Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – dětství
Před více než půldruhým stoletím ohromoval Yang Lu Chan [Jang Lu Čchan] (1799–1872) bojovníky své doby uměním Tchaj-ťi čchüan, kterým porážel všechny své soupeře. Začalo se mu říkat „Yang Neporazitelný“. Byl prvním člověkem nepocházejícím z rodu Chen [Čchen], který se tomuto umění naučil od pokračovatele 14. generace, Chen Chang Xinga [Čchen Čchang Singa] (1771–1853).
Když Yang odešel z vesnice Chenjiagou [Čchen-ťia-kou], poprvé tím do okolního světa vynesl umění Tchaj-ťi čchüan. Jeho následovníci a žáci pak toto umění šířili dál a zakládali nové a nové školy Tchaj-ťi. Nicméně v Chenjiagou mistři z rodu Chen udržovali tradici bojového Tchaj-ťi a své umění předávali z generace na generaci, až k současným pokračovatelům 19. generace, k nimž patří i Zhu Tiancai [Ču Tchien-cchaj].
Začátky pod vedením Chen Zhao Pi
Zhu Tiancai se narodil 25. července 1944 v Xianu [Sienu] v provincii Shanxi [Šan-si]. V šesti letech se spolu s matkou, původem z rodu Chen, vrátil za otcem do vesnice Chenjiagou. Jeho matka, stejně jako její synovci Chen Xiao Wang [Čchen Siao Wang] a Chen Zheng Lei [Čchen Čeng Lej], pocházela ze slavného rodu Chen Chang Xingů.
Dědeček Chen Xiao Wanga byl proslulý pokračovatel 17. generace Chen Fa-Ke [Čchen Fa-kche] (1887–1957) a strýc Chen Zheng Leie byl nesmírně uctívaný velmistr 18. generace Chen Zhao Pi [Čchen Čao Pchi] (1893–1972), který vychoval současné mistry 19. generace, včetně „čtyř Buddhových bojovníků“ (Si Da Jin [S‘ Ta Ťin]).
Jelikož jim všem proudila v žilách modrá krev Tchaj-ťi, bylo přirozené, že výuka Tchaj-ťi byla součástí jejich života už od raného mládí. Organizovaná výuka začala v roce 1958, kdy se Chen Zhao Pi vrátil do vesnice a chopil se úkolu vychovat novou skupinu mistrů Tchaj-ťi pro další generaci.
Kromě Zhu Tiancaie, Chen Xiao Wanga, Chen Zheng Leie a Wang Xiana [Wang Siena] k nim patřili i Chang Guan Cai [Čchang Kuan Cchaj], Chen Xia Sung [Čchen Sia Sung], Chen Chun Lei [Čchen Čchun Lej] a další. Ke skupině se, kdykoliv se ocitl v Chenjiagou, přidával i Chen Qing Zhou [Čchen Čching Čou], který žil v sousední vesnici.
Náš život se točil kolem Tchaj-ťi. Hodně jsme cvičili, Mistr nás učil stále nové věci a po večerech nám vyprávěl jeden motivující příběh za druhým.
V těchto báječných letech se život točil jen kolem Tchaj-ťi. O víkendech a denně hned po škole se scházeli v mistrově domě, kde cvičili či jinak trávili čas. Bydleli v sousedních domech v jižní části vesnice. Matky řadu domácích prací prováděly společně, a tak si při tomto stylu života byly zvlášť blízké.
Kolem sedmé všichni zasedali k večeři. Tou byl většinou velký hrnec kukuřice nebo brambor a čínského chleba (mantou). Jemnější mouku používali jen o žních, zhruba tři měsíce v roce, ale ani tehdy ne samotnou, ale smíchanou s něčím dalším. Jídlo vždy proběhlo rychle a poté se opět vrátili do mistrova domu.
Mistr je učil stále nové věci a dohlížel na jejich vývoj. Cvičili čím dál víc, zůstávali dlouho do noci, doslova ponocovali. Když přišla návštěva, mistr vyprávěl jeden úchvatný a inspirativní příběh o Tchaj-ťi za druhým. Pokud tedy nebyli ve škole, nebo doma nespali a nejedli, cvičili Tchaj-ťi v mistrově domě.
Občas se stalo, že když v noci skončili cvičení a vraceli se domů, zaslechli z nedaleké vesnice zvuky z venkovního kina. To se nechali zlákat. Ale přišli vždycky tak pozdě, že stihli jen úplný závěr filmu. To byla jejich jediná zábava a rozptýlení.
Příbuzností vázáni k dědictví Tchaj-ťi a inspirováni svým mistrem cvičili, cvičili a cvičili. Naučili se kompletní škálu sestav Tchaj-ťi beze zbraně i se zbraněmi, základní první sestavu staré školy, druhou sestavu staré školy (známou též jako dělové pěsti), sestavy s jedním a se dvěma meči, s jedním a dvěma meči s širokou čepelí (se šavlí), s kopím. Mistr je navíc učil cvičení ve dvojicích, bojové aplikace Tchaj-ťi a teorii. A tak jim nakonec předal tradici Tchaj-ťi jako bojového umění, tak jak byla dříve předána i jemu, a tím uchoval umění Tchaj-ťi čchüan v Chenjiagou.
Ve druhém díle si přečtete o cvičení v období kulturní revoluce v Číně a také o druhém Mistrově učiteli Chen Zhao Kui.