může cvičit pomalu a nízko, rychle, měkce, tvrdě.

Ve škole byl proto každý den jiný podle toho, co jsme zrovna potřebovali trénovat. Některý den jsme se například soustředili na fajiny [fa-ťiny], opakovali jsme je sto-, dvěstě- nebo třistakrát, pořád dokola.

Jindy jsme stáli několik desítek minut v jednotlivých pozicích. Vzpomínám si, že když jsme třeba přišli pozdě na hodinu, museli jsme za trest stát 30 minut v postoji kung-pu nebo v tanpienu.

Kromě procvičování Tchaj-ťi dovedností jsme stejně jako ostatní sportovci běhali, skákali, věnovali se různým pohybovým a posilovacím aktivitám či jinak cvičili tělo. I tohle jsou věci, které pomáhají zlepšovat vaše Tchaj-ťi.

 

Po skončení školy jsem se přidal k otci, pomáhal mu a získával zkušenosti.

 

 

Kam jsi zamířil po ukončení sportovní školy?

Zhu XianghuaPotřeboval jsem si najít práci, ale vypadal jsem velmi mladě, jako chlapec, a tak u mě moc lidí studovat nechtělo. Věděl jsem, že toho kromě bojového umění moc neumím.

Proto jsem se rozhodl přidat k otci a jezdit s ním po čínských městech a po světě (např. jsem byl v Singapuru, Hongkongu…). Sám jsem moc neučil, spíše jsem získával zkušenosti a pomáhal otci.

Přitom jsem pochopil, že se nutně potřebuji zlepšit. Potřeboval jsem znát více než jen bojové umění, tak jsem se vrátil do školy, tentokrát ke studiu angličtiny, počítačů a obchodu. Když jsem dostudoval, chvíli jsem ještě pomáhal otci, během dne chodil do práce a ráno a večer učil Tchaj-ťi. To trvalo asi pět let.

 

V té době ses rozhodl vrátit do Chenjiagou? Proč?

Uvědomil jsem si, že takhle žít nechci a nemůžu. Nejlépe ze všeho jsem uměl Tchaj-ťi. Náš dům v Chenjiagou byl po většinu roku zavřený a otevíral se pouze, když přijeli studenti. Rozhodl jsem se tam vrátit, dům otevřít nastálo a začít učit a pokračovat v rodinné tradici. Nakonec se domů vrátil i otec a teď v Chenjiagou učíme společně.

 

Pokračování rozhovoru najdete ve 2. díle
Rozhovor byl pořízen v červnu 2016 při příležitosti návštěvy Mistra Zhu Tiancaie a jeho syna Zhu Xiang Huy v Taiji Akademii.

 

/napsal(a)
, ,

Zhu Xiang Hua (2. díl)

Pokračování rozhovoru s Zhu Xiang Huou [Ču Siang-chuou], nejmladším synem Mistra Zhu Tiancaie [Ču Tchien-cchaje]. V úvodní části vyprávěl Xiang Hua o svém dětství s Tchaj-ťi a o studiu na sportovní škole v Chengzhou [Čcheng-čou]. Ve druhém díle se dozvíte o tom, proč se rozhodl tradici Tchaj-ťi šířit stejně jako otec, proč se vrátil do rodné vesnice Chenjiagou [Čchen-ťia-kou] nebo jak rozdílně vnímají podle jeho názoru cvičení čínští a evropští studenti.  

 

Proč jsi začal s Tchaj-ťi ? A co tě u něj tak dlouhou dobu drží?

XianghuaNěkdy neexistuje důvod proč. Pokud bych to měl pojmenovat, bylo to asi kvůli rodině, otci, který se Tchaj-ťi věnoval celý život, tradici. V Chenjiagou, ve kterém jsem vyrůstal, cvičili všichni, tak jsem cvičil i já.

Jako malý jsem moc nepřemýšlel, proč tak dlouho a tvrdě trénuji, prostě jsem to dělal. A nikdy mě nenapadlo, že bych měl přestat, byl to můj život.

A proč jsem u Tchaj-ťi zůstal? Za prvé jsem ho studoval od malička. Byla to jediná věc, kterou jsem uměl a nic jsem nedělal takhle dlouho jako Tchaj-ťi.

A taky rád učím. Nebaví mě něco řídit. Když učím a studenti mi rozumí, cvičí a zlepšují se, jsou šťastní a pak jsem šťastný taky. Proto jsem si vybral Tchaj-ťi jako povolání a zůstal jsem u něj.

 

Použil jsi někdy Tchaj-ťi ve skutečném boji?

Jako mladý, když jsem studoval ve Wenxianu [Wen-sienu], jsme občas s ostatními studenty chodili do města. Někdy jsme se prali, jako všichni kluci, a já často vyhrával.

Díky studiu bojového umění jsem byl rychlejší, pohotovější a silnější, měl jsem více zkušeností. Dnes už se neperu (směje se). Souvisí to s tím, jak člověk stárne a uklidňuje se.

 

Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi čínskými a evropskými studenty?

V Evropě jsou lidé na začátku studia lepší než Číňané. Je to dáno tím, že první rok dva Evropané více cvičí a méně přemýšlejí. Proto jsou lepší. Jeden pohyb trénují delší dobu, jsou přesnější a důslednější. Číňané pohyby od začátku lépe chápou, proto chtějí hned rychle postupovat. Pohyby netrénují dostatečně dlouho a nejsou tak přesní.

 

Číňané bojovému umění přirozeně rozumějí. Je to dáno kulturou, jazykem, prostředím. Evropané jsou zase přesnější a důslednější.

 

XianghuaAle po dvou třech letech se každý ve vnějších pohybech zlepší, je schopný se je navenek naučit. A tehdy začnou být lepší Číňané, protože pohybům musíte rozumět. A Číňané vědí proč. Je to dáno, kulturou, jazykem, my prostě bojovému umění rozumíme.

Je to stejné jako s fotbalem. Jsme velká země. Proč se v Číně nenajde pouhých 11 lidí, kteří by uměli kopat stejně dobře jako v každé evropské zemi, kde to dokáží všichni? Prostě proto, že v Evropě je fotbal součástí kulturní tradice.

 

Jak můžeme tedy my „nečíňané“ zlepšovat své Tchaj-ťi?

Nemusí to představovat velký problém. Potřebujete více pochopit podstatu bojového umění, porozumět tomu, jak správně trénovat, abyste se ho dobře naučili. Je rozdíl, jestli chcete studovat týden, měsíc, rok nebo déle. Záleží na tom, jestli jste dítě, mladý člověk nebo starší cvičenec. Každý se potřebuje zaměřit na něco jiného.

Také byste měli cvičit každý den jinak, věnovat se tomu, co je právě potřeba. Můžete se soustředit na zlepšení dýchání, plynulost a přesnost pohybu, získání síly, rychlé pohyby, můžete běhat, chodit na soutěže… Je spousta cest, jak se zlepšovat.

 

Abyste se mohli zlepšovat, potřebujete dobrého učitele, který dokáže odhadnout, co je pro vaše Tchaj-ťi důležité.

 

XianghuaJen k tomu ještě potřebujete jednu důležitou věc, a to mít dobrého učitele, který dokáže odhadnout, co je právě pro vaše Tchaj-ťi důležité.

Připouštím, že nalézt takového učitele může být problém. Avšak jedině dobrý učitel vás posouvá kupředu. Pokud se zlepšujete, pokračujete, je to dobré, pokud ne, najde pro vás jiný způsob, který bude účinný.

 

Takže když najdu dobrého učitele, mám vyhráno?

Ani dobrý učitel sám o sobě nestačí, důležité je také prostředí, ve kterém studujete. Samozřejmě, že vždycky to bude lepší třeba v Chenjiagou, kde cvičí všichni kolem. Prostředí je pro pochopení velmi důležité. Potřebujete postupovat ve třech krocích: více a déle cvičit, pak více přemýšlet a nakonec lépe chápat.

Třeba tady v Taiji Akademii cvičíte hezky, lépe než v jiných evropských zemích. Je to dáno tím, že je tady příznivé prostředí ke zlepšování, dobří učitelé a velká komunita lidí, kteří cvičí. Je to velká výhoda, protože nestačí, když si cvičíte sami. Potřebujete kolem sebe lidi, které můžete pozorovat a od kterých se můžete učit.

Samozřejmě je také dobré, když se díváte na kung-fu filmy nebo na videa, na kterých cvičí někdo jiný, můžete chodit na soutěže, nechat se inspirovat ostatními a přemýšlet, co je odlišné. I to vám přináší zlepšení.

 

Xiang Huo, děkuji za rozhovor
Alena Koutecká

Rozhovor byl pořízen v červnu 2016 při příležitosti návštěvy Mistra Zhu Tiancaie a jeho syna Zhu Xiang Huy v Taiji Akademii.

 

/napsal(a)
, ,

Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – dětství

Před více než půldruhým stoletím ohromoval Yang Lu Chan [Jang Lu Čchan] (1799–1872) bojovníky své doby uměním Tchaj-ťi čchüan, kterým porážel všechny své soupeře. Začalo se mu říkat „Yang Neporazitelný“. Byl prvním člověkem nepocházejícím z rodu Chen [Čchen], který se tomuto umění naučil od pokračovatele 14. generace, Chen Chang Xinga [Čchen Čchang Singa] (1771–1853).

Když Yang odešel z vesnice Chenjiagou [Čchen-ťia-kou], poprvé tím do okolního světa vynesl umění Tchaj-ťi čchüan. Jeho následovníci a žáci pak toto umění šířili dál a zakládali nové a nové školy Tchaj-ťi. Nicméně v Chenjiagou mistři z rodu Chen udržovali tradici bojového Tchaj-ťi a své umění předávali z generace na generaci, až k současným pokračovatelům 19. generace, k nimž patří i Zhu Tiancai [Ču Tchien-cchaj].

Začátky pod vedením Chen Zhao Pi

Zhutiencai-zamlada01Zhu Tiancai se narodil 25. července 1944 v Xianu [Sienu] v provincii Shanxi [Šan-si]. V šesti letech se spolu s matkou, původem z rodu Chen, vrátil za otcem do vesnice Chenjiagou. Jeho matka, stejně jako její synovci Chen Xiao Wang [Čchen Siao Wang] a Chen Zheng Lei [Čchen Čeng Lej], pocházela ze slavného rodu Chen Chang Xingů.

Dědeček Chen Xiao Wanga byl proslulý pokračovatel 17. generace Chen Fa-Ke [Čchen Fa-kche] (1887–1957) a strýc Chen Zheng Leie byl nesmírně uctívaný velmistr 18. generace Chen Zhao Pi [Čchen Čao Pchi] (1893–1972), který vychoval současné mistry 19. generace, včetně „čtyř Buddhových bojovníků“ (Si Da Jin [S’ Ta Ťin]).

Jelikož jim všem proudila v žilách modrá krev Tchaj-ťi, bylo přirozené, že výuka Tchaj-ťi byla součástí jejich života už od raného mládí. Organizovaná výuka začala v roce 1958, kdy se Chen Zhao Pi vrátil do vesnice a chopil se úkolu vychovat novou skupinu mistrů Tchaj-ťi pro další generaci.

Kromě Zhu Tiancaie, Chen Xiao Wanga, Chen Zheng Leie a Wang Xiana [Wang Siena] k nim patřili i Chang Guan Cai [Čchang Kuan Cchaj], Chen Xia Sung [Čchen Sia Sung], Chen Chun Lei [Čchen Čchun Lej] a další. Ke skupině se, kdykoliv se ocitl v Chenjiagou, přidával i Chen Qing Zhou [Čchen Čching Čou], který žil v sousední vesnici.

 

Náš život se točil kolem Tchaj-ťi. Hodně jsme cvičili, Mistr nás učil stále nové věci a po večerech nám vyprávěl jeden motivující příběh za druhým.

 

CenZhaoPi-01V těchto báječných letech se život točil jen kolem Tchaj-ťi. O víkendech a denně hned po škole se scházeli v mistrově domě, kde cvičili či jinak trávili čas. Bydleli v sousedních domech v jižní části vesnice. Matky řadu domácích prací prováděly společně, a tak si při tomto stylu života byly zvlášť blízké.

Kolem sedmé všichni zasedali k večeři. Tou byl většinou velký hrnec kukuřice nebo brambor a čínského chleba (mantou). Jemnější mouku používali jen o žních, zhruba tři měsíce v roce, ale ani tehdy ne samotnou, ale smíchanou s něčím dalším. Jídlo vždy proběhlo rychle a poté se opět vrátili do mistrova domu.

Mistr je učil stále nové věci a dohlížel na jejich vývoj. Cvičili čím dál víc, zůstávali dlouho do noci, doslova ponocovali. Když přišla návštěva, mistr vyprávěl jeden úchvatný a inspirativní příběh o Tchaj-ťi za druhým. Pokud tedy nebyli ve škole, nebo doma nespali a nejedli, cvičili Tchaj-ťi v mistrově domě.

Občas se stalo, že když v noci skončili cvičení a vraceli se domů, zaslechli z nedaleké vesnice zvuky z venkovního kina. To se nechali zlákat. Ale přišli vždycky tak pozdě, že stihli jen úplný závěr filmu. To byla jejich jediná zábava a rozptýlení.

Příbuzností vázáni k dědictví Tchaj-ťi a inspirováni svým mistrem cvičili, cvičili a cvičili. Naučili se kompletní škálu sestav Tchaj-ťi beze zbraně i se zbraněmi, základní první sestavu staré školy, druhou sestavu staré školy (známou též jako dělové pěsti), sestavy s jedním a se dvěma meči, s jedním a dvěma meči s širokou čepelí (se šavlí), s kopím. Mistr je navíc učil cvičení ve dvojicích, bojové aplikace Tchaj-ťi a teorii. A tak jim nakonec předal tradici Tchaj-ťi jako bojového umění, tak jak byla dříve předána i jemu, a tím uchoval umění Tchaj-ťi čchüan v Chenjiagou.

 

Ve druhém díle si přečtete o cvičení v období kulturní revoluce v Číně a také o druhém Mistrově učiteli Chen Zhao Kui. 

 

/napsal(a)
, ,

Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi − učitelství

Závěrečný díl o životě Mistra Zhu Tiancai [Ču Tchien-cchaj], jednoho z nejvýznamnějších žijících představitelů Chen taijiquan  [Čchen Tchaj-ťi čchüan], nám představí tohoto člověka jako učitele. Jeho pole působnosti daleko přesahuje hranice Číny. Kromě založení vlastní školy ve vesnici Chenjiagou [Čchen-ťia-kou], kde vyrůstal, vyučuje Tchaj-ťi také na dalších místech v Asii, v Evropě i ve Spojených státech.  

Mistr jako učitel

Zhu03Učitelskou dráhu začal Mistr Zhu Tiancai v roce 1966. Třináct let působil jako učitel v místní škole v Chenjiagou. Ve volném čase pak trénoval studenty Tchaj-ťi. V roce 1978 byl jmenován prvním národním trenérem na Chengdu Sport University (sportovní univerzita v Chengdu [Čcheng-tu]) v provincii Sichuan [S’-čchuan], o rok později se stal členem sportovní komise hrabství Wenxian [Wen-sien].

Mistr Zhu Tiancai se považuje za neúnavného šiřitele Tchaj-ťi po světě. V 80. letech, kdy došlo k uvolnění politické situace v Číně a v souvislosti s tím i k obrodě umění Tchaj-ťi, byl vyslán jako zástupce Číny do Singapuru. Zde zůstal 7 měsíců, získal 400 studentů a jeho umění Tchaj-ťi se stalo doslova senzací.

Od roku 1984 do roku 1991 navštívil osmkrát Japonsko a v roce 1993 byl pozván do Korei. Od roku 1994 se vydává z Asie do světa a pravidelně navštěvuje Spojené státy a Evropu (měli jsme tu čest uvítat ho opakovaně i v Taiji Akademii v Praze).

Zhu Tiancai v Evropě

ZhuvAka04V roce 1999 na pozvání České společnosti Taiji (prezidentka paní Zhai Hua a sekretář Radek Kolář) přijel Mistr Zhu Tiancai poprvé do České republiky. Strávil zde 3 měsíce. Během nich měli zájemci o studium Tchaj-ťi možnost účastnit se kurzů, ve kterých vyučoval sestavu Lao-ťia ji-lu (74 forem).

Pro zajímavost, cvičilo se tehdy převážně venku, protože Taiji Akademie ještě nebyla na světě. A Radek Kolář, budoucí zakladatel a hlavní trenér Akademie, se stal Mistrovým osobním žákem.

V roce 2001 navštívil Mistr Zhu Tiancai Berlín. Ve stejném roce založil Radek Kolář Taiji Akademii v Praze. Mistr Zhu se stal odborným garantem výuky a v Taiji Akademii pořádá pravidelné semináře. V průběhu let navštívil Taiji Akademii devětkrát a jeho výukových seminářů se účastnilo více než tisíc studentů.

Chenjiagou Tiancai Institute

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V roce 2010 otevřel Mistr Zhu Tiancai novou školu v Chenjiagou, kde můžete studovat Tchaj-ťi jako v internátní škole. V jižní části vesnice v bývalém domě svého dědečka Chen Guanglu vyučuje jeho nejmladší syn Zhu Xiang Hua [Ču Siang Chua].

Pro milovníky a studenty Tchaj-ťi z celého světa je dnes k dispozici celodenní studium, včetně ubytování a stravy. Nečeká je sice pohodlí luxusního hotelu, zato mohou ale pobývat v autentickém prostředí místa, odkud Tchaj-ťi pochází. Jednoduchá a neopakovatelná atmosféra jim pomůže procítit a najít skutečnou hloubku tohoto umění.

Umění Tchaj-ťi a ocenění

Mistr Zhu Tiancai zdědil tajemství umění Tchaj-ťi po svých předcích, více než 60 let soustavně a systematicky pracuje na jeho zdokonalování. Zasvětil mu prakticky celý svůj život. Tchaj-ťi čchüan považuje za umění, jehož součástí jsou lékařství, mechanika, přírodní vědy, estetika i filozofie. Je to systém, který učí pečovat o tělo, je formou sebeobrany, sebekultivace a zábavou pro ducha. Není to jen umění boje, ale i kulturní umění pocházející z dávné tradice.

Díky své píli a schopnostem obdržel Mistr Zhu Tiancai v průběhu života řadu titulů. Od roku 1996 je např. jedním ze 13 velmistrů Tchaj-ťi čchüan na světě. Je označován také za jednoho ze čtyř Buddhových bojovníků, nejvýznamnějších představitelů Čchen Tchaj-ťi čchüan 19. generace.

Alena Koutecká

Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi − dětství
Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – Chen Zhao Kui

 

 

/napsal(a)
, ,

Radek Kolář: O životě s Tchaj-ťi a Mistrovi Zhu Tiancai (2. díl)

V úvodním díle rozhovoru vyprávěl Radek Kolář o začátcích svého studia Tchaj-ťi čchüan. Jaký vztah má zakladatel pražské Taiji Akademie, školy bojového umění inspirované čínskými kung-fu školami, ke svému mistrovi? A proč je při studiu Tchaj-ťi tak důležité být osobním žákem? O tom jsme si povídali v druhé části rozhovoru…

 

Radku, přibliž nám, jak vypadala výuka v čínské škole kungfu. A jak se z řadového studenta staneš osobním žákem?

ZhuvAka05V tradiční čínské škole kungfu neexistovaly žádné formální stupně, na rozdíl třeba od japonských škol. Žáci se svým mistrem nejen cvičili, ale i žili, podobným způsobem jako v rodině. I oslovení učitele Shifu [š’-fu] můžeme chápat ve významu otec. Mistr byl tedy otec a žáci byli jeho druhá rodina. Takový byl model čínské školy.

Studenti se navzájem oslovovali mladší žák, starší žák nebo mladší sestra, starší sestra. Přišli jste do školy, nic jste neuměli a pomáhal vám ten, kdo uměl o něco víc než vy, a to byl váš starší bratr nebo starší sestra. Mladší sestra a mladší bratr byli ti, co přišli po vás. 

 

Osobním žákem se stáváte na základě vzájemné důvěry mezi učitelem a žákem.

 

Řekněme, že jdete do kungfu školy, zaplatíte si tam rok a cvičíte. Pak buď jdete jinam nebo se rozhodnete zůstat. Stát se osobním žákem znamená, že vás učitel přijme do užšího rodinného kruhu. Nesouvisí to ale s vaší pokročilostí, to je důležité. Osobním žákem se nestáváte na základě pokročilosti, ale na základě vzájemné důvěry mezi učitelem a žákem.

Učitel tedy klade velký důraz na vaši loajalitu, oddanost a vedle toho pak na váš talent a schopnost umění rozvíjet. V dnešní době se to už celé posunulo do jiné roviny, nicméně stát se osobním žákem stále znamená projít určitým obřadem.

 

zhu-taichi-1999Jak obřad přijetí probíhá a co z něj vyplývá?

Při obřadu musí být svědkem někdo, kdo už osobním žákem mistra je. Vy se mistrovi třikrát pokloníte, předáte mu dárek a dáte mu napít čaje. On se napije a tím vyjádří, že vás přijímá za svého osobního žáka. Váš vztah se v té chvíli změní, učitel vás začne brát jako člena rodiny a vy se také jako člen rodiny musíte chovat. Začnete se řídit určitými etickými pravidly. 

 

Můžeš víc přiblížit, proč je důležité být osobním žákem?

Tchaj-ťi čchüan jako umění je otázkou určitého vnitřního předání, které mistr nese v sobě. Porozumět mu neznamená jen odkoukat pohyby. Znamená to získat jakési vnitřní předání, myslím tím vědomosti, pohledy na věc, přístupy ke cvičení, celý soubor věcí obsažených v umění… Na to je potřeba, aby byl vztah mezi učitelem a žákem osobní.

Na druhou stranu, čím je vztah mezi učitelem a žákem osobnější, tím těžší je udržet v sobě úctu a autoritu vůči dané osobě. Tzn. na jedné straně učitel začne být osobní vůči vám a na druhé ho stále musíte vnímat jako učitele, ne jako kamaráda, byť se k vám jako kamarád chová.

 

Ve vztahu mezi učitelem a žákem je nesmírně důležitá úcta a důvěra.

 

Je to velká proměna. Z trenéra v kurzu Tchaj-ťi, za který od vás dostal zaplaceno, se stane váš přítel, kamarád, otec. Říká vám své názory, vy je s ním sdílíte. Sledujete jeho život. Vidíte ho nemocného, smutného… Vidíte, že je taky jen člověk a přesto je vaším učitelem a vy ho musíte ctít.

ZhuvAka06Ve chvíli, kdy k němu přestanete mít vztah jako ke svému učiteli, přestane být vaším učitelem a už vás nic nenaučí. Tím si cestu uzavřete sami. On sám jde po své cestě a to, jestli jste jeho žákem nebo ne, ho na jeho cestě nijak neovlivní.

Ale ve chvíli, kdy v něm přestanete spatřovat autoritu, kdy mu přestanete věřit a ztratíte úctu k němu… V té chvíli se pomoc na vaší cestě z jeho strany zastaví.

Takže pokud chcete, aby vám učitel na cestě Tchaj-ťi čchüan pomáhal, jsou rozhodující úcta a důvěra. Jakmile ve vašem vztahu nejsou, musíte si najít jiného učitele. Studovat umění Tchaj-ťi čchüan do hloubky bez učitele je nemožné.

 

Někdy se stane, že žák si v určitém momentu svého studia začne myslet, že cvičí lépe než učitel…

Vztah mezi učitelem a jeho osobním žákem je podobný jako vztah mezi otcem a synem. Na začátku, když se student začíná učit, tak si svého učitele cení nade vše, hltá všechny nové techniky, snaží se splnit všechny jeho pokyny… Postupně získává dovednosti a dostává se dál, do hloubky technik, a také poznává lépe osobnost svého učitele.

V určité fázi nastane něco jako puberta. Žák si myslí, že už všechno umí, že cvičí lépe než jeho učitel, začne mít svoje pohledy na věc a přestává svého učitele respektovat. Je to určitý vývojový stupeň, na němž žák začne více projevovat svou osobnost a uplatňovat svou svobodu při cvičení.

Řekl bych, že je to velmi důležitý moment při výuce. Žádný učitel nechce mít žáky, kteří ho budou jen slepě poslouchat. Chce studenty, kteří budou umění Tchaj-ťi čchüan v sobě rozvíjet sami, budou mít svoje názory. Ale pro studenta je zároveň obzvlášť důležité zachovat si důvěru a především úctu k učiteli.

Ztratí-li žák úctu ke svému učiteli, pak ho už učitel nemůže nic naučit.

Pokud se mu to nepovede, tak se v té chvíli od svého učitele vzdálí a on ho pak už nemůže nic naučit. Pokud se to stane příliš brzy na jeho cestě, tak se jeho vývoj v Tchaj-ťi čchüan zastaví a postupuje dále jen velmi pomalu. Stane-li se to později, pak může student sám dále pokračovat a dosáhnout určité úrovně.

Žák se tedy musí správně rozhodnout, zda je ten správný čas a také rozpoznat, zda mu jeho učitel ještě má co předat. Zda dozrál čas k tomu, aby se od svého učitele úplně oddálil a rozvíjel své umění sám nebo jestli je to okamžik, kdy se z “otce” stává “partner” a oba se budou nadále rozvíjet společně a vzájemně se ovlivňovat. Pak je třeba v sobě posílit pokoru a důvěru ve svého učitele.

I tady můžeme vidět paralelu mezi rodiči a dětmi. Když rodiče zestárnou, jsou možná méně zdatní, ale rozumí životu více než my a proto si jich nepřestaneme vážit, učíme se od sebe navzájem. Tak pak vypadá i vztah mezi učitelem a žákem. Pokud na sobě mistr i žák stále pracují, je jejich vztah oboustranně přínosný po mnoho let.

 

V čem spočívá podstata Tchaj-ťi čchüan se dozvíte v závěrečném, třetím díle…

Rozhovor připravila Jana Chadimová

 

Informace o výuce a cvičení s Radkem Kolářem najdete ZDE…

 

/napsal(a)
, ,

Radek Kolář: O životě s Tchaj-ťi a Mistrovi Zhu Tiancai (1. díl)

Radek Kolář se čínskému bojovému umění věnuje více než 30 let. Tchaj-ťi čchüan postupem času zaplnilo jeho život natolik, že se z koníčka stala profese. Založil v Praze Taiji Akademii, jejímž odborným garantem je Mistr Zhu Tiancai [Ču Tchien-cchaj], jeden ze 13 žijících velmistrů Tchaj-ťi na světě. V jižních Čechách přišla na svět Tchaj-ťi škola Talavan, která vychází z tradice čínských škol bojových umění. Jeho přáním je šířit toto umění v podobě, ve které se předává v rodině Chen [Čchen] už 20 generací.

 

Jak se díváš na svůj osobní rozvoj, svou cestu a studium Čchen Tchaj-ťi čchüan?

Myslím, že můj osobní rozvoj se podobá rozvoji kohokoliv jiného. Je to cesta, která se v životě proměňuje podle toho, v jakém životním stádiu se člověk nachází. Když člověk cvičí Tchaj-ťi čchüan delší dobu, stále si ujasňuje a snaží se porozumět smyslu, důvodu.

Když jsem začínal cvičit jako kluk, ve svých 16 letech, má představa o kung-fu byla ovlivněná filmy a knihami. Byly to sny, které jsem si naplňoval cvičením, a kdyby se mě tenkrát někdo zeptal, co vlastně chci, co je smyslem, odpověď by byla nejasná.

Po třech letech cvičení, když mi bylo 19, jsem najednou viděl jeho smysl zcela zřetelně – byla to možnost seberealizace, poznání, duchovní cesta.

V té době jsem se začal daleko víc věnovat meditaci, pak i józe, spíše než kung-fu, protože jsem v nich našel lepší nástroj právě k seberealizaci. K Tchaj-ťi čchüan jsem se později vrátil kvůli udržování tělesné kondice a taky proto, že mě čínské kung-fu pomohlo dostat se z určitých životních nesnází.

 

V posledních letech mě velmi zajímá učitelství. Jak inspirovat ostatní, aby kráčeli po své cestě Tchaj-ťi.

 

Vezmu-li dobu mezi 16 a 40 rokem, řekl bych, že to byla doba, kdy jsem především pracoval na sobě – ve smyslu seberealizace, cesty, cvičení. V posledních letech mě více zajímá učitelství – jak inspirovat ostatní, aby kráčeli po své cestě Tchaj-ťi. I když jsem pořád přesvědčený o tom, že nejlepší, co můžu udělat pro ostatní, je, když budu sám cvičit dobře. 

 

Jak cvičíš?

(směje se) Cvičím nepravidelně, ale snažím se, aby to bylo denně. Cvičím v různých časech, na různých místech. Buď doma na Talavanu nebo v Akademii, nejraději venku. Nemám to tak, že bych denně chodil cvičit na jedno místo.

 

Co pro Tebe Tchaj-ťi znamená v každodenním životě?

Tchaj-ťi jako životní cesta, jeho principy, směřování k harmonii… to bylo pro mě smyslem a náplní života daleko dříve než se Tchaj-ťi stalo i mým zaměstnáním. Jsou dny, kdy cvičím hodně, a dny, kdy necvičím téměř vůbec, ale každý den se Tchaj-ťi věnuji. Přemýšlím o tom, jak se jeho principy odrážejí v mém životě a dění společnosti vůbec.

 

Jak se na sebe díváš jako na učitele, mistra Tchaj-ťi?

Jsem jen člověk, který je nadšený pro věc a chce, aby umění Tchaj-ťi bylo součástí našich životů a abychom ho mohli dělat opravdově, o to mi jde. Lidé mě oslovují Radku a to je dobře, protože pokud je můj mistr naživu, mistr je jenom jeden.

 

Spousta učitelů se dnes ale nechává oslovovat jako mistr?

To je pravda. Není ale mistr jako mistr. Například můj učitel, mistr Zhu Tiancai, má spoustu žáků, kteří mají svoje školy. I někteří studenti jeho žáků mají své školy, to už máme 3 úrovně učitelů… Když začnete jednomu říkat mistr, kdo je pak ten druhý? Začne-li se taky nazývat mistrem, dostanou se na stejnou úroveň, na které ale v pravdě nejsou.

Začne se tedy vymýšlet hierarchie, která zní tradičně, ale je to moderní pojetí. Z mistra se udělá velký velký mistr, da da shi fu [ta ta š’ fu], z nižšího mistra se udělá da shi fu [ta š’ fu], velký mistr, a z ještě nižšího se udělá shi fu [š’ fu].

Ale v tradičním pojetí čínského kung-fu byl vždycky jenom jeden žijící mistr, ostatní byli žáci. Když nějaký žák začal svému učiteli říkat mistře, byl to jejich osobní vztah, ne titul, o kterém se psalo. Ve chvíli, kdy mistr zemřel a žák přebral jeho roli, začali ho jeho žáci oslovovat mistře.

Hierarchie a úcta jsou důležité − když je student přijme, dává mu to šanci něco se naučit.

Nikdo z nás nikdy nedosáhneme úrovně Mistra Zhu Tiancai. Je to dáno tím, jak vyrůstal, cvičil, jak se studiu věnoval, jaké měl učitele, praxi, to všechno nelze napodobit. Vzdálenost mezi mnou a jím je tak obrovská, že mě nikdy nenapadlo, aby mi někdo říkal mistře. To se prostě nedá srovnat.

Na druhou stranu si ale uvědomuji, že jakási hierarchie je důležitá a dobrá pro každého studenta a jeho vývoj. Úcta žáka k učiteli (autoritě) ho vede na jeho cestě, to je důležitá věc. Dříve, když šel někdo do učení, byl to mistr, který vás učil, on vás vedl, ať už to bylo řemeslo kovářské nebo truhlářské. Autorita musí fungovat, protože když ji student přijme, dává mu to šanci něco se naučit. To je hodně důležité.

 


Pokračování ve 2. díle

Rozhovor připravila Jana Chadimová

 

Informace o výuce a cvičení s Radkem Kolářem najdete ZDE…

 

/napsal(a)
, ,

Odkaz rodiny Čchen 2.díl

V první části článku jste se dočetli o Čchen Čchang-singovi, prvním mistrovi, který do rodinného tajemství zasvětil “cizince”, jeho žáku Jang Lu-čchanovi a dalších pokračovatelích. Na následujících řádcích se dočtete o podílu Mistra Čchen-Fa-kche na dnešní podobě Čchen Tchaj-ťi čchüan a také o tom, jak ovlivnila Tchaj-ťi politická situace.

 

Čchen Fa-kche
K dalšímu velkému vývoji v Čchen Tchaj-ťi čchüan došlo v 17. generaci díky osobnosti Čchen Fa-kcheho (1887 – 1957), pravnuka Čchen Čchang-singa. Čchen Fa-kche byl v dětství churavý a cvičením Tchaj-ťi čchüan si pouze zlepšoval zdraví. Nebral učení nijak zvlášť vážně až do té doby, kdy začalo být jisté, že dědičný titul “nositele korouhve” přejde z jeho otce na někoho, kdo si to skutečně zaslouží. Díky přísnému rodinnému vedení a vlastní píli se postupně vypracoval a stal se z něj uznávaný mistr, když mu bylo pouhých sedmnáct let.

Čchen Fa-kche

Čchen Fa-kchemu náleží autorství Sin-ťia (Nové školy), která se dnes cvičí po celé Číně a je známa i v Evropě (nezaměňovat se sestavou, vytvořenou Čchen Jou-penem). Je založena na Lao-ťia (Staré škole) a také se skládá z I Lu a Er Lu. Čchen Fa-kche sestavu prodloužil tím, že přidal devět dalších pohybů, takže má dohromady 83 forem.

Sin-ťia zahrnuje složitější čchan-s’-kung (spirálovité pohyby), víc fa-ťing (projevů výbušné energie), víc čchin-na technik (páky) a je kompaktnější, s více detaily. Tyto změny měly umocnit bojové schopnosti a dát sestavě větší účinnost v praktických aplikacích, včetně bojových situací. Stejná úprava se uplatnila i u Er Lu, Dělových pěstí.

Čchen Fa-kche téměř po tři desetiletí žil a učil v Pekingu. Vynesl Čchen Tchaj-ťi čchüan z Čchen-ťia-kou a umožnil tím více lidem získat zkušenosti s tímto ortodoxním stylem. Mnozí jeho studenti, a nyní i jejich žáci, nesou dál moudrost svého mistra a šíří Čchen Tchaj-ťi čchüan.

Čchen Čao-pchi
Čchen Čao-pchi (1893 – 1972) je znám také pod svým literárním jménem Čchen Ťi-fu. Odjel z Čchen-ťia-kou v roce 1914 a učil Tchaj-ťi v různých oblastech a městech Číny. Byl to on, kdo pozval na počátku roku 1928 Čchen Fa-kcheho do Pekingu. Když byl v Nan-ťingu, vydal knihu, vycházející z dřívějších prací Čchen Sina.

Čchen Čao-pchi

Vytvořil také sestavu pro rovný dvousečný meč. V roce 1958 se Čchen Čao-pchi vrátil do vesničky Čchen-ťia-kou, protože rodinný styl Tchaj-ťi čchüan v místě svého vzniku vymíral. Je oslavován jako muž, který inicioval renesanci Tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou a vychoval takové současné mistry, jakými jsou Čchen Siao-wang, Čchen Čeng-lej, Wang Sien a Ču Tchien-cchaj, známí též jako S´- Ťing-ang (Čtyři Buddhovi bojovníci) Čchen Tchaj-ťi čchüan.

Protože byl během kulturní revoluce pronásledován kvůli vyučování tradičního umění, byl Čchen Čao-pchi nucen učit tajně. Dokonce změnil tradiční jména Tchaj-ťi forem na komunistické slogany, aby mohl tomuto umění nerušeně vyučovat. Jeho škola a dům daly vzniknout “Centru podpory Tchaj-ťi v Čchen-ťia-kou”.

Čchen Čao-kchuej
Čchen Čao-kchuej (1928 – 1981), nejmladší syn Čchen Fa-kcheho, se připojil ke svému otci v Pekingu, když mu byly tři roky. Učit rodinnému umění se začal v osmi letech. V Pekingu byl považován za jednoho z prvních představitelů Sin-ťia. V roce 1973 přiváží tento nový styl zpět do Čchen-ťia-kou, aby se mu mohly učit i následující generace.

 

 

 

 

/napsal(a)
, ,

Odkaz rodiny Čchen 1. díl

Dovednosti Tchaj-ťi čchüan se učily a předávaly z generace na generaci. V každé z nich se objevil nějaký výjimečný bojovník. Klan Čchenů si zakládal na svých bojových schopnostech nejen kvůli přežití, ale také kvůli obživě (pracovali jako stráže či ozbrojený doprovod). Po mnoho generací jejich schopnosti zůstávaly přísně střeženým tajemstvím, odhalovaným jen v rodině a vesnici.

 

Čchen Čchang-sing
Čchen Čchang-sing (1771 – 1853), známý též jako Jün-tching ze 14. generace, se zasloužil o určité sloučení sestav, které mu předali jeho předci. Jedním z důvodů, které vedly k této změně, byly vysoké fyzické nároky tradičních sestav. Ty obsahovaly mnoho obtížných výkonů, jako třeba výskok do vzduchu s dopadem do roznožky nebo stojky, vysoký nůžkový kop atd., a tak byly sestavy často neproveditelné i pro dobré bojovníky pokročilejšího věku. Ve 14. generaci už jen ti velmi zdatní a schopní z Čchen-ťia-kou dokázali zacvičit Dlouhé pěsti a poslední tři z pěti sestav “stínového boxu” Tchaj-ťi.

Tchaj-ťi

Čchen Čchang-sing předává své umění Jang Lu-čchanovi

Z pěti sestav vytvořil Čchen Čchang-sing hlavní sestavu o třinácti formách a druhou a třetí sestavu spojil do jedné sestavy o třinácti částech. Zkombinoval také čtvrtou a pátou rychlejší sestavu s Dělovými pěstmi a vytvořil sestavu, která zdůrazňuje silné, výbušné pohyby, skoky, kopy a pěstní techniky. Dvě vzniklé sestavy, I Lu (První cesta) a Er Lu (Druhá cesta) se vzájemně doplňují. Zůstalo v nich zachováno mnoho pozic a všechny principy pohybu z původních sestav Čchen Wang-tchinga. Tento posun od původní formy cvičení představuje vůbec největší změnu v celém vývoji Tchaj-ťi čchüan. První sestava je nejstarší známou formou Tchaj-ťi, z níž vycházejí všechny ostatní.

Čchen Čchang-sing, známý kvůli svému důstojnému vystupování a vzpřímenému postoji též jako “Pan Náhrobní kámen”, často pracoval jako ozbrojený doprovod v sousedních krajích plných banditů, zvláště v provincii Šan-tung. Kromě toho, že přepracoval Tchaj-ťi čchüan, byl Čchen Čchang-sing navíc prvním, kdo zasvětil do rodinného tajemství “cizince”.

Tchaj-ťi

Jang Lu-čchan

Jang Lu-čchan
Jang Lu-čchan (1799 – 1871) z Jung-nien v provincii Che-pej přišel na jih do Čchen-ťia-kou, aby se učil od Čchen Čchang-singa. Jeho píle a vytrvalost udělaly na mistra dojem a přesvědčily jej, aby poprvé v historii začal učit rodinné dovednosti člena jiné rodiny.

Jang Lu-čchan se naučil všechny techniky a později se vrátil do svého rodiště, kde dále toto umění šířil. O mnoho let později, ve středním věku, mu bylo doporučeno, aby učil v Pekingu na císařském dvoře. Tady získal jméno Jang Nepřemožitelný, protože se dokázal vypořádat s každou výzvou. V souladu s podmínkou, že nebude učit umění rodiny Čchen veřejnost či vůbec používat toto jméno, vytvořil Jang Lu-čchan svůj vlastní styl stínového boxu. Jang styl Tchaj-ťi vycházel z principů první sestavy rodiny Čchen.

Stejně tak ve 14. generaci vytvořil Čchen Jou-pen další sestavu založenou na původních formách, ale zbavenou obtížnějších a výbušnějších pohybů. Aby se tyto dva styly rozlišily, byl Čchen Čchang-singův nazván Starým stylem, Velkou formou (Lao-ťia) a Čchen Jou-penův Sin-ťia. Ten druhý dostal později název Malý styl (Siao-ťia), a tak ho také známe dodnes.

Čchen Čching-pching
Vývoj Tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen pokračoval i v 15. generaci, s Čchen Čching-pchingem (1795 – 1868), synovcem a žákem Čchen Jou-pena. Ten dále rozvíjel styl, vytvořený svým učitelem. Jeho pohyby byly kompaktnější a také přidal mnoho dalších kroužků, které měly zlepšit trénink aplikací při procvičování sestavy. Tento styl byl pojmenován Čao-pao, protože když se Čchen Čching-pching oženil, žil a učil ve městě Čao-pao (45 km severně od Čchen-ťia-kou).

 

Pokračování ve 2. díle

 

/napsal(a)
, ,

Kořeny Čchen Tchaj-ťi (2. díl)

V prvním díle vyprávění jsme se dočetli o tom, jak se Mistr Zhu Tiancai spolu s dalšími žáky (mimo jiné to byli i další tři tygři z Čchen-ťia-kou: Čchen Čeng Lej, Čchen Siao Wang a Wang S´An) začali v roce 1958 učit u Mistra Čchen Čao Pchi. Podstupovali velmi náročný trénink − cvičili v žáru slunce i za deště a jejich výuka byla velmi systematická.

Mistr Čao Pchi jim neustále zdůrazňoval základní principy, které museli dodržovat: každý pohyb museli studovat zvlášť, mnohokrát opakovat, prohlubovat, musel vycházet z oblasti mezi kyčlemi a být kruhový. Jen díky tomu získali velmi hluboké porozumění sestavám Lao-ťia ji-lu i Sin-ťia ji-lu. 

Kde se sestava Siao-Ťia v Čchen-ťia-kou vzala?

Podle pamětníků byl trénink bojových umění v Číně před rozšířením střelných zbraní velice náročný. Z té doby se zachovalo rčení: Chudý bude tvrdě studovat, zatímco bohatý bude mít čas učit se bojovému umění. Fyzická kondice a vitalita jsou při studiu bojového umění nezbytné. Dalším předpokladem je otevřená a bdělá mysl, abychom mohli pochopit význam skrývající se v dané teorii. Navíc je třeba najít dobrého učitele a cvičit víc než cvičí průměrný žák. Pouze tak je možné dosáhnout vyšší úrovně dovednosti.

Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan je vysoce propracované bojové umění, které pomáhá rozvoji člověka ve dvou rovinách. Zlepšuje jeho zdraví a zároveň trénuje schopnost sebeobrany.

Jako bojové umění je velice účinné, neboť dokonale využívá mechaniku těla. Proto je možné využít techniky Tchaj-ťi čchüan k odhalení protivníkovi slabiny a donutit ho udeřit jako první. Z jeho pohledu jste v nevýhodné pozici, ale vy snadno svedete a obrátíte jeho energii proti jemu samému – silou jedné unce odvrátíte energii tisíce liber.

Pokročilý mistr Tchaj-ťi čchüan je schopen přeměnit vnější, tvrdou sílu na měkkou. A tak na sklonku svého života mistři Tchaj-ťi čchüan, kteří dosáhli vrcholu své dovednosti, jednoduše nechávají během cvičení proudit vnitřní energii ve svém těle stále dokola, aniž by tuto energii vydávali (např. fa-ťin).

Pokud cvičíte tímto způsobem, pomáhá Tchaj-ťi čchüan uvolňovat klouby, zvyšuje obratnost a prodlužuje život. Starší lidé tedy dávali při cvičení Lao-ťia přednost cvičení bez výdejů energie, jako jsou fa-ťin či dupnutí, a místo toho vedli svou energii zpět a soustředili se pouze na proudění čchi a na kruh, po kterém je pohyb veden. A tak vznikla sestava Siao-ťia. Přesto se mladým lidem cvičícím Siao-ťia doporučuje cvičit v nízkém postoji. Navíc pro trénink energie je třeba cvičit zvlášť pohyby s výdejem energie.

Sestavu Siao-ťia vytvořil mistr Čchen Jou Pen (14. generace) a v nezměněné formě se předává již více než sto let. Nejznámějšími mistry sestavy Siao-Ťia byli Čchen Čung Šeng, Čchen Li Šeng, Čchen Čching Pching, Čchen Tu, Čchen Ťin, Čchen Č’Ming, Čchen Kche Čung a další. Sestava Siao-ťia Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan vyučovaná mistrem Čchen Čching Pching se stala základem mnoha variant, například stylů Čao Pchao, Wu a Chu Lej.

 

Čím více cvičíte, tím více vám cvičení dává a váš vhled je stále hlubší, a tento cyklus se stále opakuje.

 

Sestava Lao-ťia 72 forem je nejstarší a přetrvává jako základní dovednost, jejímž cvičením se trénuje široké spektrum bojových prvků. Její pohyby v sobě spojují sílu a jemnost. S postupujícím časem forma a struktura daná principy Tchaj-ťi čchüan mizí a cvičení ztrácí formu a hranice.

Obvykle prochází student třemi stádii vývoje a pěti úrovněmi dovednosti. Jakmile dosáhnete další úrovně, objevíte novou dimenzi uvědomění a porozumění. Čím více cvičíte, tím více vám cvičení dává a váš vhled je stále hlubší, a tento cyklus se stále opakuje. Lao-ťia je díky svému zdravotnímu přínosu vskutku fascinující sestava a cvičí ji lidé všeho věku.

V současné době je Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan předáváno již ve 22. generaci. Začalo to tím, že Mistr Čchen Čchang Sing (14. generace) začal učit Tchaj-ťi čchüan skupinu výjimečných žáků včetně Čchen Keng Jün, Čchen Jen Nien, Čchen Jen S’, Jang Lu Čchan. Později, v roce 1928 odešel Mistr Čchen Fa-Kche učit Tchaj-ťi čchüan do Pekingu, přijal tam za své žáky Chung Jun Šenga, Tian Siu Čchenga, Lej Mu Niho a Feng Č’ Čchianga. V té době se Čína otevírala světu, Tchaj-ťi čchüan získávalo na důležitosti a zájem o něj v zahraničí rostl. Mnoho zahraničních žáků přijíždělo studovat Tchaj-ťi čchüan do Čchen-ťia-kou.

Poté čtyři Tygři Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan – Čchen Siao Wang, Ču Tchien Cchaj, Wang Sien An a Čchen Čeng Lej, začali vyučovat Tchaj-ťi čchüan i za hranicemi Číny. Během mnoha let tréninku si každý z nás našel svůj vlastní způsob cvičení sestav stylu Čchen. Je však nepochybné, že všichni ve svém cvičení vycházíme z toho, co nás naučili naši předchůdci. Říká se, že je možné naučit se něčí styl, ale ne jeho jedinečné schopnosti, a tak má cvičení každého z nás svá vlastní specifika.

Kde se vzala sestava 83 forem Sin-ťia?

Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme se vrátit do roku 1960, kdy se Mistr Čchen Čao Kchuej (18. generace) vrátil na krátký čas z Šanghaje, kde vyučoval, do Čchen-ťia-kou. Po několik měsíců, které zde strávil, analyzovali s Mistrem Čchen Čao Pchi techniky Tchaj-ťi čchüan a navzájem si předávali zkušenosti s jeho výukou. Do té doby jsme my mladší neměli možnost vidět Mistra Čchen Čao Kchuej cvičit a vůbec jsme nevěděli, jak sestavy v jeho provedení vypadají. Tenkrát jsme také ještě nebyli formálně jeho žáci, a tak nás více zajímaly jeho příběhy.

V roce 1972, kdy v Číně začal rozmach bojových umění, Mistr Čchen Čao Pchi zemřel. Po jeho smrti si každý z nás uvědomil, že je nutné zachovat Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan a pokračovat v jeho tradici. Navíc v roce 1973 vesnice vyzvala Mistra Čchen Čao Kchuej, aby se vrátil a formálně vedl skupinu žáků. Každý obyvatel vesnice mohl zdarma navštěvovat hodiny Tchaj-ťi čchüan. Nakonec se přes dvě stě obyvatel během těchto tří měsíců naučilo sestavu 83 forem podle Mistra Čchen Čao Kchuej.

V té době byla naše skupina – já, Čchen Siao Wang, Wang Sien An, Čchen Čeng Lej a Čchen Li Čou vybrána pro intenzivní trénink. Učili jsme se společně během dopoledních hodin pro veřejnost a navíc jsme cvičili ještě v noci. Po večerech nám náš učitel opravoval individuálně jednotlivé pohyby, vysvětloval a předával teorii bojových umění a také jsme začali cvičit sestavu erh-lu a přetlačování rukama. Jelikož jsme všichni v té době cvičili nejméně deset let Lao-ťia, naučili jsme se sestavu 83 forem velice rychle. Kromě toho jsme na mnoho věcí získali nový úhel pohledu a naše znalost Tchaj-ťi čchüan se prohloubila.

 

Tajemství Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan spočívá v síle navíjení hedvábného vlákna, která je vedena po kruhu a která se neobjevuje v žádném jiném bojovém umění.

 

Mistr Čchen Čao Kchuej nám předal své zkušenosti se studiem sestavy 83 forem. Říkal, že tato sestava je sestavou protikladů, kde se střídají pohyby rychlé a pomalé a dále pohyby, při kterých se vydává či hromadí energie. Každý pohyb musí vycházet z kořenů, ze základů. Pohyb ruky musí začít v zápěstí, pohyb paže v ramenním kloubu. Nejdříve nás naučil, jak se jemně otáčet, abychom mohli vést úder silou. Vysvětlil nám, proč musí být osa otáčení přímá a proč má být náš pohyb veden po kruhu. Trénovali jsme také sebeobranu, údery a kopy s výskokem. Sestava 83 forem má zaujmout především mladé lidi, a tak se všechny útočné pohyby ze sestavy Lao-ťia záměrně cvičí tak, aby byla jejich bojová aplikace zřejmá.

Během let 1973 až 1980 se Mistr Čchen Čao Kchuej vrátil do Čchen-ťia-kou nejméně desetkrát, aby zjistil, jak pokračuje náš trénink. V Číně v té době pořádal každý okres, město či provincie soutěže či veřejné ukázky. Abychom ukázali výjimečnost Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan, cvičili jsme vždy na podobných akcích sestavy Lao-ťia, erh-lu, sestavu 83 forem, kterou jsme pojmenovali Sin-ťia, a Sin-ťia erh-lu. Při nahlašování sestav postával Mistr Čchen Čao Kchuej nevšímavě poblíž a nikdy nevznesl jedinou námitku k pojmenování sestavy 83 forem. Dokonce jeho syn Čchen Jü nazýval tuto sestavu Sin-ťia ji-lu.

Podle dochovaných záznamů existovalo původně pět typů základních sestav, pět typů dělových pěstí, patnáct typů dlouhých pěstí. Později byla z pěti základních sestav a pěti sestav dělových pěstí sestavena jediná sestava – 72 forem Lao-ťia ji-lu. Pak bylo také spojeno patnáct typů dlouhých pěstí v sestavu Lao-ťia erh-lu, zvanou také Pchao Čchuej či dělové pěsti.

Přestože se sestavy Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan Lao-ťia, Sin-ťia a Siao-ťia liší, jejich provedení a aplikace vycházejí ze stejných principů. Od té doby, co jsem začal cvičit, se způsob tréninku nezměnil. Vždy se začíná sestavou Lao-ťia ji-lu, dokud nejsou správné všechny postoje a pohyby a dokud není zcela jasné, kdy se přenáší váha z jedné nohy na druhou. Jakmile se se sestavou obeznámíte a cvičíte ji správně, pohyby se stanou kruhovými a většími a budou v souladu s vaším rytmem.

Poté, co vnitřně pochopíte principy Tchaj-ťi čchüan a stanou se pro vás druhou přirozeností, začnete s jednotlivými formami experimentovat a jejich vnější projev přestane být důležitý. Ve chvíli, kdy jsou vnitřní a vnější v souladu, budete schopni převést vnitřní princip do vnějšího pohybu či fyzické aplikace.

V sestavě Siao-ťia jsou kruhy menší, rychlejší, jemnější, ale také plné síly. Důležitý je především záměr vedení čchi a cílem je zacvičit sestavu jako jeden plynulý pohyb. Sestava Sin-ťia klade důraz především na zápěstí a na ruce. Přestože je tyto charakteristiky navzájem odlišují, všechny tři skupiny sestav dodržují základní pravidla: pcheng, lu, ťi, an, cchaj, lie, čou, kchao, čan, lien, tchie, suej, žou, chuo, sung, jüan. Pas je místo, kde každý pohyb vzniká a kolem kterého se tělo otáčí, a to platí pro všechny sestavy.

 

Pro všechny sestavy platí základní principy – pas je bod, kolem kterého se tělo stále otáčí, a pohyb jedné části těla vyvolá pohyb ostatních částí.

 

Když cvičíte jakoukoli sestavu ze skupiny Lao-ťia, Sin-ťia či Siao-ťia, základní principy jsou stále stejné – pas je bod, kolem kterého se tělo otáčí, jednotlivé části těla jsou propojeny tak, že pohyb jedné části vyvolá pohyb všech ostatních. Správný postoj umožní proudění čchi a následně čchi vede vaše pohyby. Horní a dolní část vašeho těla jsou propojeny. Cvičení sestavy provádíte jako jeden plynulý pohyb v souladu s prouděním vaší čchi.

Tajemství Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan spočívá v síle navíjení hedvábného vlákna, která je vedena po kruhu a která se neobjevuje v žádném jiném bojovém umění. Tato síla je základem všech sestav (Siao-ťia, Sin-ťia i Lao-ťia) a právě ta je odlišuje od ostatních stylů.

Záznam vyprávění Mistra Zhu Tiancai přeložila Bu See Min Jasmine v Singapuru v prosinci 2004

/napsal(a)