Ačkoli je Čchen styl Tchaj-ťi čchüan ze všech vnitřních bojových umění jedním z nejdynamičtějších a nejpoužitelnějších v boji, dosažení nejvyšších schopností nepřichází spolu s koncentrací na rozvoj fyzické síly. Přichází s důrazem na porozumění a využití vnitřní energie, neboli čchi. Pro západního člověka je obtížné podstatě čchi porozumět. Celý princip nemá exaktní vysvětlení, a proto má i celou řadu odpůrců, kteří kritizují jeho vědeckou nepodloženost.
Čchi je základním principem celé tradiční čínské kultury. Ta ji popisuje jako „životní energii“, která je součástí každé žijící bytosti. Častý je také překlad „proud energie“, nebo „dech“. Z etymologického hlediska je čchi popisována čínským znakem, reprezentujícím viditelný dech za chladného dne.
Dnes nejpoužívanějším vyjádřením je „pára stoupající při vaření rýže“. Toto vyjádření implikuje soulad protikladů.
Znamená: aby vznikla při vaření pára, musí být oheň.
Čchi existuje v lidském těle bez konkrétní formy, barvy nebo substance. Je produkována v ledvinách a uchovávána v oblasti zvané tan-tchien a z toho místa dále rozváděna do celého těla. Přestože tan-tchien funguje jako centrální bod, je důležité porozumět, že ne všechna čchi v těle je zde uložena. Lidská čchi je rozptýlena po těle a tan-tchien má roli centrálního koordinačního bodu.
Podle tradiční čínské medicíny čchi po těle proudí v drahách zvaných meridiány.
Proudění těmito drahami musí být otevřeno a nepřerušeno směrem k tan-tchienu. Přítomnost proudění čchi může být pak pociťována jako mravenčení nebo brnění na povrchu kůže nebo pocit rozlévajícího se tepla v různých oblastech těla, případně jako vjem plnosti jakoby u nafouknutého balónu. Je velký rozdíl mezi zážitkem izolovaného pocitu proudění v jednotlivých oblastech těla a vědomou kontrolou jejího toku přes libovolné dráhy v lidském těle.
Rozvoj čchi přichází pravidelným a dlouhodobým cvičením.
Přichází krok za krokem, v závislosti na individuálním přístupu ke cvičení a osobním odhodlání. Správné proudění musí být podpořeno správnými pozicemi při cvičení, jídelníčkem, kontrolou dechu a duševním klidem.
Formy Čchen Tchaj-ťi, jako je navíjení hedvábného vlákna a wu-ťi kung (stání v pozici sloupu) představují správnou cestu rozvoje.
Základním cílem však nemůže být oběh čchi vynutit. Jen v přirozeném uvolnění může správně proudit. Neustálým opakováním forem se čchi postupně pěstuje a zušlechťuje.
V počátečních fázích je vnější pohyb těla využit ke stimulaci vnitřní energie.
Jakmile je toto dosaženo, je vnitřní energie následně použita pro řízení vnějšího pohybu. Vnitřní napětí (jing) pak může být chápána jako zrychlení pohybu čchi.
Mistr Zhu Tiancai přirovnává čchi k basketbalovému míči naplněnému vzduchem: „Vzduch je jako čchi − statický, sám o sobě jen existuje. Jakmile se však hráč začne správně dotýkat míče, ten se začne odrážet. Správným dotykem a zrychlováním se míč pohybuje výše a výše. To je jing.“
Přeložil a upravil David Ryška
Vydejte se na cestu za poznáním Čchi na našich kurzech Tchaj-ťi nebo Čchi-kung.
Není v ní nepokoj ani touha po něčem, není v ní směřování. Meditace není vlastně ani činnost, je to způsob vnímání. V meditaci překáží, když se něčeho příliš držíme, nebo něco odmítáme. Rušivých prvků si proto buď nevšímáme nebo je zahrneme do meditace. Pokud se jedná o „rušivou myšlenku“, tak od ní neutíkáme, to by vyvolalo nežádoucí napětí. Myšlenku si pozorně uvědomíme a dál ji nerozvíjíme, takto odejde sama. Pokud se naše pozornost zatoulá k automatickému toku myšlenek, je moc důležité se nezlobit. Bereme jako úspěch, že jsme si toho všimli, a znovu se vracíme k původnímu předmětu.
Kontemplace není nic nového, je to základní stav obsažený ve všem, co běžně prožíváme. Kontemplace také není nic, co bychom dobře neznali. Zažíváme ji vždy, když nějaká událost nebo činnost způsobí, že se
