Cvičení se zbraněmi
je důležitou součástí tréninku Čchen Tchaj-ťi. Každá ze zbraní umožňuje budovat jinou stránku ideální tělesné konstituce pro Tchaj-ťi čchüan. Díky cvičení sestavy s mečem můžeme rozvíjet schopnost uvolněně nasměrovat energii do špičky meče. Meč nám také pomáhá budovat tělo − opakované cvičení sestavy uvolňuje velké klouby jako kyčle nebo ramena. Dále zlepšuje ohebnost zápěstí a ruky.
Abychom mohli při cvičení s mečem lehce provádět pro Čchen Tchaj-ťi typické výbušné pohyby, musíme být hbití a mít dobrou práci nohou. V souladu s charakteristickými rysy stylu Čchen by se v sestavě s mečem měly objevit kruhové, spirálovité pohyby, neustálé změny tempa a střídání tvrdosti a měkkosti. Musí se samozřejmě také zachovávat principy „lepení“, přilnutí k soupeři a následování, tělo vede meč a pohyb by měl být plynulý, nepřerušovaný.
Tchaj-ťi Ťian − meč
Meč je jednou z nejstarších zbraní v historii čínských bojových umění. Podle legend Chuang Ti (Žlutý císař) už před více než třemi tisíci lety shromáždil veškerý kov z hory Šou-šan, aby z něj dal ukovat meče. Za starých časů se na meče v Číně používal tvrdý kov, podobný jako u solidních kovových zbraní ve středověku v Evropě.
V boji se dávala přednost technikám roztínání a řezání. Ti bojovníci, kteří měli větší a těžší meče a sami byli urostlejší a silnější, získávali většinou převahu nad svými soupeři. Jak se postupně vyvíjela technologie výroby meče, úspěch v boji začínal více záležet na dovednosti, přesnosti a rychlosti. Meč, charakteristický obratnými, živými a elegantními pohyby, byl zbraní vznešených lidí, učenců a úředníků. Esenci boje s mečem zachycuje toto čínské rčení z oblasti bojových umění: „šavle − Tao je jako divoký tygr, meč − Ťian jako plovoucí drak.“
Čchen Tchaj-ťi má pro přímý meč jednu sestavu o čtyřiceti devíti formách. Čtyřicet devět forem využívá třinácti základních technik: zha (výpad dolů), ci (výpad vodorovně nebo nahoru), dian (zásah švihem zápěstí), pi (seknutí), mo (říznutí vodorovně nebo šikmo nahoru), sao (smetení), hua (neutralizace po kruhové dráze), liao (kruhové svedení s bodnutím nahoru), gua (svěšení), tuo (zatlačení nahoru), tui (zatlačení), jie (zachycení) a jia (zvednutí protivníkovy zbraně nahoru).
Když student cvičí sestavu s mečem, musí dokonale chápat, kterou techniku má zrovna provádět, a nasměrovat tok energie do příslušné části meče. Například když tlumí nebo zastavuje soupeřovu zbraň, měla by energie jít do spodních dvou třetin ostří meče u jílce. Při sekání se energie vysílá do první třetiny zbraně. Při výpadech a bodnutí musí být energie ve špičce meče a zbraň míří přímo na cílové místo. Při rychlém bodnutí se používá špička a první dva centimetry meče. Vzhledem k nízké váze meče ve srovnání s ostatními zbraněmi by neschopnost používat pro tu kterou akci správnou část zbraně mohla snadno způsobit její zlomení.