Petr Donát (1. díl)
O začátcích, cvičení a seberozvoji
*1974
Bojovému umění se věnuje od roku 1991. V roce 2000 se stává osobním žákem Radka Koláře, později starším instruktorem Taiji Akademie a hlavním trenérem dětí a mládeže. Pravidelně absolvuje studijní pobyty v Číně, v roce 2009 se účastnil trenérského kurzu wu-shu přímo v Čchen-ťia-kou, odkud Čchen Tchaj-ťi čchüan pochází. V letech 2002 a 2005 získal na mezinárodní soutěži v Tchaj-ťi v Ťiao-cuo (Čína) stříbrné ocenění v kategorii tradiční sestavy Čchen Tchaj-ťi.
Zajímá se mimo jiné i o čínskou čajovou kulturu, pravidelně pořádá páteční večery s ochutnávkami čajů a výukové semináře s touto tématikou.
Lidé Tě znají z Taiji Akademie jako staršího trenéra Tchaj-ťi čchüan. Čemu ses věnoval, než jsi začal pracovat v Taiji Akademii. Co je vůbec Tvoje původní profese?
Vystudoval jsem ekonomickou školu a zahraniční obchod a pracoval jsem v obchodní a stavební firmě v ekonomickém oddělení, takže práce v kanceláři.
Co Tě přivedlo k Tchaj-ťi čchüan a vnitřnímu bojovému umění? Dělal jsi dříve jiný bojový sport?
Asi od 16 let jsem se věnoval bojovým sportům, např. boxu a kick-boxu. Později jsem hledal bojové umění, které řekněme méně ničí zdraví, a viděl jsem plakát na cvičení ve Stromovce, které tehdy vedla paní Zhai Hua společně s Radkem Kolářem. Bylo to v roce 1999.
Máš tedy zkušenost i s vnějším bojovým uměním. Jaký je podle Tebe rozdíl mezi vnitřními a vnějšími bojovými uměními?
Rozdělení na vnější a vnitřní bojové umění je do určité míry umělé, velcí mistři čínských bojových umění často takto nerozlišovali. Cvičení Tchaj-ťi je jak vnější, tak vnitřní, protože trénuje svaly, šlachy a kosti, ale zároveň pracuje s vnitřní energií. Určitý rozdíl mezi tzv. vnitřní a vnější školou bojových umění spočívá v tréninkových metodách. Vnější styl obvykle od začátku staví na rozvoji přirozené rychlosti a tvrdosti, zatímco metodika vnitřního stylu pracuje nejprve s měkkostí a pomalostí, které se postupně mění ve specifický druh rychlosti a tvrdosti.
Předávání Tchaj-ťi čchüan pro mě není jen práce.
Jak vzpomínáš na své začátky a na první léta tréninku?
V roce 1999 se cvičilo s paní Zhai Hua a Radkem Kolářem ve Stromovce, pouze na zimu jsme se přesouvali do tělocvičny. Na podzim téhož roku poprvé do Prahy přijel mistr Zhu Tiancai a pod jeho vedením probíhala několik týdnů intenzivní výuka. Semináře se konaly na louce v tehdy ještě nezničené Stromovce a měly skvělou inspirativní atmosféru.
A první léta tréninku? Cvičení mě velmi bavilo a praktikoval jsem ho pravidelně. Neměli jsme tehdy k dispozici tolik informací a zkušeností, které používáme při výuce v Taiji Akademii dnes, ani takové zázemí pro trénink, ale vynahrazovali jsme to nadšením a časem stráveným cvičením.
V době kdy jsi začínal, tedy před 16 lety, jaké měli tehdy studenti možnosti a jak bylo v Čechách Tchaj-ťi čchüan rozvinuté?
Čchen Tchaj-ťi bylo v té době u nás méně známé a naše předchozí tréninky byly spíše záležitostí menších skupinek nás nadšenců, kterým nevadily ani spartanské podmínky. V té době tu Čchen Tchaj-ťi cvičila také malá skupina Víta Vojty, který je žákem Chen Xiao Wanga, který shodou okolností přijel do Prahy ve stejnou dobu jako mistr Zhu Tiancai, a bylo velmi zajímavé sledovat jeho veřejnou ukázku. Takže v prvním roce, kdy jsem začínal, jsem vlastně viděl zblízka dva největší učitele ze stylu rodiny Čchen (pozn. mistr Chen Xiao Wang je dalším ze čtyř tygrů z Čchen-ťia-kou). A to byla velká motivace. Do té doby jsem o Tchaj-ťi měl určité povědomí, ale návštěva několika místních škol různého původu mě spíše odradila.
Co je pro Tebe tvoje práce, tedy výuka Čchen Tchaj-ťi?
Předávání Tchaj-ťi čchüan pro mě není jen práce. Původní Tchaj-ťi čchüan je velmi hluboký a komplexní systém. Bylo by velmi těžké se věnovat výuce, pokud by učitel nevnímal Tchaj-ťi jako svou osobní cestu.
Působíš celkově velmi klidně, cítíš účinky cvičení ať již zdravotní nebo psychické v každodenním životě? Jak toto cvičení mohou lidé využít v běžném životě?
Ano, cítím zlepšení zdraví. Člověk má více energie. Když správně cvičíš, s přicházejícím věkem máš víc sil, lepší soustředění, jasnější mysl i lepší imunitu. Nejsem často nemocný a velmi rychle se zotavuji.
Co bys řekl lidem, kteří Tchaj-ťi čchüan nikdy necvičili, ale třeba o tom přemýšlí a měli by zájem se cvičením začít? A jak začít?
Především bych řekl, že nemusí mít obavu z toho, že začátky budou příliš technicky složité. Myslím si, že pokud je škola kvalitní, začíná výukou základních dovedností, základních pozic pro správné držení těla, opakováním jednoduchých pohybů i dechovým cvičením. Později se studenti učí jednotlivé formy sestavy.
Často člověk v různých školách narazí na kurzy Tchaj-ťi s vějířem nebo s mečem. Co mohou studenti Akademie zkusit zde?
Naše výuka samozřejmě obsahuje kromě základních a pokročilejších forem beze zbraně i cvičení se zbraněmi a cvičení ve dvojici s partnerem − tchuej-šou. Nejedná se ale o oddělená nebo různá cvičení. Všechny dovednosti a sestavy jsou propojeny stejným principem. Vhodné je dobře ovládnout základní dovednosti a formy beze zbraně a pak je možné cvičit cokoli. Záleží ale i na časových možnostech studenta.
Čínské přísloví: Když piješ vodu ze studny, nesmíš zapomenout, kdo ji vyhloubil.
Aby učitel mohl dlouhodobě vyučovat studenty, je potřeba, aby se i sám neustále rozvíjel, byl v kontaktu se svým učitelem a tedy linií mistrů, okomentuješ to nějak?
Oficiálně jsem se stal žákem Radka Koláře v roce 2000. V uplynulých 15ti letech jsem také měl mnoho možností účastnit se výuky jeho učitele, velmistra Zhu Tiancai v ČR i v Číně. Tady bych zmínil jedno čínské přísloví, které se používá v souvislosti s učením a poznáním obecně: „Když piješ vodu ze studny, nesmíš zapomenout, kdo ji vyhloubil“. Pokud se chce člověk sám rozvíjet, nebo dokonce vyučovat další studenty, je velmi podstatné vědomí, že cesta tu není sama od sebe, ale že ji pro nás otevřeli generace v linii před námi, tj. konkrétní lidé. A my těžíme z jejich práce.
Na co se ve své praxi soustředíš? Cvičíš někdy v parcích, kde bychom Tě mohli potkat a přidat se k tobě ;) ?
Cvičím často venku, např. v lesoparku Hvězda.
Trénovat se snažím sám každý den minimálně 2 hodiny. Ani po letech nezapomínám na základní cvičení, protože to považuji za důležitý aspekt toho, aby cvičení fungovalo, nebylo jen vnější a přinášelo pozitivní účinky na zdraví a psychiku, které jsem zmiňoval dříve. Tak mi moje praxe dává i energii k tomu, abych dál mohl učit.
Na oslavě čínského Roku Draka v Taiji Akademii Tě návštěvníci mohli vidět cvičit sestavu 42 fa-ťing, která se vyznačuje výbušnými údery a velkým výdejem energie. V čem spočívá umění nabrání energie, aby člověk nebyl unavený?
Především trénink pro výdej energie nespočívá v rychlých pohybech, které jsou vidět. Pro umění tvrdé síly je potřeba, aby většina tréninků byla věnována budování síly, jako např. cvičení Čan Čuang (umění stání ve Wu-ťi), které posilují vnitřní energii, také např. správné provádění Lao-ťia ji-lu (74 forem) ve spojení s pomalým hlubokým dýcháním. Nejprve je potřeba nahromadit měkkost, abychom mohli používat tvrdost, protože pouhé vnější výbušné a vnější silou používané pohyby vedou k únavě a dlouhodobě mohou vést i ke zhoršení zdravotního stavu, v případě, že člověk neustále vydává energii, ale nemá jí dostatek. Osobně se věnuji právě statickým cvičení Čchi-kungu, k čemuž se mi vybavuje rčení z knihy Umění pěstování čchi a ozdravení těla. (pozn. autor Ma Li-tchang), kde se říká: „… cvičit bojové umění bez statických cvičení je jako jíst obilí a nemít sýpky na jeho uskladnění“, to znamená, že pouze spotřebovávat bez toho, abys nabíral energii, a měl ji dost uskladněné, nelze. Skutečná síla vychází z měkkosti a správného provádění navíjení hedvábného vlákna.
Děkuji za rozhovor Petře
Interview vedla Jana Chadimová
