Zhu Tiancai: živoucí Tchaj-ťi…
Deset dní s Mistrem Zhu Tiancaiem [Ču Tchien-cchajem] a jeho synem Zhu Xianghuou [Ču Siang-chuou] uteklo jako voda. Stejně rychle jako všechny příjemně prožité okamžiky. Dny plné setkávání, pozorování a hlavně cvičení. Spousta dojmů a nápadů, které, doufám, naplní a posunou mé Tchaj-ťi v příštích měsících.
Nebylo to mé první setkání s Mistrem, ale jeho osobnost mě okouzlila stejně jako před lety. Je pro mě ztělesněním skutečného Tchaj-ťi – vždy přítomného a naplněného.
A jen se tím potvrzují Mistrova vlastní slova, že Tchaj-ťi je trvalou součástí jeho života, neomezuje se jen na cvičení forem a sestav.
V Mistrovi se snoubí klid jinu a činorodost jangu.
V Mistrovi se snoubí klid jinu a činorodost jangu. Je-li v klidu, vyzařuje z něj přirozená uvolněnost, skutečně prožívaný „fang sung“ (hluboké uvolnění). Jeho aktivita je naproti tomu plná a opravdová. Svou živostí připomíná malé děti, které jsou stále nabité energií, pulsují životem. Není v něm polovičatost, vše je dotažené do konce. A právě tato opravdovost je magnetem, který k němu přitahuje ostatní, inspirací, která nepotřebuje slov.
Jako dlouholetá kantorka obdivuji i jeho učitelské schopnosti. Umění učit je darem shůry, vyžaduje spoustu výřečnosti a trpělivosti. Ovládnutí řemesla je však věcí píle a trvalého tréninku.
Musíte se do věci ponořit naplno, věnovat jí veškerý svůj čas a síly. Teprve pak přichází dokonalé ovládnutí a porozumění. Tohle vše se snoubí v osobě Mistra Zhu Tiancai a je také jedním z důvodů, proč si vydobyl své místo mezi velmistry Tchaj-ťi.
Ani schopnost učit a rozsáhlé znalosti z vás však nedělají dobrého učitele, pokud vám chybí láska k věci. A na Mistrovi je vidět, že Tchaj-ťi žije, miluje ho, chce ho předávat celým svým srdcem. Neexistuje přestávka mezi tím, kdy učí a kdy ne. Správný čas učit je vždy, když se najde zvídavý žák.
Mistr Zhu Tiancai se stal díky svému nenucenému chování a šarmu přirozenou ikonou Tchaj-ťi. Nepotřebuje odznaky moci a neváhá sestoupit k nám, kteří jsme teprve na začátku cesty a s Tchaj-ťi zápasíme. Zanechává za sebou rozsvícené tváře studentů, když na ně při setkání srdečně zamává, vyhoví jim a nechá se s nimi vyfotografovat, pochválí je při cvičení.
Neváhá přijít na obhlídku hodiny v domácích pantoflích a začne bezprostředně opravovat chyby studentů. Spontánně utrhne list z květiny, aby ukázal, že kruh, který je základem Tchaj-ťi, se může lehce změnit v čáru, z navíjení vzniká fajin [fa-ťin].
Jsem ráda, že jsem se opět na chvíli mohla nechat lidsky i učitelsky inspirovat přítomností Mistra Zhu Tiancai. A z ohlasů svých kung-fu bratrů a sester z Taiji Akademie vím, že jsem nebyla zdaleka sama.
