• Facebook
  • Instagram
Telefon recepce: 777 053 225
Taiji, Taichi, Čchi-kung kurzy v praze
  • Rozvrh
  • Taichi víkendy a pobyty
    • Taichi víkendy
    • Taichi akce
  • Kurzy
    • Taichi
    • Čchi-kung
    • Kung-fu pro děti i dospělé
  • O nás
    • Učitelé
      • Radek Kolář
      • Petr Donát
    • Instruktoři
    • Členské příspěvky
    • Historie Akademie
    • Pronájem prostor
  • Inspirace
    • Podcast Radka Koláře
    • Články, zajímavosti
    • Slovník pojmů
  • Kontakt
  • Hledat
  • Menu Menu
Čína

Tajemné Wutangské hory

 

Vzhůru do Wutangských hor…

Během našeho posledního putování po Velké Číně jsme navštívili tajemné a legendami opředené Wutangské hory. Snad každý, kdo se zajímá o čínské kung-fu nebo o čínská taoistická umění, se s tímto pojmem někdy setkal.

 

wudang%20%20038Wutangské hory, známé také jako hory Tchaj-che, nebo hory Sien-š´, se nachází v provincii Chu-pej a tvoří součást horského pásma Ta-pa. Svými 71 vrcholy, 36 famózními pohořími a 24 prudkými horskými řekami pokrývají více než 400 čtverečních kilometrů.

Hlavním, nejvyšším vrcholem s nadmořskou výškou 1612 m je Tchien-ču. Ční nad ostatními vrcholy jako vysoký pilíř, jehož špička je stále ponořena v mracích. Říká se, že právě zde se narodil císař Süan-tchien Čen-wu. To je jedním z důvodů, proč se Wutangské hory staly posvátným taoistickým místem. Na počátku vlády dynastie Ming císař Jung-le propůjčil Wutangským horám titul hory Tchaj-jüe-che a pozdější císař Ťia-ťing je nazval horami Süan-jüe. V knize o „Historii Tchaj-che hor“ je napsáno, že: „Žádné jiné hory nemusí čelit tak silným náporům“ a z toho důvodu dostaly název hory Wutang.

Cesta do Wutangských hor není naročná. Díky tomu, že jsou známým a turisticky vyhledávaným místem, mohli jsme si i my dovolit podniknout takovou výpravu bez podpory cestovní kanceláře.

Z Pekingu jsme se vydali vlakem do města Wutang Šan (Wutangské hory), kde jsme si najali místní taxi a dostali se až k úpatí Wutangských hor. Celá oblast je považována za chráněnou, na což vás upozorní netradiční, anglicky psané tabule podél cesty. Hesla jako: „příroda je skutečným bohatstvím člověka“ nebo „ochraňuj náš poklad − přírodu“ jsou na čínské poměry překvapivou snahou o změnu myšlení místních turistů.

klášterV oblasti Wutangských hor je hned několik možností, jak se ubytovat. Nejlevnější, ale asi nejméně praktické, je ubytovat se přímo ve městě Wutangské hory. Odtud je totiž samotné pohoří vzdáleno 30 km. Další možností je využít hotelů na úpatí hor. My jsme se ubytovali v místní škole bojových umění, přímo v horách. Lákala nás možnost sledovat, jakým způsobem se tady žáci učí a zažít na vlastní kůži pobyt ve wutangské škole bojových umění. Strávili jsme zde tři dny. Ačkoliv je škola pojmenovaná po místním taoistickém mnichovi a tváří se jako tradiční, systém výuky se (podobně jako v jiných školách tohoto typu) podřídil zájmu platících klientů. Hlavní náplní je výuka různých vnějších šaolinských stylů (o to mají zájem zejména čínští studenti) a potom také vnitřních stylů obecně známých po celé Číně (taiji, xinyi, pakua − to přitahuje zahraniční studenty, kterých tam bylo deset). Instruktoři jsou oblečeni po vzoru taoistických mnichů (dlouhý černý oblek a dlouhé vlasy stočené na temeni do drdolu).

Výuka začíná v 8.00 ráno a zahrnuje 4 hodiny cvičení s instruktorem během dne a potom volný prostor pro samostudium. Vzhledem k tomu, že se zde v rámci lekcí Tchaj-ťi vyučoval v Číně tak populární styl Jang 24 a 42 forem, rozhodli jsme se cvičení neúčastnit a svůj čas věnovat spíše objevování kouzla a tajemství Wutangských hor.

První den nás čekal výstup na nejvyšší vrchol, posvátnou horu Tchien-ču. Sedm kilometrů schodů vinoucích se neprostupnými lesy a bambusovými háji. Cesta byla provázena extrémní vlhkostí a teplem v údolí a studeným větrem na vrcholku hory. Díky zájmu turistů se cesty na tuto horu začínají opět opravovat, což dává práci místním obyvatelům, kteří žijí ve velmi skromných podmínkách. Kolem vás kličkují nosiči s potravinami pro kláštery na vrcholcích hor a dělníci, kteří ve velkých pytlích nesou rozdrcené kamení na opravu cest. Nevím, jestli existuje težší práce než nosit celý den po kamenných schodech pytel vážící mnohdy až osmdesát kilogramů. Po cestě potkáte děti, které sedí na hromadě kamení a roztloukají velké valouny na drobné oblázky. Bouchání jejich kladívek zní lesem − tvoří jakýsi rytmus, ve kterém stoupáte po schodech.

Radek Kolář

 

1. září, 2015/napsal(a) Radek Kolář
Čína

U Mistra Zhu v Čchen-ťia-kou 2011

 

Zpověď Radka Koláře − jak se změnilo Čchen-ťia-kou od jeho první návštěvy v roce 2011.

 

Zdravím všechny studenty Taiji Akademie a přátele,

i letos jsme se vydali do Číny na obvyklou letní návštěvu Mistra Zhu Tiancai. Čchen-ťia-kou je malá vesnička kousek od Žluté řeky a kláštera Šaolin. S její historií se pojí i vznik Tchaj-ťi čchüan. Rodina Čchen zde po 18 generací rozvíjí a praktikuje bojové umění Tchaj-ťi-čchüan.

Sedím v malé čajovně u Mistra Zhu v Čchen-ťia-kou. Mistr připravuje se svými syny blížící se slavnost otevření nové školy a já vzpomínám na to, jaká byla moje první návštěva tady.

Když jsem před 11 lety poprvé navštívil Čchen-ťia-kou a mistra Zhu Tiancai, vesnice byla velmi chudá a bydlení jednoduché. Voda tekla vždy jen půl dne a s elektřinou to bylo podobné. Lidé zde byli přátelští, většina z nich pracovala na poli a žila uměním Tchaj-ťi.

Postupně se podmínky měnily k lepšímu a dnes po jedenácti letech zažívá Čchen-ťia-kou rozkvět. Vesnice se rozrůstá a staví se nové školy Tchaj-ťi, hotely a obchody. Na jedné straně je to příležitost a práce pro místní lidi, na druhé straně se pomalu vytrácí původní podoba vesnice a její jednoduchý život. Vzpomínám, jak překopaná cesta do vesnice na dva týdny znemožnila autům a autobusům dostat se do vesnice. Dnes prochází vesnicí velká silnice a staví se další…

cina-2008-chenjiagou-86Mistr Zhu Tiancai nevyužil nabídky na postavení velké školy na okraji vesnice a rozhodl se přestavět svůj dům, ve kterém vyrůstal. Nedaleko odtud cvičíval jako malý kluk se svým mistrem. Naproti přes ulici stojí dům, ve kterém se svému umění Tchaj-ťi čchüan učil Jang Lučan − zakladatel stylu Jang. V mistrově domě se spojuje historie starého rodinného stylu Tchaj-ťi a současná mladá generace učitelů, kteří se rozhodli v umění pokračovat.

Minulý rok jsme bydleli prakticky na stavbě; všude v domě špína a suť. Naše dva týdny byly opravdu drsné. Nebylo kde sušit prádlo, kde si sednout. Toalety nefungovaly a cvičili jsme v rozestavěné tělocvičně. Na terase nám při cvičení zedník dýchal na záda. I přesto jsme prošli celou sestavu 83 forem nové školy rodiny Čchen a byli jsme šťastní. Když jsme letos přijížděli s Karlem Trnavským jako předvoj naší skupiny do Čchen-ťia-kou, těšili jsme se, že dvouletá rekonstrukce skončila a napjatě čekali, jak bude nový dům vypadat. Mistr nás přivítal v dobré náladě a postupně nás provedl po celém domě. Bylo vidět, jak je hrdý na novou školu a jak je šťastný, že dlouhá doba starostí skončila. Jak to tedy celé dopadlo?

25Ti, kdo jste s námi během uplynulých deseti let byli v Číně a u mistra bydleli, budete příjemně překvapeni. K domu byla přistavěna nová budova a jedno celé patro. Vše je zdobeno v tradičním stylu a uvnitř najdete pokoje na spaní, jídelnu, čajovnu, tělocvičnu, mistrovu pracovnu a společenskou místnost. Kolem celého dvora je přistavěn ochoz pro cvičení venku. Celková úroveň bydlení se přiblížila našim zvyklostem. V pokojích teče teplá a studená voda, jsou klimatizované a po celém objektu je možnost bezdrátového připojení na internet.

Celý den jsme cvičili na dvoře. Krásný pevný povrch na cvičení, klid vysokých zdí a zvuk fontány, to vše vytváří příjemnou atmosféru a usnadňuje cvičení. Karel se připojil ke skupince místních studentů a zacvičil s nimi sestavu dělové pěsti. Potom jsme pod vedením mistra Zhu zacvičili několik sestav Lao-ťia ji-lu a diskutovali některé techniky.

Večer, když vše utichlo, jen několik studentů na krásně osvíceném dvoře cvičilo Tchaj-ťi meč. Mistr Zhu se nečekaně objevil a sledoval naše cvičení. Posadil se a vysvětlil nám několik technik s mečem. Potom jsme společně velmi pomalu prošli sestavu a Mistr nás opravil. Připadal jsem si jak v nějakém snu… večer… klid… vzdálený zvuk zvonu…. dva studenti cvičí na tradičním čínském dvoře meč a Mistr předříkává: „sekni… bodni… dva kroky a řízni…“.

 

Radek Kolář

 

 

14. října, 2012/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Zápisky z Číny − Peking 2010

 

Zdravím všechny přátele a studenty z Taiji Akademie. V sobotu 7. srpna jsme dorazili do Pekingu. Začala tím naše tradiční letní cesta po velké Číně. Letos se na měsíční putování z Pekingu do Šanghaje vydalo 17 nadšenců z Taiji Akademie.

 

První den v parku Nebes Tiantan

První čtyři dny jsme se zdrželi v Pekingu. Ráno začínalo cvičením od půl sedmé v parku Nebes (Tiantan). Hotel, ve kterém jsme bydleli, je nedaleko od východní brány do parku.

06V dávných dobách sloužil park Nebes císaři jako hlavní obětní místo. Každé jaro zde císař prosil nebesa o požehnání hojné úrody a krásného počasí.

Dnes je park Nebes v pravdě veřejným parkem. Každé ráno kolem šesté hodiny ranní potkáte stovky Číňanů jak spěchají do parku na ranní cvičení. Potkáte zde skupiny hrající tenis, hakysak nebo cvičící Tchaj-ťi, Čchi-kung a mnoho dalších neuvěřitelně pestrých aktivit.

Naše cesta mířila do středu parku, kde jsou pod borovicemi upravené plácky na cvičení Tchaj-ťi. Nejprve jsme hodinu a půl cvičili a potom se procházeli po parku a okukovali ostatní cvičence. Občas jsme se seznámili, prohodili několik vět, ukázali navzájem své umění nebo se postrkali při tchuej-šou. Zde jsou nejzajímavější setkání:

 

Mistr Wang  a jeho žáci

Mistr Wang je žákem slavného Mistra Feng Zhi Qiang. Cvičí a vyučuje Čchen Tchaj-ťi z linie Mistra Čchen Fake. Bylo zajímavé sledovat krásně měkké a plynulé pohyby jejich sestavy. Zváště bylo zřetelné navíjení pasem a velmi uvolněné ruce.

Mistři Wu Tchaj-ťi

Další setkání bylo s mistry Tchaj-ťi čchüan stylu rodiny Wu. Na svém plácku pod borovicemi se postrkovali a zkoušeli si svou dovednost v tchuej-šou (tlačící ruce). Slovo dalo slovo a již se Jakub, Petr a potom i Pavel pustili do poměřování svých dovedností. Jemná práce rukou a pevné postoje jsou nutným základem.

Mistr Čchen Jü

Poslední dnešní zastavení bude u skupinky s Mistrem Čchen Jü slavným vnukem Mistra Čchen Fake. Jeho studenti vetšinou urostlí muži nás nenechali na pochybách, že u nich se cvičí Tchaj-ťi čchüan ve své původní bojové podobě. Po chvilce přemlouvání jsme mohli vidět zblízka část sestavy v podání samotného Mistra Čchen Jü.

Zítra ve středu 11. srpna odjíždíme po ranním cvičení do provincie Henan, do města Luoyang. Zde navštívíme místní park, jeskyni tisíci Buddhů, klášter Šaolin a pohoří Hua Shan.

Radek Kolář

 

 

10. srpna, 2010/napsal(a) Radek Kolář
Čína

Cesta do Číny 2009

 

Úsměvný pohled na cestování do Číny a prvních pár dní v Pekingu z pera Radka Koláře

 

31. července − na cestě do Moskvy

Vždy, když se letadlo zvedne do výšky a objeví se první turbulence, říkám si, proč nemůže být klášter Šaolin a Čchen-ťia-kou někde za Brnem. Přátelé mi říkají, že létání je ta nejbezpečnější doprava, ale stejně není nad pevnou půdu pod nohama :-)

Letiště v Moskvě nezklamalo: špína, vedro a kouř z cigaret. A letos jako bonus − kompletní rekonstrukce za chodu. No, možná dobrá vstupní brána do zmatku a hluku, který mě čeká v Pekingu.

 

31. července − Moskva

Šestihodinové čekání v Moskvě na letišti ubíhá pomalu. Člověk se nemá kam schovat a občas na něj vybafne asijský bubák s rouškou přes ústa. No jo, prasečí a ptačí a kdovíjaká jiná chřipka, to není jen tak. Pak jde i make-up stranou :-)

Čekal jsem wi-fi, ale bohužel vím jen o jednom placeném, což je dost složité, ale půjdu ještě na obhlídku. Na tranzitní přepážce mi sebevědomý Rus píše do letenky Gate 1, podívá se někam hodně daleko za mě a pokyne rukou „pasli, pasli“. Problém nastane, když zjistím, že (díky rekonstrukci) Gate 1 ani 2 neexistují.

Hmm, dokážou tady lidem pěkně zamotat hlavu a „zpříjemnit“ čekání. Takže honem hledat info centrum. Hurá, vidím velký chumel zarouškovaných Asiatů, tam to asi bude. Nakonec to vzdávám, na tohle vážně nemám. Takže počkáme a uvidíme, šest hodin je dlouhá doba.

 

1. srpen − Peking

Díky časovému posunu nevím, jestli se mi zdál nebo jsem ho opravdu prožil. Nový hotel je ve staré čtvrti nedaleko parku Tiantan, kam chodíme pravidelně cvičit. Večer přišla průtrž mračen a do hotelu jsem se musel brodit. Večeře skromná − pálivé tofu, smažený lilek. Restaurace špinavá a kluci − číšníci v kalhotech, za které by se nemusel stydět leckterý bezdomovec. Jeden už nese jídlo a rýži přidržuje špinavou rukou. Upřímně lituji, že jsem vynechal očkování proti žloutence. Jinak je jídlo čerstvé a chutné.

 

5. srpna − Peking

Možná bych se měl vrátit na začátek. Letošní pobyt v Číně jsme naplánovali od 7. srpna do 6. září. Cesta zahrnuje Peking, Čchen-ťia-kou, Žluté hory, Hangzhou, cina-2000-peking-13Suzhou a mnoho dalších zajímavych míst. Jede nás celkem patnáct.

Rozhodl jsem se přijet do Pekingu o týden dřív. Jednak si odpočinout a potom také studovat a poznávat více místní lidi a zvyky. Hlavním místem mého zájmu je park Tiantan. Odtud znám v Pekingu několik přátel a zde také každé ráno cvičíme Tchaj-ťi. Takže těch několik dní jsem pobýval hlavně v parku :-), zní to divně a upozorňuji, že bydlím v hotelu :-) Nicméně Tiantan park mám rád. Nespočet klidných zákoutí, tisové háje a borovicové lesíky, které skrývají mnoho míst na cvičení Tchaj-ťi. Takový plácek na cvičení, to není jen tak. Nejprve musíte nalézt vhodné místo, vyrýt drny a místo vyrovnat a udusat. Potom je třeba plácek udržovat, zametat atd. Hotová věda. Také si každý svůj plácek hlídá a nedá na něj dopustit.

05Když projdete jižní branou parku Tiantan a u božské kuchyně se dáte doprava, objeví se před vámi ten správný borovicový lesík. Cvičí se většinou stranou hlavních cest, kde proudí davy turistů. Po cvičení následuje jídlo a pak malá procházka po městě.

Dnes jsem se vydal do trochu jiného světa, na slavnou třídu Wang fujing. Najdete tady to nejluxusnější, co vůbec Peking nabízí. Honosné obchody, luxusní obchodní centra a kancelářské budovy, mezi kterými se proplétají davy turistů. Myslím, že mi to stačilo na celý týden. Je to mnohem únavnější než cvičení v parku. Ale mám důvod, proč jsem se vypravil právě sem. Mezi fastfoody se skrývá malá pekárna, která nabízí celozrnné bagety a chleba, podobný našemu. Jinak v Pekingu a v celé Číně těžko seženete pečivo a chleba v podobě, na kterou jsme zvyklí. Takže bitva s davy lidí stála za to. Večeře v evropském stylu (jogurt a chleba) byla vítanou a zaslouženou změnou.

 

6. srpen − Peking

Dnes vás zvu na večerní procházku starými uličkami zvanými Hutong. Více než sto let zde místní lidé žijí v domech zvaných Sihe Yuan − „Dvorek čtyř rohů“.

Přízemní domky jsou nalepené těsně na sebe, propletené úzkými uličkami. Vejdete-li dovnitř, musíte hned za vchodem obejít velký kámen. Na něm jsou vytesané znaky pro štěstí. Teprve potom jste na dvorku, ze kterého vstupujete do jednotlivých pokojů.

Skromné, útulné pokoje jsou jednoduše zařízené: postel a stůl (dnes ovšem nechybí ani televize). Je zde také malá kuchyně. Koupelnu byste hledali marně. Jednoduché umyvadlo poslouží jako zdroj vody na vaření i pro základní hygienu. Toaleta a sprcha jsou veřejné a společné pro několik domů. Nemusí být ani označené − v úzkých uličkách Hutong je ucítíte na dálku.

 

 

31. července, 2009/napsal(a) Radek Kolář
Page 3 of 3123

Přidejte se na náš Facebook

baner330
© Copyright - Radek Kolář 2020
  • Facebook
  • Instagram
  • Rozvrh
  • Taichi víkendy a pobyty
  • Kurzy
  • O nás
  • Inspirace
  • Kontakt
Scroll to top