Zdeněk Peclinovský
Zdeněk (*1983) začal cvičit v Taiji Akademii v roce 2014. Nebylo to jeho první setkání s bojovým uměním, předtím se intenzivně věnoval vnějším stylům – 10 let cvičil karate a asi 7 let aikido. Po úrazu a následné operaci si našel Tchaj-ťi, které je k jeho tělu šetrnější. V Akademii dnes cvičí sestavy Navíjení hedvábného vlákna, 13 forem a Lao-ťia ji-lu. V loňském roce se stal instruktorem kurzů pro dospělé.
Tvá cesta vedla od aikida a karate k Tchaj-ťi Čchüan…
S bojovým uměním jsem se seznámil na střední škole, když mi bylo asi 16 let. Zajímala mě sebeobrana, proto jsem začal s karate a aikidem. Cvičil jsem poměrně dlouhou dobu, ale začal jsem mít zdravotní problémy, později jsem musel dokonce podstoupit operaci a řadu rehabilitací.
Po uzdravení jsem chtěl pokračovat dál, ale věděl jsem, že to nepůjde s takovým nasazením jako předtím. Chtěl jsem zůstat u cvičení bojových umění, ale potřeboval jsem něco ohleduplnějšího k mým zádům, něco, co by mi zároveň zlepšilo zdraví. Na internetu jsem narazil na Tchaj-ťi a to mi připadalo vhodné.
Splnilo Tchaj-ťi to, co jsi od něj zpočátku očekával?
Splnilo, na sto procent, protože se mi výrazně zlepšilo zdraví a zároveň jsem se mohl věnovat cvičení, které vzniklo jako bojové umění.
Zaujalo mě, že se v Akademii cvičí každý den. Nejsem vázaný na konkrétní den a hodinu.
Proč padl tvůj výběr na Taiji Akademii?
Jednak z praktického hlediska (bylo to blízko mé práce), ale také mě hodně zaujalo, že se cvičí každý den. Můžu chodit kdykoli, jak mi to vyjde, nejsem vázaný na konkrétní den a hodinu.
Co čerpáš od svých učitelů?
První, koho jsem v Akademii potkal, byl Radek (Kolář). Obdivuji jeho nadšení a způsob, jakým dokáže předávat umění Tchaj-ťi a učit. Petr (Donát) zase na hodinách více ukazuje různé bojové aplikace. Beru si od každého něco.
Kde hledáš inspiraci ke cvičení?
Inspiraci určitě čerpám z karate. I když se nejedná o vnitřní styl, mají s Tchaj-ťi hodně společných principů, například srovnání pozic v postojích, různé sebeobranné prvky atd.
Také se dívám na videa, která jsou na stránkách Akademie. Při sledování sestav si jednak ujasňuji některé detaily forem, jednak z nich opakovaně získávám nadšení do dalšího cvičení.
Velkou motivací pro tebe bylo jistě i setkání s Mistrem Zhu Tiancaiem, který v červnu 2016 navštívil Akademii?
Už jen vidět ho bylo velkým přínosem, je to legenda. Velmi mě inspirovalo, když jsem viděl, jak i po sedmdesátce dokáže cvičit, jak je plný energie. Úplně nejvíc mě zaujalo, když ukazoval dřep na plných chodidlech. Znám málo lidí, kteří to dokážou. A v jeho věku je to skoro neuvěřitelné.
Co všechno ti Tchaj-ťi přináší?
Kromě lepšího zdraví pozoruji i pozitivní vliv na psychiku. Pokud cvičím ráno, je to velký impuls pro celý den. Večer po práci, když jsem fyzicky nebo psychicky unavený, mě Tchaj-ťi dobije, uvolní, zbaví stresu.
Tchaj-ťi je určitá forma pozitivní závislosti. Vím, že i když jsem unavený, vždycky mě dobije.
Je to určitá forma pozitivní závislosti. Dříve, u jiného cvičení, jsem si často řekl, nepůjdu tam, jsem unavený a nebude mě to bavit, ale s Tchaj-ťi je to jiné. I když jsem unavený, řeknu si, že půjdu a zacvičím si, jak mně to zrovna bude vyhovovat, a vždycky mě to dobije.
Když jsem začínal, chodil jsem dvakrát týdně, teď se snažím přijít alespoň třikrát, někdy i čtyřikrát.
Sestavám a navíjení se věnuji hlavně tady v Akademii. Raději cvičím v kolektivu, jednak se učím od ostatních, jednak má cvičení ve skupině jiný náboj, než když trénuji sám.
Doma se hlavně rovnám před zrcadlem, stojím v nižších postojích, abych posílil nohy. A také se snažím každý den přemýšlet o formách nebo technikách.
Máš nějaké cíle, kterých bys chtěl při cvičení Tchaj-ťi dosáhnout?
První cíl, který se mi již splnil, bylo zlepšení zdraví. Pokud jde o cvičení samotné, chtěl bych se v nejbližší době doučit sestavu 74 forem.
Chci, aby mě Tchaj-ťi provázelo celým životem.
A do budoucna? Mým hodně dlouhodobým cílem je u cvičení zůstat, aby mě provázelo celým životem. Na Tchaj-ťi jsem začal chodit mimo jiné proto, že jsem hledal něco, co bych mohl dělat i za dvacet třicet let.
Jsi instruktorem Taiji Akademie. V čem tě učení obohacuje?
Nad formami a cvičením více přemýšlím. Některé věci jsem díky tomu lépe pochopil, propojily se mi. Abych sám dokázal studentům dobře odpovědět, musím na sobě pracovat, upřesňovat si detaily, správně cvičit. Když chci něco po studentech, měl bych to sám dělat. Také znovu slyším Radkův výklad, znovu si opakuji základy, věci slyším z jiného úhlu pohledu. Je to takový nekonečný proces, při kterém se sám učím.
Co je podle tebe důležité pro začínající studenty?
Důležité je prokousat se začátky, protože zpočátku vás nemusí vše bavit. Je třeba vydržet a najít si důvod, proč vás to baví, proč cvičíte. Když vás Tchaj-ťi začne bavit, začnete se zlepšovat, a když se začnete zlepšovat, začne vás Tchaj-ťi bavit. Je to takový začarovaný kruh.
Zdeňku, děkuji, že ses s námi podělil o své názory a zkušenosti.
Alena Koutecká