• Facebook
  • Instagram
Telefon recepce: 777 053 225
Taiji, Taichi, Čchi-kung kurzy v praze
  • Rozvrh
  • Taichi víkendy a pobyty
    • Taichi víkendy
    • Letní pobyty
    • Taichi akce
  • Kurzy
    • Taichi
    • Čchi-kung
    • Kung-fu pro děti i dospělé
  • O nás
    • Učitelé
      • Radek Kolář
      • Petr Donát
    • Instruktoři
    • Členské příspěvky
    • Historie Akademie
    • Pronájem prostor
  • Inspirace
    • Podcast Radka Koláře
    • Články, zajímavosti
    • Slovník pojmů
  • Kontakt
  • Hledat
  • Menu Menu
Čína, Tchaj-ťi

Pět úrovní Tchaj-ťi Kung-fu – 2. díl

V první části jsme se dozvěděli charakteristiku první úrovně umění Tchaj-ťi čchüan. V tomto díle se blíže podíváme na znaky druhé a třetí úrovně.

 

2. úroveň

V průběhu druhé úrovně student pokračuje ve zdokonalování svých postojů, odstraňuje projevy strnulosti, ztuhlosti a nekoordinovanosti pohybů. Dále zpřesňuje vynaložení síly, přesahy nebo nedotažení. Student je schopen cítit pohyb vnitřní energie (čchi) v těle, ale nedokáže zatím její tok řídit.

V této fázi se student zaměří na dva okruhy:

  • první oblast souvisí s konkrétními požadavky na jednotlivé části těla, např. přílišné podsazení v pase nebo příliš vtažený hrudník,
  • druhá oblast je propojení jednotlivých části těla při cvičení a vytvoření jednoho celku. Projevuje se to, že jedna část těla se pohybuje rychleji než ostatní a toto má za následek nadměrný výdej síly nebo opačně jedna část těla se zpomaluje, což vede k nedostatečnému vynaložení síly.

V celém procesu výuky Tchaj-ťi čchüan je velmi důležitý spirálovitý pohyb (osvojení si metody navíjení hedvábného vlákna, což je spirálovité vedení pohybu) a zároveň vnitřní síla vytvořená metodou spirálovitého navíjení hedvábného vlákna.

Při otáčení ruky dovnitř (tj. proti směru hodinových ručiček) vede pohyb ruka přes loket, loket vede rameno, rameno vede pas na dané straně. Nezapomeňme, že pas je neustále osou pohybu. Při otáčení ruky ven (tj. po směru hodinových ručiček) pas vede ramena, ramena vedou loket a loket vede pohyb ruky. Opět nesmíme zapomenout, že pas je neustále osou pohybu.

Rotace zápěstí a předloktí je projevem na horní končetině, projevem na dolní končetině je rotační pohyb kotníků a stehna. Rotace trupu se projevuje rotací pasu a otáčením páteře.
Pokud propojíme výše uvedené tři oblasti spirálovitých pohybů, tak nastane rotace v prostoru, tj. nastane zakořenění v nohou, pohyb řídí pas a spirálovitý pohyb se vytváří již v oblasti prstů.

V průběhu druhé úrovně pomůže studentovi ke zlepšení pozorná oprava chyb podle zásad a sjednocení pohybu celého těla.

Důležité je i zvládnutí rytmu pohybu metody navíjení hedvábného vlákna a vnímání vnitřní síly, která se vytváří navíjením hedvábného vlákna.

Bojové projevy se během této úrovně zlepší, ale mohou být použitelné jen do určité úrovně. Tchuej-šou a cvičení Tchaj-ťi čchüan jsou neoddělitelné. Útočení nebo odvádění útoku bývá křečovité. Při tchuej-šou se vyžaduje odstředivé pružení, tahání, strkání a tlak. Horní a dolní část těla se pohybují koordinovaně, a proto je obtížné pro soupeře zaútočit. Tchuej-šou ukáže nedostatky, které má student i ve cvičení Tchaj-ťi čchüan.

Na této úrovni student začne cítit pohyb vnitřní energie (čchi) v těle. Na konci druhé úrovně proudí vnitřní energie (čchi) v těle plynule. Cvičením si student opravuje držení těla na takovou úroveň, že vnitřní energie (čchi) pronikne do celého těla a prochází každým kloubem. Požadavky na koordinovanost celého těla znamenají vnitřní propojení, jednotu srdce a mysli, vnitřní energie (čchi) a síly, šlach a kostí. Zároveň student usiluje o vnější sjednocení (rukou a nohou, kyčlí a ramenou, kolenou a loktů).

Při cvičení Tchaj-ťi čchüan je ještě jeden velmi důležitý aspekt, a to prolínání prázdnoty, jemnosti, měkkosti (yin) s plností, energetičností, tvrdostí (yang).

Konce druhé úrovně mohou studenti dosáhnout asi za 4 roky cvičení a dovednost je popisována jako „2 yin a 8 yang“, tj. dosažení proudění vnitřní energie (čchi).

 

3. úroveň

Na třetí úrovni student postupuje od zvládnutí velkých kruhů až po střední kruhy. V následujících úrovních bude postupovat od středních přes malé až po neexistující kruhy. Kruh je zde ve významu hladkého proudění vnitřní energie (čchi).

Při cvičení Tchaj-ťi čchüan je velmi důležité použití mysli. Pohyb je koordinovaný a řízený myslí prostřednictvím tan-tchienu (energetický bod pod pupíkem). Pohyby by měly být lehké, ale ne povrchní. Vnitřní síla by měla být pevná, ale ne hrubá a měla by být používaná v měkkých pohybech. Celé tělo by mělo být koordinováno a neměl by se vyskytnout žádný nepravidelný pohyb. Nastává přechod, kdy z jemnosti se stává tvrdost a z tvrdosti jemnost.

Je nezbytné se nesoustředit pouze na vnitřní sílu, ale také na vnější cvičení, protože jinak by mohlo dojít k duševní otupělosti, což by vedlo ke stagnaci nebo dokonce k blokaci vnitřní energie (čchi).

Během třetí úrovně je nezbytné propojit a sjednotit cvičení s přirozeným dýcháním.

V této úrovni nastává postupné sjednocení vnitřního a vnějšího pohybu a pohyb je více koordinovaný. Vědomá synchronizace dýchání s pohyby je potřebná pro některé jemnější, složitější a rychlejší činnosti. Student na této úrovni je schopen opravit sám sebe, prostřednictvím mysli vést pohyb s větší lehkostí a mít více vnitřní energie (čchi).

V tuto chvíli je již velmi potřebné pochopení bojového významu technik, osvojování si bojových dovedností a pochopení aplikací bojových technik v jednotlivých formách. Je nezbytné hodně cvičit tchuej-šou a tím si prověřit bojové postoje, vnitřní sílu, výdej vnitřní síly a kvalitu odvádění síly. Podle poznatků z cvičení tchuej-šou kontrolovat jednotlivé formy sestav a vnitřní energii (čchi).

V tuto chvíli je dobré intenzivně cvičit a lze přidat doplňkové cvičení, např. s mečem, tyčí, kopím, šavlí, atd.

Na třetí úrovni je tok vnitřní energie hladší, koordinace pohybů je lepší, ale vnitřní energie (čchi) je ještě slabá a je nedostatečná koordinace pohybů svalů a vnitřních orgánů. Toto se projeví v tchuej-šou a v boji. V případě lehkého a pomalého útoku je student schopen odpovídajícím způsobem měnit tah protivníka, chytit se každé příležitosti vést soupeře do nevýhodné situace, vyhnout se tvrdému a útočit na prázdné. Ale pokud student narazí na silnějšího soupeře, tak pocítí, že jeho odstředivá pruživá síla je nedostatečná a soupeř může studentovi narušit jeho pevný postoj, bezchybné držení těla, atd.

Útok a odhození soupeře často vede k tvrdosti a křečovitosti, proto lze říci „3 yin a 7 yang“.

 

Pokračování ve 3. díle

2. ledna, 2017/napsal(a) Martina Burešová
Čína, Tchaj-ťi

Pět úrovní Tchaj-ťi Kung-fu – 1. díl

Míra ovládání Tchaj-ťi je dána množstvím dovedností, které jsme si pravidelným cvičením osvojili. Mistr Čchen Siao-wang, pokračovatel 19. generace rodiny Čchen, popisuje systém pěti úrovní kung-fu, které nám pomohou definovat dílčí cíle na naší cestě.

 

Pět úrovni kung-fu vyjadřuje jednotlivé postupové úrovně pro studenty v rámci osvojování dovednosti Tchaj-ťi čchüan a jejich využití v bojové praxi. Student se pomocí nich může orientovat, jak má přistupovat k tréninku a zdokonalování svých znalostí a dovedností v oblasti Tchaj-ťi čchüan.

K zdokonalování Tchaj-ťi čchüan je pro studenty nezbytné dodržovat směr postupu, a to od znalostí k dovednostem, tj. že student se nejdříve seznámí se základními zásadami a postupným, pravidelným cvičením si tyto vědomosti osvojuje a převádí je do dovedností, které je schopen aplikovat a využít při bojovém projevu. Zároveň pronikání od vnějšího do vnitřního, tj. do větší hloubky, v oblasti jednotlivých forem, charakteru cvičení, v dovednostech souvisejících s bojovým projevem atd.

Zde je velmi důležité si uvědomit skutečnost, že pokud jsem zásadu pochopil, ještě to neznamená, že ji zacvičím, a pokud ji zacvičím, ještě to neznamená, že ji budu umět použít při bojovém projevu. Právě tyto jednotlivé úrovně napomohou studentovi si uvědomit, na jaké úrovni se nachází jeho cvičební dovednost.

Při cvičení Tchaj-ťi čchüan je nesmírně důležitá trpělivost a píle.

Nepolevovat ve cvičení, i když student má pocit, že se nelepší. Student pravidelným cvičením postupně převádí získané znalosti do podoby dovedností, což znamená, že tělo se porovnává, harmonizuje a propojují se jednotlivé části těla. Například je potřebné propojení kloubů, a to kyčlí s rameny, kolenou s lokty a nártů se zápěstím.

Na jednotlivé úrovně se podíváme také z pohledu yin a yang. Extrémní yin přechází v yang a extrémní yang přechází v yin, což je neustálé střídání. Při cvičení Tchaj-ťi čchüan je potřebná jejich rovnováha, tj. pokud bychom na stupnici 10 vyjádřili poměr yin a yang, tak je 5 yin a 5 yang, a také neustálé střídání yin a yang (např. zavření x otevření; jemnost x tvrdost, prázdnota x plnost, atd.)

1. úroveň

Student začíná s cvičením Tchaj-ťi čchüan a snaží se o vyvážený a srovnaný postoj těla, vtažení hrudníku, podsazení (tj. sezení jako na židli), otevření kyčlí a pokrčení kolenou. Cvičení není plynulé, ale bývá strnulé. Postoj nebývá vyvážený, a proto student vědomě provádí vyrovnání případného předklonu, záklonu nebo vybočení doprava či doleva. Pevnost, plnost, tvrdost se projevuje navenek, uvnitř se projevuje slabost, měkkost, jemnost a nedochází k prolínání a střídání jemnosti, měkkosti, prázdnoty (yin) s pevností, plností, tvrdostí (yang).

V cvičení se neobjevuje plynulost, ale častěji se vyskytují trhavé pohyby, údery, tvrdost a ztrácení síly. Při cvičení navíjení hedvábného vlákna a jednotlivých forem sestav se objevují přesahy, nedotažení, kostrbaté pohyby a přehánění síly. Síla je převážně v horní části těla (to se projevuje např. zvednutými rameny, lokty, atd.) a teprve vytrvalým cvičením pozvolna začne klesat. Síla není řízena pasem a není plynule vedena z dolních končetin, ale přeskakuje z jedné části těla do jiné. Nejsou propojeny jednotlivé části těla, například klouby – kyčle s rameny.

Můžeme říci, že v této etapě výuky vnější forma vede energii (čchi) v těle.

Na konci první úrovně student začne vnímat existenci vnitřní energii (čchi). Využití Tchaj-ťi čchüan pro bojovou praxi je velmi omezené. Není ani dostatečná koordinovanost pohybů a jednotlivých částí těla. V tomto období je velká nerovnováha mezi yin a yang. V cvičení převládá yang. V první úrovni si student osvojil vnější techniky Tchaj-ťi čchüan, tj. „1 yin a 9 yang“.

 

Pokračování ve 2. díle

 

25. prosince, 2016/napsal(a) Martina Burešová
Čína

Proměny Číny očima Radka Koláře

Uplynulo 15 let od okamžiku, kdy Radek Kolář jako dychtivý student bojového umění poprvé navštívil Čínu a Chenjiagou [Čchen-ťia-kou], kolébku Tchaj-ťi čchüan. Za tu krátkou dobu se vesnice i život v ní proměnily a přiblížily světu civilizace. Pokud dnes přijedete, přivítá vás relativní „luxus“. Možná se tím ztratilo kouzlo starých časů, ale vzpomínky stále zůstávají…   

 

Radku, již 15 let pravidelně pořádáš studijní pobyty v Číně, spojené s cestováním a návštěvou mistra Zhu Tiancai v Chenjiagou. Jak se za tu dobu vesnice proměnila?

Chenjiagou jsem navštívil poprvé v roce 2000, kdy jsem tam strávil měsíc, a od roku 2002 jsem se pravidelně vracel každý rok, kromě asi jednoho léta, tak na 2–4 týdny. Je určitě hezké sledovat, jak se vesnice mění, jak se změnil Mistrův dům a jak se změnil i provoz.

taichi-cina-2015-05Jedna věc, které si hodně cením, je fakt, že první roky do Chenjiagou jezdilo za Mistrem jen málo lidí. Mistr tehdy více cestoval. A naše skupinka díky tomu dostala skvělou možnost, že jsme s ním mohli v Chenjiagou během těch tří týdnů cvičit sami třeba celý den, a on se nám věnoval. Člověk si vlastně zkusil, jaké to je v Chenjiagou spát, jíst, co jedí místní lidé, mýt se jako oni a žít s nimi jednoduchý život.

 

Myjí se snad jinak :-)?

První rok, kdy jsem tam byl, jsem se myl v hliněné kádi postavené venku na dvoře. O káď jsme se dělili ještě se skupinou asi pěti čínských vojáků, kteří u Mistrova syna trénovali Čchen Tchaj-ťi.

Kdo přišel dřív, dřív vycákal vodu z kádě, a pak už bylo těžké se umýt, protože prostě nebyla jiná možnost. Suchý záchod byl venku na dvoře. To se postupně měnilo a zlepšovalo a dnes je životní úroveň v Mistrově domě vyšší než je v Chenjiagou běžné.

 

Osobně bych vyměnil pohodlí za možnost být Mistrovi opravdu blízko.

 

To se taky mění, ale já osobně bych vyměnil větší pohodlí za možnost být k Mistrovi opravdu blízko. Tenkrát byl pořád s námi, celý den se o nás staral, stejně jako jeho rodina. Dnes jsou pobyty více oficiální. Sice s větším komfortem, ale Mistr má bohužel méně času a více povinností, v Číně je skutečnou celebritou.

 

Co mě uchvátilo v Chenjiagou, byla neustálá přítomnost černobílého symbolu „jin jang“ v různých podobách a na různých místech, a jak je pro místní přirozené být v kontaktu s Tchaj-ťi…

Řekl bych, že symbol „jin jang“ je tam něco jako u nás např. symbol kříže, který je hodně používaný: na budovách, kostelech a lidé ho nosí i na krku nebo na tričku. Řekl bych, že pro Číňany je to dnes ikona, často ani ne tak spjatá s filozofií, jako spíše tvar, který lidé sdílí a používají. Pokud se objeví na restauraci, asi to nemá s taoistickou filozofií, s jakousi rovnováhou a harmonií, mnoho společného.

 

A co pro Číňany symbol monády znamená?

taichi-chenjiagou09U nás žijí lidé na vesnici a ve městě odlišný život. V Číně je to podle mě ještě výraznější − jednoduchý chudý život na vesnici a poměrně stejně moderní a bohatý život ve městech jako u nás.

Lidé na vesnicích často sledují taoistické rituály, např. uctívání božstev, která ochraňují jejich dům před zlými duchy, nebo vykonávají obřady pro lepší úrodu, pro své příbuzné při narození nebo úmrtí. To jsou všechno rituály, které vytahují na povrch taoistickou filozofii, a často se v nich prolíná buddhismus a taoismus.

Podobně si u nás už dneska málokdo uvědomuje, že se prolínají pohanské svátky s křesťanskými. Stejně tak v Číně existuje Buddha, ale rituál kolem jeho uctívání je taoistický. Mám pocit, že podobně jako v Indii se i v Číně lidé, kteří zažili blahobyt nebo dosáhli nějakých hmotných statků, vrací zpátky ke kořenům a starým filozofiím.

 

Každý, kdo žije v Chenjiagou, má s Tchaj-ťi čchüan praktickou zkušenost, protože vesnice je jím prodchnutá.

 

Pak vznikají paradoxy, že se v Chenjiagou objeví bohatý cizinec a místní vesničan, který by strašně chtěl být bohatý jako ten cizinec, nechápe, proč se boháč vrací zpátky. Říká si, tak on dosáhl bohatství, má doma auto a dům a jede takovou dálku sem, aby se tady ve špíně snažil cvičit něco, co z našeho pohledu není podstatné nebo méně podstatné než mít rodinu, být zaopatřený a mít peníze. Je to takový koloběh, vracení se zpátky.

 

Myslíš si že má každý, kdo žije v Chenjiagou, nějakou praktickou zkušenost se cvičením Tchaj-ťi?

Radek ČínaPodle mě každý, kdo tam žije, má s Tchaj-ťi čchüan praktickou zkušenost, protože vesnice je tím prodchnutá. S Tchaj-ťi se potkáváte na každém kroku, místní ho mají pořád na očích. Ale otázkou je smysl − proč cvičí.

Mnoho studentů v místní wu-šu škole v tom vidí šanci na lepší život, protože vědí, že ostatní učitelé Tchaj-ťi čchüan zbohatli tím, že začali učit, jezdit po světě a po Číně. Punc Chenjiagou vytváří určitou značku, záruku kvality.

Když se naučíte Tchaj-ťi v Chenjiagou a odjedete na druhý konec Číny, nebo naopak, když z druhého konce Číny pošlete dítě do Chenjiagou, aby se naučilo Tchaj-ťi, pak s tímto certifikátem můžete učit − je to takový Harvard pro tchaj-ťisty. Takže na první pohled je těžké rozeznat, kdo z nich to dělá jako práci a kdo pro zábavu. Až později, když člověk s lidmi mluví a je s nimi déle, pozná, jestli bojovým uměním skutečně žijí, jestli je baví.

 

V Číně se dají zažít veselé příhody, třeba obyčejná cesta taxíkem či nástup do vlaku může být velké dobrodružství…

Z mého pohledu bylo vtipných historek víc v minulosti. Čína se opravdu za posledních 15 let dramaticky změnila. První cesty byly dobrodružnější a veselých situací spoustu.

taichi-cina-2015-06Pamatuji si na Hulu Dao [Chu-lu Tao], město v severní Číně u Čínského moře. Nachází se tam tradiční čínská wu-šu škola, kam jsme jezdívali pravidelně cvičit a pobývat. Bydleli jsme v odlehlé čtvrti, která byla sídlem tradiční mafie, jmenovala se Rudé šátky nebo nějak podobně.

A jako je tradiční Tchaj-ťi, tak tohle byla tradiční čínská rodinná mafie. Pamatuji si, jak jsme večer odjížděli z města taxíkem, řidič zastavil na kraji té čtvrti a říkal, že tam večer nepojede, že má strach. Vyhodil nás a my tou čtvrtí museli za tmy projít pěšky. Bylo to absurdní, protože z našeho pohledu hodně divoce vypadající taxikář řekl, že má strach.

Pamatuji si taky, jak jsme přijeli ve dvě hodiny ráno vlakem do Luoyang [Luo-jangu] a chtěli jsme se dostat do Chenjiagou, vzdáleného zhruba 80 km. Bylo nás asi dvanáct a kolem se seběhli taxikáři, kteří na nádraží vlastně žijí, a začali nás přemlouvat, že nás odvezou. Mezitím jsme se domluvili s nějakou paní, pak přijeli jiní taxikáři a my nasedli k nim do aut s těmi velkými batohy.

Nato přijela ta paní a strhla se bitka asi 40 lidí, kteří se hádali, nadávali si, že se navzájem zabijou, rvali naše batohy do auta, pak zase z auta. To bylo hodně divoké. Podobných situací bylo hodně, ale je třeba říct, že Čína se každým rokem stává civilizovanější a tohle už nezažíváme.

S Radkem Kolářem si povídala Jana Chadimová

 

 

6. června, 2016/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Cesta do Číny 2015 (5. díl)

Pět dní strávených na semináři Tchaj-ťi v Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) bylo jakýmsi „bonusem“, který jsme díky vazbě Radka s Mistrem Zhu Tiancai (Ču Tchien-cchaj) získali. Pro každého zúčastněného to byla neocenitelná zkušenost, ochutnávka ryzího bojového umění i nahlédnutí do srdcí a myslí Číňanů.

Seminář v Chenjiagou

Do Chenjiagou jsme letos přijeli ve správnou i nesprávnou dobu zároveň. Na jednu stranu byl Mistr Zhu Tiancai velmi vytížen, protože koncem srpna odjížděl na mezinárodní festival do Jiaozuo (Ťiao-cuo), na druhou stranu nám umožnil účastnit se semináře, který pořádal na novém stadionu v Chenjiagou.

Seminář-Chenjiagou5Na šestidenní seminář se sjeli Mistrovi osobní žáci, všichni čtyři jeho synové a žáci osobních žáků i jeho synů, takže jsme byli v opravdu zajímavé společnosti a jako jediní „nečíňané“ jsme budili osobní i profesní zájem ostatních (jako ostatně téměř všude, kam jsme zavítali :-).

Dopolední tříhodinový blok jsme zahajovali společným cvičením v hale či venku (podle toho, kde bylo právě menší vedro). Nejprve jsme prošli sestavu navíjení hedvábného vlákna (jednou dokonce pod vedením samotného Mistra a s použitím fajin (fa-ťin) − mimochodem to byla jedna z nejnáročnějších rozcviček, což je s ohledem na Mistrův věk úctyhodné), pak následovaly sestavy 13 a 74 forem.

 

S Mistrem Zhu jsme nejen cvičili, ale vyslechli jsme i přednášky na nejrůznější témata.

 

Na ranní rozcvičku navazovala asi půlhodinka teorie, kdy Mistr Zhu Tiancai hovořil na nejrůznější témata: jak správně cvičit, jakými vývojovými fázemi studenti prochází, jak Mistr sám cvičil, opravy a vysvětlení některých forem atd. Přednášky byly sice v Seminář-Chenjiagou8čínštině, ale Radek se naštěstí ujal role tlumočníka, takže jsme rozuměli i my.

Po teoretické části jsme se ve zbývajícím čase rozdělili do skupinek a pilovali s mistrovými syny jednotlivé sestavy podle pokročilosti. Většina z nás cvičila s nejstarším Mistrovým synem Zhu Bao Ling (Ču Pao Ling), který měl na starosti praktickou výuku sestavy Lao-ťia ji-lu. Sestavu Sin-ťia ji-lu a tchuejšou vyučoval zpravidla druhý Mistrův syn Zhu Xiang Qian (Ču Siang Čchien).

Jeden výukový blok patřil také sestavě Lao-ťia erh-lu. Ke konci semináře přišly na řadu také praktické aplikace některých forem ze sestavy Lao-ťia ji-lu. Čínští studenti i učitelé šli do všeho s velkou vervou, začátečníci se neváhali pouštět „do boje“ s Mistrovými syny či pokročilejšími studenty. Žádné „naoko“ tady neexistovalo a výjimkou nebyly ani pády na tvrdou zem.

Seminář-Chenjiagou3Po dopolední výuce jsme se každý den před polednem všichni, umořeni teplem, ale s hlavou plnou nápadů a zážitků, rozutekli k obědu a ke krátké polední siestě. Odpolední blok se odehrával ve stejném duchu a končil kolem páté hodiny.

Poslední den semináře se konala praktická zkouška, během které jednotliví účastníci semináře museli zacvičit část sestavy Lao-ťia ji-lu, případně 13 forem, před porotou. Mysleli jsme, že nás se to týkat nebude, ale překvapivě a na poslední chvíli došlo i na nás :-) Díky  tomu je certifikát, který jsme si z Chenjiagou odvezli, zasloužený.

Shrnuto: seminář byl cenný v tom, že jsme na vlastní oči viděli a na vlastní kůži zažili rozdílný styl výuky Mistra a jeho synů, poznali jsme povahu národa, ze kterého Tchaj-ťi čchüan pochází, energičnost a opravdovost Číňanů. Uvědomili jsme si, že hlavní rozdíl mezi námi je v živosti a bojovnosti, Číňané stále vidí v Tchaj-ťi čchüan bojové umění a méně je pro ně meditací v pohybu nebo prostředkem k udržení či obnově zdraví. Ale především byli všichni velmi přátelští a snažili se nám všemožně pomoci, a to i přes značnou jazykovou bariéru.

Alena Koutecká

 

[Ukázat prezentaci]
Seminář-Chenjiagou2
Seminář-Chenjiagou4
Seminář-Chenjiagou5

Seminář-Chenjiagou7
Seminář-Chenjiagou8
Seminář-Chenjiagou9

Seminář-Chenjiagou10
Seminář-Chenjiagou11
Seminář-Chenjiagou12

Seminář-Chenjiagou13
Seminář-Chenjiagou-titulka
Seminář-Chenjiagou6

Seminář-Chenjiagou3

 

4. května, 2016/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Cesta do Číny 2015 (4. díl)

První týden pobytu v Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) jsme věnovali většinu času cvičení. Kromě pětidenního semináře Čchen Tchaj-ťi čchüan pořádaném Mistrem Zhu na místním stadionu jsme několikrát cvičili i přímo pod taktovkou samotného Mistra :-) 

Cvičení s Mistrem Zhu Tiancai

Mistr Zhu Tiancai byl v době, kdy jsme navštívili Chenjiagou, doslova na roztrhání, protože se připravoval na účast na mezinárodním festivalu Tchaj-ťi čchüan v Jiaozuo (Ťiao-cuo) a zároveň pořádal  seminář v Chenjiagou. Naše setkávání se tak podřizovalo tomu, co měl ten který den právě na programu. Na druhou stranu jsme měli velkou výhodu, protože je Radek (Kolář) Mistrův osobní žák, a tak naše česká skupinka nepřišla u Mistra zkrátka. Společně jsme si zacvičili, opravil nám řadu forem, pokročilejší naučil začátek sestavy Sin-ťia erh-lu a také nás dvakrát osobně pozval na šálek lahodného čaje.

Čína4-6První tři dny po příjezdu do vesnice jsme pod vedením Radka začínali ještě za kuropění cvičením pěti sestav Lao-ťia ji-lu. Mistr každé ráno vykoukl z chodby prvního patra a bedlivým okem zkontroloval, co se děje dole na dvorku. Možná jsme u něj získali nějaké plus, protože kromě dětí jsme byli téměř jediní, kteří už od šesti hodin od rána pilně trénovali, ostatní se objevili až u snídaně :-).

 

Mistr Zhu neustále kladl důraz na to, abychom cvičili co nejpomaleji. Tak získáme sílu a z měkkosti se stane tvrdost.

 

Během dne se Radek snažil, aby se nám Mistr věnoval co nejvíce. Většinu společně stráveného času nám Mistr Zhu Tiancai opravoval formy ze sestavy 74 forem Lao-ťia ji-lu a přitom neustále zdůrazňoval nutnost cvičit co nejpomaleji (jedině tak člověk získá sílu a z měkkosti se stane tvrdost).

Kromě staré sestavy učil Mistr jedno dopoledne nejpokročilejší studenty několik úvodních forem sestavy Sin-ťia erh-lu (dělové pěsti nové školy). Chvilku pro nás si našel i v době, kdy sám nevyučoval. Když nás viděl cvičit na dvorku, nedalo mu to, zastavil se a chvíli nás opravoval. Většinou to však byl jen okamžik, protože ho velmi záhy „ulovila“ skupinka návštěvníků, kteří si s ním chtěli popovídat, zacvičit a úplně nejčastěji vyfotografovat, což je zřejmě čínskou národní posedlostí.

 

Zážitkem bylo půl hodiny trvající cvičení sestavy Lao-ťia ji-lu s Mistrem Zhu Tiancai.

 

Asi největším zážitkem bylo společné večerní cvičení sestavy, které místo obvyklých 15-20 minut trvalo půlhodinku. Pomalé cvičení nám mělo umožnit více se soustředit na prodloužení dechu a plynulost pohybů. V žádném případě to však neznamenalo ospalost, o čemž svědčila Mistrova živost, prudké fa-ťingy a svižnější nakračování. A jedna dobrá zpráva, která svědčí o tom, že se výuka v Taiji Akademii ubírá správným směrem. Při sledování videa s nahrávkou sestavy bylo vidět, že po technické stránce (provedením forem) je naše cvičení mnohem bližší Mistrovu, než-li je tomu u čínských studentů, kteří cvičili s námi.

V době, kdy měl Mistr jiné povinnosti, se nám věnoval jeho nejmladší syn Zhu Xianghua (Ču Siang-chua), se kterým jsme cvičili podle pokročilosti buď sestavu Lao-ťia ji-lu nebo Sin-ťia ji-lu.

Je zajímavé vidět, jak se mladší generace odklání od Mistrova pojetí. Místo pomalého a trpělivého procvičování forem klade důraz na živost a bojovnost, jejíž nedostatek nám Zhu Xianghua (a potažmo i ostatní synové) většinou vytýkali.

Během pobytu v Mistrově domě jsme kromě praktické výuky vyslechli jeho přednášku o sedmi krocích nebo stupních vývoje studenta Tchaj-ťi čchüan. Základní a nejdůležitější je umění navíjení hedvábného vlákna. V další fázi je třeba do cvičení včlenit plynulost, třetím a čtvrtým krokem je zpřesňování jednotlivých forem, odstraňování větších a posléze i drobnějších chyb, což studentovi umožňuje samostatně cvičit sestavy, a tím budovat svou vnitřní sílu. Teprve když se žák dostane na tuto úroveň, může přejít k dalšímu stupni, kdy je schopen získanou vnitřní sílu využít v bojových aplikacích. Nejvyšším stupněm je pochopení vnitřního smyslu stylu.

Alena Koutecká

 

 

[Ukázat prezentaci]
Čína4-2
Čína4-6
Čína4-7

Čína4-8
Čína4-9

29. února, 2016/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Cesta do Číny 2015 (3. díl)

Tchaj-ťi čchüan se zrodilo ve vesnici Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) v severní Číně nedaleko Žluté řeky. Vesnice vznikla již ve 14. století a historie a Tchaj-ťi tady na návštěvníky dýchají na každém kroku. A právě díky Tchaj-ťi vesnice pomalu mění svou tvář a modernizuje se. Místní samospráva věnuje značné investice do jejího rozvoje − byl vybudován nový hotel, sportovní stadion, Muzeum Tchaj-ťi a dokonce vznikla i zcela nová obytná čtvrť. 

 

Chenjiagou dříve a dnes

taichi-cina-2015-12Historie vzniku vesnice Chenjiagou a stylu Čchen 

Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) leží necelých 600 kilometrů na jih od Pekingu několik kilometrů od Žluté řeky v provincii Henan (Chenan) v severní Číně. V těsné blízkosti (na čínské poměry :-), tj. asi hodinu jízdy autobusem, se nachází i klášter Shaolin (Šaolin), ve kterém se cvičí bojové umění již stovky let.

Vesnici Chenjiagou (v překladu Údolí rodiny Čchen) založil kolem roku 1374 Chen Bu (Čchen Pu), který se sem přestěhoval ze sousedního hrabství Shanxi (Šan-si). Místo, které si vyhlédl, bylo slunné a úrodné, v okolí však řádili bandité. Chen Buovi se podařilo spolu s vesničany loupežníky vyhladit a jeho sláva se roznesla do okolí. Postupně začali přicházet lidé, kteří se od něj chtěli učit, a Chen Bu založil první školu bojových umění.

 

V polovině 17. století vzniká ve vesnici Chenjiagou nejstarší podoba Tchaj-ťi čchüan − styl Čchen.

 

O tři století později, kolem roku 1660, sestavil Chen Wangting (Čchen Wang-tching) nejstarší styl Tchaj-ťi čchüan jako kombinaci tehdy existujících bojových umění, čínské medicíny a taoistických metod hlubokého břišního dýchání. Umění Tchaj-ťi se předávalo z pokolení na pokolení a zůstává důležitou součástí života vesnice i nyní, jedenáct generací po svém vzniku. Mistr Zhu Tiancai (Ču Tchien-cchaj), z 19. generace rodiny Čchen, patří mezi 13 nejvýznamnějších velmistrů Tchaj-ťi čchüan na světě a je jedním z tzv. 4 tygrů z Chenjiagou. Radek Kolář navazuje na rodinnou tradici, je mistrovým osobním žákem a pokračovatelem 20. generace.

 

taichi-cina-2015-02Jak se žije v Chenjiagou dnes

Chenjiagou je tradiční čínská zemědělská vesnice s domy postavenými podle jednotného vzoru. Charakteristické pro ně jsou vstupní brány a ze čtyř stran uzavřené dvory, ve kterých se po staletí rodilo skutečné kung-fu. Vesnice dnes čítá necelé 3 tisíce lidí (cca 600 rodin), hodně mladých lidí se stěhuje za prací do měst a mimo vesnici míří i řada učitelů Tchaj-ťi.

Přijedete-li z nejbližšího města Wenxian (Wen-sien), přejedete nově vybudovaný vodní kanál, který přivádí pitnou vodu do Pekingu. Hned za ním vlevo odbočíte do jedné ze dvou dlouhých moderních ulic, které tvoří jádro vesnice. Na začátku po pravé straně stojí nová škola Chen Binga (Čchen Pin-ka), synovce Chen Xiaowanga (Čchen Siao-wanka) (druhého ze 4 tygrů z Chenjiagou); za ní, trochu skrytá, je hrobka Chen Zhaopi Čchen (Čchen Čao-pchi) s děkovnými stélami jeho žáků. Několik desítek metrů za Chen Bingovou školou uvidíte dům a školu Zhu Tiancaie (Tiancai taiji institut), naproti přes ulici můžete navštívit muzeum Yang Luchana (Jang Lu-čchana), zakladatele školy Jang.

Druhá ulice, kolmá na hlavní třídu, připomíná náměstí. Kromě školy Chen Xiaoxinga (Čchen Siao-sinka) je zde vchod do Muzea Tchaj-ťi čchüan, které vzniklo za podpory místní vlády, neboť vesnice byla uznána za místo významného kulturního a historického významu.

taichi-cina-2015-10Na druhé straně za náměstím vznikla „nová vesnice“, jejíž součástí je velký stadion, ve kterém se konají semináře či festivaly Tchaj-ťi, luxusní hotel či celá čtvrť několikapatrových činžáků, které s ohledem na neúměrně vysoké ceny bytů zatím zejí prázdnotou.

Kromě tradičně navštěvovaných míst jsme mohli díky Radkovi vidět skrytější místa, např. místní park, jednu z mála zelenějších a klidnějších lokalit ve vesnici, nebo starou svatyni na protější straně kanálu.

V Chenjiagou lidé tráví spoustu času na ulici. Všude je typický ruch, vřava; a letos díky rozkopaným ulicím i vrstvy prachu; auta houkají, předjíždějí vás zprava zleva. Děti si hrají v prachu cesty, dospělí pracují či jedí na stolečcích před domy. Na ulici si pro vylepšení chuti můžete dát i místní delikatesy – suché placky, někdy vylepšené vajíčkem.

Na náměstí i ve vedlejší ulici je spousta obchodů s pestrou nabídkou Tchaj-ťi obleků, bot, zbraní či dalších doplňků pro cvičení Tchaj-ťi (výuková videa, DVD). Člověka zachvátí nákupní horečka, i když vůbec nechce :-) Díky Radkově známosti s místní švadlenou jsme si mohli dát navíc ušít obleky přímo na míru a podle našich přání.

Alena Koutecká

Děkujeme Štěpánovi Krejcarovi za poskytnutí fotografií pro tento článek.

[Ukázat prezentaci]
taichi-cina-2015-01
taichi-cina-2015-02
taichi-cina-2015-03
taichi-cina-2015-04

taichi-cina-2015-05
taichi-cina-2015-06
taichi-cina-2015-07
taichi-cina-2015-08

taichi-cina-2015-09
taichi-cina-2015-10
taichi-cina-2015-11
taichi-cina-2015-12

 

 

8. prosince, 2015/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Cesta do Číny 2015 (2. díl)

 

Z Pekingu do Mistrova domu v Čchen-ťia-kou

Po třech dnech v Pekingu, naplněných mnoha dojmy, aktivitami a jedinečnými setkáními jsme se vydali na jih do místa, od kterého většina z nás očekávala nejvíce. Do Čchen-ťia-kou, rodiště Mistra Zhu Tiancai a kolébky Tchaj-ťi čchüan.

 

taichi-chenjiagou04Příjezd do Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) 

Po návštěvě Pekingu nás čeká první delší cesta po Číně – rychlovlakem do Zhengzhou (Čeng-čou). Do obrovské nádražní čekárny, nacpané k prasknutí ukázněnými Číňany, se dostáváme asi hodinu před odjezdem. Radek radí zaujmout strategické místo hned u dosud zavřeného vstupu na nástupiště.

Proč – to nám méně zkušeným dojde, když začne místní nádražní pracovník vykřikovat cosi do mikrofonu (mimochodem Číňané neustále něco pokřikují a snaží se upoutat vaši pozornost) a obrovská masa lidí se dává do pohybu. Úprk na správné nástupiště, které je jako naschvál až to poslední, se nakonec vyplácí. Kromě svých míst jsme ukořistili i prostor pro zavazadla. Váhavci se později marně, o to však usilovněji, snaží vtěsnat obrovské kufry do malinkatých skulin.

Několikasetkilometrová cesta vlakem utíká relativně rychle. Však taky svištíme rychlostí skoro 300 km za hodinu. V Zhengzhou okamžitě upoutají naše „bledé“ tváře místní taxikáře, kteří nás přesvědčují, že se bez jejich služeb neobejdeme. Radek domlouvá cenu a my s lehkými obavami nastupujeme.

Ujíždíme, krajina pozvolna mění charakter, je vyprahlejší, smutnější, bez zeleně, objevují se zchátralá stavení, pouliční trh, rozkopaná prašná silnice. Jsme v Chenjiagou. Vystupujeme!

První dojem není moc příznivý − špína, ošuntělost, šero, prach. Ubytováváme se a zjišťujeme, co nás v dalších čtrnácti dnech nemine: všudypřítomná létající a plazící se zvířatka (od komárů přes gekony až po neuvěřitelně hlučné cikády, které si nezadají s hardrockovou kapelou); ložní prádlo, které nebudí příliš důvěry; klimatizace, vítající nás při spuštění mokrým plivancem (po určité době vítaným, protože je známkou toho, že stále ještě funguje). Zpočátku horká voda se jak dny běží mění ve studenější a studenější a taky teče méně a méně. A prach, který je všude kolem, se těžko smývá z hlavy i těla.

My jsme ale přijeli ochutnat, jaké to tady je, se vším všudy. A tak se snažíme tyhle drobné nepříjemnosti :-) přehlížet.

 

taichi-chenjiagou09Mistrův dům
se nachází ve staré části vesnice, blízko míst, kde v minulosti bydleli někteří další slavní mistři Čchen Tchaj-ťi nebo Yang Luchan (Jang Lu-čchan) (zakladatel Jang Tchaj-ťi).

Zhu Tiancai (Ču Tchien-cchaj) zde, respektive ve vedlejším domě, který je dnes ruinou, žil a trénoval od svého mládí. V současné době v něm trvale nežije, ale má zde stále své zázemí. V několika místnostech jsme mohli obdivovat spoustu darů, které Mistr dostal od svých studentů a přátel a na které je očividně pyšný.

Od drahých kamenů vysoké hodnoty přes keramiku, čajové nádobí, obrazy, knihy. Nádherná jsou i obrovská čajová moře, ke kterým nás pozval na šálek čaje. Radek překládal, ostatní se dorozumívali víceméně posuňky, ale bylo nám příjemně a byli jsme rádi, že nás pozval do svého soukromí a věnoval nám část svého cenného času.

 

Zajímavou částí domu je podloubí plné fotografií Mistra, jeho žáků, studentů, přátel. Kromě Radka na nich poznáváme i pár dalších tváří z Akademie.

 

taichi-chenjiagou08Dům má dvě části, starší, kde byly dříve otevřené terasy a kde jsou nyní starší pokoje, a novější, přistavenou před pár lety, s „modernějšími“ místnostmi a dvorkem lemovaným podloubím. Podloubí je plné fotografií mistra, jeho žáků a studentů z různých míst světa. Při obhlídce jsme na nich poznali i pár tváří z Akademie.

Cvičí se buď venku na kamenném dvorku s obrovským černobílým symbolem jin a jang, na kterém to při cvičení neuvěřitelně klouže :-)  nebo v tělocvičně, umístěné v horním patře.

 

A co najdete na talíři?

V jídelně stojí čtyři kulaté stoly s otočným kruhem uprostřed, na který se servíruje jídlo a každý si podle chuti nabírá. Strava je převážně jednoduchá, málo výživná a po pár dnech monotónní.

Základem je shui fan, řídká rýžová (v našem případě většinou jáhlová) kaše, kterou občas nahradí malý neslaný nemastný knedlík, do kterého se ale po prvním ochutnání skoro nikomu nechce.

Občas přijdou i světlé chvilky, když se mezi talíři nabízejícími stále stejnou volbu – tofu, fazolky, houbičky a salát – objeví neotřelý chod nebo dokonce oblíbená vajíčka s rajčaty, která bleskově mizí. Příjemnou tečkou je i sklenka piva a nikomu ani nevadí, že není vychlazené.

 Alena Koutecká

Děkujeme Štěpánovi Krejcarovi za poskytnutí fotografií pro tento článek.

[Ukázat prezentaci]
taichi-chenjiagou01
taichi-chenjiagou02
taichi-chenjiagou03
taichi-chenjiagou04

taichi-chenjiagou05
taichi-chenjiagou06
taichi-chenjiagou07
taichi-chenjiagou08

taichi-chenjiagou09
taichi-chenjiagou10

 

18. listopadu, 2015/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Čína 2015 očima Hanky Stárkové

 

Autorka článku, MUDr. Hana Stárková (∗1965), je vdaná, profesí praktická lékařka. S Tchaj-ťi se seznámila před dvěma lety, kdy docházela na soukromé lekce k Radku Kolářovi. V současné době cvičí sestavu navíjení hedvábného vlákna a 13 forem.



KnedlíčkySplnila jsem si svůj sen a navštívila Čínu. Říši Středu, říši, jejíž kultura sahá až do 4000 př.n.l. Nejlidnatější zemi planety, která dala světu čaj, papír, hedvábí, střelný prach, opium a bojová umění.

Měla jsem štěstí, že jsem se připletla do partičky nadšenců, pro něž je Tchaj-ťi láskou, vášní a drogou (studenti Taiji Akademie). Strávila jsem 14 dní ve vesničce Čchen-ťia-kou, kde se ráno pečou suché placky, v poledne ohřívají plněné knedlíčky na páře a večer na stole roztočí kolo štěstí se 6 druhy jídel, a když jste milí na kuchařku, máte i rýži.

Ve vesničce, která má jednu hlavní ulici, jedno náměstíčko s obchody a několik sportovních areálů určených jen pro Tchaj-ťi. Je tu ticho a klid. Na všem, na co se podívám, leží lehounký poprašek oranžového prachu – spraš. Déšť nepřišel, jen horko a hlasité cikády. Potí se tu s námi zemědělci, švadlenky, drobní řemeslníci, jedno stádo ovcí a pár toulavých psů a koček.

 

… Tchaj-ťi je jako plynoucí voda, je nejměkčí a nejslabší bytí na světě, v překonávání tvrdého a silného je neporazitelná a není jí na světe rovno …

 

Mistr s vějířemVětšina poutníků směřuje k domu Mistra Zhu Tiancai, k jeho akademii. Krásné zaprášené replice starých stavení s uvítacími kaligrafiemi ve vchodu a červenými lampiony ve vstupním atriu. Mistr byl přítomen. Tento milý, usměvavý muž, vzpřímené postavy, měkkých pohybů a pružné chůze je nejváženějším guru 19. generace bojovníků Čchen a skvělým hostitelem. Jeho čajové obřady jsou nezapomenutelné.

Měla jsem štěstí si užívat Tchaj-ťi každý den, s Mistrem, jeho žáky, žít s nimi pod jednou střechou a jíst jejich Hanka před tabulí s mistrempokrmy, které v horkém létě osvěží. Bylo to úžasných 14 dní mezi lidmi, kteří byli tak jiní a kterým jsem moc nerozuměla, ale příliš mi to nevadilo. Milují focení.

Z té nejvyspělejší kultury dávného věku tu moc nezbylo. Většina krásy starověké Číny neodolala pohromám minulého století, obzvláště občanské válce a katastrofální desetileté Kulturní revoluci. Čína Vás neokouzlí, ale autentické Tchaj-ťi ano.

Umění Tchaj-ťi po staletí přinášelo v době válek naději a bezpečí. A nyní, v době míru, pozitivní energii a harmonii. Měla jsem štěstí, viděla jsem čínské Mistry cvičit Tchaj-ťi. Byl to naprosto výjimečný zážitek.

 

 

2. listopadu, 2015/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Cesta do Číny 2015 (1. díl)

 

Toulky po známých místech i utajených zákoutích Pekingu

Jak to letos všechno začalo a jaké byly naše první dojmy z Číny?

 

Je 5. srpna krátce po poledni. Na letišti se nás schází devět, každý naplněn očekáváními a představami, co by měla následující, téměř měsíční cesta ke kořenům Tchaj-ťi přinést. Organizátor cesty, Radek Kolář, má jako jeden z mála představu, co nás cestou může čekat, protože je to již jeho dvanáctá cesta do Číny.

Po několikahodinovém bezproblémovém, přesto náročném letu přistáváme těsně před půlnocí místního času v Dubaji. Máme jediný cíl – najít hotel, ve kterém chceme přespat. Unavení a hladoví vylézáme z klimatizované letištní budovy do venkovního vedra, která nás okamžitě pohltí. Hledání se protahuje díky chaotickému personálu a nejasnému stanovišti správného autobusu. Nakonec jsme úspěšní a užíváme si klidného spánku v příjemném hotelu.

 

Číňané nespěchají. 5 minut nebo 3 hodiny, jaký je v tom rozdíl?

 

Následující let do Pekingu je stejně hladký, přistáváme opět pozdě večer, tentokrát s časovým posunem cca 6 hodin. Čeká nás opět náročný úkol – přesun do hotelu. Čekáme v dlouhé frontě na taxíky, dělíme se na tři skupiny a doufáme, že se v pořádku sejdeme na správném místě, protože řidiči mluví jen čínsky a v případě jakýchkoli nečekaných potíží nemáme bez Radka po boku moc šancí se dorozumět.

Cestou sbíráme první dojmy z pobytu z Pekingu, šťastně se shledáváme před hotelem a zvykáme si na trochu „drsnější“ prostředí. Vítejte v opravdové Číně.

 

loutnaPeking

Do hlavního města Číny by se vešlo obyvatelstvo téměř celé České republiky. V Číně je to však jen jedno z mnoha desetimilionových měst, pro které je typický všudypřítomný ruch a chaos. Vedle bezpočtu moderních aut, autobusů či nákladních aut se můžete setkat s nejrůznějšími absurdně vypadajícími trojkolkami, rikšami či vozítky menší velikosti. Všechny dopravní prostředky a také chodci, kteří často nerespektují semafory, se zvláštním způsobem prolínají, předjíždějí a vyhýbají všemi směry.

Přestože jsou Číňané doslova posedlí moderními technologiemi (mají nejnovější typy mobilních telefonů a neustále chatují na weišingu, což je obdoba našeho Facebooku), jednoduchá operace, jakou je výměna valut v bance, trvá téměř půldruhé hodiny. Své hraje jistě i fakt, že až na pouliční mumraj, Číňané prostě nespěchají. 5 minut nebo 3 hodiny, jaký je v tom rozdíl? Je to zřejmě jakási směsice lenosti, neuvěřitelné trpělivosti a vlivu náboženství, filozofie a čínské kulturní tradice.

Přesně takový je Peking – pulzující město plné kontrastů.

 

mec2Park Tiantan

Peking není příliš zelené město, výjimkou jsou jen parky. Největší z nich, park Tiantan nebo také park Chrámu nebes, je známý unikátním souborem staveb z 15. století a také neuvěřitelnou přehlídkou pestrých lidských aktivit. Park je sice rozlehlý, ale poměrně snadno se v něm orientujete, dovnitř se dostanete po zaplacení vstupného (15 yuanů) a můžete tam strávit celý den. A věřte, že se nudit nebudete.

Už brzy po ránu, kolem šesté hodiny přicházejí nadšenci všech věkových kategorií, zametají si své plácky ve stínu borovic a provozují nejrůznější aktivity od chůze kolem stromů, hraní tenisu a hakysaku, tleskání a prozpěvování (určitá forma Čchi-kungu), tance či malby kaligrafií. Nás samozřejmě zajímalo především Tchaj-ťi samotné, které je pro tento park typické.

Každý den jsme zahájili individuálním tréninkem (nepočítám-li placku koupenou cestou do parku :-), našli jsme si místo, kde nám bylo příjemně, a zacvičili si. Někdo pět sestav, jiný se více protahoval a navíjel. Kolem nás chodili Číňani, někteří se zastavili a chvíli nás zvědavě pozorovali. Ti, kterým jsme zabrali obvyklé místečko, se postavili těsně vedle nás a … prostě cvičili :-)

skupina_sikmy_krokPo skončení ranního tréninku jsme se vydávali na obhlídku okolí. Radek s Karlem a Petrem mířili na jisto. Viděli jsme cvičit Mistra Wanga, který je žákem slavného Mistra Feng Zhi Qiang a cvičí styl Čchen z linie mistra Čchen Fake. Obdivovali jsme plynulost a měkkost sestav, zřetelné navíjení pasem a velmi uvolněné ruce.

Ve vzdálenější části parku má své stanoviště i vnuk Čchen Fakeho – Čchen Jü. Sám už sice cvičí méně, ale stále osobně dohlíží nad skupinkou svých studentů, kteří pečlivě a dlouhou dobu trénují několik pohybů, cvičí sestavy i aplikace.

Kromě těchto profesionálů najdete ve všech koutech parku skupinky nadšenců – amatérů, kteří Tchaj-ťi žijí a věnují mu pravděpodobně všechen svůj volný čas. Cvičí všechny možné styly, někteří se věnují sestavám, jiní více studují smysl pohybů, bojové aplikace, perou se, používají nejrůznější zbraně. Rádi vás pozorují, jsou zvídaví, přátelští a otevření.

 

V Číně se setkáte se cvičením v parcích, předáváním stylu v rámci rodiny nebo s výukou ve wushu školách.

 

Kromě parkového cvičení, které vyzdvihuje spíše relaxační, zdravotní a sociální aspekty cvičení a je méně organizované, se v Číně setkáte s tradičním systémem výuky, např. tak jak Tchaj-ťi předává mistr Zhu Tiancai. Jako určitý propracovaný rodinný systém předávaný z generace na generaci podle určitých regulí, poměrně přísný, střežený, systematický, s důrazem na bojový aspekt a skutečné kung-fu (které bylo dříve otázkou přežití). V moderní době se výuka přesunula do wushu škol, fungujících v podstatě jako internátní sportovní školy, ve kterých se učí směs všech stylů a soutěžních sestav a po jejichž absolvování jste kvalifikovaným učitelem Tchaj-ťi.

 

Alena Koutecká

 

 

21. října, 2015/napsal(a) Radek Kolář
Page 2 of 3123

Přidejte se na náš Facebook

baner330
© Copyright - Radek Kolář 2020
  • Facebook
  • Instagram
  • Rozvrh
  • Taichi víkendy a pobyty
  • Kurzy
  • O nás
  • Inspirace
  • Kontakt
Scroll to top