V první části článku jste se dočetli o Čchen Čchang-singovi, prvním mistrovi, který do rodinného tajemství zasvětil „cizince“, jeho žáku Jang Lu-čchanovi a dalších pokračovatelích. Na následujících řádcích se dočtete o podílu Mistra Čchen-Fa-kche na dnešní podobě Čchen Tchaj-ťi čchüan a také o tom, jak ovlivnila Tchaj-ťi politická situace.
Čchen Fa-kche
K dalšímu velkému vývoji v Čchen Tchaj-ťi čchüan došlo v 17. generaci díky osobnosti Čchen Fa-kcheho (1887 – 1957), pravnuka Čchen Čchang-singa. Čchen Fa-kche byl v dětství churavý a cvičením Tchaj-ťi čchüan si pouze zlepšoval zdraví. Nebral učení nijak zvlášť vážně až do té doby, kdy začalo být jisté, že dědičný titul „nositele korouhve“ přejde z jeho otce na někoho, kdo si to skutečně zaslouží. Díky přísnému rodinnému vedení a vlastní píli se postupně vypracoval a stal se z něj uznávaný mistr, když mu bylo pouhých sedmnáct let.
Čchen Fa-kche
Čchen Fa-kchemu náleží autorství Sin-ťia (Nové školy), která se dnes cvičí po celé Číně a je známa i v Evropě (nezaměňovat se sestavou, vytvořenou Čchen Jou-penem). Je založena na Lao-ťia (Staré škole) a také se skládá z I Lu a Er Lu. Čchen Fa-kche sestavu prodloužil tím, že přidal devět dalších pohybů, takže má dohromady 83 forem.
Sin-ťia zahrnuje složitější čchan-s‘-kung (spirálovité pohyby), víc fa-ťing (projevů výbušné energie), víc čchin-na technik (páky) a je kompaktnější, s více detaily. Tyto změny měly umocnit bojové schopnosti a dát sestavě větší účinnost v praktických aplikacích, včetně bojových situací. Stejná úprava se uplatnila i u Er Lu, Dělových pěstí.
Čchen Fa-kche téměř po tři desetiletí žil a učil v Pekingu. Vynesl Čchen Tchaj-ťi čchüan z Čchen-ťia-kou a umožnil tím více lidem získat zkušenosti s tímto ortodoxním stylem. Mnozí jeho studenti, a nyní i jejich žáci, nesou dál moudrost svého mistra a šíří Čchen Tchaj-ťi čchüan.
Čchen Čao-pchi
Čchen Čao-pchi (1893 – 1972) je znám také pod svým literárním jménem Čchen Ťi-fu. Odjel z Čchen-ťia-kou v roce 1914 a učil Tchaj-ťi v různých oblastech a městech Číny. Byl to on, kdo pozval na počátku roku 1928 Čchen Fa-kcheho do Pekingu. Když byl v Nan-ťingu, vydal knihu, vycházející z dřívějších prací Čchen Sina.
Čchen Čao-pchi
Vytvořil také sestavu pro rovný dvousečný meč. V roce 1958 se Čchen Čao-pchi vrátil do vesničky Čchen-ťia-kou, protože rodinný styl Tchaj-ťi čchüan v místě svého vzniku vymíral. Je oslavován jako muž, který inicioval renesanci Tchaj-ťi čchüan v Čchen-ťia-kou a vychoval takové současné mistry, jakými jsou Čchen Siao-wang, Čchen Čeng-lej, Wang Sien a Ču Tchien-cchaj, známí též jako S´- Ťing-ang (Čtyři Buddhovi bojovníci) Čchen Tchaj-ťi čchüan.
Protože byl během kulturní revoluce pronásledován kvůli vyučování tradičního umění, byl Čchen Čao-pchi nucen učit tajně. Dokonce změnil tradiční jména Tchaj-ťi forem na komunistické slogany, aby mohl tomuto umění nerušeně vyučovat. Jeho škola a dům daly vzniknout “Centru podpory Tchaj-ťi v Čchen-ťia-kou”.
Čchen Čao-kchuej
Čchen Čao-kchuej (1928 – 1981), nejmladší syn Čchen Fa-kcheho, se připojil ke svému otci v Pekingu, když mu byly tři roky. Učit rodinnému umění se začal v osmi letech. V Pekingu byl považován za jednoho z prvních představitelů Sin-ťia. V roce 1973 přiváží tento nový styl zpět do Čchen-ťia-kou, aby se mu mohly učit i následující generace.
