Umění stát jako sloup (2. díl)
Pokračování článku o cvičební technice systému Čan-čuang − stát jako sloup. V prvním díle jsme si přečetli o historii této metody, o tom, jak je nutné mít svůj střed v podbřišku a o pěti úrovních usměrnění. Student postupně prochází třemi fázemi provedení, tato část je věnována první z nich.
3 fáze provedení
Cvičení Čan-čuang bychom si měli rozdělit do tří fází.
V první, přípravné fázi, je třeba se soustředit na správné vyrovnání a nastavení horní a dolní poloviny těla. Uvolnit se, jak nejlépe dokážeme, zklidnit mysl a přivést energii do středu, do podbřišku. Do okamžiku, než zvedneme ruce do výše hrudníku do objímající pozice, mluvíme o Wu-ťi čuang. V této fázi se používají uvolňující metody, např. 9 uvolnění na tělesné úrovni a 3 uvolnění na úrovni mysli. Uvolní se kůže, svaly, šlachy v 9 oblastech a povolí, respektive otevře, se střední dráha od místa hráze k temeni.
Ve druhé fázi cvičení je potřeba spojit nebe a zemi a vystředěnou energii nechat volně proudit. Zároveň se zaměřujeme na držení těla, čímž se dosahuje rovnováhy mezi jin a jang.
V závěrečné fázi bude tato proudící a posílená energie, stejně jako vnější energie nahromaděná díky našim pažím, přivedena zpět do podbřišku. K tomu zde existují ještě různá závěrečná cvičení (Šou kung). V technice podle velmistra Čchen Siao-wang se položí obě ruce pomalým spouštěním s body Lao kung (středy dlaní) v lineárním propojení na spodní tan-tchien. Kruhový rituál tří bodů, které splynou v jeden, je jednou z možností, jak přivést energii do podbřišku.
Fáze rozvoje
V první fázi praktikující pracuje na svém vnějším držení těla a postoji. Stojíme uvolněně, jako bychom byli zavěšeni za temeno, s chodidly na šíři ramen, rovnoběžně postavenými a pevně zakořeněnými do země, s lehce pokrčenými koleny. Oči jsou asi do dvou třetin zavřené. Páteř visí ve svislé poloze. Sedací kosti jsou podsazeny, jako bychom si chtěli sednout. Paže jsou zvednuté k hrudnímu koši, jako bychom objímali velký míč. Třetí oko, neboli horní tan-tchien mezi obočím, je uvolněný a hledí do spodního tan-tchienu. Centrum je v podbřišku.
Li Č‘-čchang, Mistr Čchi-kungu, říká: „Na třech sloupech spočíváme, na třech vláknech visíme, tan-tchien je středním bodem“. Můžeme např. nejdříve uvolnit celou pravou stranu těla a poté se zaměřit na levou, přední a zadní část těla, a nakonec zůstat uvolněný v celém těle od lebky až k chodidlům. Vypadá to, jako bychom si sedali do uvolněného postoje.
Tato fáze je pro mnoho lidí náročná a bez oprav zkušeného učitele je další postup a rozvoj velmi nepravděpodobný. Náš celkový podpůrný aparát si během života vyvinul určité držení těla, které je formováno námi samými, resp. našimi návyky, zraněními, psychickými traumaty, charakterem a vztahy. Mysl je velmi neklidná.
V počátcích cvičení se student učí odstraňovat napětí a blokády ve svém těle.
Během cvičení Čan-čuang se tyto vzorce smažou a držení těla se opraví, je v rovnováze a v souladu s cíli. Praktikující prochází komplexním procesem transformace, který může mnohým chutnat velmi hořce. V prvních fázích se cvičí na úrovni kostí, šlach a svalů. To znamená: změní se držení těla, vyrovná kosterní systém a procvičí všechny šlachy a svaly. Praktikující se pak sám snaží usměrňovat napětí či držení těla. Učí se ve svém těle vnímat, rozpoznávat a uvolňovat bloky. Avšak kosti, svaly a šlachy nejsou na podobné korekce zvyklé. Často se proto vrací staré vzorce nastavení těla, šlachy a svaly se třesou nebo bolí kosti (např. kolenní klouby).
V každodenním životě navíc moderní člověk soustřeďuje kinetickou, resp. pohybovou energii v horní části těla. Stání s propnutými koleny vede k rychlejšímu opotřebení kolen a kyčelních kloubů, stejně jako k degeneraci svalů nohou a pánve. Tento postoj zároveň přepíná bedra a není při něm téměř možné uvolnit podbřišek. Energie je stlačena do hrudníku a hlavy. Následky této nerovnováhy ve středu se pak projeví na těle, mysli i duši.
Je-li Čan-čuang praktikován pravidelně, mnohé z těchto obtíží postupně odezní. Kosti, svaly a šlachy se přizpůsobí nezvyklé změněné zátěži. V průběhu cvičení se zkoncentrujeme a zadáme mysli cílové úkoly, a tak ji ovládneme. Zlepší se také schopnost soustředění. Můžeme vnímat i mnoho dalších aspektů Čan-čuang. Když se skutečně uvolníme na úrovni kůže, svalů a šlach (učitel by nás takto měl opravit pokaždé), přichází vnímání toku energie.
Za povšimnutí stojí, že představa čchi a skutečné vnímání čchi zůstávají oddělené! Vnímání praktikujícího je na začátku příliš subjektivní na to, aby sám zaujal správný postoj a dále na něm pracoval. Pouze opravami a každodenním cvičením získáme cit pro to, kterým směrem jde oprava učitele, respektive který princip stojí za danou opravou.
V této první fázi se také zpravidla dostaví veškeré negativní pocity stejně jako zvláštní vjemy. Než se dostaví prožitek pohody a úlevy, mohou se vyskytnout např. pocity jako strnutí, hluchota, nesouměrnost, bolest, horkost, chlad, ztráta rovnováhy. Profesor Ju Jongnian, žák Wang Siang-čaj, který se narodil roku 1920 v Dalianu, vyvinul správné použití metody Čan-čuang pro různá onemocnění v čínských nemocnicích. Také sestavil tabulky s nejčastěji se vyskytujícími pocity a vjemy v prvních týdnech cvičení.
Pokud jsme se naučili zaujmout správnou pozici a prošli jsme první přestavbou v pravém slova smyslu (kosti, svaly, šlachy), můžeme správně prohloubit 3 vnější harmonie (waj san che).
waj san che:
- ťian ťi kua che – ramena a kyčle se spojí
- čou ťi ši che – lokty a kolena se spojí
- šou ťi yu che – klouby rukou a chodidel se spojí
Na konci první fáze Čan-čuang by se nám mělo podařit vyrovnat jin a jang ve vztahu k horní a dolní části těla a odstranit tak tzv. dvojité těžiště. To znamená, že jsme zavěšeni za lebku a dole skrze uvolnění kůže, svalů a šlach klesáme − tíha klesá dolů a lehkost stoupá vzhůru. Z 80% bychom se měli soustředit na „klesání tíhy dolů“ a 20% pozornosti by mělo být v horní části, v hlavě.
Na konci první fáze bychom měli být schopni vydržet nehnutě stát 20–30 minut.
Pokud lidský organismus, respektive jeho energetický systém, nevytvoří základ pro další práci s energií právě poklesnutím těžiště těla, nebude ještě v této fázi schopen unést tolik stoupajících energií. Nejprve se věnujeme klesání jinu z 80% a stoupání jangu z 20%. Tento poměr je v souladu s moderním člověkem, který zpravidla funguje na principu „nahoře plný a dole prázdný“. Praktikující lidé s nízkým krevním tlakem a sklonem k omdlévání se mohou zaměřit více na aspekt jangový.
Jsme-li tedy jakoby zavěšeni za temeno, dole uvolněni a zpevněni v podbřišku, vydržíme zpravidla pohodlně stát 20–30 minut. Pokud bolesti v podpůrném aparátu přetrvávají a nezmizí ani po opravení učitelem, je lepší vyhledat osteopata či chiropraktika, který srovná špatné nastavení pánve, kyčlí, páteře a žeber. V první fázi cvičení bychom měli zaujmout vysokou, lehce podsazenou pozici a nestát hluboko, abychom se vyhnuli zraněním či narušením. Svalová hmota a úroveň energie potřebují nejprve čas na přizpůsobení.
Text: Gerhard Milbrat
Překlad z němčiny: Jana Chadimová
Odborná úprava: Petr Donát
