Telefon recepce: 777 053 225

Archív značky pro: chentaiji

, ,

Kořeny Čchen Tchaj-ťi (1. díl)

Tchaj-ťi čchüan − bojové umění, jehož pravidelným cvičením si můžeme nejen zlepšit zdraví, ale také se naučit účinné formě sebeobrany, získává stále větší popularitu. V nespočetném množství čínských bojových umění nad ostatními zřetelně vyčnívá. Je to jedno z nejstarších umění boje, předávané z generace na generaci již více než tři sta let.

Dnes je známo pět stylů Tchaj-ťi čchüan –  Čchen, Jang, Wu, Sun a Wu. Za své rozšíření však vděčí především stylu Jang. Se zvyšujícím se zájmem o umění Tchaj-ťi čchüan se zvyšuje i zájem o historii jeho původu, a to nejen v Číně. Díky tomu dnes celý svět ví o malé vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), kolébce Tchaj-ťi čchüan, čítající jen o něco více než 300 domů.

Mistr Zhu Tiancai vypráví o historii sestav Čchen Tchaj-ťi

Existuje několik sestav stylu Čchen a stejně tak existují „zaručeně pravdivé“ příběhy o jejich původu. Tyto příběhy postrádají historickou věrohodnost a popírají pravdu jen proto, aby zvýšily zájem o osobu autora. Díky těmto smyšleným příběhům vzniklo mnoho polemik, které pouze odvádějí od historické pravdy. Rád bych zde prezentoval svůj pohled na vývoj sestav Tchaj-ťi čchüan, které jsem se naučil v Čchen-ťia-kou. Doufám, že pro vás bude spolu s dalšími materiály přínosem, na jejichž základě si snadno utvoříte vlastní názor.

Tchaj-ťiJsem pokračovatelem 19. generace Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan a vzdálený bratranec Čchen Siao Wanga a Čchen Čen Leje. Od svých pěti let jsem žil se svým prastrýcem Čchen Lu (17. generace), který po padesát let neopustil Čchen-ťia-kou.

V dětství (v padesátých letech) jsem od svého prastrýce často slýchával příběhy o hrdinských činech mých předků. Vyprávěl mi o tom, jak Čchen Wan-tching bojoval ve válce, jak Čchen Ťing Paj zemřel vyčerpáním poté, co zabil holýma rukama černého tygra, jak Čchen Sü Sia spolu se svým žákem zabil „Krále Velká Hlava“, o Čchen Fa-kchem a jeho mocném úderu (fa-ťin), o Čchen Pao Čü a mnohé další. Žádný z těchto příběhů nikdy nezapomenu.

V té době byli nejznámějšími mistry v Čchen-ťia-kou Čchen Jün Tching (17. generace) a Čchen Čao Kchuej, Čchen Čao Pchi, Čchen Kche Čung a Wang Jen (18. generace). Často jsem měl možnost sledovat je při výuce a můj zájem o Tchaj-ťi čchüan rostl. V té době byly vyučovány pouze dvě skupiny sestav − 72 forem Lao-ťia (známá také jako Ta-ťia nebo Velká sestava) a 72 forem Siao-ťia (v té době známá také jako Sin-ťia). Pokročilejší sestava erh-lu (Pchao Čchuej) je považována za součást Lao-ťia. Za starých časů se tak vyučovaly pouze dvě sestavy – Lao-ťia a Siao-ťia.

 

Mistr Čchen Čao Pchi vyzdvihoval důležitost Lao-ťia ji-lu jako sestavy pro získání základních dovedností. Zdůrazňoval její jemnost a vláčnost, zatímco při cvičení erh-lu kladl důraz na vnitřní sílu.

 

V roce 1958 se mistr Čchen Čao Pchi vrátil do Čchen-ťia-kou a začal mě formálně vyučovat Lao-ťia ji-lu. Jeho žáky byli také Čchen Te Wang, Čchen Čeng Lej, Čchen Siao Wang, Čchen Čching Chua, Čchen Mong Sung, Wang S´An a Čang Kchuang Cchai. Museli jsme cvičit každý den, ať pršelo nebo pálilo slunce. Již třetím rokem našeho tréninku jsme se mohli začít učit sestavu er-lu (Pchao Čchuej), později potom tlačící ruce (tchuej-šou) a sestavy se zbraněmi.

Byli jsme v úzkém kontaktu s další skupinou žáků, kterou vedl mistr Čchen Kche Čung (18. generace); učil je sestavu Siao-ťia. V této skupině byli Čchen Paj Siang, Čchen Tu Šeng, Čchen Liu Jou, Čchen Tu Jüan, Čchen Čchi Liang a Čchen Čching Čchuan. Mistři Čchen Čao Kchuej a Čchen Kche Čung nás často brali na společné veřejné ukázky, tréninky a semináře.

 

Každý pohyb je nutné studovat zvlášť, mnohokrát opakovat, prohlubovat. Musí vycházet z oblasti mezi kyčlemi a být kruhový.

 

Mistr Čchen Čao Pchi během tréninku opakovaně vyzdvihoval důležitost Lao-ťia ji-lu jako sestavy pro získání základních dovedností. Zdůrazňoval především její jemnost a vláčnost, zatímco při cvičení pokročilejší sestavy erh-lu kladl důraz především na vnitřní sílu, která ovšem v sobě tuto jemnost také nese. Dovednost – kung-fu – bylo tedy předáváno z generace na generaci pouze prostřednictvím těchto dvou základních sestav:  ji-lu a erh-lu.

Tchaj-ťiKaždý pohyb je na začátku nutné studovat zvlášť; až potom ho můžeme cvičit v celku jako sestavu. Principy Tchaj-ťi čchüan musí být přísně dodržovány a každý pohyb je třeba mnohokrát opakovaně cvičit. Každým opakováním se prohlubuje porozumění danému pohybu. Při našem tréninku jsme pečlivě dbali na dodržování následujících zásad: všechny pohyby musí vycházet z kchua, oblasti mezi kyčlemi.

Každý pohyb musí být kruhový, nesmí být veden přímo. Například u tréninku navíjení hedvábného vlákna jsme začínali velkými kruhy a spolu s tím, jak se naše dovednost zlepšovala, se poloměr kruhů postupně zmenšoval. Snažili jsme se o přesné pohyby, bez přesahování či přerušení dráhy energie v těle. S vědomím těchto principů jsme sestavy cvičili nejméně deset let, než jsme mohli začít s tchuej-šou (cvičení ve dvojicích) a sestavami se zbraněmi.

Získali jsme hluboké porozumění  sestavy Siao-ťia (malá sestava). Posloupnost forem v sestavě Siao-ťia je podobná jako v Lao-ťia (stará sestava) a i jejich názvy jsou stejné. Kruhové pohyby v Siao-ťia jsou ovšem mnohem menší a jejich využití v boji není tak zřejmé. Při cvičení Siao-ťia odpovídá výška postoje vynaloženému úsilí (jinými slovy, jak hodně v krátkém čase zlepšit své kung-fu). Je tedy možné cvičit ve vysokém, středním nebo nízkém postoji. I když jednotlivé pohyby mohou ve srovnání s Lao-ťia vypadat odlišně, obě sestavy jsou nepopiratelně založeny na stejných principech, a tak je v Čchen-ťia-kou mnoho lidí, kteří dobře ovládají obě sestavy.

Pokračování ve 2. díle

 

/napsal(a)

Princip otevření a uzavření

 

Princip otevření (kchaj) a uzavření (cher) je součástí základních dovedností Čchen Tchaj-ťi čchüan. Je obsažen v každém pohybu. Měli bychom vědět, kde a jak se v daném pohybu mění otevření v uzavření a naopak. Chen Xin (Čchen Sin) ve svých záznamech zdůrazňoval pochopení tohoto principu. Například v knize „Čchen styl Tchaj-ťi čchüan s ilustracemi a teorií“ říká:

 

„Otevření a uzavření, prázdnota a plnost, to jsou principy boje.“

 

Pohyb otevření může být popsán s použitím principu navíjení hedvábného vlákna: vnitřní energie je směrována myslí z tan-tchienu do Jolana - navíjenínejzazších částí končetin. Pohyb uzavření je pak ten, při kterém je vnitřní energie vedena do tan-tchienu. Uzavření má charakter jin, otevření jang.

Stejně jako filozofická představa jin a jang spočívá ve střídání, tak i pohyby otevření a uzavření volně přechází jeden v druhý. Obecně řečeno v pohybu je ukryto otevření, v klidu uzavření. Napínání je viděno jako otevření, stažení jako uzavření. Uvolnění energie je otevření, shromažďování energie je uzavření. Rukopis Wanga Zhongyue (Wang Čung-jü) uvádí:

 

„Tchaj-ťi vychází z wu-ťi, které je zdrojem pohybu a klidu, matkou jin a jang. V pohybu je podstata otevírání, v klidu podstata uzavírání.“

 

Principy otevření a uzavření představují dvě myšlenky, které nemohou být odděleny. Klasikové Tchaj-ťi praví, že součástí uzavření je otevření a v otevření je obsaženo i uzavření. V každém postoji a pohybu je princip otevření a uzavření obsažen. Když je vrchol pozice otevřený, spodek musí být uzavřený – jako jin a jang, jeden nemůže existovat bez druhého.

Například v pozici Bílá labuť rozevírá svá křídla je vrchol pozice charakteristický otevřením, spodek pak uzavřením, vně otevřený, vnitřně mistr - otevíráníuzavřený. Jednoduchý bič (tan pien) je pozice, která se na první pohled zdá být úplně otevřená, s rukama široce roztaženýma a nohama daleko od sebe.

Bližší zkoumání ale prozradí, že pozice je otevřená z pohledu zleva doprava, avšak uzavřená z pohledu shora dolů. Kombinací otevření končetin a silného uzavření energie směrem ke středu je cvičící připraven reagovat v libovolném z těchto čtyřech směrů.

Tchaj-ťi přizpůsobením principů kruhovitosti pohybu umožní cvičenci projevit charakteristiku otevření a uzavření současně v každém pohybu. Pozornost při cvičení otevírání a uzavírání však musí být věnována spíše vnitřní práci než demonstraci vnějších projevů. Z pohledu praktického využití umožní kruhovitý pohyb (jako reakce na protivníkovu akci) přechod mezi uzavřením a otevřením podle potřeby a bez prozrazení vlastního záměru.

 

OTEVÍRÁME PRO VÁS NOVÉ ÚVODNÍ KURZY TCHAJ-ŤI.

/napsal(a)

Schopnost fang-sung (uvolnění)

 

Smyslem cvičení čínského kung-fu je trénink vnitřní energie v souladu se správnými principy. Jedním ze základních principů je cesta k fang-sung (hluboké uvolnění). Toto je první těžká brána, kterou je nutno projít. Jedině pak je možno se zlepšovat při výuce tohoto bojového umění. Klíčem je zbavit se veškerého napětí v celém těle. Prvním krokem je tedy uvolnění těla, což vyžaduje stálé opakovaní cvičení.

Tělo je uvolněné tehdy, pokud neexistuje žádné napětí ve svalech nebo v kloubech. Nicméně je důležité rozlišovat mezi významem být uvolněný a být ochablý. Ochablé tělo je tělo s negativním napětím, být uvolněný neznamená vyvíjet menší úsilí. Napětí i ochablost jsou v pozicích chybou, protože v obou těchto případech je blokováno proudění čchi. Tvůrci Čchen stylu Tchaj-ťi čchüan správný stav připodobňují k trampolíně – správné napětí nám umožní se odrazit: čím více trampolínu stlačíme, tím výše nás vynese. Pokud je pružina příliš měkká, není v ní pruživá síla potřebná k odrazu. Je-li zase příliš pevná, budeme k ní připoutáni. Styl Čchen zdůrazňuje důležitost uvolněných kruhových pohybů a vyžaduje hledání principu kruhu v uvolnění celého těla, se základem v principu pcheng-ťing.

 

Existují čtyři aspekty uvolnění: mysli, rozpětí/roztažení, klesání a ohebnosti

Mysl – jednota těla a mysli je klíčem k dosažení uvolnění. Mysl je nutno utišit a zklidnit. Když je mysl klidná, vynoří se yi (záměr/uvědomění) a je možno se na něj soustředit. Naopak pokud mysl není uvolněná a klidná, yi je rozptýlené a to má následný vliv i na tělo. Tato úvaha následuje obecný princip jang aspektu vycházejícího z jin. Tělo v tomto případě představuje jang a mysl jin. Rovnováhu mysli a těla popisuje báseň rodiny Čchen:

 

„Dýchej pomalu a mysl bude klidná; z klidu mysli pak vyjdeš uvolněný.“

 

Klidná mysl zvyšuje bdělost a uvolněné tělo podporuje citlivost. Tato spojení nakonec sjednotí tělo a mysl.

Rozpětí/roztažení – po uvolnění mysli je kladen důraz na uvolnění kloubů a šlach. Mistr 17. generace Čchen Fa-ke zdůrazňoval potřebu uvolnit každý kloub v těle. Devět hlavních kloubů, na které se při uvolnění musíme soustředit, jsou: zápěstí, lokty, ramena, kotníky, kolena, boky, záda, pas a krk. Přínosem uvolnění jsou především roztažení, protažení svalů a tkání spojených s příslušným kloubem. Taková „otevřená brána“ pak umožní proudění čchi do nejzazších částí těla a zlepší sílu a ohebnost šlach spojených s příslušným kloubem. Proto by tedy všechny klouby v těle, stejně jako svaly a šlachy měly být uvolněné a roztažené; toto protažení se týká dokonce i špiček prstů.

Ondra_OdhrnutiProtažení však nemůže být chápáno jako natažení v určitém jednom konkrétním směru. Jedná se o ideu protažení. Ta představuje stav rozprostření nebo otevření ve všech směrech najednou. Aby toto bylo možné při cvičení dosáhnout, musí mít každá část těla opačnou energii. Například pokud jedna část těla jde nahoru, musí jiná část klesat. Čtyřicet procent vedení energie jde nad pas, šedesát procent pod pasem. Podle obecných principů musí mít všechny pohyby svou protichůdnou energii – pohyb nahoru musí mít pohyb dolů, pohyb vlevo musí mít pohyb vpravo, atd. Pro začátek je nutné soustředit se na otevření a roztažení, s dalším postupem se můžeme začít soustředit na trénink protikladných energií.

Dalším aspektem uvolnění je klesání. Tento prvek vyžaduje, aby těžiště těla společně s vnitřní čchi kleslo. S výjimkou hlavy všechny ostatní hlavní klouby musí poklesnout. Klesnutí dodá stabilitu spodní části těla a stabilní spodní část těla zvyšuje svobodu pohybu horní části. Klesnutí zároveň zabrání stoupání čchi do horní části těla a nestabilitě pozice. Když je poklesnutí správně provedeno, vytváří stav těžkosti (cung). Tento stav není tvrdý nebo strnulý, je charakterizován vnější měkkostí a vnitřní silou. V tchuej-šou (přetlačování rukama) pak toto představuje významný prvek zakořenění.

Ohebnost neboli schopnost pohybu s lehkostí a čilostí je dalším aspektem uvolnění. Uvolnění zvyšuje rozsah pohybu v kloubech. Metoda navíjení hedvábného vlákna otevírá a probouzí jednotlivé klouby. Otáčením v postupném pohybu se stávají poddajnými a uvolněnými pro pohyb ve všech směrech. Svaly a šlachy tímto cvičením získávají stejnou schopnost, čili zvyšující se ohebnost a pružnost.

 

/napsal(a)

Navíjení hedvábného vlákna (Čchan-s´-kung)

 

Navíjení hedvábného vlákna (Čchan-s´-kung) je metoda, pomocí níž se kultivuje energie navíjení hedvábného vlákna, typická pro Čchen Tchaj-ťi-čchüan. Čchan-s´-kung by měla být přítomna v každém pohybu Čchen Tchaj-ťi-čchüan.

Když žák postupně poznává detailnější požadavky na správné provádění Čchen Tchaj-ťi-čchüan, snadno propadne pocitu frustrace. Pro méně zkušené studenty je zvlášť obtížné cvičit formu a přitom si uvědomovat jemnější detaily pohybů Čchan-s´-kung, jak správně rozložit váhu, jak poklesnout a uvolnit se, jak otáčet tan-tchien (dantian). Aby tohle bylo možné překonat, cvičí se dovednosti, spojené s energií navíjení hedvábného vlákna, neustálým opakováním menších úseků pohybu. To umožní lépe se soustředit na všechna pravidla.

 

Podstatou navíjení hedvábného vlákna je nepřerušované, jemné a plynulé opakování jednoho pohybu, které musí být zároveň přirozené a uvolněné.

 

Cvičení navíjení hedvábného vlákna spočívají v nepřerušovaném, jemném a plynulém opakování jednoho pohybu. Aby bylo navíjení hedvábného vlákna účinné, musí se cvičit přirozeně a uvolněně. Vědomí se musí soustředit na pohyb ruky a přirozeně ho sladit s pohybem těla, aby byly zcela zkoordinované. Ve shodě čchi energies principem „jedna část je v pohybu, nic nezůstává nehybné“ spolu ruce i nohy harmonicky spolupracují, zatímco trup se bez přestání volně otáčí. Pak může čchi (qi) volně proudit, protože všechny překážky jejímu toku jsou odstraněny. Při procvičování navíjení hedvábného vlákna řídí veškeré dění mysl, vede sílu do každého kloubu ve správném pořadí.

Každý kruh rukou se skládá ze dvou fází − šun-čchan (shun-chan) a ni-čchan (ni-chan). Při ni-čchan zažíváme pocit, jako by energie byla vedena až do extrému. Při šun-čchan se vrací zpět do tan-tchienu. Pojmy šun-čchan a ni-čchan se netýkají jen pohybů rukou, ale i otáčení hrudi a břicha. Bez tohoto otáčení se krouživé pohyby končetin nemohou projevit. Otevírání hrudi a břicha je ni-čchan, pohyby zavírání jsou šun-čchan. Chceme-li dosáhnout skutečných zisků z navíjení hedvábného vlákna, je potřeba tyto pocity bez použití síly rozvíjet. Soustředit se na spirálovité pohyby paží víc než na koordinaci celého těla by znamenalo připravit se o podstatu navíjení.

V souvislosti s bojovým uměním navíjení hedvábného vlákna pomáhá přesně si uvědomovat těžiště a udržet ho v rovnováze. Na zachování rovnováhy těžiště by se mělo zvláště dbát, když se energie mění z šun-čchan na ni-čchan. Většina lidí reaguje na zatlačení tak, že ztuhne a ztratí spojení mezi tělem a těžištěm. Čchi se zablokuje a rovnováha naruší, protože těžiště není tam, kde má být. Dobrá rovnováha odráží přítomnost energie navíjení hedvábného vlákna v těle. Je také základním předpokladem pro získání bojových schopností. Když student ovládne svou rovnováhu, může těžit ze slabin soupeřova postoje − nebo dokonce sám jeho postoj narušit − a přitom udržet své těžiště v rovnováze.

 

Navíjení hedvábného vlákna pomáhá přesně si uvědomovat těžiště a držet ho v rovnováze.

 

olympicspreviewsday7flni_wsv23glProcvičování navíjení hedvábného vlákna umožňuje studentovi uvědomit si jedinečný otáčivý způsob pohybu v Čchen Tchaj-ťi-čchüan. Celé tělo se tu otáčí, vytváří spirály. Feng C‘-čchiang (Feng Ziqiang) přirovnává horní část těla ke smyčce, zatímco nohy jsou jako šrouby, zavrtávající se do země. Když se v celém těle rozvine energie navíjení hedvábného vlákna, student dokáže změnit dráhu přicházející síly na kruhovitou. Tak může být síla, působící na tělo při přetlačování rukama i ve skutečném boji, jemně neutralizována.

Hlavním cílem žáka je sjednotit tělo do funkčního celku. Podle Čchen Siao-wanga (Chen Xiaowanga) může nedostatečný trénink navíjení hedvábného vlákna omezit tělesný potenciál při jakémkoliv pohybu na polovinu. Aby mohla veškerá energie těla vyjít ven při fa-ťing, musí být do pohybu zapojené celé tělo. Opakované procvičování jednoho pohybu nám pomůže pochopit, jak kroužení pasu uvede do spirálovitého pohybu rameno, loket a zápěstí, stejně jako kyčle, kolena a kotníky.

 

 

/napsal(a)
,

Chen Style Taijiquan: The Source of Taiji Boxing

 

The source of Taiji BoxingTchaj-ťi čchüan je dnes populární cvičení, rozšířené v celosvětovém měřítku. Pokud mu chceme lépe porozumět, je třeba se vrátit k jeho kořenům. Kniha autorů Davida Gaffney a jeho manželky Davidine je komplexním průvodcem historií, současností i praxí původního Tchaj-ťi čchüan stylu rodiny Čchen. Původní forma Tchaj-ťi čchüan vznikla v polovině 17. století ve vesnici Čchen-ťia-kou v čínské provincii Chenan. Odtud se později tento vnitřní styl rozšířil a dal vzniknout všem podobám Tchaj-ťi čchüan, se kterými se dnes můžeme setkat.

Autoři měli během tří desítek let praxe možnost studovat pod vedením všech významných pokračovatelů rodinného stylu: Mistrů Chen Xiaowang, Zhu Tiancai, Chen Zhenglei a Wangxian, i dalších osobností.

Publikace seznamuje s historickými fakty o vzniku a původu Tchaj-ťi čchüan. Zároveň přináší řadu zajímavostí i příběhů, jež se v rodinném klanu předávaly ústním podáním. V knížce najdete popis jednotlivých sestav, ale také vysvětlení jejich účelu, metodiky tréninku a principů Tchaj-ťi čchüan jako bojového umění i práce s vnitřní silou.

Knihu vřele doporučuji všem, kteří s Tchaj-ťi začínají a chtějí se o něm něco dozvědět, ale i pokročilejším studentům, jako inspiraci pro jejich praxi.

 

Petr Donát

 

 

 

/napsal(a)