Dovednosti Tchaj-ťi čchüan se učily a předávaly z generace na generaci. V každé z nich se objevil nějaký výjimečný bojovník. Klan Čchenů si zakládal na svých bojových schopnostech nejen kvůli přežití, ale také kvůli obživě (pracovali jako stráže či ozbrojený doprovod). Po mnoho generací jejich schopnosti zůstávaly přísně střeženým tajemstvím, odhalovaným jen v rodině a vesnici.
Čchen Čchang-sing
Čchen Čchang-sing (1771 – 1853), známý též jako Jün-tching ze 14. generace, se zasloužil o určité sloučení sestav, které mu předali jeho předci. Jedním z důvodů, které vedly k této změně, byly vysoké fyzické nároky tradičních sestav. Ty obsahovaly mnoho obtížných výkonů, jako třeba výskok do vzduchu s dopadem do roznožky nebo stojky, vysoký nůžkový kop atd., a tak byly sestavy často neproveditelné i pro dobré bojovníky pokročilejšího věku. Ve 14. generaci už jen ti velmi zdatní a schopní z Čchen-ťia-kou dokázali zacvičit Dlouhé pěsti a poslední tři z pěti sestav “stínového boxu” Tchaj-ťi.
Čchen Čchang-sing předává své umění Jang Lu-čchanovi
Z pěti sestav vytvořil Čchen Čchang-sing hlavní sestavu o třinácti formách a druhou a třetí sestavu spojil do jedné sestavy o třinácti částech. Zkombinoval také čtvrtou a pátou rychlejší sestavu s Dělovými pěstmi a vytvořil sestavu, která zdůrazňuje silné, výbušné pohyby, skoky, kopy a pěstní techniky. Dvě vzniklé sestavy, I Lu (První cesta) a Er Lu (Druhá cesta) se vzájemně doplňují. Zůstalo v nich zachováno mnoho pozic a všechny principy pohybu z původních sestav Čchen Wang-tchinga. Tento posun od původní formy cvičení představuje vůbec největší změnu v celém vývoji Tchaj-ťi čchüan. První sestava je nejstarší známou formou Tchaj-ťi, z níž vycházejí všechny ostatní.
Čchen Čchang-sing, známý kvůli svému důstojnému vystupování a vzpřímenému postoji též jako “Pan Náhrobní kámen”, často pracoval jako ozbrojený doprovod v sousedních krajích plných banditů, zvláště v provincii Šan-tung. Kromě toho, že přepracoval Tchaj-ťi čchüan, byl Čchen Čchang-sing navíc prvním, kdo zasvětil do rodinného tajemství “cizince”.
Jang Lu-čchan
Jang Lu-čchan
Jang Lu-čchan (1799 – 1871) z Jung-nien v provincii Che-pej přišel na jih do Čchen-ťia-kou, aby se učil od Čchen Čchang-singa. Jeho píle a vytrvalost udělaly na mistra dojem a přesvědčily jej, aby poprvé v historii začal učit rodinné dovednosti člena jiné rodiny.
Jang Lu-čchan se naučil všechny techniky a později se vrátil do svého rodiště, kde dále toto umění šířil. O mnoho let později, ve středním věku, mu bylo doporučeno, aby učil v Pekingu na císařském dvoře. Tady získal jméno Jang Nepřemožitelný, protože se dokázal vypořádat s každou výzvou. V souladu s podmínkou, že nebude učit umění rodiny Čchen veřejnost či vůbec používat toto jméno, vytvořil Jang Lu-čchan svůj vlastní styl stínového boxu. Jang styl Tchaj-ťi vycházel z principů první sestavy rodiny Čchen.
Stejně tak ve 14. generaci vytvořil Čchen Jou-pen další sestavu založenou na původních formách, ale zbavenou obtížnějších a výbušnějších pohybů. Aby se tyto dva styly rozlišily, byl Čchen Čchang-singův nazván Starým stylem, Velkou formou (Lao-ťia) a Čchen Jou-penův Sin-ťia. Ten druhý dostal později název Malý styl (Siao-ťia), a tak ho také známe dodnes.
Čchen Čching-pching
Vývoj Tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen pokračoval i v 15. generaci, s Čchen Čching-pchingem (1795 – 1868), synovcem a žákem Čchen Jou-pena. Ten dále rozvíjel styl, vytvořený svým učitelem. Jeho pohyby byly kompaktnější a také přidal mnoho dalších kroužků, které měly zlepšit trénink aplikací při procvičování sestavy. Tento styl byl pojmenován Čao-pao, protože když se Čchen Čching-pching oženil, žil a učil ve městě Čao-pao (45 km severně od Čchen-ťia-kou).
Pokračování ve 2. díle
