Darja Ždanová

Darja (*1981 v Moskvě) studovala bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době pracuje jako překladatelka a tlumočnice. Kromě toho vyučuje český, ruský a anglický jazyk. Celé dětství prosportovala. Věnovala se například krasobruslení, klasickému baletu či akrobatickému rokenrolu. Zajímá ji také historický šerm, např. boj s jednoručním vikingským mečem, tzv. Spatou, či italská škola 17. století – boj s kordem. 

Nakonec její cesta vedla k Tchaj-ťi a je jednou z žen, které za 15 let fungování Taiji Akademie procvičily celé těhotenství a kterým cvičení usnadnilo jeho průběh. Na následujících řádcích se s námi podělila o své dojmy, které nasbírala za šest let cvičení.

Cvičení „ve dvou“ aneb tak trochu jiné tchuej-šou

Co tě přivedlo k Tchaj-ťi?

Přivedla mě jedna velká náhoda a kamarádka, která mě přemluvila, abych začala chodit s ní. Původně jsem hledala nějaké cvičení čistě pro získání rovnováhy a celkové ozdravování. Po nějaké době jsem sice zjistila, že jsem si to spletla s Čchi-kungem, ale už bylo pozdě – Tchaj-ťi mě uchvátilo a postupně jsem propadávala jeho kouzlu :-)

 

Na začátku tě překvapilo, když ses na hodinách dozvěděla, že Tchaj-ťi je vlastně bojové umění?

Ano, Radek v úvodních hodinách o bojových aplikacích nemluvil a když se o nich začal Petr v kurzech 13 forem zmiňovat, říkala jsem si „Cože, co to má znamenat?“ a moje krásná mírumilovná teorie se rozsypala. Ale přimělo mě to více studovat teorii, hledat, odkud se Tchaj-ťi vzalo, proč vůbec vzniklo, více jsem ho pochopila.

 

Jak dlouho se Tchaj-ťi věnuješ?

Cvičit jsem začala v roce 2009, kamarádka toho asi po půlroce nechala, ale já ne. Od té doby cvičím, i když jsem měla z různých důvodů několik pauz. Začala jsem se sestavou 13 forem, pak 74 forem, trochu cvičím Čchi-kung a trochu sestavu s tyčí.

 

Na vlastní kůži jsem se přesvědčila o tom, že Tchaj-ťi má příznivý vliv na zdraví.

 

Zmínila ses o tom, že jsi několikrát cvičit přestala. Zajímá mě jeden z důvodů, který jsi uvedla a který dokazuje, že zdravotní účinky Tchaj-ťi jsou skutečné.

Ano, jedním z důvodů, proč jsem si například udělala několikaměsíční přestávku, bylo, když jsem chtěla přibrat na váze. Cvičení mi totiž zrychlovalo metabolismus a já jsem hubla, což v mém případě  nebylo úplně žádoucí.

 

V současné době čekáš svého prvního potomka a stále pravidelně chodíš na hodiny do Akademie. Jaké důvody tě u cvičení drží?

Ano, čekám první dítě, a protože jsem zjistila, že jsem v jiném stavu poměrně pozdě, celý první trimestr jsem pravidelně cvičila 2−3krát týdně. Cítila jsem se výborně a doktoři mi doporučili pokračovat v tom, co jsem dělala. Byla jsem na pohyb zvyklá, navíc mě začaly trápit bolesti zad, které se po cvičení zmenšovaly. Také fyzioterapeuti mi řekli, že tenhle pohyb rozhodně neublíží, a tak jsem cvičila dál.

Myslím, že nabídka cvičení pro těhotné není příliš široká, většinou člověka napadne jóga (gravid-jóga), cvičení s míčem, plavání – a to je asi všechno. Plavání mi nedoporučovala doktorka, protože najít bazén s dostatečnou úrovni hygieny a zároveň dost teplou vodou je obtížné i v Praze.

U Tchaj-ťi mě drží jak zvyk, tak vlastní pocit (ano, subjektivní). Po cvičení je mi totiž lépe, a pokud dodržuji pravidelnost, nebolí mě ani záda, ani nemám jiné problémy, které obvykle trápí těhotné. Vynechávala jsem cvičení jen v období veder nebo když jsem byla hodně unavená.

 

V čem je cvičení v těhotenství odlišné? Jak nyní vnímáš navíjení, přenášení váhy, rovnováhu či dýchání?

Když jsem se šla ve 4. měsíci poradit s Radkem, řekl mi, co mám dělat jinak: nekopat, nedupat, nedělat prudké pohyby (fa-ťingy) a místo obvyklého obráceného břišního dýchání praktikovat přirozené (tzn. s nádechem se nafouknout, s výdechem vtáhnout břicho).

První tři body jsou celkem jednoduché a jasné, s dechem to bylo složitější (nešlo mi to hned, zvyk je železná košile), ale od určitého okamžiku (až se břicho zvětšilo) se to samo vyřešilo − jinak už  totiž dýchat nešlo.

Budu pokračovat ve cvičení, dokud to půjde, a blíž ke konci těhotenství se zaměřím více na Čchi-kung než na sestavy.

S přibývající váhou jsem zjistila, že je problém udržet se v postoji, nohy se rozjíždí a musím si postoje „dorovnávat“. Také se jinak rozkládá váha a například klasická poloha zad už se nedá udržet (musím se prohnout v zádech, abych nepřepadávala dopředu :-) )

Každá žena bude mít určitě nějaké svoje individuální omezení nebo prožitky, ale můžu říct, že zatím jsem nenašla nic, co by mi nějak vadilo, naopak − těším se ještě víc, dělá mi to dobře a kolébavé pohyby při přenášení váhy uklidňují i dítě, takže hezky spí :-)

 

Máš nějaký tip, radu nebo postřeh, který bys chtěla předat svým těhotným kolegyním, aby se mohly věnovat cvičení co nejdéle? 

Samozřejmě je to velmi individuální záležitost a záleží také na tom, co doporučuje nebo nedoporučuje lékař. Ze své zkušenosti ale můžu říct, že pokud jste cvičily před těhotenstvím, nemáte komplikace, nekolabujete, není žádný důvod s Tchaj-ťi přestávat. Jediný, kdo ví, jak se cítíte, jste vy, a je to na vás.

Většina doktorů se shodne na tom, že pohyb v těhotenství je dobrý a cvičení prospívá jak matce, tak dítěti − pokud matka v těhotenství přiměřeně sportovala, dítě bude zdravější a má silnější imunitu. Ani v pozdějším věku prvorodičky (je mi 33) nejsou kontraindikace ke cvičení a pomalé plynulé pohyby Tchaj-ťi a Čchi-kungu mohou jedině prospívat. Pokud (jako já) nemáte zvlášť v oblibě jógu, plavání vám nedoporučují a jiné cviky vás nebaví, můžete pokračovat v Tchaj-ťi, které mimo jiné pomáhá zklidnit mysl, a tak zajistit druhou nejdůležitější složku „úspěšného“ těhotenství − pohodu a klid maminky.

 

Darjo, děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí
Alena Koutecká