Ohlédnutí za semináři s Mistrem Zhu: Tchaj-ťi meč
K tradičním čínským bojovým uměním patří bezesporu zbraně a Čchen Tchaj-ťi není výjimkou. Během Mistrovy (Zhu Tiancai [Ču Tchien-cchaj]) červnové návštěvy Taiji Akademie tedy přirozeně došlo i na seminář s touto tematikou, a to na nejpopulárnější − a dost možná nejtěžší na zvládnutí − přímý meč, jian [ťien]. Seminář byl zaměřen na dynamiku sestavy a opravy forem, aby jejich provedení odpovídalo smyslu jednotlivých technik.
Úvod patřil krátkému seznámení se základními principy zacházení s mečem (držení, využití jeho částí). Ruka musí držet meč pevně, aby nebyl snadno vyražen nebo nevyklouzl, zároveň však uvolněně, aby neztuhlo zápěstí, na kterém většina technik meče závisí.
S trochou zjednodušení lze říci, že polovina techniky meče je práce a uvolnění nohou, druhá polovina práce a uvolnění zápěstí. A protože jde o Tchaj-ťi, vše musíme spojit s navíjením hedvábného vlákna − a jak jinak než vytrvalým cvičením.
Cvičení s mečem rozvíjí sílu, dynamiku pohybu a uvolňuje zápěstí.
V průběhu následující hodiny a půl jsme postupně procházeli sestavu v blocích po několika formách se zaměřením na správnou dynamiku, živost pohybu a vedení zbraně.
Meč by se měl pohybovat jako drak po obloze a ve formách demonstrovaných Zhu Xianghuou [Ču Siang-chuou] byl “dračí” či “hadí” způsob pohybu meče jasně vidět. Změny směru jsou plynulé a například bodnutí připomínají výpadem a stažením útok hada nebo mrskání hadího jazyka.
Závěr semináře patřil dotazům a vysvětlování nejasností, smyslu nebo detailů provedení některých forem. Ze zaujaté diskuse bylo cítit, že meč v Čchen Tchaj-ťi není v žádném případě pouze krásnou, nicméně definitivně mrtvou dovedností. Kromě rozvíjení síly, dynamiky pohybu a uvolňování zápěstí může mít také praktický význam – většinu technik meče lze provádět například i s obyčejnou holí.
Meč je jednou ze čtyř hlavních zbraní spolu s holí, kopím a šavlí a bývá nazýván gentlemanem mezi zbraněmi.
Seminář vedl převážně Mistr Zhu Xianghua, ale o přítomnost Mistra Zhu Tiancai jsme ochuzeni nebyli − procházel mezi námi, opravoval nás a na závěr jsme si sestavu zacvičili společně.
Meč bývá nazýván “Gentlemanem mezi zbraněmi”. Na semináři nám oba učitelé ukázali, proč tomu tak je, a pokusili se nám předat esenci celé sestavy. V rámci dvouhodinového semináře se to, myslím, zdařilo a posunuli jsme se o další krok k tomu, aby naše cvičení a provedení forem co nejvíce odpovídalo titulu a smyslu této tradiční zbraně.
