Strávili jsme neopakovatelný týden s Tchaj-ťi v Jizerských horách. Z Taiji Akademie jelo 25 studentů a jako lektor Radek Kolář. Počasí bylo mrazivé, ale příroda krásně tichá a čistá. Pobyt se povedl, všichni vypadali spokojeni a tady je jeden z postřehů:

 

Celý týden cvičit na horách?

 

„… ještě pořád nemůžu úplně pochopit, jak rychle ten týden utekl. A jak jsem mohla dobrovolně a dokonce ráda vstávat před sedmou, abych v půl osmé už stála na zmrzlém sněhu a opatrně dýchala ostrý a tak krásně čerstvý vzduch. Jenže… ta úžasná rána, úplně tichá a plná energie, kterou jsem i přes silné rukavice vnímala i v konečcích prstů… ta rána pro mne byla kouzelná.“

Sešlo se nás tu kolem dvaceti, myslím ideální skupinka na cvičení i sdílení zážitků ze cvičení. Radek, který všechny lekce osobně vedl, tak mohl každého z nás opravovat a pomáhat nám dostat se ve svém Tchaj-ťi dál.

Po ranním půlhodinovém Čchi-kungu nás čekala snídaně (já se nejvíc těšila na horkou kávu) a po chvíli přestávky už dopolední trénink. Pak oběd, po kterém jsem někdy sladce usnula, a pak už hurá ven a znovu navíjet a cvičit a cvičit a cvičit. Většinou nás Radek rozdělil na menší skupinky podle toho, co jsme trénovali. Bylo dost času ptát se i opravovat. Bolely mne nohy, daleko víc než z tréninků v Akademii. Ale mám pocit, že jsem se za týden posunula o velký kus dál.

Společné večery byly příjemnou tečkou každého dne. Promítání, dlouhé povídání a debaty o cvičení s Radkem, nebo horká sauna zakončená skokem do sněhu… brr…

Když o tom všem přemýšlím, už vlastně chápu, jak mi ten týden mohl tak rychle utéct. A možná, že týden u moře bude ještě lepší, kdo ví…

M. K.