Únor 2016 - Taiji, Taichi, Čchi-kung kurzy v praze

Cesta do Číny 2015 (4. díl)

První týden pobytu v Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) jsme věnovali většinu času cvičení. Kromě pětidenního semináře Čchen Tchaj-ťi čchüan pořádaném Mistrem Zhu na místním stadionu jsme několikrát cvičili i přímo pod taktovkou samotného Mistra :-)

Cvičení s Mistrem Zhu Tiancai

Mistr Zhu Tiancai byl v době, kdy jsme navštívili Chenjiagou, doslova na roztrhání, protože se připravoval na účast na mezinárodním festivalu Tchaj-ťi čchüan v Jiaozuo (Ťiao-cuo) a zároveň pořádal seminář v Chenjiagou. Naše setkávání se tak podřizovalo tomu, co měl ten který den právě na programu. Na druhou stranu jsme měli velkou výhodu, protože je Radek (Kolář) Mistrův osobní žák, a tak naše česká skupinka nepřišla u Mistra zkrátka. Společně jsme si zacvičili, opravil nám řadu forem, pokročilejší naučil začátek sestavy Sin-ťia erh-lu a také nás dvakrát osobně pozval na šálek lahodného čaje.

První tři dny po příjezdu do vesnice jsme pod vedením Radka začínali ještě za kuropění cvičením pěti sestav Lao-ťia ji-lu. Mistr každé ráno vykoukl z chodby prvního patra a bedlivým okem zkontroloval, co se děje dole na dvorku. Možná jsme u něj získali nějaké plus, protože kromě dětí jsme byli téměř jediní, kteří už od šesti hodin od rána pilně trénovali, ostatní se objevili až u snídaně :-).

Mistr Zhu neustále kladl důraz na to, abychom cvičili co nejpomaleji. Tak získáme sílu a z měkkosti se stane tvrdost.

Během dne se Radek snažil, aby se nám Mistr věnoval co nejvíce. Většinu společně stráveného času nám Mistr Zhu Tiancai opravoval formy ze sestavy 74 forem Lao-ťia ji-lu a přitom neustále zdůrazňoval nutnost cvičit co nejpomaleji (jedině tak člověk získá sílu a z měkkosti se stane tvrdost).

Kromě staré sestavy učil Mistr jedno dopoledne nejpokročilejší studenty několik úvodních forem sestavy Sin-ťia erh-lu (dělové pěsti nové školy). Chvilku pro nás si našel i v době, kdy sám nevyučoval. Když nás viděl cvičit na dvorku, nedalo mu to, zastavil se a chvíli nás opravoval. Většinou to však byl jen okamžik, protože ho velmi záhy „ulovila“ skupinka návštěvníků, kteří si s ním chtěli popovídat, zacvičit a úplně nejčastěji vyfotografovat, což je zřejmě čínskou národní posedlostí.

Zážitkem bylo půl hodiny trvající cvičení sestavy Lao-ťia ji-lu s Mistrem Zhu Tiancai.

Asi největším zážitkem bylo společné večerní cvičení sestavy, které místo obvyklých 15-20 minut trvalo půlhodinku. Pomalé cvičení nám mělo umožnit více se soustředit na prodloužení dechu a plynulost pohybů. V žádném případě to však neznamenalo ospalost, o čemž svědčila Mistrova živost, prudké fa-ťingy a svižnější nakračování. A jedna dobrá zpráva, která svědčí o tom, že se výuka v Taiji Akademii ubírá správným směrem. Při sledování videa s nahrávkou sestavy bylo vidět, že po technické stránce (provedením forem) je naše cvičení mnohem bližší Mistrovu, než-li je tomu u čínských studentů, kteří cvičili s námi.

V době, kdy měl Mistr jiné povinnosti, se nám věnoval jeho nejmladší syn Zhu Xianghua (Ču Siang-chua), se kterým jsme cvičili podle pokročilosti buď sestavu Lao-ťia ji-lu nebo Sin-ťia ji-lu.

Je zajímavé vidět, jak se mladší generace odklání od Mistrova pojetí. Místo pomalého a trpělivého procvičování forem klade důraz na živost a bojovnost, jejíž nedostatek nám Zhu Xianghua (a potažmo i ostatní synové) většinou vytýkali.

Během pobytu v Mistrově domě jsme kromě praktické výuky vyslechli jeho přednášku o sedmi krocích nebo stupních vývoje studenta Tchaj-ťi čchüan. Základní a nejdůležitější je umění navíjení hedvábného vlákna. V další fázi je třeba do cvičení včlenit plynulost, třetím a čtvrtým krokem je zpřesňování jednotlivých forem, odstraňování větších a posléze i drobnějších chyb, což studentovi umožňuje samostatně cvičit sestavy, a tím budovat svou vnitřní sílu. Teprve když se žák dostane na tuto úroveň, může přejít k dalšímu stupni, kdy je schopen získanou vnitřní sílu využít v bojových aplikacích. Nejvyšším stupněm je pochopení vnitřního smyslu stylu.

Alena Koutecká

[Ukázat prezentaci]

29. února, 2016/napsal(a) Radek Kolář

Taiji Akademie

Oslava 15. výročí Akademie a nového roku Opice

V pátek 12. února jsme společně s vámi oslavili 15. let od založení Taiji Akademie a příchod nového roku Ohnivé opice. Na úvodním společném cvičení Čchi-kung a povídání o třech pokladech nesmrtelnosti se nás sešlo hodně. Studenti Taiji Akademie, ale i ti, kdo si toto umění zkusili úplně poprvé. Radek Kolář přidal kromě cvičení a přednášky i několik zajímavých vzpomínek ze svých pobytů v Číně.

Díky Alině, Číňance, která se v Akademii také učí, jsme se dozvěděli, jak vnímají příchod roku Opice v její rodné zemi. Naučila nás dokonce několik pozdravů, které se při té příležitosti vyměňují. V Číně se příchod nového roku slaví celý týden a my jsme se sešli čtvrtý den oslav, který je věnován přání hojnosti peněz.

Hodně štěstí a úspěchů do dalších let! Jsem moc ráda, že už 6 let je Taiji Akademie součástí mého života. Díky moc za vše! Alena Ptáčková

Následující promítání nás přeneslo do rodiště Tchaj-ťi čchüan – vesnice Chenjiagou (Čchen-ťia-kou). V krátkém sestřihu jsme sledovali loňské účastníky cesty do Číny, jak cvičí s mistrem Zhu Tiancai (Ču Tchien-cchaj) na dvoře jeho domu.

Několik záběrů nás zavedlo také na seminář v Chenjiagou nebo na mezinárodní festival v Jiaozuo (Ťiao-cuo). Jediná výtka, kterou jsem zaslechla, zněla: „Škoda, že byl tak krátký.“ :-)

Závěrečný program patřil tradičně ukázkám. Svoje umění předvedly beze zbraní i se zbraněmi děti z oddílů Tygrů a Tygříků. Nechybělo dynamické kopí Petra Vitouše, párové šavle Honzy Pischnota, elegantní vějíř Věrky Palacké, ostré faťiny Petra Donáta nebo soutěžní sestavy Martiny Slabé, která v Akademii vyrostla.

Večer vyvrcholil vypouštěním lampiónů přání a pak už všichni, jak doufám v dobré náladě a plni dojmů, zamířili domů.

Hodně štěstí v novém roce Ohnivé opice vám jménem Taiji Akademie přeje
Alena Koutecká

[Ukázat prezentaci]

22. února, 2016/napsal(a) Radek Kolář

Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory, Taiji Akademie

15 let Taiji Akademie očima Radka Koláře

Malé ohlédnutí za uplynulými 15 lety Taiji Akademie očima Radka Koláře, jejího zakladatele a hlavního trenéra. Životní příběh Akademie připomíná tak trochu cestu člověka. V začátcích hravé a nadšené dítě, které nejistými kroky zkoumá život, postupně sbírá zkušenosti, učí se a dospívá, aby mohlo později samo rozdávat a sdílet své vědomosti a umění.

Radku, v únoru jsme oslavili 15leté výročí Taiji Akademie. Jak se díváš na uplynulých patnáct let?

Akademie se věkem proměňuje, trochu jako člověk. První roky byly takové rozpustilé, vášnivé a nadšené. Jezdili jsme často do Číny, hodně jsme cvičili a byli jsme do toho projektu plně zabraní. Z mého pohledu nebyla výuka úplně metodicky dokonalá, ale byla v tom ohromná radost a sdílení.

Pamatuji si, jak se hned první měsíc do kurzů přihlásilo 200 lidí, což byla obrovská skupina. Za prvních deset let prošlo Taiji Akademií více než 5000 lidí. Dosáhli jsme i mnoha soutěžních úspěchů, přestože to nebyl náš prvotní zájem. Ale chtěli jsme ukázat, že naše Tchaj-ťi čchüan je na vysoké úrovni, a proto jsme soutěžili v Čechách a zkusili jsme i mezinárodní soutěže v Číně. Naší školou prošlo i několik mistrů republiky ve wu-shu, nejenom Martina Slabá, ale i Anička Geislerová nebo Honza Nejedlý.

Velká komunita umožňuje, aby si lidé navzájem pomáhali, sdíleli zkušenosti a dostali se více do hloubky. V tom je její velká přednost.

V dalších pěti letech Akademie dozrávala, trochu „zestárla a zmoudřela“ tím, že sem chodili lidé, kteří už cvičili 5-6 let, tzn. že se z nich stali pokročilejší studenti. Začali jsme cvičit sestavy, které se v jiných školách necvičí, věnovali jsme se cvičení se zbraněmi: s tyčí, s mečem. Začali jsme cvičit Sin-ťia školu nebo tchuej-šou (cvičení ve dvojicích). Tedy věci, které se dají dělat jedině se studenty, kteří cvičí několik let.

Ve srovnání s jinými školami bojového umění má Taiji Akademie poměrně velké množství studentů. Jakou to má výhodu?

Někdo může mít pocit, že Akademie je příliš veliká a má příliš mnoho studentů, ale na druhou stranu velká komunita umožňuje lidem dostat se více do hloubky. Lidé si navzájem pomáhají a sdílejí zkušenosti, je to přirozený vývoj. Pokud je skupina malá, je odkázaná na zkušenosti jednoho, dvou učitelů a jejich způsob výuky.

Více zkušených studentů je vlastně taková pojistka. Mnoho z nich už se mnou bylo v Číně, cvičilo s Mistrem Zhu Tiancai a najednou vznikne jakési fórum, kde si studenti vzájemně předávají zkušenosti a motivují se. A právě tohle Taiji Akademii pomáhá nejvíc, v tom je ta největší změna.

Změnila se nějak výrazně metodika výuky?

Ano, dnes se např. na druhé hodině v úvodních kurzech učíme navíjet a vidím, že většina lidí za chvíli navíjí dobře. Jsme schopni lépe ukázat a vysvětlit princip, a tím se studenti učí efektivněji a rychleji. Máme více zkušeností i informací než dříve.

Mám velkou radost z toho, že se nám podařilo vychovat několik instruktorů, kteří jsou dnes už skoro dospělí, ale vyrostli tady v dětských oddílech od svých 5 nebo 6 let. To je taky určitá rarita a výsledek naší práce. Je to úžasné. V letošním roce chci také zavést nový systém vzdělávání instruktorů, aby Taiji Akademie mohla jít pořád dopředu. To je pro mě hodně důležité.

Taiji Akademii jsem založil, protože jsem chtěl spojit svou radost ze cvičení s výukou. Tím jsem si splnil svůj sen.

A budoucnost Taiji Akademie a Tchaj-ťi samotného?

Do budoucna bych chtěl, aby se Akademie a cvičení Čchen Tchaj-ťi čchüan rozšířilo po celé republice. Dneska existuje desítka škol mimo Prahu, které jsou s Akademií spjaté, jejich trenéři se učili u nás a chtěl bych, aby to pokračovalo dál. Přál bych si, abychom více spolupracovali a vytvořili komunitu lidí, kteří by dále šířili umění Tchaj-ťi, vyměňovali si zkušenosti a vzájemně se inspirovali.

Kde bereš inspiraci a motivaci i dnes, po 15 letech výuky?

S lidmi pracuji přes dvacet let. I když nejsem vystudovaný učitel, od svých 20 let jsem zvyklý přednášet a později jsem začal učit Tchaj-ťi, a to stále intenzivněji. V určité fázi už jsem chtěl spojit svou radost ze cvičení s výukou, a proto jsem vlastně založil Taiji Akademii. Do té doby jsem pomáhal jako instruktor, ale tady jsem si mohl splnit sen, že spojím práci s životní zálibou.

Motivaci možná paradoxně lépe pochopí ten, kdo se naučí víc sestav. Pokud jdeš stále po podstatě, přestaneš vidět rozdíly v pohybech a přestaneš rozlišovat mezi navíjením hedvábného vlákna a cvičením sestavy nebo cvičením sestavy se zbraní.

To je odkaz mého učitele, Mistra Zhu. Ten vždy říkal: „Až si zamiluješ navíjení hedvábného vlákna a to jednoduché kroužení, potom se naučíš Tchaj-ťi čchüan“. Ale musí to být ze srdce. Nejde kroužit jen z povinnosti. Pokud navíjíš, protože tě to baví, a máš radost z toho obyčejného kroužení, potom je šance, že se Tchaj-ťi čchüan skutečně naučíš. Pokud budeš mít stále pocit, že tajemství je skryté ve formách nebo jen v dlouhých složitých sestavách, potom se k dokonalosti nikdy nedostaneš.

Učit nové a nové začátečníky znamená neustále se vracet k základům, neustále opakovat a vysvětlovat stejné věci. Jak to, že tě to stále baví?

Možná bych to trochu zobecnil. Baví mě cvičit s lidmi, u kterých vidím nadšení a chuť do cvičení, snahu se rozvíjet. Je jedno, jestli je to úplný začátečník nebo pokročilý student. Dám příklad jedné mé studentky, která ke mě chodí asi rok na soukromé lekce a za ten rok se naučila navíjet hedvábné vlákno a cvičit 5 forem ze 13, ale hlavně se díky tomu vyléčila ze své nemoci a přestala brát léky. Změnil se jí život. Toto je pro mě zásadní a daleko důležitější než to, kolik forem se naučila.

Zároveň mě těší, když vidím lidi, kteří cvičí jednoduché sestavy a baví je to, žijí tím. Mluvíme-li o učitelství, učitele samozřejmě vyčerpává, pokud musí lidi do cvičení nutit nebo je příliš motivovat. Můj sen jako učitele je vést lidi, které Tchaj-ťi baví, a vidět, že se cvičením posouvají, zlepšují. To je něco, co mě zcela naplňuje.

15. února, 2016/napsal(a) Radek Kolář

Tchaj-ťi

O výrazném pokroku (2. díl) – Chen Zhenglei

Přinášíme vám pokračování článku Chen Zhengleie (Čchen Čeng-leje), jednoho ze čtyř Buddhových bojovníků a velmistrů Tchaj-ťi 19. generace. V prvním díle jsme se dozvěděli, že ke skutečnému ovládnutí umění Tchaj-ťi potřebujeme dokonale porozumět všem jeho hlediskům. Navíc bychom měli dodržovat 3 zásady správného tréninku: trénovat pro ověření teorie, zdokonalovat základní dovednosti a budovat skutečné schopnosti.

Trénujte skutečné schopnosti, ne triky aplikace:

Skutečné schopnosti jsou celkové bojové dovednosti získané jako obecné duševní a tělesné schopnosti, zatímco triky aplikace jsou útočné a obranné techniky aplikace jednotlivých pohybů. Pokud se student snaží pochopit Tchaj-ťi pouze prostřednictvím technik aplikace, nikdy nedosáhne pravé esence Tchaj-ťi. Vysoká úroveň tréninku Tchaj-ťi musí obsahovat určité fáze: získání rutinní odbornosti, opravu poloh a pohybů a změkčení tuhosti. Výsledkem je synchronizace celého těla, vnitřní a vnější je v souladu, vnitřní čchi je úplně naplněna a tělo získá skutečné schopnosti.

Tchaj-ťi jako systém cvičení bojového umění se zaměřuje především na trénink celkových schopností jedince. Zlepšuje schopnost reagovat na soupeřovy útoky a následovat jeho kroky v souladu s měnící se situací namísto omezujících aplikací jednotlivých pohybů. Když je vnitřní čchi plná, celé tělo je jako dobře nafouknutý balón. Reaguje kdekoli, kde je v kontaktu. Kdekoli je v kontaktu, může být použito k útoku. Výuka pokračuje: „Po dosažení člověk reaguje na útoky automaticky, není potřeba přemýšlet, když je reakce těla přirozená“.

Mějte na paměti pět myšlenkových směrů

Respekt – Ctěte etiku a morálku. Respektujte své učitele. Uznávaný Mistr Tchaj-ťi Chen Xin (Čchen Sin) ve svém Ilustrovaném Chen Taiji (Čchen Tchaj-ťi) zdůrazňuje: „Tchaj-ťi se nelze naučit bez respektu. Bez respektu člověk může zanedbat své učitele a přátele, stejně jako své vlastní tělo. Když není obsaženo srdce, jak se člověk uklidnit a něco se naučit?“

Víra – Víra se skládá ze dvou aspektů. Prvním je důvěra v to, že můžete uspět v praxi Tchaj-ťi. Sebedůvěra je zdrojem vlastní motivace. Za druhé je to přesvědčení, víra v Tchaj-ťi a učitele, takovým způsobem, že se člověk naprosto uklidní, bezvýhradně s odhodláním. Bez důvěry člověk skončí přecházením od systému k systému, od učitele k učiteli, stejně jako praví staré přísloví: „Sloužit čchin za úsvitu a čchu za setmění.“

Odhodlání – Učit se Tchaj-ťi vyžaduje odhodlání. Jak řekl Mencius: “Mysl je velitelem vnitřní energie. Jen tehdy, když je odhodlána, nemůže být člověk ovlivněn vnějšími zásahy. Jen s odhodláním může člověk pokračovat do konečného místa určení.“

Vytrvalost – Cvičit Tchaj-ťi vytrvale po dlouhou dobu. Mohou to být roky či desetiletí, bez laxního přístupu. Cvičit nárazově nebo přestat po dosažení již malých úspěchů jsou špatné, vytrvalost ovlivňující návyky. Velmistr Chen Fake (Čchen Fa-kche), 17. potomek rodiny Chen (Čchen), cvičil svou rutinu naplno, třicetkrát denně po celá desetiletí. Jeho úspěch v Tchaj-ťi byl zásadní a byl považován za nejlepšího své doby. To je ukázka vytrvalosti v praxi.

Trpělivost – Pokud jsou naplněny všechny čtyři výše uvedené myšlenkové směry, budete k dosažení vysoké úrovně praxe Tchaj-ťi potřebovat také trpělivost. Na jedné straně, cvičení Tchaj-ťi vyžaduje od cvičícího uvolnění v pozicích, zjemnění těla a zpomalení pohybů. Bez správného pochopení a mentální přípravy není možné se uvolnit a být trpělivý. Když je člověk netrpělivý v praxi Tchaj-ťi, je to jako velmi rychlá jízda v opačném směru.

Na druhou stranu, procvičování Tchaj-ťi je dlouhý proces, jak pro mysl, tak pro tělo, a nemělo by být uspěchané. Zkuste překonat podráždění a nudu. Udržte si klidnou mysl. Dodržujte pravidla a požadavky. Pečujte o velkou a majestátní čchi při běžném cvičení, a zažijte tak jemnou a důvtipnou změnu mysli a těla. Když voda přijde, přirozeně tvoří akvadukt.

Tři základní faktory

Třemi základními faktory jsou: kvalifikovaný učitel, vrozený talent a neúnavná píle.

Nejdůležitějším faktorem pro dosažení vysoké úrovně Tchaj-ťi je kvalifikovaný učitel. Jak řekli už naši předci: učitel je ten, kdo předává principy, učí schopnosti a objasňuje zmatení. Ať už je to pro akademiky nebo bojová umění, ale zejména pro praxi Tchaj-ťi platí, že učitel je základním předpokladem. Zatím neexistuje žádný precedens dosažené vysoké úrovně Tchaj-ťi bez učitele. Nicméně, Tchaj-ťi můžete cvičit bez učitele pro rekreační účely.

Pro dosažení vysoké úrovně v Tchaj-ťi musíte najít moudrého učitele, který má vysoký morální a etický standard, je technicky schopný, zná teorii a ví, jak učit. Moudrý učitel vede studenty na správnou cestu a stejně tak zabraňuje, aby z ní uhnuli, a tak dosahuje dvojnásobného efektu s polovinou práce. Bez moudrého učitele nikdy nedosáhnete do chrámu Tchaj-ťi, jakmile zamíříte špatným směrem.

Vrozený talent je pro vysokou úroveň úspěchu v Tchaj-ťi klíčovým faktorem. Zejména pro ty, kteří chtějí být s Tchaj-ťi plně propojeni. Musí mít vrozený dar, skvělé deduktivní uvažování a schopnost učit se, rychlou mysl, stejně jako schopnost rozšířit své chápání. Kromě vedení moudrým učitelem musí být ale jemnost Tchaj-ťi vyzkoušena a prožita na vlastní kůži. To se můžete naučit pouze intuitivně, ne proto, že by se učitel držel zpátky, ale protože je to skutečně nepopsatelné.

Nic není absolutní, faktory se mění a ovlivňují navzájem, jeden silný prvek může zlepšit jiné.

Jen ti, kdo mají vrozený talent s velkou schopností porozumění, mohou skutečně pochopit pravou podstatu Tchaj-ťi a dostat se na vyšší úroveň. Pro ostatní, i přes moudrého učitele a vlastní píli, bude velmi těžké pochopit pravou podstatu, a stále dosáhnou pouze omezených úspěchů. Je to stejné jako při akademickém studiu – lidé mají stejné učitele a vyvíjí podobné úsilí, ale výsledek bývá zcela odlišný. Rozdíl je ve vrozeném talentu.

Píle je rozhodujícím faktorem pro cvičení Tchaj-ťi. Chcete-li být úspěšný, musíte přes vrozený talent a výuku moudrého učitele pilně cvičit. Jak zmiňuje učení předků: „Jen pochopení a znalost správných metod nestačí. Musíte cvičit dennodenně, s neúnavnou pílí. Pokračovat na cestě kupředu, bez zastavení, den za dnem. To je jediný způsob, jak může člověk nakonec dosáhnout cíle.“

Nečekejte zázraky a žádné zkratky. Jediná cesta k vysoké úrovni Tchaj-ťi je neúnavná píle. Kung-fu se získává praxí a pouze neúnavné opakované cvičení zajistí skutečné kung-fu těla. Pod vedením moudrého učitele a na základě pravidel a požadavků je třeba vytrvale usilovat, aby se hromadilo a pěstovalo vnitřní kung-fu a prostřednictvím kvantitativní změny student dosáhl i kvalitativní změny.

Skutečné porozumění je postaveno na tvrdé práci. Osvícení nastává po dlouhém procesu akumulace. Okamžité osvícení ohledně jemnosti Tchaj-ťi vychází z vytrvalé píle. Jestliže člověk spoléhá jen na důvtip a chytrost a pohrdá tvrdou prací, nikdy nemůže pochopit skutečnou podstatu Tchaj-ťi a vždy bude jen v úžasu stát před chrámem Tchaj-ťi.

Samozřejmě, nic není absolutní. Co jsem zmínil, není vytesáno do kamene. Tyto faktory se mění a ovlivňují navzájem. Jeden silný prvek může zlepšit jiné prvky. Například správné pochopení povahy Tchaj-ťi, pomáhá vytvořit správný způsob myšlení. Někteří lidé mohou postrádat vrozený talent, ale tvrdá práce může talent doplnit. Vytrvalá neúnavná píle kráčí po dlouhé cestě se snahou o pravou podstatu Tchaj-ťi. Doufám, že tento článek přinese určité vyjasnění v myslích některých nadšenců ohledně cvičení Tchaj-ťi.

8. února, 2016/napsal(a) Radek Kolář

Lidé v Taiji Akademii, Rozhovory

Darja Ždanová (2. díl)

Na Tchaj-ťi čchüan je obdivuhodné, že člověka může provázet celým jeho životem, doslova od narození až do smrti. Je proměnlivé stejně jako on, je mnohovrstevné a pokud ho správně uchopíte, poskytne vám vždy to, co právě potřebujete. Zdraví, kondici, psychickou pohodu, stejně naladěné přátele…

V prvním díle rozhovoru s Darjou Ždanovou, která se stala studentkou Taiji Akademie před šesti lety, jsme ji sledovali v době, kdy očekávala narození dcery Lidušky. Jak se díky Tchaj-ťi a Čchi-kungu prodýchala porodem a jak ji cvičení a Taiji Akademie pomáhají naplňovat tuto fázi života si přečtěte v následujícím pokračování. (1. díl – Cvičení „ve dvou“ aneb tak trochu jiné tchuej-šou)

S Tchaj-ťi dokážu ostřeji vnímat a lépe zvládám občasný stres s miminkem

Darjo, pomohly Ti nějak zkušenosti se cvičením Tchaj-ťi při samotném porodu?

Je to jen moje subjektivní zkušenost, protože každá žena je jiná a celý průběh porodu ovlivňuje spousta faktorů, ale pokusila bych se tady vyzdvihnout ty nejjednodušší a nejobecnější věci, které mohou pomoci skoro každé ženě… a muži, pokud ženu u porodu doprovází.

Hlavním přínosem cvičení Tchaj-ťi, které je založeno mimo jiné na správném dýchání, je nácvik ovládání dechu − to znamená, že umíme vědomě ovládat způsob dechu a „přepínat“ podle potřeby. Během těhotenství jsem přecházela od jednoho způsobu dýchání ke druhému − z obráceného břišního na přirozené břišní (mimochodem, na začátku mi to dělalo trochu problémy, ale pak to najednou šlo samo, prostě už to jinak nešlo :-)).

Během porodu se mi moc hodilo to, že jsem uměla rychle přepnout dle potřeby. Nejdřív bylo třeba po hlubokém nádechu s výdechem jakoby „poslat“ energii dolů a držet tento rytmus až do další fáze porodu. Tak za to mě dokonce sestřička pochválila, že to prý dělám velmi dobře, a že to půjde rychle. A šlo :-)

Vědomá koncentrace na to, jak dýchám, také snižuje hladinu stresu, který způsobuje svalové napětí, což je přesně to, co se v této části porodního procesu naprosto nehodí :-) . Pak, v další fázi, bylo potřeba dýchat rychleji a ne tak hluboce a zase se hodilo umět ovládat dech.

Celkově mi asi pomohla nejvíc schopnost umět si navodit pocit vnitřního klidu. Přesně to jsem dělala na tréninku v Akademii.

Vnímáš nějaký rozdíl ve cvičení v těhotenství a teď po narození miminka?

Řekla bych, že si více uvědomuji, co se v těle děje − přesněji, jemněji cítím. Myslím, že to je dobře, protože dokážu procítit pohyby, lépe vnímat například krouživý pohyb. Nešlo to hned po porodu, samozřejmě, chce to čas na odpočinek a hojení a tak. Začala jsem zkoušet navíjet asi 3 týdny po porodu, protože mě rozbolela záda, jak se kosti vracely na svá místa. Je to zajímavé, že změna „zpátky“ se odehrává rychleji než „tam“ a docela bolestivě, i když je to vlastně skvělé. První pokus nebyl tak příjemný, ale již druhý byl lepší. A pak už to šlo :-)

Cvičení a dobrá kondice mi pomohly jak v těhotenství, tak při porodu a po něm.

Musela jsi po porodu hledat znovu své těžiště, svůj střed?

Protože cvičím s dcerou v šátku, to znamená takové čtyř-pětikilové závaží, bylo třeba si upravit postoj. Radek mi ho opravil, nebo spíše upravil, a hned to bylo lepší. Během těhotenství to bylo pocitově jiné, přece jenom těžiště bylo jinde a břicho bránilo některým pohybům. Teď si musím více hlídat polohu zad a to, jak jsou srovnaná, a také to, jaký oblouk rukama dělám. Snažím se pokaždé soustředit na jednu věc − nejdřív na dech, pak na polohu, dále na ruce, atd. Postupně se snažím dát do pořádku celou „sestavu sestavy“, prostě všechny náležitosti správného cvičení, které jsem trochu zapomněla.

Má Tvé cvičení nějaký vliv na miminko? Uklidňuje ho třeba známý pohyb, uvolnění, hudba?

Myslím, že má − jednak na to byla dcera zvyklá, přece jenom jsem procvičila skoro celé těhotenství. Věřím, že si pamatuje jak pohyby a zvuky, tak i pocit klidu a vnitřní rovnováhy. Hned jak sem začala navíjet, usnula a spala celou dobu, co jsem cvičila. Sice nemá moc ráda stání, ale jakmile začínám navíjet nebo procházet sestavu, uklidňuje se a spí. A protože spoustu toho prožívá, vnímá a cítí skrz mě, klid a uvolnění se mnou sdílí také. Možná ji Tchaj-ťi bude bavit také, uvidíme :-)

A máš vůbec čas cvičit :-) ?

Správná otázka − moc času zatím nemám, i když se snažím vytvořit nějaký rozvrh, kde bude místo i pro pravidelné cvičení. Už se to trochu stabilizuje, a věřím, že v novém roce to půjde.

Myslím, že teď pro mě bude důležitější ta složka cvičení, která cvičí mysl, přináší vnitřní klid a pomáhá se zaměřit na to důležité… vztah s dítětem, uvědomování si vzácných, jedinečných okamžiků, schopnost i v situaci, kdy mám strach já (je to nejen moje první dítě, ale i první zkušenost s dětmi vůbec) zvládnout paniku, rozdýchat to, uvědomit si priority a pokračovat. Dítě vnímá a prožívá v těchto prvních měsících všechno se mnou, takže duševní rovnováha a klid maminky jsou jaksi povinností vůči dítěti…

Souhlasíš tedy s tím, že Tchaj-ťi je přínosem i v období mateřství?

Jsem si jistá, že dobrá kondice mi pomohla jak v těhotenství, tak při porodu a po něm. Zkušenost další naší kolegyně a maminky z Taiji Akademie, Šárky Grundy, to jen potvrzuje.

Darjo, přeji vám oběma plynulé navíjení a vnitřní klid
Alena Koutecká

[Ukázat prezentaci]

1. února, 2016/napsal(a) Radek Kolář

Taiji Akademie

Leden v Taiji Akademii

První měsíc nového roku uběhl jako voda. Podívejme se spolu na to, co všechno jsme pro vás v lednu v Taiji Akademii připravili.

Ochutnávka archivního Puerhu Wang

V pátek 15. ledna se uskutečnilo také první letošní setkání u čaje. Dvanáct milovníků čaje si vychutnalo kvalitní sypaný archivní Puerh Wang. Tento velice silný, avšak jemný čaj podpořil uvolněnou atmosféru, která panovala v malém sále Akademie. Možná i díky tomu, že většina zúčastněných patřila do okruhu pravidelných návštěvníků čajových večerů.

Název Puerh se používá pro označení tmavých čajů (hei cha/chej čcha), pěstovaných v čínské provincii Yunnan (Jün-nan). Pchu-er je rovněž okresní město v této provincii, kde se čaj zpracovává a podle něhož je pravděpodobně pojmenován.

Puerh se až na výjimky vyrábí z jednoho druhu čajového keře, ta-jie, což v doslovném překladu znamená „velký list“. Čajové lístky se sbírají na jaře ručně a jsou speciálním způsobem dodatečně fermentovány.

Na rozdíl od normálního černého (červeného) čaje je tmavý Puerh tmavší a při delším louhování dostává temnou, zcela neprůhlednou barvu lehce připomínající černou kávu. Chuť Puerhu je velmi pestrá a záleží na způsobu přípravy a kvalitě samotného čaje. Obecně platí: “Čím starší, tím jemnější chuť. A čím delší doba louhování, tím hrubší a zemitější chuť.“ Kvalitní tmavý Puerh voní velmi specificky, nasládle, zatímco nekvalitní sorty jsou hrubší, zemitější.

Sobotní seminář Tchaj-ťi (23. ledna)

Letošní úvodní výukový seminář Tchaj-ťi pod vedením Petra Donáta přinesl kromě praktického procvičování základních dovedností a sestav také možnost prohloubit si teoretické znalosti bojového umění a vstřebat řadu nových poznatků.

Tak například, správné rozcvičení před samotným tréninkem sestav by mělo patřit k základním návykům studentů Tchaj-ťi. Úvodní část ranního i odpoledního bloku proto Petr věnoval společnému procházení sestavy Čchi-kung a navíjení hedvábného vlákna. Jednoduchá základní cvičení rozproudí čchi v organismu a student se může lépe soustředit na správnou techniku břišního dýchání i přesnost kroužení. Dodržování těchto principů a pravidel přispívá k udržení a obnovení zdraví.

Jádrem výuky byla sestava 74 forem Lao-ťia ji-lu, méně pokročilí procvičovali kratší sestavu 13 forem. Cílem počátečního souvislého cvičení sestav (5x 74 forem a 3x 13 forem) bylo zlepšit kondici, vytrvalost, ale také rozvíjet plynulost navíjení a v neposlední řadě propojit pohyb s dechem. Další část tréninku patřila upřesňování forem a některých pohybů ve skupinách podle pokročilosti.

Protože se nacházíme uprostřed zimy, kdy je organismus člověk na energetickém minimu, zmínil se Petr Donát také o tom, jaký rytmus cvičení a života je vhodné v tomto období zvolit. Velmi důležité je chránit a shromažďovat svou energii čchi − vhodnou stravou, dostatkem spánku a také pravidelným Čchi-kungem.

Těšíme se na vás při některé z následujících akcí a srdečně vás zveme na oslavu 15 let trvání Taiji Akademie. Kalendář nejbližších akcí naleznete zde …

V lednu se velmi rychle naplnily oba nové středeční kurzy Čchi-kung. Proto jsme pro vás v únoru otevřeli další:

úvodní kurz Čchi-kung: čt 18 hod. (osm cviků Tchaj-ťi Čchi-kung 5 elementů) od 4. února
Čchi-kung pro pokročilé: čt 17 hod. (výuka sestavy navíjení hedvábného vlákna) od 11. února

Můžete se přihlásit také do nového úvodního kurzu, který bude probíhat v úterý od 20 hod. (od 23. února).

Alena Koutecká, Taiji Akademie

1. února, 2016/napsal(a) Radek Kolář