Moje nejhezčí Velikonoce

 
Konečně jsem strávila Velikonoce něčím smysluplnějším (pro mně), než je barvení vajec (drahých) a nastavování pozadí koledníkům. Seminář v Prachovských skalách byl pro mně příjemným osvěžením a zklidněním uprostřed hektických dnů.

Sešli jsme se v pátek večer a na „seznamovacím večírku“ každý řekl svá očekávání, důvod proč na seminář přijel. Doufám, že byli všichni spokojení.

Den jsme začínali Čchi-kungem v chladném jiskrném ránu na sněhu (mimochodem – počasí bylo opravdu aprílové: déšť, sníh, do toho svítilo slunce, když jsme se kvůli lijáku přesunuli do tělocvičny, vylezlo opět sluníčko, než jsme stačili „zaujmout pozice“ – zkrátka 4 roční období ve třech dnech).

V dopoledním a odpoledním bloku cvičení jsme se kromě sestav 13 a 74 forem věnovali hlavně cvičení s tyčí ve skupinkách podle pokročilosti. Myslím, že Kopí hruškového květu a tyč bílé opice je zbraň velmi náročná a je velkou výzvou. Někteří šli do toho s velkým nadšením a odhodláním a navzdory modřinám (které ovšem za pár dní zmizí) se rozhodli pokračovat i po pobytu. Já osobně jsem k této zbrani ještě nedozrála a budu se raději držet meče.

Po večeři jsme se sešli u promítání filmů a povídání. Užili jsme si cvičení, zábavu, čerstvý vzduch i odpočinek.

Řekla bych, že si všichni zasloužíme pochvalu, že jsme vydrželi celé dny cvičit venku, i když podmínky nebyly ideální a věřím, že jsme se všichni hodně naučili a udělali pokroky.

Chtěla bych (a doufám, že mohu za všechny) poděkovat Radkovi za vydařený seminář, i když pro něj asi bylo náročné „kaučovat“ 30 lidí.

 

Martina B