Nová kniha od Toma Bisia s titulem Vnitřní síla – Strategie čínských mistrů pro zvládání krizových situací pojednává o čínské historii, způsobu myšlení, i-ťingu a bojových uměních.
Kniha amerického autora Toma Bisia Vnitřní síla, která vyšla letos v srpnu, je svým záběrem poněkud nezvyklá. Propojuje tři hlavní témata: Knihu proměn (I-ťing), čínské strategické myšlení a bojová umění. Nečekejte ale žádnou esoteriku. Představa o čínském myšlení, kterou tato kniha nabízí, je přesnější než mnohé, co lze získat z běžně dostupných informací. Legendární příběhy z bojišť starověké Číny mají svůj přesah do dnešní doby. A pokud se někdo zajímá jen o jedno z těchto témat, není vyloučeno, že ho zaujmou i ta další, nebo je prozatím může vynechat. Nesmí se ale nechat odradit.
Pokud jde o bojová umění, těžištěm je sice pakua (baguazhang), ale slova čínských mistrů, které autor cituje, většinou mají obecnou platnost a těžko bychom je hledali v jiných zdrojích: „Při tréninku bojových dovedností je zapotřebí nebýt tvrdošíjný. Pokud je záměrně usilováno o sílu, ta může být omezena silou. Pokud je záměrně usilováno o energii qi, ta může být omezena jinou qi. Pokud je záměrně usilováno o tvrdost, ta může být omezena tvrdostí. Pokud je záměrně usilováno o lehkost a plynulost, ty mohou být rozptýleny lehkostí a plynulostí. Proto ti, jejichž forma je při tréninku hladká a plynulá, mohou sílu vyvinout přirozeně. U těch, kteří dosáhli vnitřního souladu, se qi může rodit sama od sebe, duchovní záměr se může vrátit do dantianu a jejich tělo může být těžké jako hora Taishan. Ti, kteří dokážou proměnit ducha v prázdnotu, mohou dosáhnout toho, že jejich tělo bude přirozeně lehké jako pírko. Není tedy zapotřebí o to usilovat záměrně. Pokud něčeho z toho lze dosáhnout tím, že to hledáme, zdá se nám, že to existuje, ale ono to neexistuje, a zdá se to být pravdivé, ale pravdivé to není. Je zapotřebí toho dosáhnout beze spěchu a postupnými kroky, aniž bychom zapomínali a aniž bychom tomu pomáhali, aniž bychom na to mysleli a aniž bychom se o to příliš snažili,“ říká například Guo Yunshen, mistr xingyi. A nepřipomínají nám snad všichni mistři, jak důležité je, abychom se při cvičení uvolnili?
Stejně tak zde objevíme řadu drobností, které jsme si možná úplně neuvědomili, i když o nich víme. „V čínských bojových uměních se v označeních pro některé statické pozice, jako je například mabu („pozice jezdce“), používá slovo bu („krok“), které naznačuje pohyb nebo postup, stejně jako je tomu u výrazů, kdy se skutečně jedná o pohyb, jako je jinbu („krok vpřed“, „postup“).“ To ilustruje známé úsloví, že „pohyb je obsažen v klidu“, a zdůrazňuje to význam „statických“ cvičení.
Abychom nevytvářeli falešný dojem: bojová umění jsou jen jedním z témat knihy. Poučení z nich se ale promítá i do jiných oblastí života. A není to snadné čtení. Mnohé z toho, co se dočteme, si uvědomíme a začneme chápat až s odstupem, a možná s věkem. Je to kniha, ke které se budeme vracet. Nabízí způsob, jak se pokusit zvýšit své šance na úspěch v nejednoznačném a proměnlivém prostředí – pochopením své individuální situace a principů fungování světa.
P.S. Jako „bonus“ je v závěru knihy zařazena kapitola Třicet šest válečných lstí, shrnutí čínských válečných strategií, které se někdy připisuje mistru Sunovi. Poučky, které zejména asijští manažeři studují dodnes, jsou zde v ucelené podobě do češtiny přeloženy snad poprvé.
Tom Bisio: Vnitřní síla. Strategie čínských mistrů pro zvládání krizových situací. Albatros, Praha 2017.