Silvestrovské pobyty na Talavanu se staly již oblíbenou tradiční akcí. Přivítání nového roku v objetí přírody a mezi přáteli se společnými zájmy, z nichž nejvýznamnější je Tchaj-ťi… To mě lákalo. Tchaj-ťi cvičím v Taiji Akademii už přes rok a baví mě. Tchaj-ťi školu Talavan jsem dosud znala jen ze dvou víkendových pobytů, oba se mi moc líbily. A tak jsem zkusila silvestrovský pobyt. Jaký byl?

Tak tentokrát obzvlášť pevně věřím, že se naplní pořekadlo: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ Letošní silvestrovský pobyt na Talavanu měl všechno – dobrodružství, sdílení s prima lidmi a přátelskými zvířaty, znovu rozdmýchané nadšení pro cvičení objevením nových souvislostí a hlubších spojitostí v Tchaj-ťi čchüan, gurmánská potěšení a k tomu všemu jiskřivý háv jihočeských luhů a hájů.

Čím těžší je cesta, tím větší je blaženost na jejím konci.

Páteční cesta z Prahy byla dobrodružná. Mlha houstla s každým kilometrem. Když se přidala ještě tma, pak už veškeré osazenstvo našeho auta mělo „oči na stopkách“. Ani pět párů očí ale nerozpoznalo správnou cestu, a tak jsme o radu museli požádat „domorodce“ z Výšic, a to dokonce dvakrát. Pokaždé jsme se setkali s přátelským přijetím a ochotnou radou, takže se nám podařilo šťastně dojet.

Na Talavanu nás čekalo vřelé uvítání a první silvestrovské menu. Verunčino kuchařské umění obdivuje každý, kdo Talavan navštívil. Moc nepřeháním, řeknu-li, že o něm kolují legendy. Originální recepty, neobvyklé ingredience, pestrost chutí a oku lahodící způsob servírování zajistí, že se vám od stolu nebude chtít vstávat. Díky otočným stolům si každý může vybrat podle svých chutí a „uďobávat“, dokud mu to kapacita žaludku umožňuje. 🙂

Po večeři jsme si ještě chvíli zacvičili v příjemně vytopené tělocvičně, za zvuků jemné hudby. Večer se pak povídalo a relaxovalo.

Silvestrovské ráno bylo okouzlující. Modré nebe a ojíněná příroda třpytící se v jasném slunci…ideální podmínky pro navíjení hedvábného vlákna. Po snídani jsme se dali do práce na sestavě 74 forem. Radek nám odhalil mnohé souvislosti, na které při výuce v Taiji Akademii nezbývá tolik času, každému z nás dal konkrétní tipy, na co se máme při cvičení přednostně zaměřit. Po výuce byl čas na procvičování sestavy, „zažití“ nově nabytých dovedností, případně na vycházku do okolí. V podobném duchu probíhalo i odpoledne. Cvičili jsme na sluncem zalité terase, kde se ti otužilejší z nás svlékali až do triček.

Silvestrovský večer byl pestrý.

Shlédli jsme čínský historický film a poté si předčítali z OSHOva výkladu Lao-c’ova Tao te ťing. Myšlenky tohoto díla jsou plné moudrosti a zároveň sděleny takovým způsobem a prokládány takovými příhodami, že nás mnohdy přiváděly k hlasitému smíchu. Také jsme si povídali o Číně i o tom, co život přinesl a snad přinese. Během večera jsme pod hvězdným nebem vystříleli několik rachejtlí – pro radost dětí – a poté společně vyslali ke hvězdám i lampióny přání.

Do půlnoci vydržel i nejmenší Lukášek a všichni jsme si stylově přiťukli nealko šampaňským.

Novoroční ráno bylo neméně půvabné. Své namožené svaly jsem protáhla při pozdější rozcvičce. Dopoledne jsme se zaměřili na další formy ze sestavy Lao-ťia ji-lu. Žízeň jsme na slunné terase zaháněli čajem z limetkovým listů, neobyčejně lahodným. Po obědě jsme si ještě jednou společně zacvičili a dostali individuální rady pro další cvičení. Pak jsme se rozloučili a vydali se na cestu domů.

Ráda bych tímto poděkovala úplně všem za skvělý víkend. Díky za to, že vznikl tento projekt tradiční školy Tchaj-ťi Čchüan a upřímně si přeji, aby i díky Talavanu objevilo krásu a hloubku Tchaj-ťi co nejvíce lidí. Přeji nám všem šťastný rok 2017!

Heda Bosáková

[Ukázat prezentaci]

Pobyty na Talavanu jsou pro mě jako kruhy při navíjení hedvábného vlákna. Zatímco nezasvěcenému pozorovateli se mohou zdát všechny podobné, ve skutečnosti je každý z nich zcela jedinečnou příležitostí na něčem zapracovat, na něco nového přijít a nebo si prostě „jen“ odpočinout, nabrat energii a užívat si radost ze cvičení.

Některé rysy mají všechny talavanské semináře společné. O těch již bylo psáno mnohokrát – nerušený prostor na cvičení, příroda, rodinná atmosféra, výtečná kuchyně, domácí prostředí, pohoda. To všechno vytváří rámec, který je už sám o sobě dobrým důvodem opakovaně se vracet.

A pak jsou další věci, které tak předvídatelné nejsou a jejichž různorodé kombinace způsobují, že každý pobyt je jedinečný a přináší jiné prožitky – zajímavá setkání, nové poznatky, momenty, kdy do sebe něco zapadne, inspirace nejen pro cvičení…

Tchaj-ťi zůstávalo ústředním motivem při výuce, samostatném cvičení i ve volném čase.

Pobyt 74 forem byl vesměs setkáním se známými tvářemi z Taiji Akademie či předchozích pobytů. Pro mnohé z nich se Tchaj-ťi stalo důležitou součástí života, a tak i ve chvílích, kdy neprobíhala výuka s Radkem (Kolářem), zůstávalo povětšinou ústředním motivem – ať už ve formě samostatného cvičení, vyprávění, sdílení zkušeností, nebo třeba sledování videí.

Při společném cvičení byla samozřejmě hlavním tématem sestava Lao-ťia ji-lu. Na jedné straně zdokonalování jednotlivých forem, jejich aplikace, procvičování principů, které se prolínají celou sestavou. Na druhé straně výuka nových forem pro ty z nás, kteří ještě necvičí celou sestavu. Doplňkově jsme se věnovali tchuej-šou a někdo i sestavě Dělové pěsti.

Na týden věnovaný sestavě 13 forem naopak přijela řada lidí, kteří Tchaj-ťi teprve objevují. Šest z jedenácti účastníků se sestavou 13 forem začínalo, pro některé byl pobyt dokonce úplně prvním seznámením s Čchen Tchaj-ťi čchüan. Kromě výuky sestavy jsme se podrobně věnovali základním dovednostem, což ocenili i ti, kteří již cvičí celou sestavu.

Všichni udělali velký kus práce. Na konci kurzu dokázali všichni začínající zacvičit kompletní sestavu Navíjení hedvábného vlákna a 13 forem do čtyř směrů. Ti, kteří již cvičili 13 nebo 74 forem, si zpřesnili jednotlivé formy, lépe porozuměli tomu, jak jsou na různých místech sestavy aplikovány základní principy, a posunuli své cvičení zase o kousek dál.

Za oba pobyty patří poděkování jak Radkovi a Veronice, díky kterým máme tuto skvělou příležitost vystoupit z každodenního koloběhu, tak i účastníkům, kteří vytvořili nezaměnitelnou atmosféru.

Lucie Urbanová

[Ukázat prezentaci]

Ohlédnutí za květnovým klubovým pobytem na Talavanu. Tentokrát z poetického pera instruktora Taiji Akademie, Jana Ročka  :-)
Klubový život má své milníky, a těmi zdáli vyhlíženými jsou klubové víkendy. Každé tři měsíce tak máme příležitost věnovat celý víkend jen Tchaj-ťi, a navíc v atmosféře Talavanu.

Cvičení začínalo pro ty šťastnější, kteří unikli ze svých prací dříve, už v pátek. Čekání na opozdilé a na páteční posezení, které obvykle zahajuje klubový víkend, si ukrátili tréninkem. Posezení se také dočkali – po příjezdu opozdilců se mnou v čele a jejich následných heroických výkonech ve vítězné bitvě s výtečnými palačinkami.

V sobotu ráno jsme se sešli na navíjení hedvábného vlákna v ranním slunci, zvuk zvonu ohlašujícího snídani nás pak opět definitivně vtáhnul do rytmu života na Talavanu. Cvičení, uvolnění, zvon, jídlo, odpočinek, cvičení, uvolnění, zvon… Občas je to pocit, jako by člověk od minula ani neodjel.

“Nohy dopadají na zem jak květy jabloní,
za zpěvu ptáků trpí pro budoucí plody.
Čekáme na zvon…” 

Po snídani už dorazil i zbytek ohlášených Tchaj-ťi nadšenců a přátel a vše začalo naplno. Jak Radek (Kolář) už dopředu ohlásil, víkend byl ve znamení opakování před Mistrovou návštěvou. Cvičilo se ve stále se proměňujících skupinkách téměř vše, co se v Akademii učí.

Ji-lu, Er-lu, meč, šavle, hůl, vějíř, tchuej-šou, navíjení – na vše byl prostor a čas, klid na opravy a vysvětlení. Často jsme se vraceli k základům, které dávají formám jejich smysl a náplň, tedy k navíjení, postoji a držení těla, práci nohou. A stejně tak byl prostor i na detaily, které objasňují u forem jejich možný účel a vysvětlují možné rozdíly v provedení.

Nedělní cvičení bylo skutečnou ochutnávkou letního pobytu se vším všudy.

Večerní posezení s povídáním, rozebíráním cvičení Tchaj-ťi a promítáním technik mistrů skutečných i smyšlených k pobytům na Talavanu patří a ani tento nebyl výjimkou.

Nedělní cvičení pak doplnilo to, na co se v sobotu nedostalo, a bylo skutečnou ochutnávkou letního pobytu se vším všudy. Od cvičení, tepla a slunce po vděčnost všech přítomných Radkovi za vedení, Veronice za zázemí a džbánky s vodou a stromům za poskytnutý stín.

Po obědě začala společnost opět řídnout. Ti, co zůstali, se ještě věnovali cvičení a povídání uprostřed poezie stínu a lístků květů opadávajících ze stromů, než se sami postupně vypravili zpět ke svému běžnému životnímu rytmu.

Květnový seminář nám připadal spíš jako výběr a ochutnávka toho nejlepšího z nadcházejícího letního pobytu. Rozmanitostí a hloubkou cvičení, počasím i kuchyní – dnes už asi jak tradiční, tak legendární. Jen kalendář nás v neděli ujistil, že nás letní klubový pobyt teprve čeká – a že tedy rok zdaleka nevrcholí.

[Ukázat prezentaci]