Telefon recepce: 777 053 225
, ,

Kořeny Čchen Tchaj-ťi (2. díl)

V prvním díle vyprávění jsme se dočetli o tom, jak se Mistr Zhu Tiancai spolu s dalšími žáky (mimo jiné to byli i další tři tygři z Čchen-ťia-kou: Čchen Čeng Lej, Čchen Siao Wang a Wang S´An) začali v roce 1958 učit u Mistra Čchen Čao Pchi. Podstupovali velmi náročný trénink − cvičili v žáru slunce i za deště a jejich výuka byla velmi systematická.

Mistr Čao Pchi jim neustále zdůrazňoval základní principy, které museli dodržovat: každý pohyb museli studovat zvlášť, mnohokrát opakovat, prohlubovat, musel vycházet z oblasti mezi kyčlemi a být kruhový. Jen díky tomu získali velmi hluboké porozumění sestavám Lao-ťia ji-lu i Sin-ťia ji-lu. 

Kde se sestava Siao-Ťia v Čchen-ťia-kou vzala?

Podle pamětníků byl trénink bojových umění v Číně před rozšířením střelných zbraní velice náročný. Z té doby se zachovalo rčení: Chudý bude tvrdě studovat, zatímco bohatý bude mít čas učit se bojovému umění. Fyzická kondice a vitalita jsou při studiu bojového umění nezbytné. Dalším předpokladem je otevřená a bdělá mysl, abychom mohli pochopit význam skrývající se v dané teorii. Navíc je třeba najít dobrého učitele a cvičit víc než cvičí průměrný žák. Pouze tak je možné dosáhnout vyšší úrovně dovednosti.

Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan je vysoce propracované bojové umění, které pomáhá rozvoji člověka ve dvou rovinách. Zlepšuje jeho zdraví a zároveň trénuje schopnost sebeobrany.

Jako bojové umění je velice účinné, neboť dokonale využívá mechaniku těla. Proto je možné využít techniky Tchaj-ťi čchüan k odhalení protivníkovi slabiny a donutit ho udeřit jako první. Z jeho pohledu jste v nevýhodné pozici, ale vy snadno svedete a obrátíte jeho energii proti jemu samému – silou jedné unce odvrátíte energii tisíce liber.

Pokročilý mistr Tchaj-ťi čchüan je schopen přeměnit vnější, tvrdou sílu na měkkou. A tak na sklonku svého života mistři Tchaj-ťi čchüan, kteří dosáhli vrcholu své dovednosti, jednoduše nechávají během cvičení proudit vnitřní energii ve svém těle stále dokola, aniž by tuto energii vydávali (např. fa-ťin).

Pokud cvičíte tímto způsobem, pomáhá Tchaj-ťi čchüan uvolňovat klouby, zvyšuje obratnost a prodlužuje život. Starší lidé tedy dávali při cvičení Lao-ťia přednost cvičení bez výdejů energie, jako jsou fa-ťin či dupnutí, a místo toho vedli svou energii zpět a soustředili se pouze na proudění čchi a na kruh, po kterém je pohyb veden. A tak vznikla sestava Siao-ťia. Přesto se mladým lidem cvičícím Siao-ťia doporučuje cvičit v nízkém postoji. Navíc pro trénink energie je třeba cvičit zvlášť pohyby s výdejem energie.

Sestavu Siao-ťia vytvořil mistr Čchen Jou Pen (14. generace) a v nezměněné formě se předává již více než sto let. Nejznámějšími mistry sestavy Siao-Ťia byli Čchen Čung Šeng, Čchen Li Šeng, Čchen Čching Pching, Čchen Tu, Čchen Ťin, Čchen Č’Ming, Čchen Kche Čung a další. Sestava Siao-ťia Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan vyučovaná mistrem Čchen Čching Pching se stala základem mnoha variant, například stylů Čao Pchao, Wu a Chu Lej.

 

Čím více cvičíte, tím více vám cvičení dává a váš vhled je stále hlubší, a tento cyklus se stále opakuje.

 

Sestava Lao-ťia 72 forem je nejstarší a přetrvává jako základní dovednost, jejímž cvičením se trénuje široké spektrum bojových prvků. Její pohyby v sobě spojují sílu a jemnost. S postupujícím časem forma a struktura daná principy Tchaj-ťi čchüan mizí a cvičení ztrácí formu a hranice.

Obvykle prochází student třemi stádii vývoje a pěti úrovněmi dovednosti. Jakmile dosáhnete další úrovně, objevíte novou dimenzi uvědomění a porozumění. Čím více cvičíte, tím více vám cvičení dává a váš vhled je stále hlubší, a tento cyklus se stále opakuje. Lao-ťia je díky svému zdravotnímu přínosu vskutku fascinující sestava a cvičí ji lidé všeho věku.

V současné době je Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan předáváno již ve 22. generaci. Začalo to tím, že Mistr Čchen Čchang Sing (14. generace) začal učit Tchaj-ťi čchüan skupinu výjimečných žáků včetně Čchen Keng Jün, Čchen Jen Nien, Čchen Jen S’, Jang Lu Čchan. Později, v roce 1928 odešel Mistr Čchen Fa-Kche učit Tchaj-ťi čchüan do Pekingu, přijal tam za své žáky Chung Jun Šenga, Tian Siu Čchenga, Lej Mu Niho a Feng Č’ Čchianga. V té době se Čína otevírala světu, Tchaj-ťi čchüan získávalo na důležitosti a zájem o něj v zahraničí rostl. Mnoho zahraničních žáků přijíždělo studovat Tchaj-ťi čchüan do Čchen-ťia-kou.

Poté čtyři Tygři Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan – Čchen Siao Wang, Ču Tchien Cchaj, Wang Sien An a Čchen Čeng Lej, začali vyučovat Tchaj-ťi čchüan i za hranicemi Číny. Během mnoha let tréninku si každý z nás našel svůj vlastní způsob cvičení sestav stylu Čchen. Je však nepochybné, že všichni ve svém cvičení vycházíme z toho, co nás naučili naši předchůdci. Říká se, že je možné naučit se něčí styl, ale ne jeho jedinečné schopnosti, a tak má cvičení každého z nás svá vlastní specifika.

Kde se vzala sestava 83 forem Sin-ťia?

Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme se vrátit do roku 1960, kdy se Mistr Čchen Čao Kchuej (18. generace) vrátil na krátký čas z Šanghaje, kde vyučoval, do Čchen-ťia-kou. Po několik měsíců, které zde strávil, analyzovali s Mistrem Čchen Čao Pchi techniky Tchaj-ťi čchüan a navzájem si předávali zkušenosti s jeho výukou. Do té doby jsme my mladší neměli možnost vidět Mistra Čchen Čao Kchuej cvičit a vůbec jsme nevěděli, jak sestavy v jeho provedení vypadají. Tenkrát jsme také ještě nebyli formálně jeho žáci, a tak nás více zajímaly jeho příběhy.

V roce 1972, kdy v Číně začal rozmach bojových umění, Mistr Čchen Čao Pchi zemřel. Po jeho smrti si každý z nás uvědomil, že je nutné zachovat Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan a pokračovat v jeho tradici. Navíc v roce 1973 vesnice vyzvala Mistra Čchen Čao Kchuej, aby se vrátil a formálně vedl skupinu žáků. Každý obyvatel vesnice mohl zdarma navštěvovat hodiny Tchaj-ťi čchüan. Nakonec se přes dvě stě obyvatel během těchto tří měsíců naučilo sestavu 83 forem podle Mistra Čchen Čao Kchuej.

V té době byla naše skupina – já, Čchen Siao Wang, Wang Sien An, Čchen Čeng Lej a Čchen Li Čou vybrána pro intenzivní trénink. Učili jsme se společně během dopoledních hodin pro veřejnost a navíc jsme cvičili ještě v noci. Po večerech nám náš učitel opravoval individuálně jednotlivé pohyby, vysvětloval a předával teorii bojových umění a také jsme začali cvičit sestavu erh-lu a přetlačování rukama. Jelikož jsme všichni v té době cvičili nejméně deset let Lao-ťia, naučili jsme se sestavu 83 forem velice rychle. Kromě toho jsme na mnoho věcí získali nový úhel pohledu a naše znalost Tchaj-ťi čchüan se prohloubila.

 

Tajemství Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan spočívá v síle navíjení hedvábného vlákna, která je vedena po kruhu a která se neobjevuje v žádném jiném bojovém umění.

 

Mistr Čchen Čao Kchuej nám předal své zkušenosti se studiem sestavy 83 forem. Říkal, že tato sestava je sestavou protikladů, kde se střídají pohyby rychlé a pomalé a dále pohyby, při kterých se vydává či hromadí energie. Každý pohyb musí vycházet z kořenů, ze základů. Pohyb ruky musí začít v zápěstí, pohyb paže v ramenním kloubu. Nejdříve nás naučil, jak se jemně otáčet, abychom mohli vést úder silou. Vysvětlil nám, proč musí být osa otáčení přímá a proč má být náš pohyb veden po kruhu. Trénovali jsme také sebeobranu, údery a kopy s výskokem. Sestava 83 forem má zaujmout především mladé lidi, a tak se všechny útočné pohyby ze sestavy Lao-ťia záměrně cvičí tak, aby byla jejich bojová aplikace zřejmá.

Během let 1973 až 1980 se Mistr Čchen Čao Kchuej vrátil do Čchen-ťia-kou nejméně desetkrát, aby zjistil, jak pokračuje náš trénink. V Číně v té době pořádal každý okres, město či provincie soutěže či veřejné ukázky. Abychom ukázali výjimečnost Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan, cvičili jsme vždy na podobných akcích sestavy Lao-ťia, erh-lu, sestavu 83 forem, kterou jsme pojmenovali Sin-ťia, a Sin-ťia erh-lu. Při nahlašování sestav postával Mistr Čchen Čao Kchuej nevšímavě poblíž a nikdy nevznesl jedinou námitku k pojmenování sestavy 83 forem. Dokonce jeho syn Čchen Jü nazýval tuto sestavu Sin-ťia ji-lu.

Podle dochovaných záznamů existovalo původně pět typů základních sestav, pět typů dělových pěstí, patnáct typů dlouhých pěstí. Později byla z pěti základních sestav a pěti sestav dělových pěstí sestavena jediná sestava – 72 forem Lao-ťia ji-lu. Pak bylo také spojeno patnáct typů dlouhých pěstí v sestavu Lao-ťia erh-lu, zvanou také Pchao Čchuej či dělové pěsti.

Přestože se sestavy Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan Lao-ťia, Sin-ťia a Siao-ťia liší, jejich provedení a aplikace vycházejí ze stejných principů. Od té doby, co jsem začal cvičit, se způsob tréninku nezměnil. Vždy se začíná sestavou Lao-ťia ji-lu, dokud nejsou správné všechny postoje a pohyby a dokud není zcela jasné, kdy se přenáší váha z jedné nohy na druhou. Jakmile se se sestavou obeznámíte a cvičíte ji správně, pohyby se stanou kruhovými a většími a budou v souladu s vaším rytmem.

Poté, co vnitřně pochopíte principy Tchaj-ťi čchüan a stanou se pro vás druhou přirozeností, začnete s jednotlivými formami experimentovat a jejich vnější projev přestane být důležitý. Ve chvíli, kdy jsou vnitřní a vnější v souladu, budete schopni převést vnitřní princip do vnějšího pohybu či fyzické aplikace.

V sestavě Siao-ťia jsou kruhy menší, rychlejší, jemnější, ale také plné síly. Důležitý je především záměr vedení čchi a cílem je zacvičit sestavu jako jeden plynulý pohyb. Sestava Sin-ťia klade důraz především na zápěstí a na ruce. Přestože je tyto charakteristiky navzájem odlišují, všechny tři skupiny sestav dodržují základní pravidla: pcheng, lu, ťi, an, cchaj, lie, čou, kchao, čan, lien, tchie, suej, žou, chuo, sung, jüan. Pas je místo, kde každý pohyb vzniká a kolem kterého se tělo otáčí, a to platí pro všechny sestavy.

 

Pro všechny sestavy platí základní principy – pas je bod, kolem kterého se tělo stále otáčí, a pohyb jedné části těla vyvolá pohyb ostatních částí.

 

Když cvičíte jakoukoli sestavu ze skupiny Lao-ťia, Sin-ťia či Siao-ťia, základní principy jsou stále stejné – pas je bod, kolem kterého se tělo otáčí, jednotlivé části těla jsou propojeny tak, že pohyb jedné části vyvolá pohyb všech ostatních. Správný postoj umožní proudění čchi a následně čchi vede vaše pohyby. Horní a dolní část vašeho těla jsou propojeny. Cvičení sestavy provádíte jako jeden plynulý pohyb v souladu s prouděním vaší čchi.

Tajemství Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan spočívá v síle navíjení hedvábného vlákna, která je vedena po kruhu a která se neobjevuje v žádném jiném bojovém umění. Tato síla je základem všech sestav (Siao-ťia, Sin-ťia i Lao-ťia) a právě ta je odlišuje od ostatních stylů.

Záznam vyprávění Mistra Zhu Tiancai přeložila Bu See Min Jasmine v Singapuru v prosinci 2004

/napsal(a)
, ,

Kořeny Čchen Tchaj-ťi (1. díl)

Tchaj-ťi čchüan − bojové umění, jehož pravidelným cvičením si můžeme nejen zlepšit zdraví, ale také se naučit účinné formě sebeobrany, získává stále větší popularitu. V nespočetném množství čínských bojových umění nad ostatními zřetelně vyčnívá. Je to jedno z nejstarších umění boje, předávané z generace na generaci již více než tři sta let.

Dnes je známo pět stylů Tchaj-ťi čchüan –  Čchen, Jang, Wu, Sun a Wu. Za své rozšíření však vděčí především stylu Jang. Se zvyšujícím se zájmem o umění Tchaj-ťi čchüan se zvyšuje i zájem o historii jeho původu, a to nejen v Číně. Díky tomu dnes celý svět ví o malé vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), kolébce Tchaj-ťi čchüan, čítající jen o něco více než 300 domů.

Mistr Zhu Tiancai vypráví o historii sestav Čchen Tchaj-ťi

Existuje několik sestav stylu Čchen a stejně tak existují „zaručeně pravdivé“ příběhy o jejich původu. Tyto příběhy postrádají historickou věrohodnost a popírají pravdu jen proto, aby zvýšily zájem o osobu autora. Díky těmto smyšleným příběhům vzniklo mnoho polemik, které pouze odvádějí od historické pravdy. Rád bych zde prezentoval svůj pohled na vývoj sestav Tchaj-ťi čchüan, které jsem se naučil v Čchen-ťia-kou. Doufám, že pro vás bude spolu s dalšími materiály přínosem, na jejichž základě si snadno utvoříte vlastní názor.

Tchaj-ťiJsem pokračovatelem 19. generace Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan a vzdálený bratranec Čchen Siao Wanga a Čchen Čen Leje. Od svých pěti let jsem žil se svým prastrýcem Čchen Lu (17. generace), který po padesát let neopustil Čchen-ťia-kou.

V dětství (v padesátých letech) jsem od svého prastrýce často slýchával příběhy o hrdinských činech mých předků. Vyprávěl mi o tom, jak Čchen Wan-tching bojoval ve válce, jak Čchen Ťing Paj zemřel vyčerpáním poté, co zabil holýma rukama černého tygra, jak Čchen Sü Sia spolu se svým žákem zabil „Krále Velká Hlava“, o Čchen Fa-kchem a jeho mocném úderu (fa-ťin), o Čchen Pao Čü a mnohé další. Žádný z těchto příběhů nikdy nezapomenu.

V té době byli nejznámějšími mistry v Čchen-ťia-kou Čchen Jün Tching (17. generace) a Čchen Čao Kchuej, Čchen Čao Pchi, Čchen Kche Čung a Wang Jen (18. generace). Často jsem měl možnost sledovat je při výuce a můj zájem o Tchaj-ťi čchüan rostl. V té době byly vyučovány pouze dvě skupiny sestav − 72 forem Lao-ťia (známá také jako Ta-ťia nebo Velká sestava) a 72 forem Siao-ťia (v té době známá také jako Sin-ťia). Pokročilejší sestava erh-lu (Pchao Čchuej) je považována za součást Lao-ťia. Za starých časů se tak vyučovaly pouze dvě sestavy – Lao-ťia a Siao-ťia.

 

Mistr Čchen Čao Pchi vyzdvihoval důležitost Lao-ťia ji-lu jako sestavy pro získání základních dovedností. Zdůrazňoval její jemnost a vláčnost, zatímco při cvičení erh-lu kladl důraz na vnitřní sílu.

 

V roce 1958 se mistr Čchen Čao Pchi vrátil do Čchen-ťia-kou a začal mě formálně vyučovat Lao-ťia ji-lu. Jeho žáky byli také Čchen Te Wang, Čchen Čeng Lej, Čchen Siao Wang, Čchen Čching Chua, Čchen Mong Sung, Wang S´An a Čang Kchuang Cchai. Museli jsme cvičit každý den, ať pršelo nebo pálilo slunce. Již třetím rokem našeho tréninku jsme se mohli začít učit sestavu er-lu (Pchao Čchuej), později potom tlačící ruce (tchuej-šou) a sestavy se zbraněmi.

Byli jsme v úzkém kontaktu s další skupinou žáků, kterou vedl mistr Čchen Kche Čung (18. generace); učil je sestavu Siao-ťia. V této skupině byli Čchen Paj Siang, Čchen Tu Šeng, Čchen Liu Jou, Čchen Tu Jüan, Čchen Čchi Liang a Čchen Čching Čchuan. Mistři Čchen Čao Kchuej a Čchen Kche Čung nás často brali na společné veřejné ukázky, tréninky a semináře.

 

Každý pohyb je nutné studovat zvlášť, mnohokrát opakovat, prohlubovat. Musí vycházet z oblasti mezi kyčlemi a být kruhový.

 

Mistr Čchen Čao Pchi během tréninku opakovaně vyzdvihoval důležitost Lao-ťia ji-lu jako sestavy pro získání základních dovedností. Zdůrazňoval především její jemnost a vláčnost, zatímco při cvičení pokročilejší sestavy erh-lu kladl důraz především na vnitřní sílu, která ovšem v sobě tuto jemnost také nese. Dovednost – kung-fu – bylo tedy předáváno z generace na generaci pouze prostřednictvím těchto dvou základních sestav:  ji-lu a erh-lu.

Tchaj-ťiKaždý pohyb je na začátku nutné studovat zvlášť; až potom ho můžeme cvičit v celku jako sestavu. Principy Tchaj-ťi čchüan musí být přísně dodržovány a každý pohyb je třeba mnohokrát opakovaně cvičit. Každým opakováním se prohlubuje porozumění danému pohybu. Při našem tréninku jsme pečlivě dbali na dodržování následujících zásad: všechny pohyby musí vycházet z kchua, oblasti mezi kyčlemi.

Každý pohyb musí být kruhový, nesmí být veden přímo. Například u tréninku navíjení hedvábného vlákna jsme začínali velkými kruhy a spolu s tím, jak se naše dovednost zlepšovala, se poloměr kruhů postupně zmenšoval. Snažili jsme se o přesné pohyby, bez přesahování či přerušení dráhy energie v těle. S vědomím těchto principů jsme sestavy cvičili nejméně deset let, než jsme mohli začít s tchuej-šou (cvičení ve dvojicích) a sestavami se zbraněmi.

Získali jsme hluboké porozumění  sestavy Siao-ťia (malá sestava). Posloupnost forem v sestavě Siao-ťia je podobná jako v Lao-ťia (stará sestava) a i jejich názvy jsou stejné. Kruhové pohyby v Siao-ťia jsou ovšem mnohem menší a jejich využití v boji není tak zřejmé. Při cvičení Siao-ťia odpovídá výška postoje vynaloženému úsilí (jinými slovy, jak hodně v krátkém čase zlepšit své kung-fu). Je tedy možné cvičit ve vysokém, středním nebo nízkém postoji. I když jednotlivé pohyby mohou ve srovnání s Lao-ťia vypadat odlišně, obě sestavy jsou nepopiratelně založeny na stejných principech, a tak je v Čchen-ťia-kou mnoho lidí, kteří dobře ovládají obě sestavy.

Pokračování ve 2. díle

 

/napsal(a)
, ,

Chen Fake − dokonalý bojovník s ušlechtilým srdcem

Tento příběh vypráví o Chen Fake [Čchen Fa-kche] (1887–1957), pokračovateli 17. generace rodiny Chen. Tchaj-ťi se učil od svého otce Yanxi [Jen-si], uznávaného mistra  tohoto stylu. Chen Fake byl v dětství churavý a cvičením Tchaj-ťi Čchüan si pouze zlepšoval zdraví. Nebral učení nijak zvlášť vážně až do té doby, než začalo být jisté, že dědičný titul „nositele korouhve“ přejde z jeho otce na někoho, kdo si to skutečně zaslouží. Díky přísnému rodinnému vedení a vlastní píli se postupně vypracoval. Uznávaným mistrem se stal už v pouhých sedmnácti letech.

 

Chen Fake byl roku 1928 pozván do Pekingu, kde téměř po tři desetiletí žil a učil. Vynesl Čchen Tchaj-ťi Čchüan z Chenjiagou [Čchen-ťia-kou] a umožnil tím více lidem získat zkušenosti s tímto ortodoxním stylem. Proslavil se svými technikami úderu. Byl schopen udeřit jakoukoli částí svého těla a poslat protivníka k zemi bez velké námahy. 

V Pekingu se jednou mělo konat soutěžní klání a jeho pořadatel si Mistra Chen Fake přizval jako poradce. Na schůzce, která měla ustanovit základní pravidla, padlo několik návrhů, aby každý zápas trval přibližně patnáct minut. Chen Fake namítl, že patnáct minut je moc a účastníků je tolik, že se soutěž neúměrně protáhne. „Navíc,“ dodal, „během obyčejné potyčky na ulici je o vítězi zpravidla rozhodnuto v několika vteřinách, někdy dřív, než člověk stačí napočítat do tří.“

Chen Fake„Opravdu?“ zapochyboval Li Zhaohua [Li Čao-chua], skoro dvoumetrový učitel wušu z univerzity ve městě Shen’yang [Šen-jang].

„Pojďme to zkusit a uvidíme,“ usmál se Chen Fake.

Li provedl výpad vpřed. Chen zareagoval bleskovým úkrokem stranou a téměř nepatrným pohybem lokte. Li narazil do zdi, na zem spadla zarámovaná fotografie a sklo se roztříštilo. „Teď už ti věřím,“ zamumlal Li, „ale pěkně jsi mě vyděsil!“

„Nemusíš se ničeho obávat,“ ujišťoval ho Chen. „Nikomu neublížím.“

Li se prohmatal a skutečně na svém těle nenašel žádné bolavé místo, jen na oděvu mu ulpěl prach z omítky. Uvědomil si, že Chen Fake svoji sílu chytře použil tak, aby ho po zdi jako po nárazníku vyzdvihl do výšky, jinak by mu jistě způsobil vážné zranění. Návrh ohledně soutěže byl přijat a Li se stal jedním z jeho žáků.

Ještě před začátkem klání se Chen Fake setkal se známým zápasníkem Shen San [Šen San]. Když si na pozdrav vyměnili pár komplimentů, pravil Shen upřímně: „My zápasníci o tom vašem Tchaj-ťi Čchüan, ve kterém vynikáš, mnoho nevíme. Na první pohled připomíná spíš tělesné cvičení, než bojové umění. Co bys dělal, kdyby ses soutěže měl zúčastnit a jako soupeře si vylosoval některého z těžkých zápasníků?“

„Když v životě dojde ke skutečnému boji, člověk si protivníka nevybírá,“ odvětil Chen. „Jsou různé způsoby a bojovat se dá s každým.“

„Budeš bojovat se mnou?“

„Můžeme to zkusit, i když si nejsem úplně jistý.“ Chen předpažil a řekl: „Chyť mě za ruce.“

Přihlížející zatajili dech v očekávání dramatického souboje, když tu od sebe oba soupeři náhle v návalu smíchu odstoupili, aniž by došlo na jakoukoliv ukázku jejich dovedností.

Za dva dny Shen přišel za Mistrem Chen do tělocvičny a nesl dary. „Děkuji, že jsi mě nechal vyváznout se zdravou kůží.“

„Nápodobně. Byl to vyrovnaný výsledek.“

Žáci Mistra Chen Fake byli vyvedeni z míry, neboť si pamatovali, že k žádnému boji nedošlo. Při pohledu na jejich nechápavé pohledy se Shen zeptal: „Copak vám váš mistr po návratu neřekl, jak to celé bylo?“

Zavrtěli hlavou.

 

Jeden dotek ruky stačil, abych si uvědomil, že se Mistru Chen Fake nemohu vyrovnat, řekl Shen San svým žákům.

 

Chen Fake„Ach tak!“ San se plácl do stehna a zdvihl palce. „Váš mistr je nejen expert ve wušu, ale také ušlechtilý člověk. Myslíte, že jsme ten den nezměřili síly? V tom se mýlíte. Jak se říká, stačí jeden dotek ruky, a nic víc nepotřebujete. Ve chvíli, kdy jsem vašeho mistra uchopil za ruce, jsem si uvědomil, že se mu nemůžu vyrovnat. Porazil by mě snadno, kdybychom zápas neukončili smíchem.“

Po tom, co Shen San odešel, se někteří žáci Mistra Chen ptali, proč ho jednoduše nesrazil k zemi a neuštědřil mu lekci. Mistr náhle zvážněl a pravil: „Proč bych ho měl zostudit porážkou a poškodit jeho těžce vydřenou pověst? Kdybyste byli na jeho místě, přáli byste si totéž? Pamatujte: nečiňte ostatním, co nechcete, aby oni činili vám.“

 

 

Přeložila: Iva Krombholzová

 

 

/napsal(a)
, ,

Zhu Xiang Hua (1. díl)

Zhu Xiang Hua [Ču Siang-chua] je nejmladším synem Mistra Zhu Tiancaie [Ču Tchien-cchaje], jednoho ze 13 velmistrů Tchaj-ťi na světě. Xiang Hua se narodil v roce 1977 ve vesnici Chenjiagou [Čchen-ťia-kou], kolébce Tchaj-ťi čchüan. Bojovému umění se věnuje od svých tří let. Je sice představitelem generace, která k Tchaj-ťi přistupuje více jako ke sportu než k umění sebeobrany, nicméně jeho kouzlu propadl stejně jako otec. Xiang Hua dnes působí jako učitel, jezdí po světě a vede Tiancai Institute v domě svého otce v Chenjiagou.

 

Kolik ti bylo let, když jsi začal Tchaj-ťi poznávat?

Zhu XianghuaS Tchaj-ťi jsem se začal pomalu seznamovat, když mi byly asi tři nebo čtyři roky. Protože jsem se narodil v Chenjiagou, kde je Tchaj-ťi populární, za otcem často přijížděli studenti. Spousta lidí v našem domě zůstávala a cvičila dlouhou dobu, měsíc nebo dokonce rok.

Tou dobou děti neměly žádný internet, filmy nebo televizi, a tak jsem většinou pozoroval, co se děje kolem. Nikdo se mi tehdy přímo nevěnoval, ale když otec učil, chodil jsem kolem a on mě pobízel, ať cvičím s nimi.

Asi v sedmi nebo osmi letech jsem začal jezdit do sousedního města Wenxianu [Wen-sienu], kde byl oddíl bojového umění pro děti. Chodil jsem normálně do školy a přitom jsem trénoval každý všední den od 5 do 7 hodin ráno a pak po večerech, o víkendu dokonce celé dny. Do oddílu jsem chodil asi 5 let a během té doby jsem se účastnil mnoha soutěží. Ze stovky dětí nakonec zůstaly jen tři, včetně mě, kteří se věnovali bojovému umění více a dostali nabídku chodit do speciální sportovní školy.

 

Trénink ve sportovní škole je náročnější ve srovnání s tím, jak cvičí lidé, kteří s Tchaj-ťi začínají ve vyšším věku.

 

 

Jak vzpomínáš na studium ve sportovní škole?

Sportovní škola v Chengzhou [Čcheng-čou] v hlavním městě provincie Henan [Che-nan] byla běžná střední škola, kde jsme studovali stejné předměty jako v každé jiné škole. Protože se jednalo o sportovní školu, samozřejmě jsme hodně trénovali a také jsme jezdili na spoustu soutěží.

 

Zhu XianghuaCo všechno každodenní trénink ve sportovní škole obnášel?

Trénink ve škole se lišil od toho, jak trénují lidé, kteří začínají s Tchaj-ťi ve vyšším věku. Já jsem ho studoval opravdu jako bojové umění a ne kvůli zdraví, což je dnes často důvodem, proč lidé k Tchaj-ťi přicházejí.

Ve světě je tak populární proto, že ho může dělat každý, mladý i starý, a začít můžete prakticky v jakémkoli věku.

Umění Tchaj-ťi je velmi hluboké a skrývají se v něm různé dovednosti. Člověk musí procvičovat spoustu věcí podle svých individuálních potřeb. Může cvičit pomalu a nízko, rychle, měkce, tvrdě.

Ve škole byl proto každý den jiný podle toho, co jsme zrovna potřebovali trénovat. Některý den jsme se například soustředili na fajiny [fa-ťiny], opakovali jsme je sto-, dvěstě- nebo třistakrát, pořád dokola.

Jindy jsme stáli několik desítek minut v jednotlivých pozicích. Vzpomínám si, že když jsme třeba přišli pozdě na hodinu, museli jsme za trest stát 30 minut v postoji kung-pu nebo v tanpienu.

Kromě procvičování Tchaj-ťi dovedností jsme stejně jako ostatní sportovci běhali, skákali, věnovali se různým pohybovým a posilovacím aktivitám či jinak cvičili tělo. I tohle jsou věci, které pomáhají zlepšovat vaše Tchaj-ťi.

 

Po skončení školy jsem se přidal k otci, pomáhal mu a získával zkušenosti.

 

 

Kam jsi zamířil po ukončení sportovní školy?

Zhu XianghuaPotřeboval jsem si najít práci, ale vypadal jsem velmi mladě, jako chlapec, a tak u mě moc lidí studovat nechtělo. Věděl jsem, že toho kromě bojového umění moc neumím.

Proto jsem se rozhodl přidat k otci a jezdit s ním po čínských městech a po světě (např. jsem byl v Singapuru, Hongkongu…). Sám jsem moc neučil, spíše jsem získával zkušenosti a pomáhal otci.

Přitom jsem pochopil, že se nutně potřebuji zlepšit. Potřeboval jsem znát více než jen bojové umění, tak jsem se vrátil do školy, tentokrát ke studiu angličtiny, počítačů a obchodu. Když jsem dostudoval, chvíli jsem ještě pomáhal otci, během dne chodil do práce a ráno a večer učil Tchaj-ťi. To trvalo asi pět let.

 

V té době ses rozhodl vrátit do Chenjiagou? Proč?

Uvědomil jsem si, že takhle žít nechci a nemůžu. Nejlépe ze všeho jsem uměl Tchaj-ťi. Náš dům v Chenjiagou byl po většinu roku zavřený a otevíral se pouze, když přijeli studenti. Rozhodl jsem se tam vrátit, dům otevřít nastálo a začít učit a pokračovat v rodinné tradici. Nakonec se domů vrátil i otec a teď v Chenjiagou učíme společně.

 

Pokračování rozhovoru najdete ve 2. díle
Rozhovor byl pořízen v červnu 2016 při příležitosti návštěvy Mistra Zhu Tiancaie a jeho syna Zhu Xiang Huy v Taiji Akademii.

 

/napsal(a)
, ,

Zhu Xiang Hua (2. díl)

Pokračování rozhovoru s Zhu Xiang Huou [Ču Siang-chuou], nejmladším synem Mistra Zhu Tiancaie [Ču Tchien-cchaje]. V úvodní části vyprávěl Xiang Hua o svém dětství s Tchaj-ťi a o studiu na sportovní škole v Chengzhou [Čcheng-čou]. Ve druhém díle se dozvíte o tom, proč se rozhodl tradici Tchaj-ťi šířit stejně jako otec, proč se vrátil do rodné vesnice Chenjiagou [Čchen-ťia-kou] nebo jak rozdílně vnímají podle jeho názoru cvičení čínští a evropští studenti.  

 

Proč jsi začal s Tchaj-ťi ? A co tě u něj tak dlouhou dobu drží?

XianghuaNěkdy neexistuje důvod proč. Pokud bych to měl pojmenovat, bylo to asi kvůli rodině, otci, který se Tchaj-ťi věnoval celý život, tradici. V Chenjiagou, ve kterém jsem vyrůstal, cvičili všichni, tak jsem cvičil i já.

Jako malý jsem moc nepřemýšlel, proč tak dlouho a tvrdě trénuji, prostě jsem to dělal. A nikdy mě nenapadlo, že bych měl přestat, byl to můj život.

A proč jsem u Tchaj-ťi zůstal? Za prvé jsem ho studoval od malička. Byla to jediná věc, kterou jsem uměl a nic jsem nedělal takhle dlouho jako Tchaj-ťi.

A taky rád učím. Nebaví mě něco řídit. Když učím a studenti mi rozumí, cvičí a zlepšují se, jsou šťastní a pak jsem šťastný taky. Proto jsem si vybral Tchaj-ťi jako povolání a zůstal jsem u něj.

 

Použil jsi někdy Tchaj-ťi ve skutečném boji?

Jako mladý, když jsem studoval ve Wenxianu [Wen-sienu], jsme občas s ostatními studenty chodili do města. Někdy jsme se prali, jako všichni kluci, a já často vyhrával.

Díky studiu bojového umění jsem byl rychlejší, pohotovější a silnější, měl jsem více zkušeností. Dnes už se neperu (směje se). Souvisí to s tím, jak člověk stárne a uklidňuje se.

 

Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi čínskými a evropskými studenty?

V Evropě jsou lidé na začátku studia lepší než Číňané. Je to dáno tím, že první rok dva Evropané více cvičí a méně přemýšlejí. Proto jsou lepší. Jeden pohyb trénují delší dobu, jsou přesnější a důslednější. Číňané pohyby od začátku lépe chápou, proto chtějí hned rychle postupovat. Pohyby netrénují dostatečně dlouho a nejsou tak přesní.

 

Číňané bojovému umění přirozeně rozumějí. Je to dáno kulturou, jazykem, prostředím. Evropané jsou zase přesnější a důslednější.

 

XianghuaAle po dvou třech letech se každý ve vnějších pohybech zlepší, je schopný se je navenek naučit. A tehdy začnou být lepší Číňané, protože pohybům musíte rozumět. A Číňané vědí proč. Je to dáno, kulturou, jazykem, my prostě bojovému umění rozumíme.

Je to stejné jako s fotbalem. Jsme velká země. Proč se v Číně nenajde pouhých 11 lidí, kteří by uměli kopat stejně dobře jako v každé evropské zemi, kde to dokáží všichni? Prostě proto, že v Evropě je fotbal součástí kulturní tradice.

 

Jak můžeme tedy my „nečíňané“ zlepšovat své Tchaj-ťi?

Nemusí to představovat velký problém. Potřebujete více pochopit podstatu bojového umění, porozumět tomu, jak správně trénovat, abyste se ho dobře naučili. Je rozdíl, jestli chcete studovat týden, měsíc, rok nebo déle. Záleží na tom, jestli jste dítě, mladý člověk nebo starší cvičenec. Každý se potřebuje zaměřit na něco jiného.

Také byste měli cvičit každý den jinak, věnovat se tomu, co je právě potřeba. Můžete se soustředit na zlepšení dýchání, plynulost a přesnost pohybu, získání síly, rychlé pohyby, můžete běhat, chodit na soutěže… Je spousta cest, jak se zlepšovat.

 

Abyste se mohli zlepšovat, potřebujete dobrého učitele, který dokáže odhadnout, co je pro vaše Tchaj-ťi důležité.

 

XianghuaJen k tomu ještě potřebujete jednu důležitou věc, a to mít dobrého učitele, který dokáže odhadnout, co je právě pro vaše Tchaj-ťi důležité.

Připouštím, že nalézt takového učitele může být problém. Avšak jedině dobrý učitel vás posouvá kupředu. Pokud se zlepšujete, pokračujete, je to dobré, pokud ne, najde pro vás jiný způsob, který bude účinný.

 

Takže když najdu dobrého učitele, mám vyhráno?

Ani dobrý učitel sám o sobě nestačí, důležité je také prostředí, ve kterém studujete. Samozřejmě, že vždycky to bude lepší třeba v Chenjiagou, kde cvičí všichni kolem. Prostředí je pro pochopení velmi důležité. Potřebujete postupovat ve třech krocích: více a déle cvičit, pak více přemýšlet a nakonec lépe chápat.

Třeba tady v Taiji Akademii cvičíte hezky, lépe než v jiných evropských zemích. Je to dáno tím, že je tady příznivé prostředí ke zlepšování, dobří učitelé a velká komunita lidí, kteří cvičí. Je to velká výhoda, protože nestačí, když si cvičíte sami. Potřebujete kolem sebe lidi, které můžete pozorovat a od kterých se můžete učit.

Samozřejmě je také dobré, když se díváte na kung-fu filmy nebo na videa, na kterých cvičí někdo jiný, můžete chodit na soutěže, nechat se inspirovat ostatními a přemýšlet, co je odlišné. I to vám přináší zlepšení.

 

Xiang Huo, děkuji za rozhovor
Alena Koutecká

Rozhovor byl pořízen v červnu 2016 při příležitosti návštěvy Mistra Zhu Tiancaie a jeho syna Zhu Xiang Huy v Taiji Akademii.

 

/napsal(a)
, ,

Odkaz rodiny Čchen 2.díl

V první části článku jste se dočetli o Čchen Čchang-singovi, prvním mistrovi, který do rodinného tajemství zasvětil „cizince“, jeho žáku Jang Lu-čchanovi a dalších pokračovatelích. Na následujících řádcích se dočtete o podílu Mistra Čchen-Fa-kche na dnešní podobě Čchen Tchaj-ťi čchüan a také o tom, jak ovlivnila Tchaj-ťi politická situace.

 

Čchen Fa-kche
K dalšímu velkému vývoji v Čchen Tchaj-ťi čchüan došlo v 17. generaci díky osobnosti Čchen Fa-kcheho (1887 – 1957), pravnuka Čchen Čchang-singa. Čchen Fa-kche byl v dětství churavý a cvičením Tchaj-ťi čchüan si pouze zlepšoval zdraví. Nebral učení nijak zvlášť vážně až do té doby, kdy začalo být jisté, že dědičný titul „nositele korouhve“ přejde z jeho otce na někoho, kdo si to skutečně zaslouží. Díky přísnému rodinnému vedení a vlastní píli se postupně vypracoval a stal se z něj uznávaný mistr, když mu bylo pouhých sedmnáct let.

Čchen Fa-kche

Čchen Fa-kchemu náleží autorství Sin-ťia (Nové školy), která se dnes cvičí po celé Číně a je známa i v Evropě (nezaměňovat se sestavou, vytvořenou Čchen Jou-penem). Je založena na Lao-ťia (Staré škole) a také se skládá z I Lu a Er Lu. Čchen Fa-kche sestavu prodloužil tím, že přidal devět dalších pohybů, takže má dohromady 83 forem.

Sin-ťia zahrnuje složitější čchan-s‘-kung (spirálovité pohyby), víc fa-ťing (projevů výbušné energie), víc čchin-na technik (páky) a je kompaktnější, s více detaily. Tyto změny měly umocnit bojové schopnosti a dát sestavě větší účinnost v praktických aplikacích, včetně bojových situací. Stejná úprava se uplatnila i u Er Lu, Dělových pěstí.

Čchen Fa-kche téměř po tři desetiletí žil a učil v Pekingu. Vynesl Čchen Tchaj-ťi čchüan z Čchen-ťia-kou a umožnil tím více lidem získat zkušenosti s tímto ortodoxním stylem. Mnozí jeho studenti, a nyní i jejich žáci, nesou dál moudrost svého mistra a šíří Čchen Tchaj-ťi čchüan.

Čchen Čao-pchi
Čchen Čao-pchi (1893 – 1972) je znám také pod svým literárním jménem Čchen Ťi-fu. Odjel z Čchen-ťia-kou v roce 1914 a učil Tchaj-ťi v různých oblastech a městech Číny. Byl to on, kdo pozval na počátku roku 1928 Čchen Fa-kcheho do Pekingu. Když byl v Nan-ťingu, vydal knihu, vycházející z dřívějších prací Čchen Sina.

Čchen Čao-pchi

Vytvořil také sestavu pro rovný dvousečný meč. V roce 1958 se Čchen Čao-pchi vrátil do vesničky Čchen-ťia-kou, protože rodinný styl Tchaj-ťi čchüan v místě svého vzniku vymíral. Je oslavován jako muž, který inicioval renesanci Tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou a vychoval takové současné mistry, jakými jsou Čchen Siao-wang, Čchen Čeng-lej, Wang Sien a Ču Tchien-cchaj, známí též jako S´- Ťing-ang (Čtyři Buddhovi bojovníci) Čchen Tchaj-ťi čchüan.

Protože byl během kulturní revoluce pronásledován kvůli vyučování tradičního umění, byl Čchen Čao-pchi nucen učit tajně. Dokonce změnil tradiční jména Tchaj-ťi forem na komunistické slogany, aby mohl tomuto umění nerušeně vyučovat. Jeho škola a dům daly vzniknout “Centru podpory Tchaj-ťi v Čchen-ťia-kou”.

Čchen Čao-kchuej
Čchen Čao-kchuej (1928 – 1981), nejmladší syn Čchen Fa-kcheho, se připojil ke svému otci v Pekingu, když mu byly tři roky. Učit rodinnému umění se začal v osmi letech. V Pekingu byl považován za jednoho z prvních představitelů Sin-ťia. V roce 1973 přiváží tento nový styl zpět do Čchen-ťia-kou, aby se mu mohly učit i následující generace.

 

 

 

 

/napsal(a)
, ,

Odkaz rodiny Čchen 1. díl

Dovednosti Tchaj-ťi čchüan se učily a předávaly z generace na generaci. V každé z nich se objevil nějaký výjimečný bojovník. Klan Čchenů si zakládal na svých bojových schopnostech nejen kvůli přežití, ale také kvůli obživě (pracovali jako stráže či ozbrojený doprovod). Po mnoho generací jejich schopnosti zůstávaly přísně střeženým tajemstvím, odhalovaným jen v rodině a vesnici.

 

Čchen Čchang-sing
Čchen Čchang-sing (1771 – 1853), známý též jako Jün-tching ze 14. generace, se zasloužil o určité sloučení sestav, které mu předali jeho předci. Jedním z důvodů, které vedly k této změně, byly vysoké fyzické nároky tradičních sestav. Ty obsahovaly mnoho obtížných výkonů, jako třeba výskok do vzduchu s dopadem do roznožky nebo stojky, vysoký nůžkový kop atd., a tak byly sestavy často neproveditelné i pro dobré bojovníky pokročilejšího věku. Ve 14. generaci už jen ti velmi zdatní a schopní z Čchen-ťia-kou dokázali zacvičit Dlouhé pěsti a poslední tři z pěti sestav „stínového boxu“ Tchaj-ťi.

Tchaj-ťi

Čchen Čchang-sing předává své umění Jang Lu-čchanovi

Z pěti sestav vytvořil Čchen Čchang-sing hlavní sestavu o třinácti formách a druhou a třetí sestavu spojil do jedné sestavy o třinácti částech. Zkombinoval také čtvrtou a pátou rychlejší sestavu s Dělovými pěstmi a vytvořil sestavu, která zdůrazňuje silné, výbušné pohyby, skoky, kopy a pěstní techniky. Dvě vzniklé sestavy, I Lu (První cesta) a Er Lu (Druhá cesta) se vzájemně doplňují. Zůstalo v nich zachováno mnoho pozic a všechny principy pohybu z původních sestav Čchen Wang-tchinga. Tento posun od původní formy cvičení představuje vůbec největší změnu v celém vývoji Tchaj-ťi čchüan. První sestava je nejstarší známou formou Tchaj-ťi, z níž vycházejí všechny ostatní.

Čchen Čchang-sing, známý kvůli svému důstojnému vystupování a vzpřímenému postoji též jako „Pan Náhrobní kámen“, často pracoval jako ozbrojený doprovod v sousedních krajích plných banditů, zvláště v provincii Šan-tung. Kromě toho, že přepracoval Tchaj-ťi čchüan, byl Čchen Čchang-sing navíc prvním, kdo zasvětil do rodinného tajemství „cizince“.

Tchaj-ťi

Jang Lu-čchan

Jang Lu-čchan
Jang Lu-čchan (1799 – 1871) z Jung-nien v provincii Che-pej přišel na jih do Čchen-ťia-kou, aby se učil od Čchen Čchang-singa. Jeho píle a vytrvalost udělaly na mistra dojem a přesvědčily jej, aby poprvé v historii začal učit rodinné dovednosti člena jiné rodiny.

Jang Lu-čchan se naučil všechny techniky a později se vrátil do svého rodiště, kde dále toto umění šířil. O mnoho let později, ve středním věku, mu bylo doporučeno, aby učil v Pekingu na císařském dvoře. Tady získal jméno Jang Nepřemožitelný, protože se dokázal vypořádat s každou výzvou. V souladu s podmínkou, že nebude učit umění rodiny Čchen veřejnost či vůbec používat toto jméno, vytvořil Jang Lu-čchan svůj vlastní styl stínového boxu. Jang styl Tchaj-ťi vycházel z principů první sestavy rodiny Čchen.

Stejně tak ve 14. generaci vytvořil Čchen Jou-pen další sestavu založenou na původních formách, ale zbavenou obtížnějších a výbušnějších pohybů. Aby se tyto dva styly rozlišily, byl Čchen Čchang-singův nazván Starým stylem, Velkou formou (Lao-ťia) a Čchen Jou-penův Sin-ťia. Ten druhý dostal později název Malý styl (Siao-ťia), a tak ho také známe dodnes.

Čchen Čching-pching
Vývoj Tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen pokračoval i v 15. generaci, s Čchen Čching-pchingem (1795 – 1868), synovcem a žákem Čchen Jou-pena. Ten dále rozvíjel styl, vytvořený svým učitelem. Jeho pohyby byly kompaktnější a také přidal mnoho dalších kroužků, které měly zlepšit trénink aplikací při procvičování sestavy. Tento styl byl pojmenován Čao-pao, protože když se Čchen Čching-pching oženil, žil a učil ve městě Čao-pao (45 km severně od Čchen-ťia-kou).

 

Pokračování ve 2. díle

 

/napsal(a)
,

Tom Bisio: Vnitřní síla

Nová kniha od Toma Bisia s titulem Vnitřní síla – Strategie čínských mistrů pro zvládání krizových situací pojednává  o čínské historii, způsobu myšlení, i-ťingu a bojových uměních.

 

Kniha amerického autora Toma Bisia Vnitřní síla, která vyšla letos v srpnu, je svým záběrem poněkud nezvyklá. Propojuje tři hlavní témata: Knihu proměn (I-ťing), čínské strategické myšlení a bojová umění. Nečekejte ale žádnou esoteriku. Představa o čínském myšlení, kterou tato kniha nabízí, je přesnější než mnohé, co lze získat z běžně dostupných informací. Legendární příběhy z bojišť starověké Číny mají svůj přesah do dnešní doby. A pokud se někdo zajímá jen o jedno z těchto témat, není vyloučeno, že ho zaujmou i ta další, nebo je prozatím může vynechat. Nesmí se ale nechat odradit.

Pokud jde o bojová umění, těžištěm je sice pakua (baguazhang), ale slova čínských mistrů, které autor cituje, většinou mají obecnou platnost a těžko bychom je hledali v jiných zdrojích: „Při tréninku bojových dovedností je zapotřebí nebýt tvrdošíjný. Pokud je záměrně usilováno o sílu, ta může být omezena silou. Pokud je záměrně usilováno o energii qi, ta může být omezena jinou qi. Pokud je záměrně usilováno o tvrdost, ta může být omezena tvrdostí. Pokud je záměrně usilováno o lehkost a plynulost, ty mohou být rozptýleny lehkostí a plynulostí. Proto ti, jejichž forma je při tréninku hladká a plynulá, mohou sílu vyvinout přirozeně. U těch, kteří dosáhli vnitřního souladu, se qi může rodit sama od sebe, duchovní záměr se může vrátit do dantianu a jejich tělo může být těžké jako hora Taishan. Ti, kteří dokážou proměnit ducha v prázdnotu, mohou dosáhnout toho, že jejich tělo bude přirozeně lehké jako pírko. Není tedy zapotřebí o to usilovat záměrně. Pokud něčeho z toho lze dosáhnout tím, že to hledáme, zdá se nám, že to existuje, ale ono to neexistuje, a zdá se to být pravdivé, ale pravdivé to není. Je zapotřebí toho dosáhnout beze spěchu a postupnými kroky, aniž bychom zapomínali a aniž bychom tomu pomáhali, aniž bychom na to mysleli a aniž bychom se o to příliš snažili,“ říká například Guo Yunshen, mistr xingyi. A nepřipomínají nám snad všichni mistři, jak důležité je, abychom se při cvičení uvolnili?

Stejně tak zde objevíme řadu drobností, které jsme si možná úplně neuvědomili, i když o nich víme. „V čínských bojových uměních se v označeních pro některé statické pozice, jako je například mabu („pozice jezdce“), používá slovo bu („krok“), které naznačuje pohyb nebo postup, stejně jako je tomu u výrazů, kdy se skutečně jedná o pohyb, jako je jinbu („krok vpřed“, „postup“).“ To ilustruje známé úsloví, že „pohyb je obsažen v klidu“, a zdůrazňuje to význam „statických“ cvičení.

Abychom nevytvářeli falešný dojem: bojová umění jsou jen jedním z témat knihy. Poučení z nich se ale promítá i do jiných oblastí života. A není to snadné čtení. Mnohé z toho, co se dočteme, si uvědomíme a začneme chápat až s odstupem, a možná s věkem. Je to kniha, ke které se budeme vracet. Nabízí způsob, jak se pokusit zvýšit své šance na úspěch v nejednoznačném a proměnlivém prostředí – pochopením své individuální situace a principů fungování světa.

P.S. Jako „bonus“ je v závěru knihy zařazena kapitola Třicet šest válečných lstí, shrnutí čínských válečných strategií, které se někdy připisuje mistru Sunovi. Poučky, které zejména asijští manažeři studují dodnes, jsou zde v ucelené podobě do češtiny přeloženy snad poprvé.

 

Tom Bisio: Vnitřní síla. Strategie čínských mistrů pro zvládání krizových situací. Albatros, Praha 2017.

 

/napsal(a)
,

Pět úrovní Tchaj-ťi Kung-fu – 3. díl

Ve druhé části jsme se dozvěděli charakteristiku druhé a třetí úrovně umění Tchaj-ťi čchüan. V tomto díle se zaměříme na dvě nejvyšší úrovně kung-fu Tchaj-ťi čchüan.

 

4. úroveň

Student se zdokonaluje v přeměně středních kruhů na malé kruhy. Kung-fu bývá již viditelně na vysoké úrovni. Došlo k úplnému osvojení zásad pohybu, k pochopení smyslu bojových technik a jejich užití, dále k ovládnutí pohybu vnitřní energie (čchi), soustředěné mysli, koordinaci pohybu a dýchání, atd.

Při tréninku je nezbytné být neustále pozorný. Student při každém pohybu, každé technice by měl mít na paměti protivníka, tj. musí předpokládat, že je obklopen nepřáteli. Pro kontinuální tok vnitřní energie (čchi) je nezbytné mít při pohybu propojenou horní a dolní části těla.

Horní a dolní část těla studenta je propojena, tělo je v souladu. Kontinuální tok vnitřní energie plynule prochází tělem při navíjení v kyčlích. Čchi v daném okamžiku se přeměňuje v podobě stahování a vydávání a je ovládaná. V případě, že proti sobě má student protivníka, tak by měl být odvážný a chovat se jako by tam žádný protivník nebyl.

Na čtvrté úrovni student začíná hrát sám aktivní roli a nutí soupeře, aby byl pasivní.

Studentovi to umožňuje vysoká souhra celého těla, velký dostatek vnitřní energie (čchi), soustředěná pozornost, rychlost proměn mysli a vnitřní energie (čchi), koordinace dechu a pohybu, atd. Osvojuje si zde dovednost odvedení soupeřovy síly a jeho odhození. Útok protivníka již nepředstavuje velkou hrozbu.

Při kontaktu se soupeřem je student schopen okamžitě změnit akci, vykazuje zvláštní schopnost jít spolu s pohyby soupeře. Dokáže měnit své vlastní akce po celou dobu působení proti akci protivníka, a to vynaložením správné síly a předpovídáním záměru protivníka. Podrobuje zkoumání své vlastní akce, zda vyjadřují přesně sílu a přesné zasažení cíle.

Proto je tato úroveň popisována jako „4 yin a 6 yang“.

5. úroveň

Na páté úrovni se student zdokonaluje od malého kruhu až k neviditelnému kruhu. Student má hladký tok vnitřní energie (čchi), kosmická energie se pohybuje přirozeně se studentovou vnitřní energií (čchi) a přeměňuje se až do neviditelnosti. Člověk si uvědomí, jak úžasná je příroda a pozná tajemství. V této fázi je pohyb velmi živý, plynulý a plný vnitřní energie (čchi).

Student na této úrovni potřebuje velmi intenzivně cvičit každý den, aby se jeho tělo stalo flexibilní a adaptabilní na veškeré možné změny. Mělo by dojít ke změnám uvnitř – proměňuje se prázdnota s plností, ale toto střídání by nemělo být viditelné z vnějšku.

Z  pohledu bojových dovedností je dosaženo souladu mezi tvrdostí a jemností, plností a prázdnotou, pružnou výbušností a uvolněním. Tchaj-ťi čchüan se projevuje v každém bodu na těle jako splynutí těla, pohybu a klidu v jedno.

Každá část těla je hbitá tak, že může být použita k úderu.

U studenta nastane výměna mezi zachováním a výdejem síly. Postoj studenta je pevný a rozložený do osmi stran. Student každý pohyb provádí v souladu s principy tchaj-ťi čchüan, kde je každý pohyb neviditelný.

Jen se pohne, nastane prázdnota, tj. „5 yin a 5 yang“.

Po dosažení páté úrovně je silný vztah mezi soustředěnou myslí, proměnou prázdnoty a plnosti, pohyby svalů a fungováním vnitřních orgánů. Pokud by přišel nenadálý útok, tak velmi obtížně naruší pohybovou koordinaci. Student by se měl dále neustále zdokonalovat, aby postupoval k vyšší a vyšší dokonalosti v tchaj-ťi čchüan.

 

Zpracovala Štěpánka Zeithamlová podle knihy Víta Vojty: Umění Tchaj-ťi čchüan

/napsal(a)