V prvním díle vyprávění jsme se dočetli o tom, jak se Mistr Zhu Tiancai spolu s dalšími žáky (mimo jiné to byli i další tři tygři z Čchen-ťia-kou: Čchen Čeng Lej, Čchen Siao Wang a Wang S´An) začali v roce 1958 učit u Mistra Čchen Čao Pchi. Podstupovali velmi náročný trénink − cvičili v žáru slunce i za deště a jejich výuka byla velmi systematická.

Mistr Čao Pchi jim neustále zdůrazňoval základní principy, které museli dodržovat: každý pohyb museli studovat zvlášť, mnohokrát opakovat, prohlubovat, musel vycházet z oblasti mezi kyčlemi a být kruhový. Jen díky tomu získali velmi hluboké porozumění sestavám Lao-ťia ji-lu i Sin-ťia ji-lu. 

Kde se sestava Siao-Ťia v Čchen-ťia-kou vzala?

Podle pamětníků byl trénink bojových umění v Číně před rozšířením střelných zbraní velice náročný. Z té doby se zachovalo rčení: Chudý bude tvrdě studovat, zatímco bohatý bude mít čas učit se bojovému umění. Fyzická kondice a vitalita jsou při studiu bojového umění nezbytné. Dalším předpokladem je otevřená a bdělá mysl, abychom mohli pochopit význam skrývající se v dané teorii. Navíc je třeba najít dobrého učitele a cvičit víc než cvičí průměrný žák. Pouze tak je možné dosáhnout vyšší úrovně dovednosti.

Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan je vysoce propracované bojové umění, které pomáhá rozvoji člověka ve dvou rovinách. Zlepšuje jeho zdraví a zároveň trénuje schopnost sebeobrany.

Jako bojové umění je velice účinné, neboť dokonale využívá mechaniku těla. Proto je možné využít techniky Tchaj-ťi čchüan k odhalení protivníkovi slabiny a donutit ho udeřit jako první. Z jeho pohledu jste v nevýhodné pozici, ale vy snadno svedete a obrátíte jeho energii proti jemu samému – silou jedné unce odvrátíte energii tisíce liber.

Pokročilý mistr Tchaj-ťi čchüan je schopen přeměnit vnější, tvrdou sílu na měkkou. A tak na sklonku svého života mistři Tchaj-ťi čchüan, kteří dosáhli vrcholu své dovednosti, jednoduše nechávají během cvičení proudit vnitřní energii ve svém těle stále dokola, aniž by tuto energii vydávali (např. fa-ťin).

Pokud cvičíte tímto způsobem, pomáhá Tchaj-ťi čchüan uvolňovat klouby, zvyšuje obratnost a prodlužuje život. Starší lidé tedy dávali při cvičení Lao-ťia přednost cvičení bez výdejů energie, jako jsou fa-ťin či dupnutí, a místo toho vedli svou energii zpět a soustředili se pouze na proudění čchi a na kruh, po kterém je pohyb veden. A tak vznikla sestava Siao-ťia. Přesto se mladým lidem cvičícím Siao-ťia doporučuje cvičit v nízkém postoji. Navíc pro trénink energie je třeba cvičit zvlášť pohyby s výdejem energie.

Sestavu Siao-ťia vytvořil mistr Čchen Jou Pen (14. generace) a v nezměněné formě se předává již více než sto let. Nejznámějšími mistry sestavy Siao-Ťia byli Čchen Čung Šeng, Čchen Li Šeng, Čchen Čching Pching, Čchen Tu, Čchen Ťin, Čchen Č’Ming, Čchen Kche Čung a další. Sestava Siao-ťia Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan vyučovaná mistrem Čchen Čching Pching se stala základem mnoha variant, například stylů Čao Pchao, Wu a Chu Lej.

Čím více cvičíte, tím více vám cvičení dává a váš vhled je stále hlubší, a tento cyklus se stále opakuje.

Sestava Lao-ťia 72 forem je nejstarší a přetrvává jako základní dovednost, jejímž cvičením se trénuje široké spektrum bojových prvků. Její pohyby v sobě spojují sílu a jemnost. S postupujícím časem forma a struktura daná principy Tchaj-ťi čchüan mizí a cvičení ztrácí formu a hranice.

Obvykle prochází student třemi stádii vývoje a pěti úrovněmi dovednosti. Jakmile dosáhnete další úrovně, objevíte novou dimenzi uvědomění a porozumění. Čím více cvičíte, tím více vám cvičení dává a váš vhled je stále hlubší, a tento cyklus se stále opakuje. Lao-ťia je díky svému zdravotnímu přínosu vskutku fascinující sestava a cvičí ji lidé všeho věku.

V současné době je Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan předáváno již ve 22. generaci. Začalo to tím, že Mistr Čchen Čchang Sing (14. generace) začal učit Tchaj-ťi čchüan skupinu výjimečných žáků včetně Čchen Keng Jün, Čchen Jen Nien, Čchen Jen S’, Jang Lu Čchan. Později, v roce 1928 odešel Mistr Čchen Fa-Kche učit Tchaj-ťi čchüan do Pekingu, přijal tam za své žáky Chung Jun Šenga, Tian Siu Čchenga, Lej Mu Niho a Feng Č’ Čchianga. V té době se Čína otevírala světu, Tchaj-ťi čchüan získávalo na důležitosti a zájem o něj v zahraničí rostl. Mnoho zahraničních žáků přijíždělo studovat Tchaj-ťi čchüan do Čchen-ťia-kou.

Poté čtyři Tygři Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan – Čchen Siao Wang, Ču Tchien Cchaj, Wang Sien An a Čchen Čeng Lej, začali vyučovat Tchaj-ťi čchüan i za hranicemi Číny. Během mnoha let tréninku si každý z nás našel svůj vlastní způsob cvičení sestav stylu Čchen. Je však nepochybné, že všichni ve svém cvičení vycházíme z toho, co nás naučili naši předchůdci. Říká se, že je možné naučit se něčí styl, ale ne jeho jedinečné schopnosti, a tak má cvičení každého z nás svá vlastní specifika.

Kde se vzala sestava 83 forem Sin-ťia?

Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme se vrátit do roku 1960, kdy se Mistr Čchen Čao Kchuej (18. generace) vrátil na krátký čas z Šanghaje, kde vyučoval, do Čchen-ťia-kou. Po několik měsíců, které zde strávil, analyzovali s Mistrem Čchen Čao Pchi techniky Tchaj-ťi čchüan a navzájem si předávali zkušenosti s jeho výukou. Do té doby jsme my mladší neměli možnost vidět Mistra Čchen Čao Kchuej cvičit a vůbec jsme nevěděli, jak sestavy v jeho provedení vypadají. Tenkrát jsme také ještě nebyli formálně jeho žáci, a tak nás více zajímaly jeho příběhy.

V roce 1972, kdy v Číně začal rozmach bojových umění, Mistr Čchen Čao Pchi zemřel. Po jeho smrti si každý z nás uvědomil, že je nutné zachovat Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan a pokračovat v jeho tradici. Navíc v roce 1973 vesnice vyzvala Mistra Čchen Čao Kchuej, aby se vrátil a formálně vedl skupinu žáků. Každý obyvatel vesnice mohl zdarma navštěvovat hodiny Tchaj-ťi čchüan. Nakonec se přes dvě stě obyvatel během těchto tří měsíců naučilo sestavu 83 forem podle Mistra Čchen Čao Kchuej.

V té době byla naše skupina – já, Čchen Siao Wang, Wang Sien An, Čchen Čeng Lej a Čchen Li Čou vybrána pro intenzivní trénink. Učili jsme se společně během dopoledních hodin pro veřejnost a navíc jsme cvičili ještě v noci. Po večerech nám náš učitel opravoval individuálně jednotlivé pohyby, vysvětloval a předával teorii bojových umění a také jsme začali cvičit sestavu erh-lu a přetlačování rukama. Jelikož jsme všichni v té době cvičili nejméně deset let Lao-ťia, naučili jsme se sestavu 83 forem velice rychle. Kromě toho jsme na mnoho věcí získali nový úhel pohledu a naše znalost Tchaj-ťi čchüan se prohloubila.

Tajemství Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan spočívá v síle navíjení hedvábného vlákna, která je vedena po kruhu a která se neobjevuje v žádném jiném bojovém umění.

Mistr Čchen Čao Kchuej nám předal své zkušenosti se studiem sestavy 83 forem. Říkal, že tato sestava je sestavou protikladů, kde se střídají pohyby rychlé a pomalé a dále pohyby, při kterých se vydává či hromadí energie. Každý pohyb musí vycházet z kořenů, ze základů. Pohyb ruky musí začít v zápěstí, pohyb paže v ramenním kloubu. Nejdříve nás naučil, jak se jemně otáčet, abychom mohli vést úder silou. Vysvětlil nám, proč musí být osa otáčení přímá a proč má být náš pohyb veden po kruhu. Trénovali jsme také sebeobranu, údery a kopy s výskokem. Sestava 83 forem má zaujmout především mladé lidi, a tak se všechny útočné pohyby ze sestavy Lao-ťia záměrně cvičí tak, aby byla jejich bojová aplikace zřejmá.

Během let 1973 až 1980 se Mistr Čchen Čao Kchuej vrátil do Čchen-ťia-kou nejméně desetkrát, aby zjistil, jak pokračuje náš trénink. V Číně v té době pořádal každý okres, město či provincie soutěže či veřejné ukázky. Abychom ukázali výjimečnost Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan, cvičili jsme vždy na podobných akcích sestavy Lao-ťia, erh-lu, sestavu 83 forem, kterou jsme pojmenovali Sin-ťia, a Sin-ťia erh-lu. Při nahlašování sestav postával Mistr Čchen Čao Kchuej nevšímavě poblíž a nikdy nevznesl jedinou námitku k pojmenování sestavy 83 forem. Dokonce jeho syn Čchen Jü nazýval tuto sestavu Sin-ťia ji-lu.

Podle dochovaných záznamů existovalo původně pět typů základních sestav, pět typů dělových pěstí, patnáct typů dlouhých pěstí. Později byla z pěti základních sestav a pěti sestav dělových pěstí sestavena jediná sestava – 72 forem Lao-ťia ji-lu. Pak bylo také spojeno patnáct typů dlouhých pěstí v sestavu Lao-ťia erh-lu, zvanou také Pchao Čchuej či dělové pěsti.

Přestože se sestavy Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan Lao-ťia, Sin-ťia a Siao-ťia liší, jejich provedení a aplikace vycházejí ze stejných principů. Od té doby, co jsem začal cvičit, se způsob tréninku nezměnil. Vždy se začíná sestavou Lao-ťia ji-lu, dokud nejsou správné všechny postoje a pohyby a dokud není zcela jasné, kdy se přenáší váha z jedné nohy na druhou. Jakmile se se sestavou obeznámíte a cvičíte ji správně, pohyby se stanou kruhovými a většími a budou v souladu s vaším rytmem.

Poté, co vnitřně pochopíte principy Tchaj-ťi čchüan a stanou se pro vás druhou přirozeností, začnete s jednotlivými formami experimentovat a jejich vnější projev přestane být důležitý. Ve chvíli, kdy jsou vnitřní a vnější v souladu, budete schopni převést vnitřní princip do vnějšího pohybu či fyzické aplikace.

V sestavě Siao-ťia jsou kruhy menší, rychlejší, jemnější, ale také plné síly. Důležitý je především záměr vedení čchi a cílem je zacvičit sestavu jako jeden plynulý pohyb. Sestava Sin-ťia klade důraz především na zápěstí a na ruce. Přestože je tyto charakteristiky navzájem odlišují, všechny tři skupiny sestav dodržují základní pravidla: pcheng, lu, ťi, an, cchaj, lie, čou, kchao, čan, lien, tchie, suej, žou, chuo, sung, jüan. Pas je místo, kde každý pohyb vzniká a kolem kterého se tělo otáčí, a to platí pro všechny sestavy.

Pro všechny sestavy platí základní principy – pas je bod, kolem kterého se tělo stále otáčí, a pohyb jedné části těla vyvolá pohyb ostatních částí.

Když cvičíte jakoukoli sestavu ze skupiny Lao-ťia, Sin-ťia či Siao-ťia, základní principy jsou stále stejné – pas je bod, kolem kterého se tělo otáčí, jednotlivé části těla jsou propojeny tak, že pohyb jedné části vyvolá pohyb všech ostatních. Správný postoj umožní proudění čchi a následně čchi vede vaše pohyby. Horní a dolní část vašeho těla jsou propojeny. Cvičení sestavy provádíte jako jeden plynulý pohyb v souladu s prouděním vaší čchi.

Tajemství Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan spočívá v síle navíjení hedvábného vlákna, která je vedena po kruhu a která se neobjevuje v žádném jiném bojovém umění. Tato síla je základem všech sestav (Siao-ťia, Sin-ťia i Lao-ťia) a právě ta je odlišuje od ostatních stylů.

Záznam vyprávění Mistra Zhu Tiancai přeložila Bu See Min Jasmine v Singapuru v prosinci 2004

[Ukázat prezentaci]

Tento příběh vypráví o Chen Fake [Čchen Fa-kche] (1887–1957), pokračovateli 17. generace rodiny Chen. Tchaj-ťi se učil od svého otce Yanxi [Jen-si], uznávaného mistra  tohoto stylu. Chen Fake byl v dětství churavý a cvičením Tchaj-ťi Čchüan si pouze zlepšoval zdraví. Nebral učení nijak zvlášť vážně až do té doby, než začalo být jisté, že dědičný titul „nositele korouhve“ přejde z jeho otce na někoho, kdo si to skutečně zaslouží. Díky přísnému rodinnému vedení a vlastní píli se postupně vypracoval. Uznávaným mistrem se stal už v pouhých sedmnácti letech.

Chen Fake byl roku 1928 pozván do Pekingu, kde téměř po tři desetiletí žil a učil. Vynesl Čchen Tchaj-ťi Čchüan z Chenjiagou [Čchen-ťia-kou] a umožnil tím více lidem získat zkušenosti s tímto ortodoxním stylem. Proslavil se svými technikami úderu. Byl schopen udeřit jakoukoli částí svého těla a poslat protivníka k zemi bez velké námahy. 

V Pekingu se jednou mělo konat soutěžní klání a jeho pořadatel si Mistra Chen Fake přizval jako poradce. Na schůzce, která měla ustanovit základní pravidla, padlo několik návrhů, aby každý zápas trval přibližně patnáct minut. Chen Fake namítl, že patnáct minut je moc a účastníků je tolik, že se soutěž neúměrně protáhne. „Navíc,“ dodal, „během obyčejné potyčky na ulici je o vítězi zpravidla rozhodnuto v několika vteřinách, někdy dřív, než člověk stačí napočítat do tří.“

„Opravdu?“ zapochyboval Li Zhaohua [Li Čao-chua], skoro dvoumetrový učitel wušu z univerzity ve městě Shen’yang [Šen-jang].

„Pojďme to zkusit a uvidíme,“ usmál se Chen Fake.

Li provedl výpad vpřed. Chen zareagoval bleskovým úkrokem stranou a téměř nepatrným pohybem lokte. Li narazil do zdi, na zem spadla zarámovaná fotografie a sklo se roztříštilo. „Teď už ti věřím,“ zamumlal Li, „ale pěkně jsi mě vyděsil!“

„Nemusíš se ničeho obávat,“ ujišťoval ho Chen. „Nikomu neublížím.“

Li se prohmatal a skutečně na svém těle nenašel žádné bolavé místo, jen na oděvu mu ulpěl prach z omítky. Uvědomil si, že Chen Fake svoji sílu chytře použil tak, aby ho po zdi jako po nárazníku vyzdvihl do výšky, jinak by mu jistě způsobil vážné zranění. Návrh ohledně soutěže byl přijat a Li se stal jedním z jeho žáků.

Ještě před začátkem klání se Chen Fake setkal se známým zápasníkem Shen San [Šen San]. Když si na pozdrav vyměnili pár komplimentů, pravil Shen upřímně: „My zápasníci o tom vašem Tchaj-ťi Čchüan, ve kterém vynikáš, mnoho nevíme. Na první pohled připomíná spíš tělesné cvičení, než bojové umění. Co bys dělal, kdyby ses soutěže měl zúčastnit a jako soupeře si vylosoval některého z těžkých zápasníků?“

„Když v životě dojde ke skutečnému boji, člověk si protivníka nevybírá,“ odvětil Chen. „Jsou různé způsoby a bojovat se dá s každým.“

„Budeš bojovat se mnou?“

„Můžeme to zkusit, i když si nejsem úplně jistý.“ Chen předpažil a řekl: „Chyť mě za ruce.“

Přihlížející zatajili dech v očekávání dramatického souboje, když tu od sebe oba soupeři náhle v návalu smíchu odstoupili, aniž by došlo na jakoukoliv ukázku jejich dovedností.

Za dva dny Shen přišel za Mistrem Chen do tělocvičny a nesl dary. „Děkuji, že jsi mě nechal vyváznout se zdravou kůží.“

„Nápodobně. Byl to vyrovnaný výsledek.“

Žáci Mistra Chen Fake byli vyvedeni z míry, neboť si pamatovali, že k žádnému boji nedošlo. Při pohledu na jejich nechápavé pohledy se Shen zeptal: „Copak vám váš mistr po návratu neřekl, jak to celé bylo?“

Zavrtěli hlavou.

Jeden dotek ruky stačil, abych si uvědomil, že se Mistru Chen Fake nemohu vyrovnat, řekl Shen San svým žákům.

„Ach tak!“ San se plácl do stehna a zdvihl palce. „Váš mistr je nejen expert ve wušu, ale také ušlechtilý člověk. Myslíte, že jsme ten den nezměřili síly? V tom se mýlíte. Jak se říká, stačí jeden dotek ruky, a nic víc nepotřebujete. Ve chvíli, kdy jsem vašeho mistra uchopil za ruce, jsem si uvědomil, že se mu nemůžu vyrovnat. Porazil by mě snadno, kdybychom zápas neukončili smíchem.“

Po tom, co Shen San odešel, se někteří žáci Mistra Chen ptali, proč ho jednoduše nesrazil k zemi a neuštědřil mu lekci. Mistr náhle zvážněl a pravil: „Proč bych ho měl zostudit porážkou a poškodit jeho těžce vydřenou pověst? Kdybyste byli na jeho místě, přáli byste si totéž? Pamatujte: nečiňte ostatním, co nechcete, aby oni činili vám.“

Přeložila: Iva Krombholzová