Již poněkolikáté jsme využili zázemí chaty Javor. Příjemné ubytování, blízké, velice pěkné místo na cvičení na hřišti a v lese. To vše a ještě klid a ticho blízké panenské přírody je ideální pro dovolenou. A také pro cvičení Tchaj-ťi.

Pro velký zájem proběhly letos opět dva týdenní pobyty:

Od 17. do 24. července přijelo do Jindřichova skoro třicet mladých studentů (10−18 let) z našich dětských sportovních oddílů Tygříků a Tygrů Taiji Akademie. A dalších dvacet dospělých studentů Čchen Tchaj-ťi. Druhého termínu od 24. do 31. července se zúčastnilo více než 50 dospělých studentů Čchen Tchaj-ťi.

Dospělí byli jak pokročilí studenti, tak úplní začátečníci, kteří se přijeli na týden seznámit se základy Tchaj-ťi dovedností. Pokročilí studenti, kteří znali sestavu 13 a 74 forem Lao-ťia ji-lu. Pod vedením Radka Koláře procvičovali a opravovali tyto sestavy. Zároveň se postupně procvičovala sestava s mečem. Velký zájem mezi studenty byl o sestavu s Tchaj-ťi tyčí − kopím.

První ranní cvičení bylo před snídaní od sedmi hodin. Do osmi hodin se  zacvičilo několik sestav ji-lu, nebo pro méně pokročilé Čchi-kung a navíjení hedvábného vlákna.

Trénink pak probíhal od devíti do jedenácti hodin. Jednotlivé skupinky studentů se postupně střídali. Někteří procvičovali 74 forem, některé učil Radek  sestavu s tyčí − kopím, někteří se věnovali sestavě 13 forem. Kdo chtěl mohl dále pokračovat ve cvičení až do oběda.

Odpolední blok cvičení začínal ve čtyři strečinkem, po kterém následovaly dvě hodiny pilného tréninku.

Společné večerní programy se nesli ve znamení promítání tématických filmů, vyprávění o Tchaj-ťi, čtení příběhů ze Šaolinského kláštera. Čas zbyl také na přátelské posezení u ohně, procházky.

Obě týdenní soustředění byla plná cvičení, inspirace a nových zážitků. Ti, kteří letos do Jindřichova za Tchaj-ťi přijeli, se ponořili se do jeho tajů skutečně intenzivně. A právě při takovém vnoření se rodí opravdové kung-fu.

Těšíme se na další podobné pobyty!

Minulé dva jarní víkendy cvičili studenti Taiji Akademie již tradičně v Botanické zahradě v Praze – Troji.

Ve dnech 8.5. – 16.5. proběhla tradičně jako každý rok výstava bonsají. V japonské zahradě bylo možno vidět krásné bonsaje ze sbírek Botanické zahrady, ale také soukromých pěstitelů.  Na louce v hlavní části zahrady cvičili členové Taiji Akademie tradiční Čchen Tchaj-ťi čchüan a různé sestavy se zbraněmi.

Bonsaje jsou živým obrazem skutečné přírody. Je to umění časově neohraničeného rozsahu. Jednotlivý kus není nikdy hotov, mění se v průběhu ročních období, vyzrává a krásní s přibývajícími léty. Podobně je to s uměním Tchaj-ťi čchüan. Žádný student není nikdy hotov. Studium nemůže být nikdy dokončeno, protože se stále a stále objevují nové a jemné detaily. Student Tchaj-ťi také vyzrává a krásní s přibývajícími léty.

Strávili jsme neopakovatelný týden s Tchaj-ťi v Jizerských horách. Z Taiji Akademie jelo 25 studentů a jako lektor Radek Kolář. Počasí bylo mrazivé, ale příroda krásně tichá a čistá. Pobyt se povedl, všichni vypadali spokojeni a tady je jeden z postřehů:

Celý týden cvičit na horách?

„… ještě pořád nemůžu úplně pochopit, jak rychle ten týden utekl. A jak jsem mohla dobrovolně a dokonce ráda vstávat před sedmou, abych v půl osmé už stála na zmrzlém sněhu a opatrně dýchala ostrý a tak krásně čerstvý vzduch. Jenže… ta úžasná rána, úplně tichá a plná energie, kterou jsem i přes silné rukavice vnímala i v konečcích prstů… ta rána pro mne byla kouzelná.“

Sešlo se nás tu kolem dvaceti, myslím ideální skupinka na cvičení i sdílení zážitků ze cvičení. Radek, který všechny lekce osobně vedl, tak mohl každého z nás opravovat a pomáhat nám dostat se ve svém Tchaj-ťi dál.

Po ranním půlhodinovém Čchi-kungu nás čekala snídaně (já se nejvíc těšila na horkou kávu) a po chvíli přestávky už dopolední trénink. Pak oběd, po kterém jsem někdy sladce usnula, a pak už hurá ven a znovu navíjet a cvičit a cvičit a cvičit. Většinou nás Radek rozdělil na menší skupinky podle toho, co jsme trénovali. Bylo dost času ptát se i opravovat. Bolely mne nohy, daleko víc než z tréninků v Akademii. Ale mám pocit, že jsem se za týden posunula o velký kus dál.

Společné večery byly příjemnou tečkou každého dne. Promítání, dlouhé povídání a debaty o cvičení s Radkem, nebo horká sauna zakončená skokem do sněhu… brr…

Když o tom všem přemýšlím, už vlastně chápu, jak mi ten týden mohl tak rychle utéct. A možná, že týden u moře bude ještě lepší, kdo ví…

M. K.