Ohlédnutí za semináři s Mistrem Zhu: Sestava 13 forem
Sestava 13 forem (Lao-ťia ji-lu š-san-š) je zpravidla první sestavou, se kterou se při cvičení Tchaj-ťi u nás v Akademii setkáváme. Nejedná se o tradiční, ale o poměrně novou sestavu, kterou vytvořil Mistr Zhu Tiancai [Ču Tchiencaj] během své návštěvy v Praze v roce 1999. Během letošní Mistrovy návštěvy Akademie jsme tedy měli jedinečnou možnost čerpat přímo od toho nejpovolanějšího.
Na sestavu 13 forem se lze dívat i jako na jakýsi krátký průřez první ze dvou tradičních sestav stylu Čchen 74 forem Lao-ťia ji-lu. Jak název napovídá, sestava obsahuje 13 forem z původní sestavy.
A vzhledem k tomu, že v Lao-ťia ji-lu se formy opakují, pokrývá tato „třináctka“ více než polovinu z jejích 74 forem. Není tedy překvapením, že seminář s Mistrem Zhu Tiancaiem a jeho nejmladším synem Zhu Xianghuou [Ču Siang-chuou] přilákal i řadu studentů, kteří již cvičí sestavu Lao-ťia ji-lu.
Celým dnem nás provázelo několik zásadních témat, která pro nás nebyla nová, nicméně vzhledem ke své důležitosti si zaslouží zvláštní pozornost. Přirozeně se nám totiž stává, že jak se postupně soustředíme na více a více detailů jednotlivých forem, často nás to zaměstnává natolik, že se z našeho cvičení začnou vytrácet základní principy, na kterých by naše cvičení mělo být postaveno.
Porozumění těmto principům, získávání dovedností v jejich aplikaci a jejich upevňování prostřednictvím opakovaného procvičování tedy zpravidla naše Tchaj-ťi posune více než hromadění nových poznatků.
Na programu bylo několik důležitých témat: správné vedení pohybu pasem, princip otevírání a zavírání či dýchání.
A o jaká témata tedy šlo?
Celková koordinace těla a vedení pohybu pasem. Opření se do nohou, správná pozice a přisednutí, abychom mohli využít síly nohou a prostřednictvím pasu ji použít k vedení pohybů horní části těla.
Otevírání a zavírání. Všechny pohyby v Tchaj-ťi jsou střídáním otevírání a zavírání. Abychom to mohli promítnout do svého cvičení, je důležité vědět, kdy se která část našeho těla otevírá a kdy zavírá, kdy se otevírání mění v zavírání a naopak a jak se to projevuje v nastavení jednotlivých kloubů a oblouků, které vytváří naši pozici.
Dýchání. Postupem času bychom se měli snažit dopracovat k tomu, aby se motorem našeho cvičení stal obrácený břišní dech. Pokud se však obrácené břišní dýchání teprve učíme, je pro jeho nácvik vhodnější využít nejprve statické pozice, případně jednodušší pohyby, a až později ho aplikovat v sestavě.
Seminář byl výbornou příležitostí vyzkoušet si jiný styl výuky, zacvičit si s oběma mistry, zjistit, na co kladou důraz, kde vidí naše rezervy, nebo třeba i vidět odlišný přístup dvou různých generací. 
Zároveň nám seminář poskytl prostor vrátit se k základním principům; zaměřit se na ně v jednotlivých formách a uvědomit si, kde jsme s nimi v souladu a kde nás ještě naopak čeká práce.
A že je to práce, která stojí za to, nepochyboval v přítomnosti Mistra Zhu Tiancai asi nikdo. Nejen díky jeho neskutečné energii nebo pohybům, které fascinují svou přirozeností, harmonií, měkkostí, klidem a zároveň živostí. Ale především díky pohodě a radosti, která z něho dýchala při každém pohybu a kterou si může dopřávat každý z nás bez ohledu na pokročilost.
