Lidé a Tchaj-ťi v Taiji Akademii

Pokračování rozhovoru s Petrem Donátem, starším trenérem Taiji Akademie a hlavním instruktorem dětských oddílů (1. díl rozhovoru). Jak se liší výuka dospělých a mládeže? Co ho na práci s lidmi nejvíce baví a jak zpestřuje hodiny? Proč má silný vztah k Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) a k čaji?

Tvoje hodiny se vyznačují klidem a pohodou, co Tě při práci s lidmi nejvíce baví, co Ti výuka dává?

Snažím se, aby lidé porozuměli podstatě cvičení. Těší mě, pokud vidím, když se studenti nezajímají jen o cvičení sestav, ale i o principy, které jsou za formami, a trénink jim potom přináší výsledky. Ať už v podobě zdraví, energie nebo duševního rozvoje. To je totiž důležité nejen pro ty, kteří přicházejí z těchto důvodů, ale třeba i pro adepty Tchaj-ťi čchüan jako bojového umění.

Denně také učíš i v kurzech těch nejmladších studentů. Čím se liší výuka malých Tygříků, Tygrů a dospělých?

U těch nejmenších je samozřejmě výuka zaměřena spíše na vnější dynamiku a základní koordinaci. Malé děti nemají ještě tak vyvinutou motoriku, aby mohli trénovat nějakým složitějším způsobem.

Výuka neobsahuje sestavy Tchaj-ťi čchüan, ale učí se základní prvky Tchaj-ťi a wu-šu (wu-shu), jako bojového umění obecně, často spíše formou her. Na druhé straně, oproti dospělým mají tréninky rychlejší tempo, klade se důraz na zvyšování fyzické kondice a ohebnosti apod.

Trénink starších dětí je zprvu založen také na výuce obecnějších dovedností bojového umění, posilování a strečinku, později se učí stejným technikám a formám jako dospělí, ale ve fyzicky náročnějším provedením, stejně jako mladí lidé v Číně.

U dospělých musíme brát v úvahu, že se sejdou lidé různých věkových skupin, různé kondice i zdravotního stavu.

U dospělých je potřeba brát ohled na to, že v rámci jedné skupiny mohou společně cvičit lidé různého věku, kondice i zdravotního stavu. Také jejich motivace může být rozdílná. Snažím se trénink přizpůsobit a zároveň pomoci najít konkrétním lidem jejich způsob cvičení. Oproti dětem a mládeži obsahuje výuka dospělých také více teorie.

Často do výkladu přihodíš čínské rčení nebo zkušenost z tréninků a výuky v Číně. Mám ráda např. „květinové kopy a vyšívané pěsti“ nebo „můžete si celý den představovat, že jste slepice, ale když večer nesnesete vejce, je to k ničemu“. Hodiny to hodně obohacuje. Kde jsi tato rčení nasbíral?

Tchaj-ťi čchüan není jen cvičením, ale také součástí čínské kultury, kde je mnoho původních textů a komentářů. Rád se věnuji jejich studiu. Mnohé se předávají i ústně v rámci rodinného stylu a tak jsem je zaslechl i já.

Máš nějaké oblíbenou knihu o Tchaj-ťi, kterou bys doporučil?

Např. Chen Xinovo (Čchen Sin) souborné pojednání o stylu rodiny Čchen. V současné době je také mnoho zajímavých statí a článků dostupných na internetu.

Co kromě Čchen Tchaj-ťi Tě naplňuje a baví?

Věnuji se umění přípravy čaje. Samozřejmě i pití… Učím se čínsky. Rád pobývám v přírodě, i když to v mém případě s Tchaj-ťi dost souvisí. Zajímá mě i zdravá výživa a využití léčivých bylin (nejen čínských).

Nejsilnější otisk ve mě zanechalo Chenjiagou.

Mnohokrát jsi byl s Radkem Kolářem v Číně, co pro Tebe byly nejsilnější prožitky ze všech pobytů?

Nejsilnější otisk ve mě zanechalo Chenjiagou (Čchen-ťia-kou). Zvláště v těch prvních letech, kdy vesnice ještě nebyla nijak modernizovaná a podmínky byly sice náročné, ale hodně blízko tomu, jak se cvičilo a žilo dříve. V té době ještě žili pamětníci, se kterými se už dnes nesetkáte. Bylo zážitkem je vidět cvičit, poslouchat jejich rady.

Samozřejmě tréninky s mistrem Zhu Tiancai (Ču Tchien-cchaj), kdy jsme se učili sestavu Lao-ťia ji-lu velmi podrobně a tradičním způsobem. Mistr poměrně přísně, ale neformálně opravoval a vysvětloval a cvičení bylo náplní celého dne. Také v čínských parcích jsme ještě měli možnost se setkat se starými mistry jiných stylů, jako např. Pa-kua a Sin-i (Bagua a Xinyi), především v Pekingu. Samozřejmě mě zaujalo samotné cestování, ať už hory, krásná příroda nebo města na jihu a čajové oblasti.

Jsi známý i jako milovník kvalitního čínského čaje a Tvoje pravidelné páteční večery jsou velmi oblíbené. Jak vlastně vznikla tato myšlenka?

Umění přípravy čaje jsem se věnoval již hodně dlouho, během cest do Číny jsem získal další zkušenosti. Tato aktivita vznikla tak, že mě Radek (Kolář) požádal při jedné příležitosti oslavy čínského roku o ukázku čínského čajového obřadu Kung-fu-čcha (Gongfu-cha).

A protože tato ukázka probudila mezi studenty Taiji Akademie velký zájem, vznikla tradice pravidelných čajových degustací. Postupně se vytvořila větší skupina lidí, kteří se zajímají o přípravu a pití čaje, lidé, kteří nechtějí jen čaj pít, ale dozvědět se i prakticky, jak čaj např. nakupovat nebo připravovat. Jednou za čas pořádám i jednodenní výukové semináře o čaji.

Kdybys mohl v tuto chvíli být na jakémkoliv místě na světě, kde by ses objevil? ;)

V Hangzhou (Chang-čou) (pozn. 300 km od Šanghaje, turistická destinace).

Děkuji za rozhovor, Petře
Jana Chadimová
(1. díl rozhovoru s Petrem Donátem)