taojin Archivy - Taiji, Taichi, Čchi-kung kurzy v praze

Odkaz rodiny Čchen 2.díl

V první části článku jste se dočetli o Čchen Čchang-singovi, prvním mistrovi, který do rodinného tajemství zasvětil „cizince“, jeho žáku Jang Lu-čchanovi a dalších pokračovatelích. Na následujících řádcích se dočtete o podílu Mistra Čchen-Fa-kche na dnešní podobě Čchen Tchaj-ťi čchüan a také o tom, jak ovlivnila Tchaj-ťi politická situace.

Čchen Fa-kche
K dalšímu velkému vývoji v Čchen Tchaj-ťi čchüan došlo v 17. generaci díky osobnosti Čchen Fa-kcheho (1887 – 1957), pravnuka Čchen Čchang-singa. Čchen Fa-kche byl v dětství churavý a cvičením Tchaj-ťi čchüan si pouze zlepšoval zdraví. Nebral učení nijak zvlášť vážně až do té doby, kdy začalo být jisté, že dědičný titul „nositele korouhve“ přejde z jeho otce na někoho, kdo si to skutečně zaslouží. Díky přísnému rodinnému vedení a vlastní píli se postupně vypracoval a stal se z něj uznávaný mistr, když mu bylo pouhých sedmnáct let.

Čchen Fa-kche

Čchen Fa-kchemu náleží autorství Sin-ťia (Nové školy), která se dnes cvičí po celé Číně a je známa i v Evropě (nezaměňovat se sestavou, vytvořenou Čchen Jou-penem). Je založena na Lao-ťia (Staré škole) a také se skládá z I Lu a Er Lu. Čchen Fa-kche sestavu prodloužil tím, že přidal devět dalších pohybů, takže má dohromady 83 forem.

Sin-ťia zahrnuje složitější čchan-s‘-kung (spirálovité pohyby), víc fa-ťing (projevů výbušné energie), víc čchin-na technik (páky) a je kompaktnější, s více detaily. Tyto změny měly umocnit bojové schopnosti a dát sestavě větší účinnost v praktických aplikacích, včetně bojových situací. Stejná úprava se uplatnila i u Er Lu, Dělových pěstí.

Čchen Fa-kche téměř po tři desetiletí žil a učil v Pekingu. Vynesl Čchen Tchaj-ťi čchüan z Čchen-ťia-kou a umožnil tím více lidem získat zkušenosti s tímto ortodoxním stylem. Mnozí jeho studenti, a nyní i jejich žáci, nesou dál moudrost svého mistra a šíří Čchen Tchaj-ťi čchüan.

Čchen Čao-pchi
Čchen Čao-pchi (1893 – 1972) je znám také pod svým literárním jménem Čchen Ťi-fu. Odjel z Čchen-ťia-kou v roce 1914 a učil Tchaj-ťi v různých oblastech a městech Číny. Byl to on, kdo pozval na počátku roku 1928 Čchen Fa-kcheho do Pekingu. Když byl v Nan-ťingu, vydal knihu, vycházející z dřívějších prací Čchen Sina.

Čchen Čao-pchi

Vytvořil také sestavu pro rovný dvousečný meč. V roce 1958 se Čchen Čao-pchi vrátil do vesničky Čchen-ťia-kou, protože rodinný styl Tchaj-ťi čchüan v místě svého vzniku vymíral. Je oslavován jako muž, který inicioval renesanci Tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou a vychoval takové současné mistry, jakými jsou Čchen Siao-wang, Čchen Čeng-lej, Wang Sien a Ču Tchien-cchaj, známí též jako S´- Ťing-ang (Čtyři Buddhovi bojovníci) Čchen Tchaj-ťi čchüan.

Protože byl během kulturní revoluce pronásledován kvůli vyučování tradičního umění, byl Čchen Čao-pchi nucen učit tajně. Dokonce změnil tradiční jména Tchaj-ťi forem na komunistické slogany, aby mohl tomuto umění nerušeně vyučovat. Jeho škola a dům daly vzniknout “Centru podpory Tchaj-ťi v Čchen-ťia-kou”.

Čchen Čao-kchuej
Čchen Čao-kchuej (1928 – 1981), nejmladší syn Čchen Fa-kcheho, se připojil ke svému otci v Pekingu, když mu byly tři roky. Učit rodinnému umění se začal v osmi letech. V Pekingu byl považován za jednoho z prvních představitelů Sin-ťia. V roce 1973 přiváží tento nový styl zpět do Čchen-ťia-kou, aby se mu mohly učit i následující generace.

8. října, 2017/napsal(a) Radek Kolář

Čína, Osobnosti, taojin

Odkaz rodiny Čchen 1. díl

Dovednosti Tchaj-ťi čchüan se učily a předávaly z generace na generaci. V každé z nich se objevil nějaký výjimečný bojovník. Klan Čchenů si zakládal na svých bojových schopnostech nejen kvůli přežití, ale také kvůli obživě (pracovali jako stráže či ozbrojený doprovod). Po mnoho generací jejich schopnosti zůstávaly přísně střeženým tajemstvím, odhalovaným jen v rodině a vesnici.

Čchen Čchang-sing
Čchen Čchang-sing (1771 – 1853), známý též jako Jün-tching ze 14. generace, se zasloužil o určité sloučení sestav, které mu předali jeho předci. Jedním z důvodů, které vedly k této změně, byly vysoké fyzické nároky tradičních sestav. Ty obsahovaly mnoho obtížných výkonů, jako třeba výskok do vzduchu s dopadem do roznožky nebo stojky, vysoký nůžkový kop atd., a tak byly sestavy často neproveditelné i pro dobré bojovníky pokročilejšího věku. Ve 14. generaci už jen ti velmi zdatní a schopní z Čchen-ťia-kou dokázali zacvičit Dlouhé pěsti a poslední tři z pěti sestav „stínového boxu“ Tchaj-ťi.

Čchen Čchang-sing předává své umění Jang Lu-čchanovi

Z pěti sestav vytvořil Čchen Čchang-sing hlavní sestavu o třinácti formách a druhou a třetí sestavu spojil do jedné sestavy o třinácti částech. Zkombinoval také čtvrtou a pátou rychlejší sestavu s Dělovými pěstmi a vytvořil sestavu, která zdůrazňuje silné, výbušné pohyby, skoky, kopy a pěstní techniky. Dvě vzniklé sestavy, I Lu (První cesta) a Er Lu (Druhá cesta) se vzájemně doplňují. Zůstalo v nich zachováno mnoho pozic a všechny principy pohybu z původních sestav Čchen Wang-tchinga. Tento posun od původní formy cvičení představuje vůbec největší změnu v celém vývoji Tchaj-ťi čchüan. První sestava je nejstarší známou formou Tchaj-ťi, z níž vycházejí všechny ostatní.

Čchen Čchang-sing, známý kvůli svému důstojnému vystupování a vzpřímenému postoji též jako „Pan Náhrobní kámen“, často pracoval jako ozbrojený doprovod v sousedních krajích plných banditů, zvláště v provincii Šan-tung. Kromě toho, že přepracoval Tchaj-ťi čchüan, byl Čchen Čchang-sing navíc prvním, kdo zasvětil do rodinného tajemství „cizince“.

Jang Lu-čchan

Jang Lu-čchan
Jang Lu-čchan (1799 – 1871) z Jung-nien v provincii Che-pej přišel na jih do Čchen-ťia-kou, aby se učil od Čchen Čchang-singa. Jeho píle a vytrvalost udělaly na mistra dojem a přesvědčily jej, aby poprvé v historii začal učit rodinné dovednosti člena jiné rodiny.

Jang Lu-čchan se naučil všechny techniky a později se vrátil do svého rodiště, kde dále toto umění šířil. O mnoho let později, ve středním věku, mu bylo doporučeno, aby učil v Pekingu na císařském dvoře. Tady získal jméno Jang Nepřemožitelný, protože se dokázal vypořádat s každou výzvou. V souladu s podmínkou, že nebude učit umění rodiny Čchen veřejnost či vůbec používat toto jméno, vytvořil Jang Lu-čchan svůj vlastní styl stínového boxu. Jang styl Tchaj-ťi vycházel z principů první sestavy rodiny Čchen.

Stejně tak ve 14. generaci vytvořil Čchen Jou-pen další sestavu založenou na původních formách, ale zbavenou obtížnějších a výbušnějších pohybů. Aby se tyto dva styly rozlišily, byl Čchen Čchang-singův nazván Starým stylem, Velkou formou (Lao-ťia) a Čchen Jou-penův Sin-ťia. Ten druhý dostal později název Malý styl (Siao-ťia), a tak ho také známe dodnes.

Čchen Čching-pching
Vývoj Tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen pokračoval i v 15. generaci, s Čchen Čching-pchingem (1795 – 1868), synovcem a žákem Čchen Jou-pena. Ten dále rozvíjel styl, vytvořený svým učitelem. Jeho pohyby byly kompaktnější a také přidal mnoho dalších kroužků, které měly zlepšit trénink aplikací při procvičování sestavy. Tento styl byl pojmenován Čao-pao, protože když se Čchen Čching-pching oženil, žil a učil ve městě Čao-pao (45 km severně od Čchen-ťia-kou).

Pokračování ve 2. díle

24. září, 2017/napsal(a) Radek Kolář

Čchi-kung, taojin

Umění stát jako sloup (3. díl)

Ve druhém díle tohoto článku jsme se věnovali úvodní fázi tréninku Čan-čuang − stát jako sloup. Správnému nastavení těla, uvolnění, zklidnění mysli a přivedení energie do podbřišku. Ve druhé fázi jdeme hlouběji a snažíme se vystředěnou energii posílit a nechat volněji proudit tělem. V závěrečné fázi naše běžné vědomí ustupuje do pozadí, ztrácí se pocit vlastního já a je možné v ní setrvat hodiny bez přerušení.

Druhou fázi našeho rozvoje stojícího sloupu využijeme k prohloubení uvolnění. Spolu s kůží, svaly a šlachami se uvolní také vnitřní orgány a ještě více tíhy klesá dolů. Při tomto klesání energie proudí z 80 % do spodního tan-tchienu a 20 % dále přes nohy do chodidel až do země. I když se zdá, že nohy málem vybuchují energií, tento efekt nevzniká výhradně z přebytku energie, ale spíše vlivem těžších látek, např. krve, lymfy či tekutin v tkáních.

Avšak neznamená to, že pohyb je jednosměrný. Díky správnému uzemnění se totiž ke klesajícím energiím přidává i rostoucí energie. Ta by měla nejprve z 80 % proudit do spodního tan-tchienu (chou tan-tchien = bod ming men v oblasti ledvin) a z 20 % do temene hlavy. Stejně jako v první fázi můžeme uvolnit všechny svaly těla, nejprve jednotlivě, poté dohromady, a nakonec uvolnit také kůži, jako bychom zářili do všech směrů.

Nahromadění ve spodním tan-tchienu je zásadní. V podbřišku, tavící nádobě spodního tan-tchienu, budou přeměněny a očištěny veškeré negativní a opotřebované energie, zvláště když se nám podaří nechat sem proudit nadšení srdce. Poté jakoby proudila z tohoto energetického centra energie skrze „1000 hadic“ do celého organismu a tryskala uvolněnou kůží. Vnímání proudění energie v první fázi zde získává novou dimenzí. Cesta sem je ale skutečně těžká a mnozí v této fázi ztroskotají.

Spolu s hlubším uvolněním vnitřních orgánů ve druhé fázi dochází i k uvolnění potlačených a nezpracovaných věcí z podvědomí.

Uvolnění vnitřních orgánů má dalekosáhlé následky. Z našich hlubin se uvolňuje starý náklad a nános, potlačené a nezpracované věci. Něco takového člověk sotva vydrží sám. Velmi rychle se chytíme osvědčených návyků a vzorců. Pokud tyto problémy při cvičení nekončí, může pomoci zkušený učitel, terapeut, osteopat či chiropraktik.

Naše držení těla je projevem a zrcadlem sebe sama. Skrze stále se zlepšující uvolnění a rozpouštění napětí z našeho těla by se vnitřní energie a energetická aura měly zesilovat, vše by mělo být intenzivnější; vnitřní energetické sjednocení, energetické spojení spodní a horní, pravé a levé, přední a zadní části těla. Pak můžeme vytvořit spojení s „okolním světem“.

Negativní pocity, převážně tělesné symptomy, které se objevily v první fázi, se s poslední třetinou první fáze mohou objevovat jako spíše psycho-vegetativní disbalance až do zvládnutí 2. fáze. Zde bývá znovu poukazováno na význam podpory zkušeného učitele.

Ve druhé fázi musí být opraveny i nejmenší nepřesnosti v rovnováze napětí svalů, šlach a orgánů. Člověk se stále více blíží svému vlastnímu já. Čan-čuang zde má psychoterapeutický účinek. Pro cvičence Tchaj-ťi by zde měly správně být nastaveny také 3 vnitřní soutoky, jinými slovy 3 vnitřní harmonie (nej san che).

nej san che:

šin ju che – srdce se spojí s bdělostí
čchi ju li che – energie se spojí se sílou
ťin ju ku che – šlachy se spojí s kostmi

Ve druhé fázi bychom měli umět mnohem déle udržet stav vnitřního klidu (žu ťing), dokonce i když se dostaví různá rozptýlení, jako např. zvonění telefonu nebo pouhá muška. „Stojíme ponořeni, klidní a ve středu, vše je jedním, jako tygr připravený ke skoku,“ říká velmistr Čchen Siao-wang. Měli bychom být schopní vydržet pozici ve stoji přes 30-40 minut, hluboce uvolněni s otevřenými klouby a vedením volně proudící čchi ze středu směrem ven. V této fázi se často používají různé dechové či vizualizační techniky, např. přijímání energie ze stromů, prodýchávání břicha, kůže, kostí. V tuto chvíli by se díky pravidelné praxi měl zvýšit potenciál energie čchi. Zde začíná vlastní fáze transformace.

V případě náležitého vedení učitelem a správného cvičení jsou účinky Čan-čuangu viditelné již během několika týdnů až měsíců.

Začátkem třetí fáze je praktikující ve stavu podobném transu, kde zanechává všech aktivních představ. Běžné každodenní vědomí stále více ustupuje do pozadí. Jeho pozorovací funkce zcela zaniká. Každý vědomý pocit vlastního já, dokonce i vědomí času a prostoru, se ztrácí. V tomto stavu je možné stát celé hodiny.

Třetí fáze otevírá naplno praktikujícímu duchovní úroveň, dalekou všem dogmatům a metodám. Dokonce i sama metoda, která nás přivedla až sem, je odložena, stejně jako nástroj po vykonané práci. V prvních dvou fázích cvičení jsme se prostřednictvím naší zkušenosti se cvičením dostali k určitému poznání a duchovnímu nasměrování, a tak můžeme nyní v poslední fázi dospět k osvícení.

Metoda Čan-čuang nám nabízí cvičení, které je díky svému rozsáhlému, posilujícímu a harmonizujícímu účinku již tisíce let vysoko ceněno mistry nejrůznějších systémů. Stojící sloup je mimo jiné i jakousi energetickou sprchou se silně očistnými a posilujícími účinky. Platí: „Kdo se chce umýt, musí se namočit“.

V případě náležitého vedení učitelem a správného cvičení jsou účinky Čan-čuangu viditelné již během několika týdnů až měsíců. Je-li člověk ochoten zcela prozkoumat hlubiny tohoto cvičení, je to jistě strmější a kamenitější cesta, vyžadující dlouholeté cvičení, ale je to cesta vedoucí ke splynutí s esencí jevů a přirozenosti.

Umění stojícího sloupu má co nabídnout každému. Pro praktikujícího Čchen Tchaj-ťi čchüan je nástrojem na cestě k porozumění struktuře formy v pohybu. Proto velmistr Čchen Siao-wang vypracoval obsah tohoto cvičení, včetně nezbytné struktury těla a z ní vycházející zacentrování energie a jejího propojení, výhradně pro princip Tchaj-ťi a v 90. letech minulého století jej zabudoval do cvičebního programu rodiny Čchen.

Právě pro vás otevíráme úvodní kurz Čchi-kung.

Text: Gerhard Milbrat

Překlad z němčiny: Jana Chadimová
Odborná úprava: Petr Donát

12. března, 2017/1 Komentář/napsal(a) Radek Kolář

Osobnosti, taojin

Wu Tunan: dlouhý život s Tchaj-ťi čchüan – 2. díl

Pokračování reportáže Zeng Weiqiho s mistrem čínského kung-fu Wu Tunanem. V první části rozhovoru jsme se dočetli o tom, jak důležitá je u cvičení vytrvalost a jak velká je moc soustředěné mysli. Ve druhé části se dozvíme mimo jiné jak cvičil sám Mistr Wu Tunan, proč je Tchaj-ťi čchüan tak oblíbené u všech věkových skupin nebo jak docílíme dlouhověkosti.

Zeng:
Jaké další prvky Tchaj-ťi posilují zdraví?

Wu:
Když sledujete dobře prováděné cvičení, vidíte pomalé, vláčné, vyrovnané, zaokrouhlené a nepřetržitě plynoucí pohyby. Jsou prováděny uvolněně, bez viditelného úsilí od počátku do konce sestavy, která obvykle trvá 5–8 minut při jednoduché a 20-40 minut při delší verzi. Na konci cvičení pak můžeme obvykle zaznamenat, že cvičencova pokožka je pokryta lehkým potem, ale jeho dech je klidný a pravidelný.

Správně prováděné cvičení znamená, že cvičencova pokožka je pokryta lehkým potem, ale jeho dech je klidný a pravidelný.

Mimo tyto zjevné znaky obsahují nebo by měly pohyby obsahovat střídavé „zpevnění“ a „uvolnění“, nebo „otevření“ a „uzavření“, jak to nazývá tradiční Tchaj-ťi čchüan. Váha těla se přitom neustále přesouvá. Její větší část leží střídavě na jedné nebo na druhé noze (ohnuté v určitém úhlu), spolu s udržováním celého těla střídavě v napětí a uvolnění jak vnitřně, tak vnějškově.

Cvičení, při němž je váha těla střídavě nesena na jedné pokrčené noze nepřetržitě po dobu 20-40 minut, je pochopitelně náročné pro tělo i mysl, proto také ten pot. Udržování celého těla v uvolněném a zpevněném stavu je naopak dobrým prostředkem k uchování energie a způsobem, jak rozložit zátěž rovnoměrně na různé tělesné partie. To vše spolu s hlubokým dýcháním, přirozeně spojeným s pohyby, vytváří dostatečný přísun kyslíku do organismu. Proto se cvičenec nezadýchá.

Tento způsob cvičení přináší mnoho užitku a výhod. Podporuje kardiovaskulární činnost, zvyšuje pružnost plicní tkáně, zlepšuje trávení. Jelikož se většinou provádí pomalu a jemně, je vhodné i pro starší, nebo tělesně slabší jedince. Dostatečný přísun kyslíku během celého cvičení je blahodárný pro lidi s chronickými chorobami, jako jsou vysoký krevní tlak, nebo tuberkuloza plic.

Zeng:
To vysvětluje popularitu Tchaj-ťi čchüan u lidí bez rozdílu věku. Můžete prosím ještě něco dodat závěrem?

Wu:
Ano. Je velmi důležité přizpůsobit intenzitu tréninku svému věku. Vše, co je provozováno v souladu se zákony přírody, přináší pozitivní výsledky.

Já sám jsem cvičil v mládí nejméně tři hodiny denně. Trénink byl velmi náročný, včetně „stání v postojích“ (výdrž několik minut v jedné pozici, jakési izometrické cvičení), kopy nohou vysoko dopředu s dotknutím se čela špičkou a kopy vzad s dotknutím se zátylku patou, trénink sestavy Tchaj-ťi čchüan pod obdélníkovým stolem, jen o málo vyšším než jídelní stůl, abych dosáhl co nejnižšího postoje atd.

Ve středním věku potom totéž dvě hodiny denně. Po šedesátce hodinu a půl. Po sedmdesátce zhruba hodinu. Po osmdesátce necelou hodinu. Po devadesátce asi 30 minut. Teď cvičím tak 15 minut brzy ráno a občas dalších 15 minut před spaním, a udržuji se v dobré kondici.

Pozitivní vliv dlouholetého cvičení Tchaj-ťi čchüan nemůže vyvážit nezdravý životní styl – přejídání, nemírné pití, kouření, přílišné oddávání se sexu či přepracování.

Další věc, na niž bych chtěl upozornit je, že ani zdravý a silný organismus, který si člověk vypěstuje dlouholetým cvičením Tchaj-ťi čchüan, nevydrží všechno. Přejídání, nemírné pití, kouření, přílišné oddávání se sexu, ale i přepracování nepochybně škodí mysli i tělu.

A konečně je třeba říci, že použití principů Tchaj-ťi čchüan se nemá omezit pouze na každodenní trénink. Například při běžné chůzi nezapomeňte lehce táhnout vzhůru temeno hlavy, uvolnit kyčelní klouby a zvedat kolena a okamžitě pocítíte nárůst duševní i tělesné energie. Máte-li nějaké trápení, stres, můžete se ho zbavit, když po několik minut zhluboka, pomalu a pravidelně dýcháte, a současně odstraníte všechny rušivé myšlenky – stejně jako v základním postoji (Wu-ťi). Můžete si také celou sestavu „přehrávat“ v mozku.

Pokud se ocitnete v malebné krajině, na místě plném slunce, čerstvého vzduchu a dobrého jídla, neváhejte přijímat tyto dary a vtisknout je do své mysli, aby se vám radost z nich vrátila při cvičení Tchaj-ťi čchüan. To vše jistě prospěje vašemu zdraví a dožijete se vysokého věku.

Přeložil Jiří Ornest
Zdroj: Wu Style Taijiquan – Wang Peisheng and Zeng Weiqi

5. února, 2017/napsal(a) Martina Burešová

Osobnosti, taojin

Wu Tunan: dlouhý život s Tchaj-ťi čchüan – 1. díl

V čínském tisku vyšel v prosinci 1981 článek nazvaný „Dlouhý život s Tchaj-ťi čchüan„. Byl to rozhovor Zeng Weiqiho (Ceng Wej-čchi) s 98letým mistrem čínského kung-fu Wu Tunanem (Wu Tchu-nan). Celá reportáž začínala slovy: Ve svých 98 letech má Mistr Wu Tunan stále výborný zrak i sluch, jeho řeč je pohotová a přesná. Jeho vysoká postava s rovnými zády a pevná, klidná chůze působí dojmem, že jde o mnohem mladšího člověka. Lékaři shledali, že má zdravé srdce atleta, jeho krevní tlak je normální, dokáže ujít více než deset mil a jednou týdně vystoupá na vrchol hory Badachu. Cvičení Tchaj-ťi čchüan praktikuje již téměř 90 let.

Zeng:
Faktorů, které prospívají zdraví a ovlivňují dlouhověkost, je celá řada. Proč považujete svou výbornou kondici pouze za důsledek cvičení Tchaj-ťi čchüan? Každé ráno cvičí v pekingském parku Tchaj-ťi desetitisíce lidí a jejich počet stále narůstá. Ale většina z nich nedocílí, ve srovnání s vámi, tak vynikajících výsledků. Znamená to, že necvičí Tchaj-ťi správným způsobem?

Wu:
Faktorů, které mají vliv na zdraví a věk, ať už příznivých nebo nepříznivých, je skutečně mnoho. Řada z nich, například dědičnost, prostředí, životní a pracovní podmínky, nás ovlivňuje mnohem zásadněji než Tchaj-ťi. Tyto okolnosti nemůžeme předurčit a jen obtížně se dají měnit. Nicméně právě cvičením Tchaj-ťi lze jejich špatné účinky zmenšit a dobré rozvinout.

Já sám jsem býval jako dítě velmi slaboučký. Měl jsem nemocná játra, plíce a slezinu. Když mi bylo devět, začal jsem se věnovat Tchaj-ťi čchüan. Po osmi letech tvrdého tréninku pod vedením Wu Jianquana (Wu Ťien-čchüan) a dalších čtyřech letech výcviku s Mistrem Yang Shaohou (Jang Šao-chou), jsem svou slabost postupně překonal.

Se zdravím jsem na tom byl hůře, než je obvyklé. A pokud jde o podmínky, zažil jsem si velmi těžké chvíle. Ale za všech okolností jsem vytrvale a správně cvičil Tchaj-ťi čchüan.

Zeng:
Takže nestačí pouze procvičovat Tchaj-ťi čchüan, ale musí se cvičit vytrvale a správně, pokud chceme dosáhnout odpovídajících výsledků. Je to tak?

Wu:
Ovšem. Ale když mluvím o vytrvalosti, mluvím o vytrvalosti celoživotní. A za správné považuji přesné dodržování všech základních principů tradičního Tchaj-ťi.

Zeng:
Tak vysoké nároky je velmi těžké splnit.

Wu:
Ano i ne. Je to velmi složité, pokud je náš přístup skeptický a vlažný. Takoví lidé se obvykle vzdávají poté, co zmeškali několik lekcí výuky, nebo když zjistili, že jejich pohyby jsou i po několikaměsíčním cvičení stále nemotorné. Ale ti, kdo pochopí, že úspěchu lze dosáhnout a berou své směřování vážně, ti mu věnují veškeré potřebné úsilí i čas. Pozorně sledují svého učitele a řídí se jeho pokyny a citlivě korigují drobné odchylky ve svých pohybech.

Obecně vzato, cvičíte-li takovýmto způsobem zhruba rok, pohyby začnou být mnohem ladnější, plynulejší a zdraví se viditelně zlepší. Hodina každodenního tréninku začne přinášet radost, uvolnění a pocit úspěchu. Vytrvat přestane být obtížné. Začnete se soustředit na to, jak dosáhnout co největšího pokroku ve vašem cvičení s ohledem na věk, tělesnou kondici a časové možnosti. Důležité je nalézt vhodného učitele a partnery pro vaši výuku.

Zeng:
Jak byste vysvětlil a zhodnotil základní principy tradičního Tchaj-ťi čchüan z vědeckého hlediska? Na co se má člověk v Tchaj-ťi čchüan soustředit především, aby dosáhl co nejlepšího výsledku?

Wu:
Nejsem pochopitelně připraven poskytnout vám kompletní výklad, ale pokusím se zdůraznit to nejdůležitější. Jednou z hlavních zásad psychologie je tvrzení, že dobře fungující nervový systém, ovládaný mozkovou kůrou, je nezbytným předpokladem správného fungování ostatních tělesných systémů. Srovnejte to se základním principem umění Tchaj-ťi čchüan, že totiž toto umění spočívá především v mozku, nikoli ve svalech, že člověk musí rozvíjet jemnou řídící sílu mysli a udržovat ji neustále v klidném rozpoložení, nedat se vyrušovat okolním světem.

Jedno z pravidel Tchaj-ťi čchüan říká: „Vrchní v souladu se spodním; vnitřní v jednotě s vnějším.“

Tento rozvoj se uskutečňuje nejen zlepšováním koordinace pohybů rukou, očí, nohou a trupu, ale také harmonií vnějších pohybů s myšlenkovými pochody, dechem a proudem energie čchi. Jak říká jedno z pravidel Tchaj-ťi čchüan: „Vrchní v souladu se spodním; vnitřní v jednotě s vnějším.“ Procvičovat, nebo pokoušet se o tuto vyspělou koordinaci 30–60 minut denně je blahodárné pro nervový systém, a tím i pro celé tělo.

Zeng:
Objevila se v poslední době nějaká nová zjištění související s řídící silou mysli?

Wu:
Nedávné objevy v psychologii a příbuzných vědách ještě zřetelněji prokázaly, že naše mysl může ovládat nejen příčně pruhované svalstvo, ale (po krátkém tréninku a pomocí techniky zvané bio-feedback, čili biologická zpětná vazba) i některé vnitřní činnosti, a to soustředěním pozornosti na určité části těla. Stejný jev byl zaznamenán a využíván mistry Tchaj-ťi čchüan již před mnoha sty lety v Číně.

Bylo prokázáno, že je možné zvýšit tělesnou teplotu v konečcích prstů soustředěním mysli. Platí, že mysl řídí čchi a čchi proudí tělem.

Na Západě byl nedávno proveden úspěšný pokus se snižováním a zvyšováním tělesné teploty v konečcích prstů, které spočívá v rozšiřování a zužování krevních vlásečnic vyvolané soustředěním mysli. Tím by se dalo vysvětlit ono slabé pnutí a vlnění v konečcích prstů nebo uprostřed dlaní, které často pociťují studenti Tchaj-ťi, když na tato místa soustředí svou mysl. Někdy může člověk cítit i teplo proudící při určitých pohybech některými částmi těla, což je velmi pravděpodobně způsobeno rozšířením větších cév a zvýšeným oběhem krve.

Podle tradičního Tchaj-ťi čchüan se toto „něco“ proudící uvnitř těla nazývá „čchi“. A podle klasické čínské medicíny je čchi člověku vrozené, neviditelné, ale pro život nezbytné. Volné proudění energie čchi uvolňuje cestu krevní cirkulaci, i když čchi má svou vlastní síť hlavních a vedlejších drah, kolem nichž jsou rozesety akupunkturní body.

Přestože úplné porozumění energii čchi je předmětem dalšího výzkumu, procvičování Tchaj-ťi způsobem, při němž „mysl řídí čchi a čchi proudí tělem“ posílí vaše zdraví a povede k dlouhověkosti. Můžete docílit jistých výsledků, i když nebudete cvičit touto metodou, ale v podstatě stejných jako byste tento čas věnovali turistice, nebo jednoduchému tělocviku.

Pokračování ve 2. díle

29. ledna, 2017/napsal(a) Radek Kolář