Leden 2017 - Taiji, Taichi, Čchi-kung kurzy v praze

Wu Tunan: dlouhý život s Tchaj-ťi čchüan – 1. díl

V čínském tisku vyšel v prosinci 1981 článek nazvaný „Dlouhý život s Tchaj-ťi čchüan„. Byl to rozhovor Zeng Weiqiho (Ceng Wej-čchi) s 98letým mistrem čínského kung-fu Wu Tunanem (Wu Tchu-nan). Celá reportáž začínala slovy: Ve svých 98 letech má Mistr Wu Tunan stále výborný zrak i sluch, jeho řeč je pohotová a přesná. Jeho vysoká postava s rovnými zády a pevná, klidná chůze působí dojmem, že jde o mnohem mladšího člověka. Lékaři shledali, že má zdravé srdce atleta, jeho krevní tlak je normální, dokáže ujít více než deset mil a jednou týdně vystoupá na vrchol hory Badachu. Cvičení Tchaj-ťi čchüan praktikuje již téměř 90 let.

Zeng:
Faktorů, které prospívají zdraví a ovlivňují dlouhověkost, je celá řada. Proč považujete svou výbornou kondici pouze za důsledek cvičení Tchaj-ťi čchüan? Každé ráno cvičí v pekingském parku Tchaj-ťi desetitisíce lidí a jejich počet stále narůstá. Ale většina z nich nedocílí, ve srovnání s vámi, tak vynikajících výsledků. Znamená to, že necvičí Tchaj-ťi správným způsobem?

Wu:
Faktorů, které mají vliv na zdraví a věk, ať už příznivých nebo nepříznivých, je skutečně mnoho. Řada z nich, například dědičnost, prostředí, životní a pracovní podmínky, nás ovlivňuje mnohem zásadněji než Tchaj-ťi. Tyto okolnosti nemůžeme předurčit a jen obtížně se dají měnit. Nicméně právě cvičením Tchaj-ťi lze jejich špatné účinky zmenšit a dobré rozvinout.

Já sám jsem býval jako dítě velmi slaboučký. Měl jsem nemocná játra, plíce a slezinu. Když mi bylo devět, začal jsem se věnovat Tchaj-ťi čchüan. Po osmi letech tvrdého tréninku pod vedením Wu Jianquana (Wu Ťien-čchüan) a dalších čtyřech letech výcviku s Mistrem Yang Shaohou (Jang Šao-chou), jsem svou slabost postupně překonal.

Se zdravím jsem na tom byl hůře, než je obvyklé. A pokud jde o podmínky, zažil jsem si velmi těžké chvíle. Ale za všech okolností jsem vytrvale a správně cvičil Tchaj-ťi čchüan.

Zeng:
Takže nestačí pouze procvičovat Tchaj-ťi čchüan, ale musí se cvičit vytrvale a správně, pokud chceme dosáhnout odpovídajících výsledků. Je to tak?

Wu:
Ovšem. Ale když mluvím o vytrvalosti, mluvím o vytrvalosti celoživotní. A za správné považuji přesné dodržování všech základních principů tradičního Tchaj-ťi.

Zeng:
Tak vysoké nároky je velmi těžké splnit.

Wu:
Ano i ne. Je to velmi složité, pokud je náš přístup skeptický a vlažný. Takoví lidé se obvykle vzdávají poté, co zmeškali několik lekcí výuky, nebo když zjistili, že jejich pohyby jsou i po několikaměsíčním cvičení stále nemotorné. Ale ti, kdo pochopí, že úspěchu lze dosáhnout a berou své směřování vážně, ti mu věnují veškeré potřebné úsilí i čas. Pozorně sledují svého učitele a řídí se jeho pokyny a citlivě korigují drobné odchylky ve svých pohybech.

Obecně vzato, cvičíte-li takovýmto způsobem zhruba rok, pohyby začnou být mnohem ladnější, plynulejší a zdraví se viditelně zlepší. Hodina každodenního tréninku začne přinášet radost, uvolnění a pocit úspěchu. Vytrvat přestane být obtížné. Začnete se soustředit na to, jak dosáhnout co největšího pokroku ve vašem cvičení s ohledem na věk, tělesnou kondici a časové možnosti. Důležité je nalézt vhodného učitele a partnery pro vaši výuku.

Zeng:
Jak byste vysvětlil a zhodnotil základní principy tradičního Tchaj-ťi čchüan z vědeckého hlediska? Na co se má člověk v Tchaj-ťi čchüan soustředit především, aby dosáhl co nejlepšího výsledku?

Wu:
Nejsem pochopitelně připraven poskytnout vám kompletní výklad, ale pokusím se zdůraznit to nejdůležitější. Jednou z hlavních zásad psychologie je tvrzení, že dobře fungující nervový systém, ovládaný mozkovou kůrou, je nezbytným předpokladem správného fungování ostatních tělesných systémů. Srovnejte to se základním principem umění Tchaj-ťi čchüan, že totiž toto umění spočívá především v mozku, nikoli ve svalech, že člověk musí rozvíjet jemnou řídící sílu mysli a udržovat ji neustále v klidném rozpoložení, nedat se vyrušovat okolním světem.

Jedno z pravidel Tchaj-ťi čchüan říká: „Vrchní v souladu se spodním; vnitřní v jednotě s vnějším.“

Tento rozvoj se uskutečňuje nejen zlepšováním koordinace pohybů rukou, očí, nohou a trupu, ale také harmonií vnějších pohybů s myšlenkovými pochody, dechem a proudem energie čchi. Jak říká jedno z pravidel Tchaj-ťi čchüan: „Vrchní v souladu se spodním; vnitřní v jednotě s vnějším.“ Procvičovat, nebo pokoušet se o tuto vyspělou koordinaci 30–60 minut denně je blahodárné pro nervový systém, a tím i pro celé tělo.

Zeng:
Objevila se v poslední době nějaká nová zjištění související s řídící silou mysli?

Wu:
Nedávné objevy v psychologii a příbuzných vědách ještě zřetelněji prokázaly, že naše mysl může ovládat nejen příčně pruhované svalstvo, ale (po krátkém tréninku a pomocí techniky zvané bio-feedback, čili biologická zpětná vazba) i některé vnitřní činnosti, a to soustředěním pozornosti na určité části těla. Stejný jev byl zaznamenán a využíván mistry Tchaj-ťi čchüan již před mnoha sty lety v Číně.

Bylo prokázáno, že je možné zvýšit tělesnou teplotu v konečcích prstů soustředěním mysli. Platí, že mysl řídí čchi a čchi proudí tělem.

Na Západě byl nedávno proveden úspěšný pokus se snižováním a zvyšováním tělesné teploty v konečcích prstů, které spočívá v rozšiřování a zužování krevních vlásečnic vyvolané soustředěním mysli. Tím by se dalo vysvětlit ono slabé pnutí a vlnění v konečcích prstů nebo uprostřed dlaní, které často pociťují studenti Tchaj-ťi, když na tato místa soustředí svou mysl. Někdy může člověk cítit i teplo proudící při určitých pohybech některými částmi těla, což je velmi pravděpodobně způsobeno rozšířením větších cév a zvýšeným oběhem krve.

Podle tradičního Tchaj-ťi čchüan se toto „něco“ proudící uvnitř těla nazývá „čchi“. A podle klasické čínské medicíny je čchi člověku vrozené, neviditelné, ale pro život nezbytné. Volné proudění energie čchi uvolňuje cestu krevní cirkulaci, i když čchi má svou vlastní síť hlavních a vedlejších drah, kolem nichž jsou rozesety akupunkturní body.

Přestože úplné porozumění energii čchi je předmětem dalšího výzkumu, procvičování Tchaj-ťi způsobem, při němž „mysl řídí čchi a čchi proudí tělem“ posílí vaše zdraví a povede k dlouhověkosti. Můžete docílit jistých výsledků, i když nebudete cvičit touto metodou, ale v podstatě stejných jako byste tento čas věnovali turistice, nebo jednoduchému tělocviku.

Pokračování ve 2. díle

29. ledna, 2017/napsal(a) Radek Kolář

Čchi-kung, Tchaj-ťi, web-cchikung

Meditace a Taiji

Meditace a Taiji… Mnozí z nás se jim věnují odděleně. Tchaj-ťi praktikujeme především ze zdravotních důvodů, aby naše tělo zůstalo dlouhá léta zdravé a pružné. K meditaci se pak uchylujeme ve chvílích, kdy se potřebujeme zklidnit v uspěchané době, případně se spojit se svým nitrem, abychom se správně rozhodli, našli odpovědi na otázky, objevili neobjevené… Na následujících řádcích naleznete několik rad pro meditační praxi a tip, jak se mohou taiji a meditace doplňovat.

Co je předmět meditace a jak ho zvolit?

Meditace je způsob vnímání, který v sobě spojuje soustředění a uvolnění. Vnímáme předmět meditace a hledáme rovnováhu mezi pevností soustředění a klidem uvolnění. Předmět meditace může být cokoliv: náš dech, pohyb, tělesné pocity, obrazy, zvuky, vůně, … může to být klid přírody i ruch města.

Předmět meditace je důležitý hlavně na začátku. Měli bychom vybrat to, co nás podporuje ve stavu uvolněného soustředění. Důležitá je i pozitivní citová vazba, která nás u meditace udrží a bude nás v meditačním postoji stabilizovat. Meditace není pouze koncentrace. Koncentrace směřuje k jednobodovému soustředění, je v ní napětí. Meditace je uvolněná. Meditace není ani samotná relaxace. Relaxace je stav blízký spánku.
V meditaci je naše pozornost jasná.

Meditace spojuje ostrost koncentrace a uvolnění relaxace v jedno.

Není v ní nepokoj ani touha po něčem, není v ní směřování. Meditace není vlastně ani činnost, je to způsob vnímání. V meditaci překáží, když se něčeho příliš držíme, nebo něco odmítáme. Rušivých prvků si proto buď nevšímáme nebo je zahrneme do meditace. Pokud se jedná o „rušivou myšlenku“, tak od ní neutíkáme, to by vyvolalo nežádoucí napětí. Myšlenku si pozorně uvědomíme a dál ji nerozvíjíme, takto odejde sama. Pokud se naše pozornost zatoulá k automatickému toku myšlenek, je moc důležité se nezlobit. Bereme jako úspěch, že jsme si toho všimli, a znovu se vracíme k původnímu předmětu.

Toto kolísání je na začátku přirozené a jedině laskavý postoj nás může v meditaci stabilizovat. Pokud máme tendenci usínat, je vhodnější sedět nebo stát, vzpřímená páteř nám pomůže s udržením pozornosti. Pokud se naopak nedokážeme uklidnit, můžeme si na začátku meditace lehnout. Předmětu meditace nebo její metody se nedržíme příliš, je to jen pomůcka, která slouží k sjednocení naší mysli a také k jejímu dočasnému zaměstnání.

Kdy se meditace stává kontemplací?

Když meditační stav zůstává, ale předmět meditace mizí, není potřeba se k němu už vracet. Zde se meditace stává kontemplací. Kontemplace nemá předmět pozornosti, nemá formu ani obsah, je to pozornost sama. Je to uvědomování si samotného vědomí. V kontemplaci pak sice můžeme vnímat cokoliv, ale vše bude sjednocené tímto vědomím, bude jeho součástí. Předmět meditace už není potřeba.

Kontemplace není nic nového, je to základní stav obsažený ve všem, co běžně prožíváme. Kontemplace také není nic, co bychom dobře neznali. Zažíváme ji vždy, když nějaká událost nebo činnost způsobí, že se
alespoň trochu utišíme a tento stav si uvědomujeme jako pocit štěstí. Vědomí je tu totiž stále, jen je obvykle zakryté automatickým tokem myšlenek. Jako když je voda ve studánce promíchaná s jemným prachem. Pokud studánku nevíříme a necháme prach usadit, zůstane čistá voda. Pokud nevíříme mysl, naše myšlenky se také usadí a zůstane čisté vědomí.

A proč vlastně meditovat? Co nám to přinese?

Meditace a zejména pak kontemplace jsou vždy doprovázeny pocitem „štěstí bez vnější příčiny“. Nebudeme se pak už tolik honit za naší představou radosti a štěstí a oceníme věci tak, jak přicházejí. A taky je to velké dobrodružství, které jen tak neomrzí.

K „vedlejším účinkům“ meditace patří méně stresu, pevnější zdraví, rozvinutí našich schopností a lepší pochopení sebe a druhých lidí.

Ve stavu kontemplace se každá naše činnost stává odpočinkem. Ne odpočinkem, který otupuje, ale klidnou bdělostí. Bdělostí, která je stálou připraveností k čemukoliv, bez napětí a očekávání.

Meditaci bychom měli zahrnout i do našeho cvičení Taiji. Meditace a Taiji se budou nejprve dobře doplňovat a vzájemně podporovat, až se nakonec propojí v jedno cvičení. Jednoduší to bude na počátku v postoji Wu-ti a při cvičení Čchi-kungu. A proč se k sobě meditace a Taiji tak dobře hodí? Obojí je založeno na spojování zdánlivě neslučitelných protikladů. Obojí potřebuje celou naši pozornost a také naši celistvost. A obojí má společný cíl a vlastně i cestu. Cílem je vstup do proudu vědomí, který je nám vlastní a dobře ho známe. Cestou je každodenní trénink.

Autor: Ondřej Stehlík

22. ledna, 2017/napsal(a) Martina Burešová

Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Jan Pischnoth

Honzu (*1974) zaujalo bojové umění už v deseti letech. Chvíli dělal řecko-římský zápas, v dospívání se věnoval taekwondu. Nakonec, v roce 2011, zakotvil u stylu Čchen Tchaj-ťi čchüan v Taiji Akademii. Kromě základních sestav cvičí i méně obvyklou sestavu se dvěma šavlemi. Od roku 2014 působí jako instruktor kurzů pro dospělé a i v budoucnu by se Tchaj-ťi rád věnoval co nejvíce…

Jaký byl tvůj vztah k bojovému umění, než jsi poznal Tchaj-ťi?

Úplně poprvé jsem se s bojovým uměním setkal ještě jako kluk. Jednou jsem na chatě v letním kině viděl film Zrada a pomsta, krásný starý čínský film. Tam mě to chytlo a už jsem byl lapený.

Když mi bylo 10 let, chodil jsem chvíli na řecko-římský zápas. Pak jsem v 17 letech začal dělat taekwondo. Měl jsem štěstí, že jsem ho měl z první ruky, protože k nám přijeli dva mistři přímo z Koreji. Cvičil jsem asi dva nebo tři roky. S klukama jsme tenkrát docela dřeli, chodili jsme každý den běhat a cvičit do lesa. Jenže pak přišla práce a další zájmy, hudba… Kung-fu jsem měl ale vždycky rád, drželo mě a drží pořád.

Hledal jsem mrtvého mistra a našel jsem jiného, dost živého – Radka Koláře.

Co tě přivedlo do Taiji Akademie a ke stylu Čchen?

Má to vzdálené kořeny z doby, kdy jsem dělal taekwondo. Tenkrát učil kung-fu – asi jako jediný – Roman Hladík. Dostala se ke mně nějaká jeho knížečka. A protože se mi čínské kung-fu vždycky líbilo, přemýšlel jsem, že bych začal. Ale tenkrát mě ještě drželo taekwondo.

Asi před šesti lety jsem si řekl, že sice nejsem ještě úplně starý, ale je nejvyšší čas se sebou něco začít dělat. A tak jsem začal hledat kontakt právě na Romana Hladíka. Někde jsem ho vypátral a u něj jsem objevil odkaz na stránky kungfu.cz Radka Koláře. Zaujalo mě to, a tak jsem Radkovi zavolal. Řekl mi, že dělá styl rodiny Čchen a že se taky trochu perou, ať se přijdu podívat. Zašel jsem se do Taiji Akademie podívat… a už jsem tam zůstal.

Takže tě zaujal styl i učitel…

Ano, jednak se mi líbí, jak Radek cvičí. Je mi blízký styl, jakým učí, dobře to od něj chápu. Když něco vysvětluje, nemám problém tomu na své úrovni rozumět.

A taky vidím velký potenciál vývoje. Radek jezdí pravidelně do Číny, učí se od jednoho z nejpovolanějších, Mistra Zhu Tiancai. Už není nikdo lepší, kdo by o tom více věděl. Je fantastické, že tenhle zdroj informací tu je a že jsem se k němu dostal!

Radek na sobě pracuje, pořád styl studuje. Učitel, který na sobě nepracuje, se nikam nevyvíjí, a může tě učit jen do té úrovně, do které to umí a chápe sám.

Přistupuješ teď, s odstupem času, ke cvičení jinak než na začátku?

Když člověk začíná, je rád, že ví, která ruka jde doleva a která doprava, jestli nakročit pravou nebo levou nohou. Vůbec neřeší, jestli se uvnitř něco točí, jestli to navíjí, kam směřuje pohled nebo síla. Pak se to postupně proměňuje. A jak člověk cvičí víc a víc, začíná vnímat a poznávat své tělo. Záběr je širší a širší, člověk vidí hlouběji do cvičení.

Čím víc vím, tím víc se vracím k začátkům.

Je zajímavé, že čím víc vím, tím víc se vracím k začátkům, hledám větší hloubku v základních věcech. Taky zpětně vidím, že na začátku ke mně přišla informace, která se mě nedotkla, šla úplně mimo mne. Dneska, když ji slyším znovu, říkám si: „Aha, vždyť tohle už jsem kdysi slyšel. Proč mi to tenkrát nic neříkalo.“ Ale dnes už si ji mám kam zasadit.

Zmínil ses, že Tchaj-ťi ovlivňuje i tvůj každodenní život? V jakém směru?

Člověk je fit fyzicky, to je dané, když cvičíte jakýkoli styl Tchaj-ťi. Pokud máte dobrého učitele, pak je to na fyzické stránce znát vždycky, v tom dobrém slova smyslu.

Na duchovní cestě začínáte potkávat jiné lidi, lidi, kteří jsou v pohodě, a „blbci“ se vám vyhýbají. Asi je to dáno tím, že se člověk dostává do větší pohody, podobné frekvence spolu začínají ladit a k člověku přichází stejně naladění lidé.

Několik let jsi instruktorem. Učení otevírá velký prostor pro vlastní sebezdokonalování. Jak tuhle „příležitost“ vnímáš ty?

Při učení mi studenti dávají zpětnou vazbu na to, co už umím, vím a dělám. A častokrát i na to, co ještě neumím. Musím o cvičení daleko víc přemýšlet. Studenti se mě občas zeptají na to, co by mě třeba vůbec nenapadlo. Když to vím, řeknu jim to. Pokud ne, odpovím: „Nevím, zeptám se Radka (Koláře) nebo Petra (Donáta) a vysvětlím vám to příště.“

Někdy, když se dívám, jak ostatní cvičí, napadnou mě věci důležité pro mé vlastní cvičení. Zaujme mě pohyb, chyba dotyčného, kterou u jiných nevidím. Říkám si, proč to dělá, jak bych mu to opravil, a to je výborná zpětná vazba.

Jako jediný v Akademii cvičíš sestavu se 2 šavlemi. Je to tvoje oblíbená sestava?

Dvě šavle jsou krásná sestava, ale už je to taková nadstavba, spíš něco pro radost. Klasikou je sestava 74 forem (Lao-ťia ji-lu), úžasná sestava, ve které je všechno. Krásná je i sestava 13 forem, která ze 74-ky čerpá. Je fantastická hlavně pro začátečníky.

Co bys na základě vlastních zkušeností poradil začínajícím studentům, kteří vstupují do „hlubokých vod“ Tchaj-ťi?

Začátky můžou být pro někoho méně zajímavé. V úvodních hodinách se hodně stojí, málo se toho na první pohled dělá. Nicméně začátky jsou na tom všem to nejdůležitější. Co se v tuhle chvíli naučíme, na tom stavíme celý náš osobní styl. Proto se k základům vlastně pořád vracíme, jak každý sám za sebe, tak při cvičení v Akademii.

Hluboké vody jsou výstižné přirovnání. Když člověk začne, je na hladině, vidí jen dvourozměrný prostor cvičení. Postupně, jak cvičí, jde hlouběji a hlouběji, otevírá se mu i další třetí rozměr, nekonečná a tajemná hloubka Tchaj-ťi…

Máš nějaká přání do budoucna?

Ideálně, abych měl na cvičení vždycky čas. Chci učit, tak času doufám bude dost. Rád bych předával tenhle styl i dalším lidem. Je to krásný styl a bylo by fajn, kdyby k němu měli ostatní přístup.

Honzo, děkuji za inspirativní rozhovor
Alena Koutecká

[Ukázat prezentaci]

15. ledna, 2017/napsal(a) Radek Kolář

Čína, Tchaj-ťi

Pět úrovní Tchaj-ťi Kung-fu – 3. díl

Ve druhé části jsme se dozvěděli charakteristiku druhé a třetí úrovně umění Tchaj-ťi čchüan. V tomto díle se zaměříme na dvě nejvyšší úrovně kung-fu Tchaj-ťi čchüan.

4. úroveň

Student se zdokonaluje v přeměně středních kruhů na malé kruhy. Kung-fu bývá již viditelně na vysoké úrovni. Došlo k úplnému osvojení zásad pohybu, k pochopení smyslu bojových technik a jejich užití, dále k ovládnutí pohybu vnitřní energie (čchi), soustředěné mysli, koordinaci pohybu a dýchání, atd.

Při tréninku je nezbytné být neustále pozorný. Student při každém pohybu, každé technice by měl mít na paměti protivníka, tj. musí předpokládat, že je obklopen nepřáteli. Pro kontinuální tok vnitřní energie (čchi) je nezbytné mít při pohybu propojenou horní a dolní části těla.

Horní a dolní část těla studenta je propojena, tělo je v souladu. Kontinuální tok vnitřní energie plynule prochází tělem při navíjení v kyčlích. Čchi v daném okamžiku se přeměňuje v podobě stahování a vydávání a je ovládaná. V případě, že proti sobě má student protivníka, tak by měl být odvážný a chovat se jako by tam žádný protivník nebyl.

Na čtvrté úrovni student začíná hrát sám aktivní roli a nutí soupeře, aby byl pasivní.

Studentovi to umožňuje vysoká souhra celého těla, velký dostatek vnitřní energie (čchi), soustředěná pozornost, rychlost proměn mysli a vnitřní energie (čchi), koordinace dechu a pohybu, atd. Osvojuje si zde dovednost odvedení soupeřovy síly a jeho odhození. Útok protivníka již nepředstavuje velkou hrozbu.

Při kontaktu se soupeřem je student schopen okamžitě změnit akci, vykazuje zvláštní schopnost jít spolu s pohyby soupeře. Dokáže měnit své vlastní akce po celou dobu působení proti akci protivníka, a to vynaložením správné síly a předpovídáním záměru protivníka. Podrobuje zkoumání své vlastní akce, zda vyjadřují přesně sílu a přesné zasažení cíle.

Proto je tato úroveň popisována jako „4 yin a 6 yang“.

5. úroveň

Na páté úrovni se student zdokonaluje od malého kruhu až k neviditelnému kruhu. Student má hladký tok vnitřní energie (čchi), kosmická energie se pohybuje přirozeně se studentovou vnitřní energií (čchi) a přeměňuje se až do neviditelnosti. Člověk si uvědomí, jak úžasná je příroda a pozná tajemství. V této fázi je pohyb velmi živý, plynulý a plný vnitřní energie (čchi).

Student na této úrovni potřebuje velmi intenzivně cvičit každý den, aby se jeho tělo stalo flexibilní a adaptabilní na veškeré možné změny. Mělo by dojít ke změnám uvnitř – proměňuje se prázdnota s plností, ale toto střídání by nemělo být viditelné z vnějšku.

Z pohledu bojových dovedností je dosaženo souladu mezi tvrdostí a jemností, plností a prázdnotou, pružnou výbušností a uvolněním. Tchaj-ťi čchüan se projevuje v každém bodu na těle jako splynutí těla, pohybu a klidu v jedno.

Každá část těla je hbitá tak, že může být použita k úderu.

U studenta nastane výměna mezi zachováním a výdejem síly. Postoj studenta je pevný a rozložený do osmi stran. Student každý pohyb provádí v souladu s principy tchaj-ťi čchüan, kde je každý pohyb neviditelný.

Jen se pohne, nastane prázdnota, tj. „5 yin a 5 yang“.

Po dosažení páté úrovně je silný vztah mezi soustředěnou myslí, proměnou prázdnoty a plnosti, pohyby svalů a fungováním vnitřních orgánů. Pokud by přišel nenadálý útok, tak velmi obtížně naruší pohybovou koordinaci. Student by se měl dále neustále zdokonalovat, aby postupoval k vyšší a vyšší dokonalosti v tchaj-ťi čchüan.

Zpracovala Štěpánka Zeithamlová podle knihy Víta Vojty: Umění Tchaj-ťi čchüan

8. ledna, 2017/napsal(a) Martina Burešová

Čína, Tchaj-ťi

Pět úrovní Tchaj-ťi Kung-fu – 2. díl

V první části jsme se dozvěděli charakteristiku první úrovně umění Tchaj-ťi čchüan. V tomto díle se blíže podíváme na znaky druhé a třetí úrovně.

2. úroveň

V průběhu druhé úrovně student pokračuje ve zdokonalování svých postojů, odstraňuje projevy strnulosti, ztuhlosti a nekoordinovanosti pohybů. Dále zpřesňuje vynaložení síly, přesahy nebo nedotažení. Student je schopen cítit pohyb vnitřní energie (čchi) v těle, ale nedokáže zatím její tok řídit.

V této fázi se student zaměří na dva okruhy:

první oblast souvisí s konkrétními požadavky na jednotlivé části těla, např. přílišné podsazení v pase nebo příliš vtažený hrudník,
druhá oblast je propojení jednotlivých části těla při cvičení a vytvoření jednoho celku. Projevuje se to, že jedna část těla se pohybuje rychleji než ostatní a toto má za následek nadměrný výdej síly nebo opačně jedna část těla se zpomaluje, což vede k nedostatečnému vynaložení síly.

V celém procesu výuky Tchaj-ťi čchüan je velmi důležitý spirálovitý pohyb (osvojení si metody navíjení hedvábného vlákna, což je spirálovité vedení pohybu) a zároveň vnitřní síla vytvořená metodou spirálovitého navíjení hedvábného vlákna.

Při otáčení ruky dovnitř (tj. proti směru hodinových ručiček) vede pohyb ruka přes loket, loket vede rameno, rameno vede pas na dané straně. Nezapomeňme, že pas je neustále osou pohybu. Při otáčení ruky ven (tj. po směru hodinových ručiček) pas vede ramena, ramena vedou loket a loket vede pohyb ruky. Opět nesmíme zapomenout, že pas je neustále osou pohybu.

Rotace zápěstí a předloktí je projevem na horní končetině, projevem na dolní končetině je rotační pohyb kotníků a stehna. Rotace trupu se projevuje rotací pasu a otáčením páteře.
Pokud propojíme výše uvedené tři oblasti spirálovitých pohybů, tak nastane rotace v prostoru, tj. nastane zakořenění v nohou, pohyb řídí pas a spirálovitý pohyb se vytváří již v oblasti prstů.

V průběhu druhé úrovně pomůže studentovi ke zlepšení pozorná oprava chyb podle zásad a sjednocení pohybu celého těla.

Důležité je i zvládnutí rytmu pohybu metody navíjení hedvábného vlákna a vnímání vnitřní síly, která se vytváří navíjením hedvábného vlákna.

Bojové projevy se během této úrovně zlepší, ale mohou být použitelné jen do určité úrovně. Tchuej-šou a cvičení Tchaj-ťi čchüan jsou neoddělitelné. Útočení nebo odvádění útoku bývá křečovité. Při tchuej-šou se vyžaduje odstředivé pružení, tahání, strkání a tlak. Horní a dolní část těla se pohybují koordinovaně, a proto je obtížné pro soupeře zaútočit. Tchuej-šou ukáže nedostatky, které má student i ve cvičení Tchaj-ťi čchüan.

Na této úrovni student začne cítit pohyb vnitřní energie (čchi) v těle. Na konci druhé úrovně proudí vnitřní energie (čchi) v těle plynule. Cvičením si student opravuje držení těla na takovou úroveň, že vnitřní energie (čchi) pronikne do celého těla a prochází každým kloubem. Požadavky na koordinovanost celého těla znamenají vnitřní propojení, jednotu srdce a mysli, vnitřní energie (čchi) a síly, šlach a kostí. Zároveň student usiluje o vnější sjednocení (rukou a nohou, kyčlí a ramenou, kolenou a loktů).

Při cvičení Tchaj-ťi čchüan je ještě jeden velmi důležitý aspekt, a to prolínání prázdnoty, jemnosti, měkkosti (yin) s plností, energetičností, tvrdostí (yang).

Konce druhé úrovně mohou studenti dosáhnout asi za 4 roky cvičení a dovednost je popisována jako „2 yin a 8 yang“, tj. dosažení proudění vnitřní energie (čchi).

3. úroveň

Na třetí úrovni student postupuje od zvládnutí velkých kruhů až po střední kruhy. V následujících úrovních bude postupovat od středních přes malé až po neexistující kruhy. Kruh je zde ve významu hladkého proudění vnitřní energie (čchi).

Při cvičení Tchaj-ťi čchüan je velmi důležité použití mysli. Pohyb je koordinovaný a řízený myslí prostřednictvím tan-tchienu (energetický bod pod pupíkem). Pohyby by měly být lehké, ale ne povrchní. Vnitřní síla by měla být pevná, ale ne hrubá a měla by být používaná v měkkých pohybech. Celé tělo by mělo být koordinováno a neměl by se vyskytnout žádný nepravidelný pohyb. Nastává přechod, kdy z jemnosti se stává tvrdost a z tvrdosti jemnost.

Je nezbytné se nesoustředit pouze na vnitřní sílu, ale také na vnější cvičení, protože jinak by mohlo dojít k duševní otupělosti, což by vedlo ke stagnaci nebo dokonce k blokaci vnitřní energie (čchi).

Během třetí úrovně je nezbytné propojit a sjednotit cvičení s přirozeným dýcháním.

V této úrovni nastává postupné sjednocení vnitřního a vnějšího pohybu a pohyb je více koordinovaný. Vědomá synchronizace dýchání s pohyby je potřebná pro některé jemnější, složitější a rychlejší činnosti. Student na této úrovni je schopen opravit sám sebe, prostřednictvím mysli vést pohyb s větší lehkostí a mít více vnitřní energie (čchi).

V tuto chvíli je již velmi potřebné pochopení bojového významu technik, osvojování si bojových dovedností a pochopení aplikací bojových technik v jednotlivých formách. Je nezbytné hodně cvičit tchuej-šou a tím si prověřit bojové postoje, vnitřní sílu, výdej vnitřní síly a kvalitu odvádění síly. Podle poznatků z cvičení tchuej-šou kontrolovat jednotlivé formy sestav a vnitřní energii (čchi).

V tuto chvíli je dobré intenzivně cvičit a lze přidat doplňkové cvičení, např. s mečem, tyčí, kopím, šavlí, atd.

Na třetí úrovni je tok vnitřní energie hladší, koordinace pohybů je lepší, ale vnitřní energie (čchi) je ještě slabá a je nedostatečná koordinace pohybů svalů a vnitřních orgánů. Toto se projeví v tchuej-šou a v boji. V případě lehkého a pomalého útoku je student schopen odpovídajícím způsobem měnit tah protivníka, chytit se každé příležitosti vést soupeře do nevýhodné situace, vyhnout se tvrdému a útočit na prázdné. Ale pokud student narazí na silnějšího soupeře, tak pocítí, že jeho odstředivá pruživá síla je nedostatečná a soupeř může studentovi narušit jeho pevný postoj, bezchybné držení těla, atd.

Útok a odhození soupeře často vede k tvrdosti a křečovitosti, proto lze říci „3 yin a 7 yang“.

Pokračování ve 3. díle

2. ledna, 2017/napsal(a) Martina Burešová

Talavan

Talavanský Silvestr 2016

Silvestrovské pobyty na Talavanu se staly již oblíbenou tradiční akcí. Přivítání nového roku v objetí přírody a mezi přáteli se společnými zájmy, z nichž nejvýznamnější je Tchaj-ťi… To mě lákalo. Tchaj-ťi cvičím v Taiji Akademii už přes rok a baví mě. Tchaj-ťi školu Talavan jsem dosud znala jen ze dvou víkendových pobytů, oba se mi moc líbily. A tak jsem zkusila silvestrovský pobyt. Jaký byl?

Tak tentokrát obzvlášť pevně věřím, že se naplní pořekadlo: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ Letošní silvestrovský pobyt na Talavanu měl všechno – dobrodružství, sdílení s prima lidmi a přátelskými zvířaty, znovu rozdmýchané nadšení pro cvičení objevením nových souvislostí a hlubších spojitostí v Tchaj-ťi čchüan, gurmánská potěšení a k tomu všemu jiskřivý háv jihočeských luhů a hájů.

Čím těžší je cesta, tím větší je blaženost na jejím konci.

Páteční cesta z Prahy byla dobrodružná. Mlha houstla s každým kilometrem. Když se přidala ještě tma, pak už veškeré osazenstvo našeho auta mělo „oči na stopkách“. Ani pět párů očí ale nerozpoznalo správnou cestu, a tak jsme o radu museli požádat „domorodce“ z Výšic, a to dokonce dvakrát. Pokaždé jsme se setkali s přátelským přijetím a ochotnou radou, takže se nám podařilo šťastně dojet.

Na Talavanu nás čekalo vřelé uvítání a první silvestrovské menu. Verunčino kuchařské umění obdivuje každý, kdo Talavan navštívil. Moc nepřeháním, řeknu-li, že o něm kolují legendy. Originální recepty, neobvyklé ingredience, pestrost chutí a oku lahodící způsob servírování zajistí, že se vám od stolu nebude chtít vstávat. Díky otočným stolům si každý může vybrat podle svých chutí a „uďobávat“, dokud mu to kapacita žaludku umožňuje. 🙂

Po večeři jsme si ještě chvíli zacvičili v příjemně vytopené tělocvičně, za zvuků jemné hudby. Večer se pak povídalo a relaxovalo.

Silvestrovské ráno bylo okouzlující. Modré nebe a ojíněná příroda třpytící se v jasném slunci…ideální podmínky pro navíjení hedvábného vlákna. Po snídani jsme se dali do práce na sestavě 74 forem. Radek nám odhalil mnohé souvislosti, na které při výuce v Taiji Akademii nezbývá tolik času, každému z nás dal konkrétní tipy, na co se máme při cvičení přednostně zaměřit. Po výuce byl čas na procvičování sestavy, „zažití“ nově nabytých dovedností, případně na vycházku do okolí. V podobném duchu probíhalo i odpoledne. Cvičili jsme na sluncem zalité terase, kde se ti otužilejší z nás svlékali až do triček.

Silvestrovský večer byl pestrý.

Shlédli jsme čínský historický film a poté si předčítali z OSHOva výkladu Lao-c’ova Tao te ťing. Myšlenky tohoto díla jsou plné moudrosti a zároveň sděleny takovým způsobem a prokládány takovými příhodami, že nás mnohdy přiváděly k hlasitému smíchu. Také jsme si povídali o Číně i o tom, co život přinesl a snad přinese. Během večera jsme pod hvězdným nebem vystříleli několik rachejtlí – pro radost dětí – a poté společně vyslali ke hvězdám i lampióny přání.

Do půlnoci vydržel i nejmenší Lukášek a všichni jsme si stylově přiťukli nealko šampaňským.

Novoroční ráno bylo neméně půvabné. Své namožené svaly jsem protáhla při pozdější rozcvičce. Dopoledne jsme se zaměřili na další formy ze sestavy Lao-ťia ji-lu. Žízeň jsme na slunné terase zaháněli čajem z limetkovým listů, neobyčejně lahodným. Po obědě jsme si ještě jednou společně zacvičili a dostali individuální rady pro další cvičení. Pak jsme se rozloučili a vydali se na cestu domů.

Ráda bych tímto poděkovala úplně všem za skvělý víkend. Díky za to, že vznikl tento projekt tradiční školy Tchaj-ťi Čchüan a upřímně si přeji, aby i díky Talavanu objevilo krásu a hloubku Tchaj-ťi co nejvíce lidí. Přeji nám všem šťastný rok 2017!

Heda Bosáková

[Ukázat prezentaci]

2. ledna, 2017/napsal(a) Martina Burešová