Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – kulturní revoluce

Úvodní díl článku nás seznámil s tím, jak Mistr Zhu Tiancai [Ču Tchien-cchaj] studoval se svým prvním učitelem Chen Zhao Pi [Čchen Čao Pchi] od roku 1958 do propuknutí kulturní revoluce. 

Byly to dny plné Tchaj-ťi, neustálého cvičení, studia nových dovedností, poslouchání zajímavých příběhů o mistrech předchozích generací. 

Jak se změnil život a studium bojového umění s příchodem kulturní revoluce v roce 1966?

Kulturní revoluce, Bruce Lee

Šťastné dny trénování a růstu byly náhle přerušeny v roce 1966. Jakkoliv bylo Chenjiagou [Čchen-ťia-kou] vzdáleným a politicky i ekonomicky bezvýznamným místem, přece jen neuniklo trýznivým útokům Rudých Gard. Mistr Chen Zhao Pi, nejváženější a vysoce respektovaná osoba v komunitě, byl pranýřován a vystaven ponížení a pokořování.

Vesnický chrám, jediná významná budova v Chenjiagou, byl srovnán se zemí. V nastalém chaosu a zmaru bylo umění Tchaj-ťi čchüan odsouzeno a označeno za dekadentní cvičení minulosti. Takto Tchaj-ťi vlastně přestalo existovat v místě svého vzniku. Vesnice ztratila svou duši.

 

Bojové schopnosti a charisma Bruce Lee byly jedním z hlavních důvodů, proč čínská vláda vzala cvičení wushu na milost.

 

Jakoby z ničeho nic se v roce 1972 začala psát nová éra wushu [wu-šu] v Číně. Vzplála neobvykle silná vlna zájmu o čínská bojová umění a začalo hledání starých čínských mistrů.

Jedním z hlavních důvodů byl Bruce Lee. Jeho bojové schopnosti, podpořené silným charisma, tvořily mocnou směs. Přenesl téma hrdinského čínského kungfu boje na novou úroveň „skutečných“ soubojů. Čínská vláda nakonec podlehla tlaku a dala podnět k organizovanému cvičení wushu na všech úrovních.

Mistru Chen Zhao Pi bylo dovoleno trénovat skupinu studentů z Chenjiagou pro nadcházející září 1972, kdy se za asistence mistra Zhu Tiancaie měla konat přehlídka wu-šu. Vybrána byla provincie Henan, Deng Feng [Che-nan, Teng Feng] – místo, kde se nachází klášter Shaolin [Šao-lin].

Mistrovi studenti byli oceněni řádem zásluh za vynikající výkon, v té době naprosto ojedinělý a bezkonkurenční. Mistr Chen Zhao Pi byl šťastný, že se opět může plně věnovat Tchaj-ťi. Jeho štěstí ale bohužel trvalo jen krátce, neboť zemřel v prosinci téhož roku. Dožil se svého snu, dosáhl cíle se skupinou studentů, kterou vychoval a věděl, že splnil svou službu k zachování tohoto umění.

Chen Zhao Kui … a další mistři stylu Chen

Chen Zhao Kui [Čchen Čao Kchuej], druhý syn a pokračovatel proslulé 17. generace Chen Fa-Keho [Čchen Fa-Kcheho], se navrátil do Chenjiagou, aby zde dále prohluboval svou znalost Tchaj-ťi. Chen Fa-Ke opustil vesnici v roce 1928, aby odešel učit Tchaj-ťi do Pekingu. Vydal se ve stopách Chen Zhao Pi, který byl ve skutečnosti vůbec prvním mistrem stylu Chen, který opustil Chenjiagou a začal učit mimo vesnici.

A byl to právě Chen Zhao Pi, kdo požádal Chen Fa-Keho, aby převzal jeho místo v Pekingu, když odešel do Nanjingu [Nan-ťing] na pozici komunálního mistra Tchaj-ťi. V pozdějších letech Chen Fa-Ke změnil některé pohyby a také jiné přidal. Tyto inovace udělaly cvičení živější, působivější, a také zvýšily jeho účinnost.

 

Chen Zhao Kui ráno vyučoval žáky v otevřené třídě, po večerech dával soukromé lekce vybraným studentům, k nimž Zhu Tiancai patřil.

 

Chen Zhao Kui vyučoval to, co se naučil od svého otce v Chenjiagou. Každé ráno vyučoval žáky v otevřené třídě a po večerech, vždy od šesti do sedmi, dával soukromé lekce skupině chlapců. V této speciální skupině byli Zhu Tiancai, Chen Xiao Wang, Chen Zheng Lei a Wang Xi An. Rozdíl mezi novu sestavou, kterou vytvořil Chen Zhao Kui, od staré sestavy, je známý jako nová škola.

Jako doplnění této sestavy přidal Chen Zhao Kui také část bohatství z technik qin-na [čchin-na], jimiž byl pověstný, a také další dovednosti, včetně „tlačících rukou“. Zhu Tiancai si dobře vzpomíná, jak často měl oteklé klouby ze cvičení qin na se svými spolužáky. Jednou při vysvětlování energie tlačících rukou Chen Zhao Kui vyprávěl, že jeho kungfu bratr Feng Zhi Qiang [Feng Č‘ Čchiang] dokázal úderem dlaně srazit deset lidí.

Tchaj-ťi, bojové umění

Zpočátku byl Mistr Zhu Tiancai vždy trochu na rozpacích, když se ho lidé ptali, zda lze s Tchaj-ťi stále účinně bojovat tak, jak tomu bylo v minulosti. Nevěděl, že se Tchaj-ťi v okolním světě transformovalo do různých stylů a nastoupilo cestu zdravotního cvičení. Pro něj bylo Tchaj-ťi vždy především uceleným systémem boje. Věnoval se mu s jediným cílem – získat bojové dovednosti. V dřívějších dobách bylo umění Tchaj-ťi pro vesničany nutností, potřebovali ho ke své vlastní obraně proti záškodníkům a banditům, ale také k boji, když se dali do služeb vojska.

Tradice Tchaj-ťi coby bojového umění se v Chenjiagou do dnešních dní nezměnila. Je tedy přirozené, že se každá další generace od dob Chen Wang Tinga [Čchen Wang Tching] chlubí svými mistry, posly umění Tchaj-ťi čchüan a jejich neuvěřitelnými schopnostmi.

V závěrečném díle seriálu se seznámíte s učitelskou dráhou Mistra Zhu Tiancai, která daleko překračuje hranice Číny.