Jarní ochutnávka letního pobytu
Ohlédnutí za květnovým klubovým pobytem na Talavanu. Tentokrát z poetického pera instruktora Taiji Akademie, Jana Ročka :-)
Klubový život má své milníky, a těmi zdáli vyhlíženými jsou klubové víkendy. Každé tři měsíce tak máme příležitost věnovat celý víkend jen Tchaj-ťi, a navíc v atmosféře Talavanu.
Cvičení začínalo pro ty šťastnější, kteří unikli ze svých prací dříve, už v pátek. Čekání na opozdilé a na páteční posezení, které obvykle zahajuje klubový víkend, si ukrátili tréninkem. Posezení se také dočkali – po příjezdu opozdilců se mnou v čele a jejich následných heroických výkonech ve vítězné bitvě s výtečnými palačinkami.
V sobotu ráno jsme se sešli na navíjení hedvábného vlákna v ranním slunci, zvuk zvonu ohlašujícího snídani nás pak opět definitivně vtáhnul do rytmu života na Talavanu. Cvičení, uvolnění, zvon, jídlo, odpočinek, cvičení, uvolnění, zvon… Občas je to pocit, jako by člověk od minula ani neodjel.
“Nohy dopadají na zem jak květy jabloní,
za zpěvu ptáků trpí pro budoucí plody.
Čekáme na zvon…”
Po snídani už dorazil i zbytek ohlášených Tchaj-ťi nadšenců a přátel a vše začalo naplno. Jak Radek (Kolář) už dopředu ohlásil, víkend byl ve znamení opakování před Mistrovou návštěvou. Cvičilo se ve stále se proměňujících skupinkách téměř vše, co se v Akademii učí.
Ji-lu, Er-lu, meč, šavle, hůl, vějíř, tchuej-šou, navíjení – na vše byl prostor a čas, klid na opravy a vysvětlení. Často jsme se vraceli k základům, které dávají formám jejich smysl a náplň, tedy k navíjení, postoji a držení těla, práci nohou. A stejně tak byl prostor i na detaily, které objasňují u forem jejich možný účel a vysvětlují možné rozdíly v provedení.
Nedělní cvičení bylo skutečnou ochutnávkou letního pobytu se vším všudy.
Večerní posezení s povídáním, rozebíráním cvičení Tchaj-ťi a promítáním technik mistrů skutečných i smyšlených k pobytům na Talavanu patří a ani tento nebyl výjimkou.
Nedělní cvičení pak doplnilo to, na co se v sobotu nedostalo, a bylo skutečnou ochutnávkou letního pobytu se vším všudy. Od cvičení, tepla a slunce po vděčnost všech přítomných Radkovi za vedení, Veronice za zázemí a džbánky s vodou a stromům za poskytnutý stín.
Po obědě začala společnost opět řídnout. Ti, co zůstali, se ještě věnovali cvičení a povídání uprostřed poezie stínu a lístků květů opadávajících ze stromů, než se sami postupně vypravili zpět ke svému běžnému životnímu rytmu.
Květnový seminář nám připadal spíš jako výběr a ochutnávka toho nejlepšího z nadcházejícího letního pobytu. Rozmanitostí a hloubkou cvičení, počasím i kuchyní – dnes už asi jak tradiční, tak legendární. Jen kalendář nás v neděli ujistil, že nás letní klubový pobyt teprve čeká – a že tedy rok zdaleka nevrcholí.
